Jeden život nestačí

blog

16.09.2016 v 10:54 / nokid (567 views)
Jeden život nestačí
Čím dále se ubírám tímto slzavým údolím, tím více je mi jasné že nedokážu přečíst všechno co bych jen chtěl.
Ty milióny drobných písmenek, tvořících slabiky, věty, odstavce, oddíly, kapitoly...a pak i celou knihu. Někdy mnohadílný, epicky náročný, román.
Prý správná kniha, aby se dala už považovat za román, má mít alespoň 6O tisíc slov. No to je pouhých 240 stran normotextu, tedy jedna strana rovná se 30 řádků po 60 úhozech. Jenže málokterý svazek toto respektuje; nejčastěji obsahuje každá strana asi tak 1,5 normostrany. Takže na román stačí vlastně už 160 stránek... A novela může být ještě kratší.
Vedu si evidenci přečteného už od r.1980. Čítá k dnešku 1.065 svazků. Bylo by to více, kdyby za minulého režimu vycházelo tolik zajímavých děl jako dnes. Ale přesto to nebyla nezajímavá doba. Ve škole jsem se snažil číst hned od první třídy celé věty - namísto povinného slabikování - což mi vyneslo slušivou poznámku od soušky. Záhy nato jsem začal chodit do knihovny. Dodnes si pamatuji, kde v mém okolí byly malé pobočky Mahenovy knihovny. Malé, ale krásné. Zanikly všechny, ale vznikly místo nich zase nové. Snad jen ta v Brně na Kobližné zůstala; byť nikoliv beze změn. Tam, kde je dnes příchozí hala, prodávali se živí kapři, uzené makrely a jiné ryby. To je, viďte?
Ani mí příbuzní mě nehodlali od příznivého vlivu četby uchránit. Dodnes opatruji napůl rozpadlé knížky pro mládež, opatřené věnováním od mámy či dávno zemřelé babičky... A nebyla to žádná povinná četba, to vám řeknu. Třeba Štorch, Flos, Verne a taky výbor z indických bájí a pověstí.
Hltal jsem to všechno se zájmem a můj kladný poměr k četbě se upevňoval. Pak přišlo i něco "zakázaného" - Foglar, Troska... Ale to se jen nerado půjčovalo.

Možná že se to zdá od věci, ale nemohu nezmínit třeba i noviny a časopisy.
Máma, nežli odešla do důchodu, byla zaměstnána v jedné z brněnských tiskáren novin. Vycházelo jich tam, odhadem, takových 8 titulů. A všechny je nosila domů, denně, od každého jeden exemplář jako deputátní výtisk.
Nejraději jsem měl tlusté sobotní přílohy. Tam vycházely ondy krátké (a zajímavé) povídky, tu zas romány na pokračování. S nostalgií zmiňuji seriálové sloupky v Mladé Frontě; první nesl název Hrátky s logikou, druhý pro změnu Nekulatá výročí. Oba bych velmi rád viděl v podobě vydané knihy - ale bohužel nikdy se tak nestalo. Alespoň ne pod těmito názvy... Ale abych to přiblížil, ten první seriál pojednával o věcech, které by běžného smrtelníka ani nenapadly, pro příklad:
Baví se tři. První se ptá: "Chtěli byste dům, kde všechna okna jsou obrácena na jih?" Druhý souhlasně pokývne, načež se mu dostane odpovědi: "Tak to si pořiď dostatečně hustý kožich, neboť tvůj dům by musel stát na severním pólu..." Jenže třetí kontruje: "Ale proč? Stačí, aby měl ten barák okna jen v JEDNÉ stěně! Pak může stát kdekoli na světě..."
A druhý seriál, Nekulatá výročí, pojednával o české historii vskutku svérázným způsobem. Svérázným, avšak hluboce lidským a pochopitelným. Takové ty "Oprásky z dějin..." atd. se před tímhle mohou jít zahrabat. Ale jak říkám, nikdy to nevyšlo knižně - což je věčná škoda.

A dnes?
Darmo mluvit! Nějakých 18.000 titulů/rok, jeden to nestačí byť jen sledovat. Natož číst. A nejhorší na tom je, že se o všech vycházejících (i vyšlých) dozví, a někdy i s předstihem.
Díky naší Databázi knih.

Souška = (za komunismu) soudružka učitelka, zkráceně

Komentáře (17)

Raksa.A
17.10.2016

Sieno, k originalitě bych měla malý a hodně starý příběh ze života.
Kdysi - asi tak před 50 lety plus minus - jsem četla na chalupě povídku od Šimka a Grossmana o tom, kterak babička měla bigbít a Kučera tam snad bubnoval (už si to moc nepamatuju). Ležela jsem při tom venku na dece a strašně jsem se smála. Naši měli návštěvu - tátova kolegu a jeho ženu, a ta paní si chtěla taky přečíst tu legrační povídku.
Jenže se nad ní začala děsně rozčilovat, co ti hulváti udělali naší paní Boženě Němcové a já abych ji uklidnila, jsem pronesla: "No co, už Voltaire říkal - beru, kde to je."
A ona, v té chvíli již dokonale hysterická paní, zařvala:"To byl taky ňákej blbec!".
Rozprchli jsme se, jako když do vrabců střelí a smíchy jsme řvali v různých koutech a od té doby je to naše oblíbená hláška.

gladya
20.09.2016

Autin, však my to zase tak vážně nebereme;-), alespoň já ne a vůbec už se nestresuju. Stres by byl, kdybych neměla co číst. To by nebyl jen stres, ale strašný absťák. Naštěstí to snad nehrozí.

nokid
20.09.2016

Vidím, že takto "nás postižených" je více...

Atuin
20.09.2016

A já si vždy myslela, že knihy mají zpříjemňovat život - ať už svým ponaučením, nebo zábavou apod...- nikoliv stresovat tím co je každému snad jasné, že knih je příliš mnoho na to aby je člověk mohl přečíst...
Nedávám a nedávala jsem si nikdy žádná předsevzetí, kolik toho chci, či chtěla jsem přečíst. Jsem dokonce ten typ, který s dobrou knihou tráví čas i opakovaně, místo toho abych si přečetla něco " nového" . Připadá mi to zbytečné řešit, když je mi z nějakou knihou dobře je škoda od ní uníkat nebo se k ní nevracet. ...
Čtenářů je mnoho, každý v tom světě knih miluje to své a je lepší se z knih radovat než se stresovat nějakými plány co kdy číst, to by mělo být jen takové úsměvné a na okraji. Prostě brát knížky vážně ( i nevážně),ale nebrat sebe mezi nimi tak vážně.

gladya
19.09.2016

Nedávno jsem dospěla ke stejnému závěru jako Nokid. Nestíhám a už nestihnu přečíst vše, co bych chtěla. Vycházejí nové knížky, z klasiky a starších kousků taky nemám přečteno vše zajímavé a navíc si některé knížky chci přečíst znovu.

Chci to řešit jako ostatní debatující: vybírat si. Je to pro mě vysloveně zlomové rozhodnutí, protože jsem knižní Otesánek. A jelikož občas s chutí čtu i pokleslou literaturu, nebudu si vybírat podle kvality, ale jednoduše podle toho, co mě baví.

Můj problém je zvědavost, takže když se o nějaké knížce hodně mluví, podívám se na ní. Tak jsem prolétla "slavných" 50 odstínů i přečetla pár kousků z YA.

S nahrazením kvantity kvalitou bych souhlasila, jenže kdo bude arbitrem kvality?

Nečíst nové knížky pro mě není řešení, už teď se těším na několik knížek, které mají v dohledné době vyjít a dokonce na knížky, které ještě autoři nedopsali.

Co čert nechtěl, jsem na DK a v několika čtenářských skupinách na FB, kde jsem našla tipy na tituly, které opravdu stály za přečtení. Seznam toho, co chci přečíst narůstá rychleji než čtu.

Autorovi přeji hodně pěkných knížek, jak vidíte, nejste v tom sám.

Hanka_Bohmova
19.09.2016

Siena: máte pravdu.
Ale já jsem analytik a konzervátor, ne průzkumník, natož vizionář. Nemohu si pomoci, mám to v genetickém kódu. O nové knihy se budou muset postarat jiní. Jako obvykle - je dobře, že nejsme všichni stejní.

siena
19.09.2016

Měla bych jen menší poznámku. Kdybychom nekupovali, nečetli, nové knihy, tak by se nám mohlo stát, že by už nebylo co k třídění. Nebyl by nikdo, kdo knihy vydává, dokonce by nebyl nikdo, kdo knihy píše...A ačkoliv jsem konzumentem pokleslé literatury, myslím, že dokáži posoudit, že nevychází jen ta. Že je relativně dost současných autorů, kteří dokáží napsat hodnotnou knihu. A že nejsou vždy zcela originální? Však oni i ti klasikové nebyli, ani nemohli být. Těch "základních" témat mnoho není...

Gwendelína
19.09.2016

To máte výhodu:-) To, myslím, je také velký kámen úrazu. Většina knihoven, hlavně těch malých, nemá možnost nakupovat velké množství knih. I když samozřejmě profesionální knihovny jim vycházejí vstříc výměnnými soubory, ale malé knihovny nedisponují dostatečnými finančními prostředky na to, aby mohly být nakoupeny všechny novinky, nebo alespoň ty, které stojí za přečtení. Sama jsem vybavovala knihovnu především klasickými díly, protože nám ve fondu chyběly. Pak jsou knihy, o kterých víte, že je nikdo číst nebude a které naopak půjdou na dračku (např. Padesát odstínů šedi). Takže to pak skončilo tak, že jsem jezdila do profesionální knihovny se specifickými požadavky svých čtenářů, a vozila jim tašky knih, protože z obecního rozpočtu se již na nákup těchto děl nedostalo...

1