Knihy jsou nad zlato

blog

20.05.2014 v 02:00 / Bibiana (412 views)
Knihy jsou nad zlato
Představte si mě. Je mi šest let. /Tenkrát, před lety/ Ležím v posteli s angínou. Jsem obložená peřinami. Na nich plno knih, většinou obrázkových, ale také české pohádky atd. A kdyby těch knih bylo málo, v pokoji je celá knihovna. Učím se číst. Ale maminka nakazuje: "Venku je chumelenice, podívej. Musím dojít na nákup, tak ne abys vstala z postele a zase se přehrabovala v knihovně!" /moje oblíbená činnost/
Slibuji, že budu poslušná. Za odměnu určitě dostanu něco na zub.
Maminka odchází. Po delší chvíli mé samoty, vniká do ticha podivný zvuk. Takové nenápadné šramocení. Přibližuje se. Pak slyším kroky nad hlavou. To znamená z půdy. Nejsem hloupá, je mi jasné, že někdo chodí po půdě. Ale kdo? Maminka je pryč a v domku bydlíme jen my dvě. Moje tělo, ovládá strach. Celá se chvěju a knihy padají z klína na zem. Chvíli je ticho. Ale jen chvíli, pak se totiž kroky přesunují na schody. Jsou dřevěné a skřípou. Co krok, to vrznutí. Moje tělo zchromlo. Funguje jen mozek. Vstaň a uteč! Oknem. Venku je ale vánice. Maminka mě varovala, že bych dostala zápal plic, kdybych koukala otevřeným oknem. Jenže, teď již nezbývá na nic čas. Ten někdo je dole v komoře a já vím, že dveře nemají klíč. Nemohu se zamknout. Pár vteřin, než vetřelec sáhl na kliku stačilo, abych zalezla pod peřinu. Celá. Nekouká mi ani nos. A to je zdá se špatné. Nemohu dýchat, mám rýmu. Mám dojem, že se mi zastavilo srdce. Čísi ruka odhrnula peřinu a já se dívám...dívám na hlavu v černé kukle. Ne, není to bujná fantazie z knih, tohle je skutečnost. Otvory pro oči vypadají děsivě. Pohybují se v nic trochu vypoulené temné oči.
"Neboj, nic ti neudělám! Já vím, že je maminka pryč...přinesl jsem ti bonbóny, na tady máš! Ale mám podmínku, nesmíš říct, že jsem tady byl."
Souhlasila bych snad se vším. Můj souhlas vede strach. Vidím, že ten člověk odchází. Kroky se vzdalují. Skřípot. Potom dunivé přecházení půdou. A pak zase ticho. Slyším jen tlukot svého srdíčka.
Pak oknem zahlédnu sněhuláka. Ne, není to sněhulák, je to maminka. Konečně. Představte si, že šla sama na tu půdu a chtěla zloděje chytit! Ukradl nám z půdy vzácné knihy z truhly. A kdo to byl? Soused. Učitel. Viděl knihy u maminky a chtěl je koupit. Když neprodala, přišel si je "vypůjčit" trochu po svém. Ale policejní pes ho vyčmuchal. Takže přátelé, vidíte, jak jsou knihy vzácné? I ten zloděj to věděl.

Komentáře (0)