Knižní (pokřivené) zrcadlo: Anna Karenina

blog

15.06.2014 v 20:18 / Madluska (318 views)
Knižní (pokřivené) zrcadlo: Anna Karenina
To jsem si jednou takhle četla Annu Kareninu (odhodlala jsem se, konečně!) a mé oko padlo na popis Kitty na plese... Ó, kolena, kolena! Hned mi blesklo hlavou, že už vím, odkud se berou zápletky amerických teen seriálů - přece z Ruska! :-)
Tohle už jsem trochu přehnala, ovšem neodpustím si ukázku, aby bylo jasné, jaká já prostě nikdy (vlivem jaksi nepovedené fasády i povahy) nebudu:

Když chtěla stará kněžna před vstupem do sálu narovnat Kitty ohrnutou šerpu, Kitty jemně uhnula. Cítila, že všecko je na ní samo od sebe pěkné a ladné a že nemusí nic opravovat.
Kitty měla jeden ze svých šťastných dnů. Šaty ji nikde neškrtily, krajkový přehoz nikde nepadal, rozety se nepomačkaly, ani se neutrhly. Růžové střevíčky na vykrojeném vysokém podpatku netlačily, ale naopak pobízely nožky do tance. Vložené husté prameny světlých vlasů držely na malé hlavince jako vlastní. Ani jeden ze tří knoflíků na dlouhé rukavičce se neutrhl, všecky se daly dobře zapnout, a rukavička obepjala ruku, aniž zkreslila její tvar. Černá sametka s medailonem ovíjela šíji zvlášť něžně. Sametka byla rozkošná a už doma při pohledu do zrcadla Kitty tušila, že ta sametka mluví sama. O všem jiném by se ještě dalo pochybovat, ale sametka byla rozkošná. I zde na plese se Kitty usmála, když na ni pohlédla do zrcadla. V obnažených ramenou a rukou cítila mramorový chlad, a ten pocit měla zvlášť ráda. Oči jí zářily a rudé rty se neubránily úsměvu u vědomí vlastního kouzla. ještě nevstoupila do sálu a nedošla k tylovému, opentlenému, krajkovému barevnému hloučku dam, čekajících na vyzvání k tanci (Kitty v tom hloučku nikdy nestávala), a už byla vyzvána na valčík , a to nejlepším tanečníkem. (...)
(L. N. Tolstoj. Anna Kareninová. 1964, s. 82)

Ach, takhle úžasně někdy lidé skutečně žili? Kéž bych i já mohla žít tehdy a ne teď! No to mě podržte, jdu hledat černou sametku, to víte, postávání v tom hloučku dam čekajících na vyzvání bývá krajně trapné... :-)
P.S. Tak jsem se sama sebe musela ptát: Měla bych chtít taky nějaký šťastný den?

Komentáře (1)

Suza
24.06.2014

No, u mě to většinou přes veškeré vynaložené úsilí dopadá takto: " Bina vypadá jako strašák do zelí, jen o něco neupravenější. Světlehnědý kostým má zmačkaný, sako špatně zapnuté. Vlasy má stažené něčím, co vypadá jako umělohmotné brčko. Punčochy vzaly dávno zasvé .(...)
(M. Chabon. Židovský policejní klub.2008, s. 352.)
Ale třeba taky budu někdy mít šťastný den :)