Mí nejmilejší detektivové a jejich autoři

blog

11.02.2016 v 08:46 / woodward (642 views)
Mí nejmilejší detektivové a jejich autoři
Mám detektivky rád odjakživa, respektive od jedněch deštivých prázdnin před mnoha lety – viz můj komentář u Psa baskervilského.
Původně jsem chtěl napsat jenom příspěvek do diskuse o oblíbených autorech detektivek, jenže jsem si záhy uvědomil, že jako příspěvek do diskuse by moje povídání bylo buď zestručněné k nesrozumitelnosti anebo protažené do rozměru, který by ostatní diskutující nepochybně otrávil.

Z komentářů na DK je vidět, že Agatha Christie si titul "královny zločinu" zaslouží, protože je asi fakt nejčtenější a nejznámější. Můj postoj k ní je přesto poněkud ambivalentní, i když v podstatě uznávám, že patří k mým oblíbeným autorkám. Na jedné straně obdivuji její schopnost poskládat řešení záhady z na první pohled bezvýznamných náznaků a příhod nenápadně roztroušených v úvodu příběhu (koho potkala paní XY u řezníka, co říkal pan farář cestou na vlak nebo že pošťák píchnul kolo, takže k panu doktorovi dorazil až chvíli před obědem atd.atd.). Důležité je, že na rozdíl od zástupu svých nepříliš úspěšných napodobitelek paní Agatha tímto banálním tlacháním neplýtvá a při závěrečném expozé Hercule Poirot nebo slečna Marplová (či jiný detektiv) všechny ty drobnosti beze zbytku využijí. Na druhou stranu právě tahle "technika" stavby příběhu mi jde občas na nervy, protože v některých knihách je takových nezáživností i několik kapitol, než konečně nebohou oběť zamordují a může se začít pátrat. Kromě toho má paní Agatha nepříjemný zlozvyk tu a tam vložit do příběhu významnou relevantní informaci, kterou se čtenář dozví až při závěrečném vysvětlení - Poirot třeba oznámí, že poslal telegram do Buenos Aires, odkud mu dnes přišla odpověď, že lord Franta ve skutečnosti není Franta ale Karel a tudíž neměl právo dědit, nebo něco podobného - vůči čtenáři je to trochu nefér. Jenže málo platné, navzdory těmto dílčím nedostatkům, právě její dva zmiňovaní "hlavní" detektivové, slečna Marplová a Hercule Poirot jsou spolehlivými "tahouny". Především pro tyhle dvě nádherné postavy se k detektivkám paní Agathy vždycky rád vracím.

Na nápad udělat detektivem starou ženskou, u které nikoho nepřekvapuje že je zvědavá a každého se na všechno vyptává, přišla už před Agathou Christie Dorothy Sayersová. Lord Petr Wimsey má svůj "babinec", což je kancelář zaměstnávající blíže neurčené množství starých panen v čele s báječnou slečnou Climpsonovou, které pomáhají odhalovat sňatkové podvodníky a podobné padouchy, a příležitostně se pod vedením svého zaměstnavatele zapojují i do pátrání po vrazích (např. Nepřirozená smrt nebo Podivné námluvy Lorda Petra). Tenhle detektiv a jeho autorka patří také k mým oblíbencům.

Lord Petr jistým způsobem připomíná českého kapitána Exnera - samozřejmě pochází z jiné doby a ze zcela jiného prostředí, ale i on je nepochybně "postavou z vaudevillu", jak kdysi charakterizoval svého hrdinu Václav Erben. Kapitán Exner, který prý ke svému jménu přišel v České Skalici a věří, že lidé, co se při práci nadřou, jsou v podstatě neschopní, je mým nejoblíbenějším detektivem z českého prostředí. Škvoreckého poručík Borůvka je sympaťák, ale jeho příběhy jsou psané stylem, který mi vyhovuje u románů o Dannym Smiřickém, ovšem pro detektivní žánr je (podle mého soudu) trochu zbytečně komplikovaný.

O Sherlocku Holmesovi Arthura Conana Doyla nemá smysl se šířit, je jediný a největší. To stačí.

I když pokud jde o tu velikost... na protější straně Atlantiku žije jiný velký muž. Na Manhattanu v Západní 35. ulici, pokud se dokáže odtrhnout od svých knih, od jídla a od skleníků s orchidejemi, pátrá po zločincích detektiv jménem Nero Wolfe, jehož autor Rex Stout měl údajně IQ přes 180 a je to znát mimo jiné i na tom, že Wolfův asistent Archie Goodwin je nejchytřejší ze všech "Watsonů" detektivního žánru.

Tak to bychom měli starý a nový svět a zbývá jen dodat tři postavy z dalekých krajů na východě (i když jejich autoři pocházejí ze západní polokoule).

Inspektor Napoleon Bonaparte Arthura Upfielda je dokonalým průvodcem po Austrálii. Upfieldovy detektivky jsou ozdobou svého žánru a kromě toho, jaksi nádavkem, poskytnou čtenáři hromadu zajímavých informací o přírodních zvláštnostech nejmladšího kontinentu.

Holanďan Robert van Gulik obohatil detektivní žánr tím, že pro západní čtenáře objevil čínskou detektivku, což je žánr mnohem starší než první pokusy z pera E.A.Poea nebo Gastona Lerouxe. Soudce Ti je postava skutečná, ale van Gulik ji důkladně přizpůsobil svému účelu – přiblížit čínské detektivní příběhy západnímu čtenářstvu zábavnou, stravitelnou formou. Přesunul tedy svého hrdinu z osmého století do období dynastie Ming (14.-17. století), jež lze považovat za zlatý věk čínské civilizace, a staročínský styl pro potřeby západního čtenáře zbavil některých klasických atributů (na řešení kriminalistických záhad se nepodílejí nadpřirozené síly a v úvodu není oznámeno jméno pachatele a trest, k němuž byl odsouzen).

Zbývá ještě japonský prefekt Tecuo Ótani, šéf kriminálky prefektury Hjógo se sídlem ve městě Kóbe. Detektivky britského autora Jamese Melvilla (vlastním jménem Roy Peter Martin) jsou kvalitními díly svého žánru a pro západního čtenáře i dobrou příležitostí seznámit se nenásilnou formou s reáliemi moderního Japonska.

Toto je tedy moje čistě osobní síň slávy, pokud jde o mistry detektivního žánru a jejich hrdiny. Určitě to neznamená, že bych jiné autory a jejich detektivy odmítal.

V české detektivce náleží čestné místo i Emilu Vachkovi, Eduardu Fikerovi a také Detektivní kanceláři Ostrozrak – ať už ji stvořil Jan Zábrana nebo již v jiné souvislosti zmiňovaný Josef Škvorecký.
Patří sem Georges Simenon a jeho Maigret, komisař Montalbano Andrey Camilleriho, v neposlední řadě i Alícia Giménez-Bartlett a její všedně neobyčejní detektivové Petra Delicado a Fermín Garzón...a sposuta dalších autorů a postav z mnoha zemí a z různých kontinentů. Ale nemám v úmyslu psát o detektivkách vědecké pojednání, jenom chci vzdát čest těm, kdo jsou mému srdci opravdu nejbližší.

DNES SE MI PODAŘILO V JISTÉM ANTIKVARIÁTU DOSTIHNOUT JEDNU STAROU DETEKTIVKU OD EDMUNDA CRISPINA, PO KTERÉ UŽ LÉTA PASU, A V NÍ JSEM OBJEVIL JAKÉSI "DETEKTIVKOVÉ KRÉDO" JANA ZÁBRANY, BARDA ČESKÉHO PŘEKLADU. NEDÁ MI TO, ABYCH SE S VÁMI O NĚ NEPODĚLIL. SICE NEJSEM ŠACHISTA, JAKO PAN ZÁBRANA, ALE JINAK JSEM OCHOTEN KAŽDÉ SLOVO STVRDIT VLASTNÍM PODPISEM A PŘÍSAHOU NA PRVNÍ VYDÁNÍ PSA BASKERVILLSKÉHO, AMEN.

Detektivka má jedno společné se šachovou partií: radost z logického myšlení,a poněvadž jsem vášnivý šachista, je přirozené, že mám také rád detektivky. Ne ale všechny; dávám přednost těm klasickým, těm, co se drží starých desater zákonodárců tohoto žánru z dvacátých let; těm, které neodpovídají dnešnímu stavu kriminalistické vědy, protože to vlastně nejsou realistické romány o zločinu, ale moderní pohádky o lidské chytrosti. Mám rád detektivy, jako je malinký, směšný Herkule Poirot s jenerálskými kníry, podšitá stará panna slečna Marplová anebo nadpřirozeně tlustý a žravý pivař Nero Wolfe, mám rád ty samotářské podivíny a fantastické amatéry, kteří nemají k dispozici radiolokátory ani síť patrolovacích vozů a nevládnou kriminalistickou laboratoří s mikroskopy, polarimetry, cvičenými daktyloskopy a balistiky. Nýbrž jen a jen „malými šedými buňkami mozku“; kteří podstupují nerovný boj s policejním aparátem, vybaveným všemi výhodami, a přece nad ním vždy slavně a vždy v zájmu neúplatné spravedlnosti vítězí – jako v pohádce, neboť jak už jsem řekl, detektivka je pro mě pohádka pro dospělé, nikoli realistický román.
Jan Zábrana

Komentáře (19)

Viki9
12.07.2016

Na paní Hanu Proškovou jsi ve výčtu zapoměl, nebo není Horác detektiv podle tvého gusta? :-)

MartinVSE
26.03.2016

Soudce Ti mi naprosto učaroval a stále se k němu rád vracím. Doporučuji všem. :)

tenax
14.03.2016

encyklopedie - ten topic Slavní detektivové byl skvělý, škoda ho, jakož i několika dalších. Sice je to proti současnému trendu DK diskutovat na knižním webu spíš o MDŽ, islámu nebo obnovení Československa, ale stálo by za to v něm pokračovat. Tak jestli máš k detektivům co říct jako měl pajonek, sem s tím. Pajonek by se určitě nezlobil a aspoň pár nás, co to rádi četli, se s chutí dozvíme něco nového.

encyklopedie
29.02.2016

Napsal bych, že tady někdo někde má topic Slavní detektivové . Škoda, že to skončilo, docela dobře se to rozjíždělo.

Ulala
29.02.2016

Super článek, s detektivkami jsem začala, když jsem v mládí objevila sérií knih Knižního klubu 3x s..... Do dnešního dne mně nepustil o ně zájem. Zajímal by mně Váš názor na Frédérica Lenormanda a jeho pokračování Případu soudce Ti. Van Gulik je totiž mým oblíbeným autorem a k jeho soudci Ti se vracím v nepravidelných intervalech. Naopak Lenormadovi jsem nepřišla na chuť, ale možná bych neměla srovnávat a dívat se na jeho sérií jiným pohledem.

aša
28.02.2016

Já se ráda vracím k Jaroslavu Velínskému a jeho O.Finkovi, doporučuji

qwill
16.02.2016

Sherlock Holmes měl svého profesora Moriartyho, Nero Wolfe Arnolda Zecka, no a McBainův 87,revír zase Hluchého.... každý má holt někoho....

tesar_dali
16.02.2016

Sudca Ti patrí medzi mojich obľúbených, ale najradšej som vždy mal Mc Bainov 87. revír. Vďaka za pekný článok a tipy na české detektívky, ktoré veľmi nepoznám.

1