Karel Čapek a koronavirus aneb rozhovor Galéna s Grétou

blog

13. března v 08:48 / Lískaran (231 views)
Karel Čapek a koronavirus aneb rozhovor Galéna s Grétou
Jak známo, život napodobuje literaturu - ale zároveň, jak známo, realita je obvykle fantastičtější než fikce. O to úctyhodnější jsou pak ti spisovatelé, jejichž dílo nejenže nezastaralo, ale naopak je aktuálnější než v době vzniku - protože je napodobováno skutečností. Říká se jim obvykle vizionáři a takovým byl Karel Čapek. Člověka občas napadne, jak se nejdřív s těmi atomovkami a pak technologiemi, na kterých si masy lidí vypěstovaly závislost a vesele degenerují, trefil. No a teď ta Bílá nemoc alias koronavirus. Posuďte sami:

"DVORNÍ RADA: (…) My ji prostě jmenujeme Čengova nemoc čili Morbus Tshengi. Doktor Čeng, žák Charcotův a ovšem internista, ji totiž první popsal na několika případech v pejpinském špitále. Velmi pěkná publikace, pane; referoval jsem o ní už v roce dvacet tři, kdy ještě nikdo neměl tušení, že se Čengova nemoc jednou stane pandemií.
NOVINÁŘ: Čím prosím?
DVORNÍ RADA: Pandemií. Nemocí, která lavinově zachvátí celý svět. V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba – to dělá ta bída; ale žádná dosud neměla takový úspěch jako nemoc Čengova. To je prostě choroba dneška.
(…)
DVORNÍ RADA: Ano, Sigeliův symptom. Jak vidíte, pracujeme plnou parou. Zatím je nezvratně zjištěno, že Čengova nemoc postihuje jenom osoby asi tak od čtyřiceti pěti nebo padesáti let nahoru. Patrně jí poskytují příznivou půdu ony normální organické změny, kterým říkáme stárnutí –"

Zajímalo by mě, o čem by psal Čapek teď, když o řadě věcí psal v takovém předstihu. A taky jak by psal o tom všem, co se děje teď. Třeba jeho Matka, která dá svému poslednímu synovi do ruky zbraň, aby šel - prakticky vstříc smrti – bojovat proti lidem, kteří využili chaosu a napadli jeho zemi, kde teď umírají i nevinné děti. Jak bychom to četli, kdyby drama zasadil do Sýrie či Iráku? A musel by toho ve hře změnit hodně, nebo málo? Jasně, jsou to plané frky, ale stejně – jak by se asi takový autor vyslovil například ke klimatické změně a obecně k novým hrozbám a dilematům, které nás čekají? Čapek tu prostě chybí. Proto mi odpusťte následující řádky. Není to troufalost, ale hra, která se připouští u fanoušků J. K. Rowlingové nebo paní Meyerové a jejích upírů, co už sto let opakujou střední školu (uznávám, že zrovna tohle je metafyzická hrůza, která by i pro Lovecrafta byla nepojmenovatelná), ba dokonce i u obdivovatelů Sherlocka. Společné jim je asi puzení si s tím světem pohrát a vzdát svým idolům pochybný hold. A bylo by nefér, kdyby zrovna Čapek neměl svoji fanfikšn:



DR. GALÉN: Čína snížila emise oxidu uhličitého o čtvrtinu. Koronavirus totiž zastavil letadla i továrny… (položí noviny)

GRÉTA: A pak že to nejde. Prozřetelnost má smysl pro ironii. Už chápeš, Galéne?

DR. GALÉN: (mne si rukou čelo) Ne, nechápu.

GRÉTA: Ale chápeš. Když jim vydáš ten lék, továrny znovu začnou kouřit a letadla bičovat oblohu. (Zasněně) Jako malá jsem pozorovala letadla podle čar na obloze tak dlouho, dokud se nevypařily. (Vzpamatuje se). Ale ty čáry ve skutečnosti nezmizí – jsou jako stopy po karabáči, který bičuje otroka, aby z něj vyždímal, co se dá, a které se nikdy nezhojí. Stopy po uhlíkovém karabáči.

DR. GALÉN: Po modrém blankytu bělavé páry hynou…

GRÉTA: A i takový dětina jako ty ví, co se stane, když to bude pokračovat. Ani to nebude trvat moc dlouho. Možná u toho nebudeš, ale já ano.

DR. GALÉN: Ale poslyš, děvče. Já jim přece musím ten lék dát. Jsem doktor, nejsem… politik.
Kdybych tím mohl zabránit válce, ale tohle… Vždyť umírají lidé.

GRÉTA: Lidé budou vždycky umírat. Ale když se nic nezmění, umřou všichni. A nejen lidé, ale i všechno živé na téhle planetě. Chceš snad mít svoji ordinaci s věšákem, návleky a časopisy v čekárně na mrtvém kusu skály kroužícím vesmírem?

DR. GALÉN: Víš, co je Hippokratova přísaha? Říká se tam „Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného“. Když mám lék, musím ho podat.

GRÉTA: Lékař taky musí umět zvážit přínos léku i jeho vedlejší účinky, není to tak? Tak si představ, že podáním léku zachráníš milión lidí.

DR. GALÉN: Ta čísla –

GRÉTA: Nepřerušuj mě. Zachráníš tedy lékem milion lidí, možná víc. Dostaneš Nobelovu cenu.

DR. GALÉN: Na žádných cenách mi nezáleží.

GRÉTA: To je dobře. Protože když lék nepodáš, ten milion nezachráníš. Zachráníš miliardy.
Žádnou cenu ovšem nedostaneš. I když jednou – kdo ví…
Takže věc se má takhle: Na tobě záleží, jestli zemře milion lidí, nebo miliardy. To jsou jednoduché počty.

DR. GALÉN: I kdyby to byla pravda, že jinak to skončí tak, jak…

GRÉTA: I kdyby? Ty před tím zavíráš oči i přes všechny důkazy? Copak zrovna ty jsi nezasvětil celý svůj život vědě? Rozumu a vzdělání?

DR. GALÉN: Úplně celý ne. A co že zrovna ty najednou mluvíš o vědě a vzdělání, když jsi místo školy provolávala hesla? Ale na tom nesejde. Já přece nemůžu rozhodovat o miliardách ani o milionech životů, děvče. Přece nejsem – nejsem… Bůh.

GRÉTA: Právě proto, že nejsi Bůh. Bůh je naprosto lhostejný a netečný, tedy kdyby existoval. Právě proto, že jsi člověk. Jenom člověk může rozhodovat o lidech.

DR. GALÉN: Jako člověk jsem objevil lék na tuhle nemoc. Proč by jiní lidé nevymyslili lék i na tu nemoc, která zachvacuje ne lidi, ale svět? Proč by lidé nepřišli i na tohle? Třeba se to rodí v hlavě zrovna někomu z těch nakažených, jen o tom zatím neví. Ty nevěříš v Boha, ale ani v člověka.

GRÉTA: Kdysi jsem koukala s tátou na jeden starý film. Nelíbil se mi, ale bůhvíproč jsem si z něj zapamatovala jednu větu: „Ty jsi nemoc a já jsem lék.“ Co když lidé jsou vlastně nemoc? A když ne, bezpochyby jsou její příčinou. Už jsi snad někdy slyšel o příčině nemoci, která na ni pak vytvoří lék?

DR. GALÉN: A to teda… podle tebe vážně musí tolik lidí umřít?


MEZITÍM V PRAZE

PAN POVONDRA: (položí noviny) Já jsem tenkrát neměl ty Číňany k panu prezidentovi pouštět…


Konec 2. dějství

Komentáře (4)

JáJejí
16. března

Opravdu nemám zájem tu rozdmýchávat nějaké malicherné konflikty. Ale když si vypůjčíte autoritu Karla Čapka a jeho postav, tak tím dáváte najevo své ambice a míru sebevědomí.

Navrhněte neklišoidní přívlastek k stereotypům!

Lískaran
16. března

JáJejí: A to si asi pletete žánry. Tohle je blog, ne literatura. Jako kdybyste sledovala klukovskou čutanou na plácku za domem a pak jim vmetla, že to není Liga mistrů a že oproti Messimu jsou to nýmandi. Bylo by to pravdivé, ale ne moc bystré - a trochu komické... Možná Váš blog je nadčasová literatura, ale tenhle takové ambice neměl.

A když jsme u těch věšáků, výraz "černobílé stereotypy" je docela klíšé, ne?
Mimochodem - ten pseudovýňatek z dramatu v mém textu je samozřejmě, ehm, nadsázka.

JáJejí
15. března

Čapek byl humanistický myslitel a spisovatel.
Vy, Lískarane, s úctou k vašemu pseudonymu, věšák na černobílé stereotypy.
Tohle nadčasová literatura vážně není.

nokid
14. března

Tohle je vše dozajistě pravdivé a trefné... Jen malé podotknutí: Jakkoli byl Čapek ve svojí jasnozřivosti geniální, ani jemu se nepodařilo byť jen zbrzdit - natož zastavit! - šíření celosvětové nákazy jménem nacismus. Takže teorie jedno, život druhé. O čemkoli by dnes psal, stejně by to neodvrátil, zůstala by mu jen a jen role varujícího proroka kterému nasloucháme my filozofové. Jenže dav následuje populisty a nikoliv jasnozřivé; nemysleme si, že svět se z koronaviru poučí! Není to ostatně první nákaza z Číny (i když první takto rozsáhlá asi ano), byly nedávno i jiné...a co svět? Co Čína? Nákaza se přehnala a opět se hygienické standardy začaly porušovat.
Dokud nenastane opravdový stav postapo, společností to nehne!