Jiskra života

blog

17.12.2013 v 18:26 / doriska (403 views)
Jiskra života
Sedím nad otevřenou knihou. Zamlženým pohledem čtu tak pravdivé, a tak bolestné řádky. Mé oči už těžké slzy neudrží. Horké a plné nenávisti, smutku a odevzdanosti padají na zažloutlé stránky knihy. Zavřu oči a nechávám své pocity otevřené. Otevřené tak, jako je kniha přede mnou. Proč? Ptám se stále dokola. A stále nenacházím odpověď. Otevřu vlhké oči a zamrkáním odplavím poslední slzy pravdy. Neutírám si je. Ne. Jsou pro ně! Chladnou na mích tvářích, jako chladnou vzpomínky na ty hrůzy. Řasy ztěšklé vodou se spolu s víčky opět zavírají. Už nechci číst dál. Vše je až moc kruté. A proto bychom neměli zapomenout. ,,Nezapomeňte. Nikdy! Nikdy!,,

Komentáře (2)

doriska
26.12.2013

Děkuju moc :) od Vás mě to těší asi ze všeho nejvéce :)

WEIL
18.12.2013

Pěkný apel! Jen víc takových, a nejlépe konkretizovat. I když i tak je to pro mě srozumitelné.