Je opravdu tak divné mít koníčky?

Je opravdu tak divné mít koníčky?
Myslela jsem si, že mít nějakou zálibu je normální. Ale asi jsem jen podivín.

Pamatuju si, jak jsem seděla, zachumlaná do deky a četla. Pršelo a já si četla Harryho Pottera. Nepamatuju si, který díl, ale na tom nezáleželo. (Tenhle příběh jsem četla, když jsem chodila domů ze školy. Když ve svých třinácti jen čekáte, kdy přijde něco horšího než posměch, tak hledáte únik a já ho našla ve světě Harryho Pottera. Od té doby mě doprovází, kdykoliv potřebuju přítele.) Chtěla jsem si jen odpočinout. Na návštěvu přišla babička a povídá, „jo, povinná četba, to nebaví nikoho.“ „Tohle není povinná četba.“ „Tak proč to čteš?“
Stejných údivných pohledů jsem se od rodiny dočkala, když jsem si kreslila. „To máš do školy?“ „Ne, to si jen tak kreslím.“ „A proč?“
Do školy. Vlastně mi přišlo, že všichni mají pocit, že vše dělám z povinnosti. Prostě do školy. Jako domácí úkol. Jako když jsem začala sestavovat svůj rodokmen, nejdřív si mysleli, že to dělám do školy. Teď se několikrát do týdne ptají, jestli mě to furt baví a co na tom pořád hledám. Kroutí hlavou, když listuji tabulkami s desítkami jmen a dat. Stejně jako kroutí hlavou, když s úsměvem listuji očima svou knihovničku. V těch očích visí jasná otázka. Proč to děláš?
Proč čteš knihy, když nemusíš? Proč kreslíš, když to není nějaká blbost do sešitu přírodopisu? Proč se hrabeš v matrikách a hledáš předky, k čemu ti to je?
Proč to dělám? Protože mě to baví? Mám na to čas a tohle mi přijde jako nejlepší způsob, jak ho strávit? A proč se vůbec ptáte?
Zajímavé je, že ti, kteří se mým (a nejspíš i všem) koníčkům a zálibám diví, žádné nemají. Všichni ti, kteří se těm mým ušklíbali a pozvedávali obočí. Žena, která se smála mým „debilním knížkám“, tráví své večery přepínáním z jednoho kanálu na druhý. Jeden muž se smál, že se hrabu v minulosti, že bych potřebovala psychologa, aby mi pomohl ten život doopravdy žít. To sedí od člověka, který deset let vybírá psa a místo na procházky chodí do krámu pro pár lahváčů. Ale pěkně pravidelně, každý den.
Přemýšlím, jestli má cenu takovým lidem něco vysvětlovat. „Baví mě to. Je to příjemné vyplnění času mezi školou a spánkem.“ Asi ne.
Mohou pochopit, že někdo nežije jen prací a staráním se o domácnost a děti? Mohou pochopit, že někdo chce víc? Relax, pohodu a být sám? Sám se sebou? A hlavně sám sebou?

autor: Twinny · 27. května v 21:49 · přečteno 3111x

Komentáře (73)

Twinny
20. června

rusalka123 - děkuji. Mně také knihy nutí k zamyšlení. Minulý týden jsem dočetla Ty od Caroline Kepnes, teď čtu pokračování Skrytá těla. Je to sice taková blbůstka, ale vážně jsem se zamyslela, jestli se takový člověk v mém okolí nevyskytuje.
Co se týče vážné hudby, pouštím si ji, když si chci srovnat myšlenky. Poslouchám prakticky cokoli, kde nejsou slova, jen jemné tóny.
A co se týče povinné četby, tak mě mile překvapily knihy Na západní frontě klid a O myších a lidech. Člověk si potom uvědomí, že se má tak nějak dobře. Jenom naše učitelka nám vždycky prozradí pointu a konec příběhu. To potom kazí veškerý zážitek z četby...

Twinny
20. června

reader.007 - díky. Já chápu, že s dětmi není tolik času, ale je spousta činností, které lze od určitého věku provádět s nimi. Třeba to čtení, nebo jízda na kole, psi...

rusalka123
19. června

Pejuška, musela jsem se pousmát, jak jsi psala, že když jsi smutná, posloucháš vážnou hudbu - já sama totiž jinou prakticky neposlouchám, je jedno, v jakém rozpoložení jsem. Teď jsem maturovala z hudebky a s vypětím všech sil jsem se učila o Beatles, Jacksonovi, Presleym atd. :D a to jsou zrovna i pro mě ještě "ti dobří" :D no, úplně ti rozumím. A není to jen o zájmech, někdy si říkám, že jsem se radši měla narodit v 19. století, hezky sedět doma, starat se o kupu dětí a vyšívat :D ale to odbočuju. Knihy to samé. Povinná četba pro mě nikdy moc neexistovala (a už vůbec jsem ji neviděla negativně), protože jsem většinu knih, které v ní byly, četla ze zájmu třeba s ročním předstihem. Ty klasiky mě prostě málokdy zklamou...
Dobře vím, že jsem v tomhle dost velký exot, ale narovinu, spíš jsem na to hrdá... Přinejmenším mi snad nikdo nemůže říct, že čtu nekvalitní knihy a poslouchám nekvalitní hudbu... Vlastně mám někdy i problém nekoukat se na jiné, "normálnější" lidi spatra... Protože, stejně jak říkala tvoje psycholožka, taky to mám tendenci vidět jako ušlechtilejší zájmy, než jsou dneska běžné... Čímž se nechlubím, sama se tím svým přístupem k ostatním občas štvu, ale těžko se s tím něco dělá...
No, každopádně ti rozumím, nejsi v tom sama a rozhodně se svých zájmů drž a stůj si za nimi!!

rusalka123
19. června

Pěkný článek, byť je mi z něj trochu smutno... A pěkné postřehy mnohých z vás. :))

Jak se tu řešila ta produktivita a užitečnost... Podle mě čtení může přinášet velké výsledky, byť ne ty hmotné. U některých knih to může být zvyšování nějakého přehledu či vzdělanosti, prakticky všechny knihy mohou zlepšovat naše jazykové schopnosti - slovní zásobu, nebo třeba pravopis (já mívala vždycky možná i nejlepší pravopis ze třídy a myslím, že ničím jiným než "okoukaností" slov díky čtení to nebylo). A za další - nevím jak to máte vy, ale mně knihy dávají spousty myšlenek, které pak můžu zužitkovat ve svém životě, které mě přimějí zamyslet se nad sebou, svým přístupem k něčemu... Nejednou jsem si takhle řekla, že některá kniha, byť třeba docela obyčejná, přišla opravdu ve správný čas... Také mi přijde, že skrze chování postav nás knihy učí rozumět lidem. A konečně, dávají nám ideály...
Takže když to vezmu kolem a kolem, to čtení může být svým způsobem také produktivní činností. Nebo ne produktivní, ale takovou, která přináší nějaký výsledek, který může být hodnotnější než řada viditelných výsledků jiných činností...

reader.007
18. června

Moc hezký blog.
I když na jednu stranu trochu nechápu, jak někdo může považovat děti za překážku v praktikování koníčků, pro mne jsou teda rozhodně spíš rozšiřující úrovní. Fakt je, že právě v přístupu k nim prokazuji mezi svým okolím největší excentričnost. Minimálně tam, kde žiju...
Hanka_Bohmová: to o tom "zakořenění" bylo moc hezky vyjádřeno, mluvíš mi z duše.

Twinny
14. června

Simona02 - díky. Snažím si to nebrat.

Simona02
13. června

Dobrý článok. Reálne si vystihla hlavný problém. Ono si tie veci netreba brať osobne, pretože sú a budú tu ľudia ktorý majú odlišný pohľad na danú vec, aj keď to človeka vie naštvať. Treba to brať s rezervou.

Adhara
12. června

Pejuška: A tie naše záujmy v skutočnosti vôbec nie sú také zriedkavé. Ľudí, ktorí radi čítajú a radi píšu slohy sú obrovské množstvá. Možno sa to tak nezdá, keď je človek jediný vo svojej triede, ktorý má problém s tým, že nevie v písaní slohu prestať, kým zvyšní spolužiaci nevedia ani začať. :-) Ale v susednej triede či aspoň škole je ďalší taký žiak, o ročník vyššie či nižšie ďalší... a teraz si vezmi, koľko je na Slovensku a v Čechách škôl.
Tiež som si myslela, že píšucich ľudí, najmä nedospelých, je strašne málo, ale literárne blogy a projekty ako Mámtalent (existuje aj v češtine) mi otvorili oči. Sú nás nesmierne množstvá. Možno ak budeš chcieť odozvu na svoju tvorbu, alebo aspoň pocit, že nie si zďaleka jediná, by stálo za to takýto nejaký server vyskúšať.

Twinny
11. června

Pejuška - Kovyho znám, ale nesleduju. Kouknu na něj.

Pejuška
11. června

Twinny - sleduje, ale ne všechny, jen pár a českých. Někdy mi to přijde úchylné, rozebírat na videu, kolik mám laků na nehty, pudrů, voňavek, atd. Já osobně sleduju jen Kovyho (nemám vše shlednutý), ale ten jediný mě zaujal. Libí se mi jeho videa o cestování, a přijde mi, že má dobré názory, a že se ho vyplatí sledovat, člověk se něco dozví, dokonce i pochopí danou věc.

Twinny
11. června

iresim - to já taky ne, ale naštěstí to respektují.

iresim
11. června

Od rodiny to nechápu.

Twinny
10. června

Pejuška - děkuji. Sleduje youtubery? Ty já vůbec nepobírám.

Pejuška
10. června

Moc pěkný článek k zamyšlení, Twinny. Rozhodně nejsi divná, když máš takové koníčky. Také jsem jeden čas polemizovala nad tím, že se do této společnosti vůbec nehodím (ráda čtu, píšu si krátké příběhy či úryvky, když mám smutnou náladu poslouchám vážnou hudbu). Pomohlo mi, když jsem si o tom mohla promluvit s někým odborným - psychiatričkou. Řekla mi, že mám ušlechtilé zájmy, které do této doby až tak nezapadají, ale jsou moje a pro mé potěšení, a ten, kdo mě má rád, to buď pochopí, nebo to bude alespoň akceptovat.
Pamatuju si, jak jsme na střední měli vymyslet slohovku, ke které jsme dostali jen začátek. Rozepsala jsem se min. na 6 A4 s dobrodružstvím o upírech. Když někteří měli svoje slohovky přečíst, bylo to na jedno stejné téma "potkali jsme divočáka". Vůbec neměli žádnou fantazii, a ta si myslím, že je velice důležitá, obzvlášť v dnešní době. Vidím to i na své ségře, pořád čumí do mobilu na youtube (neříkám, občas je tam něco zajímavého a dokonce to i sleduje), ale jak přijde na češtinu a gramatiku, vymýšlení slohovek, tak je v koncích. Neví, nic ji nenapadá, čtení považuje za zbytečnou činnost, co na tom vidím? Já zase nechápu, co vidí pořád na tom youtube, ale akceptuji to, horko těžko, ale akceptuju. A to samé očekávám i od ní. Snažím se jí přivést ke knihám, ale zatím se mi to nedaří. Třeba do toho dospěje, až bude hledat únik. Jinak jejím velkým koníčkem kromě youtube je jízda na kole. Jsem ráda i za to, že se hýbe a nečumí jen do toho "křápu".

Twinny
10. června

ZÓNA - Máš pravdu.

ZÓNA
10. června

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak tráví čas lidé bez zájmů? Bez četby, bez čehokoliv co je podnětné?
Ano, dá se žít čas na této Zemi prací, starostí o rodinu, domov, zázemí svých nejbližších. Ale i to je určitý druh činnosti, která člověka obohacuje.
Za zhýralost a největší životní selhání já považuji vysedávání po hospodách, plkání o maličkostech, opíjení se a následné povýšenecké řeči o tom, jak je takovýhle život skvělý.
Ale ponechme lidem svobodu, ať si každý žije jak chce, jen buďme důslední a braňme si knihy, lásku k nim a odvahu být jejich součástí.
Jen nezatracujme ostatní, pokud se četbě nevěnují a mají raději jiný druh uvolnění a hledají ho např. ve sportu.
Život je rozmanitý...

Twinny
08. června

Adhara - Taky nechápu. Vždyť snad každý musí mít něco, co ho baví.

Adhara
08. června

Pekné zamyslenie. Ja zase nechápem ľudí, ktorí koníčky nemajú. Čo majú potom zo života? Teda z dospelého, v detstve je to nejako inak...

Twinny
08. června

RMarkéta - u čtení je to vidět i u výslovnosti. Když ta slova neznáš, tak se špatně čtou. Podle toho občas poznám, kdo to slovo znal a kdo ne. Když nepočítám krkolomné výrazy.

crazyslunicko - nejspíš ne :/

crazyslunicko
08. června

Tak to znám :) mě se taky lidi diví, že čtu a proč čtu atd.. to nevysvětlíš někomu, kdo nečte, nemá rád knihy. Nemá to smysl.

RMarkéta
08. června

Se čtením ve škole jsem měla podobnou zkušenost. Pak to došlo tak daleko, že jsem byla pasovaná do role vrchní předčítačky. Tak jsem proplouvala i střední školou. Ve své slovní zásobě mám i plno výrazů, které se dnes už považují za zastaralé. Byly samozřejmě použity v knihách, kde jinde. Já je využívám i dnes, když si to žádá situace. Mozek čtení potřebuje.

Twinny
07. června

msjadepaton - K tomu čtení ve škole. Všimla jsem si, že dokážu číst rychleji, vnímat text a pamatovat si ho lépe, než nečtenáři. Projevuje se to i ve slohu (jednička ze slohu neznamená, že mám talent, ale o to nejde) - větší slovní zásoba, méně chyb, odstavce na sebe navazují atd. Kdybych nečetla tak nevím, nevím.

tsal
07. června

U nás (25 000 ob.) si také málokdo čte, ale divně na mě nekouká nikdo. Ani na toho pána, co si v tramvaji hrál s mapou a připravoval se na orientační běh (a to jsem na rozdíl od knihy v MHD viděla poprvé).
A upřímně, cestou do/z práce nečtu skoro nikdy. Jsem moc unavená, jezdím ve špičce, takže neustále hrozí, že si nesednu nebo budu muset vstát, a i když pracuji v průmyslové zóně, cesta mi trvala nejdřív 20 minut s přestupem, teď už sice 40 minut, ale opět s přestupem a s 10 minutovým přešlapováním na tmavé zastávce. V Praze si na nějakých 30 minut cesty v kuse v poloprázdném voze tu knihu i vytáhnu, ale u nás to zkrátka s těmi trasami nemá cenu. To není čtení, ale jen civění na písmenka. Takže to také může být důvod.

Bulba
07. června

Jen ke čtení v MHD - žiji v menším městě na severu Moravy a jsem daleko široko jediný, kdo si v autobusu cestou do práce a z práce čte. Pravda, je to šichtový autobus, kterým jezdí do práce zaměstnanci průmyslového podniku, ve školních autobusech to možná vypadá jinak.

Hanka_Bohmova
06. června

Marylaa: já si nemyslím, že máte něco proti nepraktickým koníčkům :o) Jenom přemýšlím nahlas nad tím, co mě nad vaší diskusí napadlo.

msjadepaton: řekla bych, že jenom podle sebe soudí druhé. To, co dělám já, mě těší, takže je to objektivně lepší a hodnotnější než to, co dělají druzí. Funguje to na obě strany. Někteří si třeba o všech, kdo se nevyžívají v intelektuální diskusi nebo nečtou (vhodné) knihy, myslí, že jsou hloupí. Protože mají vlastní úzkou představu o tom, jak by se měla inteligence projevovat, a jistě ne tím, že člověk ve volném čase ryje zahradu nebo tráví čas mezi lidmi.
S tím asi nic moc nenaděláme, můžeme se snažit ty úzké pohledy druhým rozmlouvat, když to jde, a musíme se snažit omezovat je u sebe, když je nám dáno nějaký odhalit.

Marylaa
06. června

Myslím, že všechny koníčky, jak ty "produktivní", tak ty "neproduktivní" se mohou setkat s nepochopením. Třeba: co z toho máš, že pleteš fusekle, vždyť si je můžeš koupit. Proč si raději nepřečteš nějakou knížku?

msjadepaton
06. června

Hanka_Bohmova - Já jsem měla na mysli spíš to, jak naše koníčky vnímají ostatní. Jak si je vybíráme, to už je jiná věc. Rozhodně si nemyslím, že někdo, kdo rád vyšívá nebo plete je oblbnutý modlou produktivity. Snažím se přijít na to, proč je na některé koníčky ostatními (tedy těmi, kteří je nesdílí) nahlíženo jako na práci a na jiné jako na lenost nebo zbytečnost. Samozřejmě je to jen dohad, nejsem psycholog ani sociolog a určitě se tím už zabývali jiní :).

Marylaa
06. června

Teda aby to nevypadalo, že mám něco proti nepraktickým koníčkům :) jen mně z nějakého důvodu čtení nikdy jako koníček nepřipadalo. Třeba je to tím, že čtu už odmala, asi ještě dřív než jsem jsem zjistila, že lidi mají nějaké koníčky :) Já si právě připadám jako člověk, který nemá koníčky. Předtím jsem vyjmenovala náhodou jen ty praktické, měla jsem vyjmenovat třeba i plavání, nebo nějaký jiný sport, pak by můj příspěvek působil jinak :)

Hanka_Bohmova
06. června

msjadepaton, Marylaa: myslím, že hodnocení koníčků podle jejich praktičnosti (resp. ve vašem případě nepraktičnosti) je zavádějící. Způsob trávení volného času si obvykle nevybíráme podle společenského diktátu, ale prostě podle toho, jak nám funguje mozek. Někteří lidé jsou zaměřeni na své smysly, proto budou dělat věci rukama. Není vhodné je kvůli tomu nálepkovat jako zblbnuté společenskou modlou produktivity. Stejně jako není automaticky hodnotné několikahodinové zírání do stropu (nebo do obrazovky), přestože je tak překrásně neproduktivní.
Ano, posedlost produktivitou je problém, ale bojovat proti ní posedlostí neproduktivitou není řešení. Řešení je zapnout mozek, protože věci jsou složitější. A že práce je lidská potřeba, to taky není jen prehistorický ideologický výkřik.

Souhlasím, v pražské MHD se dle mých zkušeností čte opravdu mohutně, aniž by se někdo někomu divil.

msjadepaton
06. června

Marylaa - Já byla knihomolka od malička a povinná četba na základce mě málem donutila přestat. Na druhou stranu na střední jsem měla učitelku, která měla jen doporučenou četbu a dokázala nás navnadit, abychom si to chtěli přečíst. Ale pořád to byly knihy do školy a spolužáci, kteří ke čtení netíhli, to vnímali jako nutné zlo. To se pak člověk nemůže divit, že koukají na člověka, který rád čte jako na zjevení. A pokud měli špatného učitele, tak je to pak o to horší.
S těmi vědomostmi to může být složitější, ale i knihy, ze kterých si člověk neodnese žádné praktické vědomosti, jsou často stejně přínosné, protože rozšiřují obzory, učí člověka vnímat svět očima druhých a samozřejmě pomáhají rozšiřovat slovní zásobu a upevňovat znalost pravopisu a gramatiky. A navíc často pomáhají, aby člověk vnímal svět v souvislostech, což pomáhá učení celkově. Bohužel to ale jde i s věkem a to středoškolákovi zase tolik nepomůže, zvlášť když je v rámci výuky vedený spíš k tomu, aby jednotlivé předměty vnímal jako na sobě nezávislé. Ale to už je zase do jiné diskuse :).