Kniha o nás samotných

Kniha o nás samotných
Ráda čtu knihy a je to o mně všeobecně známé. Všichni to ví. Již od nějakých dvanácti let jsem vždycky chtěla napsat knihu, tak trochu paměti. Ale ve dvanácti letech se to moc nehodí, aby někdo napsal paměti. Hlavně by kniha obsahovala vzpomínky z živé paměti a pubertální názory. Taky by si ji k mé smůle mohl někdo přečíst a byla bych ve dvanácti letech bezdomovcem. Ale nějaké pokusy o psaní proběhly, ale vždy jsem skončila na první kapitole a pár stránkách. Měla jsem i vymyšlený příběh o rodince na farmě a bylo to takové celé v bledě růžové. Jednou jsem dokonce napsala i pohádkou knížku, akorát mi chyběly ilustrace a mám pocit, že tu knížku někdo nechal proletět kotlem. Asi tenkrát nebylo v módě myslet na dětské sny.
Každopádně mě zaujala jedna knížka a tak jsem si ji rozhodla přečíst. Jenže. Ta knížka byla o mně. Hlavní hrdinka se jmenovala stejně jako já a zažila stejnou věc jako já, chovala se jako já. Měla obavy jako já. Nepochopitelné. Skoro jsem myslela, že jsem ji opravdu napsala já.
Neříkám, že se mi nestalo, že by hrdinka z knížky nebyla v něčem podobná. To ano, už se mi to opravdu stalo, ale ne, že je na všem co se ji stalo postavená celá knížka. A teď nemyslím knížku z červené knihovny. Jak je to možné?
Pro jistotu jsem zkoumala rok vydání a je to starší knížka než já samotná. Byla vlastně vydaná nějakých 25 let předtím, než jsem se vůbec narodila. Je možné, že to prožíval někdo úplně stejně? Před x lety?
Bohužel autorky se již nemohu zeptat, kde čerpala inspiraci. Zajímalo by mě, zda čerpala ze své vlastní zkušenosti nebo ji ten příběh jenom napadl?
Můžu Vám říct, že mi projel mráz po zádech.
Taky už se Vám to někdy stalo?

autor: crazyslunicko · 04. října v 08:32 · přečteno 1768x

Komentáře (3)

crazyslunicko
11. října

Zajímavé, ale asi máte pravdu. Třeba tam někde ve mně něco leží nedořešeného a chce to ven. Popřemýšlím o tom. Je pravda, že momentálně u mě nastává životní změna (svatba) a tak to ve mně vyvolává trochu nostalgii s tím, jak se naši rozvedli. Možná mám strach, že to dopadne stejně. V podstatě nikdy nemáme jistotu, že to dobře dopadne. A někde jsem něco četla o rodinných konstalacích. To co se stalo vašim rodičům přechází na vás. To samé u prarodičů apod. Doufám, že to nebude náš případ.
Každopádně také mám ráda knihy, kde je mi hrdinka v něčem podobná a můžu se s ní ztotožnit. Myslím, že je to trochu i empatičnost a citlivost.

RMarkéta
08. října

To, že jsou mi postavy z příběhů něčím blízké, se mi stává poměrně často. Beru to jako výhodu, můžu se tak do knihy lépe ponořit a prožívat to s nimi. Tohle je ale jiné. Velmi zajímavá náhoda. Osobně bych z toho měla pocit deja vu nebo euforie. Po brzkém vystřízlivění bych taky začala kolem čmuchat, protože je to celé při nejmenším velmi zvláštní a člověk je tvor zvídavý. Zatím se mi to ještě nikdy nestalo. Jelikož mám hodně blízko k esoterice a psychologii, tak bych tohle celé brala jako připomínku něčeho, co v sobě nemám zpracované,co potřebuji zpracovat, přijmout to, poučit se a vyrovnat se s tím, pokud chci jít zase na další metu. Ale je to všechno složitější. Paní spisovatelka samozřejmě mohla čerpat z vlastní zkušenosti, ale taky nemusela.

Adhara
07. října

Zaujímavá príhoda. Nič také sa mi nestalo, ale celkom by ma to bolo potešilo. Ja mávam zase pri čítaní opačný problém - že sú mi hrdinky príliš málo podobné. To aj vtedy, ak majú rovnaký vek, rovnaký nejaký z mojich záujmov a dokonca rovnakú národnosť. O to menej im rozumiem. :-)

A myslím, že na písanie pamätí nikdy nie je skoro. Len si treba dať pozor, aby boli písané nezaujato. Fakty, nie názory, pretože tie sa s vekom vyvíjajú. Ale ako zaznamenanie faktov je to úžasná vec, ktorá ich ochráni pred zabudnutím.