Krátký příběh dnešního dne 3

blog

21.04.2012 v 10:28 / panjan (1164 views)
Krátký příběh dnešního dne 3
 


Budík

 Na budíku
7:00, zcela automaticky se po něm ožene a zamáčkne ho. Melodie znějící
z upřímně nenáviděného budíku, je první rutinní záležitostí nového dne.
Další neméně rutinní záležitosti mají následovat – čištění zubů, sprcha a
sníndaně, která není každý den úplně stejná, ale svým složením dost podobná
jedna té následující. Při sníndani znechucen nikoliv samotným jídlem, čte
noviny na internetu, které už se dlouho pyšmí svým názvem jen ze zvyku, obsah
totiž většinou nic nového nepřináší. Jediné, co stojí za to číst, je počasí,
každý den originální. Po tomto ranním rituálu odchází do práce, že by se těšil
a při východu ze dveří domu vesele poskočil, o tom nemůže být řeč. Spíše se
v duchu prohíbá  pod přestavou
dalšího pracovního dne, jen to nějak protrpět do čtyř a pak už bude líp.  Když ráno nezaspí, nebo se jinak neopozdí,
potkává pravidelně na schodech mladou a řekl by, že i docela pohlednou sousedku,
a ta mu dokáže pokazit už tak nevalný den. A čím? Především svým úsměvem a
viditelně dobrou náladou. Jak to krucinál dělá? To si každé ráno něco šlehne,
nebo vůbec nevstává, nepracuje, nebo vyráží rovnou na nějakou párty?
S uměle nasazeným úsměvem a ze slušnosti ji vždy pozdraví, nechá ji, aby
ho svým svižným krokem předběhla na schodech, a líně jde vstříc svému dni.
 Když po
příchodu do práce pozdraví všechny své kolegy, na jeho tváři sedí úsměv, ne
zcela nepodobný onomu  z rána na
schodech. Zasedne do své kukaně k počítači, chvíli se znuděně houpe na
židli a pak si vyrazí k automatu pro kafe. Podívá se na hodinky, ukazují
devět, ještě sedm hodin i s pauzou na oěd. Jak se den pomalu chýlí ke
čtvrté hodině odpolední, jeho nálada se také pomalu lepší. Ve tři hodiny už
nepracuje a sní o tom, co bude dělat až přijde z práce. Televize, film,
možná kniha, určitě procházka se psem, tomu se nevyhne. Sen je možná silné
označení pro jeho představy stráveného odpoledne, protože sen přece značí něco
nereálného, velkého, vytouženého a tyhle jeho odpolední „sny“ jsou jeden jako
druhý stejně tak reálné, jako šedivě stereotypní. Své odpoledne strávil, tak
jak si ho představoval a když se den nachyloval pozvolna ke svému konci, i jeho
nálada se přímo úměrně zhoršovala. Blížilo se totiž ráno a další pracovní den.

Budík –
7:00, zamáčkl ho docela surově a nebylo by od věci použít slovo „rozmáčkl“ ,
v duchu ho poslal do věných lovišť. Po svém ranním otravném rituálu
otevřel dveře od bytu, zamkl a slyší, jak se po schodech blíží sousedka,
neodhadl její vzdálenost a otočil se zrovna když šla kolem, srážka byla
nevyhnutelná.
 „Pardon,
omlovám se“
 „To nic,
v pořádku“ jak se sluší a patří odpověděla ona. Nedalo mu to a když už se
spolu takhle potkali, a také ze zdvořilosti, se zeptal: „Řekněte mi, jak to
děláte, že se po ránu dokážete usmívat?“ Se samozřejmým úsměvem mu odvětila: „A
proč bych se neusmívala, dokonce jsem se ráno probudila, jsem zdravá a nový den
je tady.“ Načež se otočila, řekla: „ Tak zase zítra.“

Vydal se o
něco rozvážněji sousedku následovat po schodech dolů. No jasně, že ho to
nenapadlo, probudil se a nový den je tady.To je ono, hurá. Ta sousedka je
opravdu tak poťouchlá, jak její úsměv napovídá.


V práci
se jako vždy docela nudil, a kromě jiných automatických myšlenek, se mu do
hlavy vkradla ona ranní srážka. Probudím, se a nový den je tady. Jak
k této náladě mohla přijít? To není normální. Zkusí se k tomu taky
nějak dostat, vždyť je to lepší než ta jeho ranní nabručenost na celý svět.
Zvedl hlavu a rozlédl se po kanceláři.Vždyť oni to tu vymalovali novou barvou,
jak dloho to tady je? Jak už je to dlouho co si toho nevšiml? A co víc, je to
docela hezké, navodilo to tady příjemnější atmosféru. I večerní procházka se
psem najednou dostala nové rozměry, když teď nešel s hlavou sklopenou a
díval se kolem sebe. Ten den šel spát docela spokojený a nový den už neočekával
s takovou nechutí.

Budík –
7:00, nechal ho chvíli zvonit, a pak smířen s tím že musí, či dokonce může
vstávat, jej zamáčkl, tak, aby ho nepoškodil. Celé ráno časově směroval
k momentu, kdy potká na schodech sousedku. Zamkl dveře, a s jistou
nedočkavostí naslouchal krokům blížícím se po schodech. „Dobrý den“,
s vrozenou lehkostí ho pozdravila. Odvětil: „Dobrý den.“ A věřil, že bude
opravdu dobrý.

 

 

 

Komentáře (0)