Jaký typ čtenáře jste?

blog

23.04.2015 v 11:16 / yenda1 (1731 views)
Jaký typ čtenáře jste?
Přemýšlivý a moudrost milující Samuel Taylor Coleridge neopomněl svou bystrou mysl obrátit směrem ke čtenářstvu. Rozdělil si je do čtyř skupin. Velmi striktních. Zamýšleje se nad tím musím připustit, že ponejvíce se vše odvíjí od čtenářem zvolené knihy, poněvadž ve vztahu k ní se mohou třídy různě překrývat. A co vývoj? Časem může čtenář kvést i uvadat.
Ale dost šmodrchání. Jak se to tedy má se čtenáři dle velkého básníka?

Čtenáři se dají rozdělit do čtyř tříd:

1. Houby (Sponges),které absorbují všechno, co čtou, a mohou to vrátit téměř ve stejném stavu, jen trochu zašpiněné.

2. Přesýpací hodiny (Sand-glasses), které nezachycují nic a spokojí se tím, že knihou procházejí jen tak, jako by jí měřily čas.

3. Síta (Strain-bags), která zadržují jenom sraženiny a kaly ze čtené tekutiny a jsou s to vracet tyto pevnější substance téměř ve stejném stavu, jen trochu zašpiněné.

4. Diamanty Mogulové (Mogul diamonds), stejně cenné jako vzácné, kteří mají ze čteného prospěch a (odrážejíce,lomíce a obohacujíce to) umožňují druhým získávat prospěch ještě vyšší.

V tuto chvíli vidím 88 433 registrovaných uživatelů. Narazili jste na diamant?

Komentáře (9)

delatrix
26.10.2015

Musím říct, že ten popis čtenářu do kterých by běli být zařazeni je navíc docela málo slysluplně popisující. U každého druhu člověka hodně záleží na tom o čem kniha je. Osobně některé knihy jen přeskáču, ale jiných se nemůžu nabažit a trávím třeba jen víkend čtením až dokud i u knihy někdy v noci neusnu protože mě tak vtáhla do děje. Jak jsem říkala záleží na čtenáři i knize. Když jsem to hodnotila nějak celkově tak asi patřím mezi "houby".

Spajdy
24.06.2015

Jsem toho názoru, že spíš záleží na typu a povaze samotné knihy, čím se čtenář při jejím čtení stane - tedy za předpokladu, že je to čtenář přizpůsobivý a v jistém smyslu empatický. Nejhodnotnější jsou pak takové knihy (tedy spíše Knihy), které běžného čtenáře (dočasně) promění alespoň po nějaký čas čtení na diamant. :-)

Tajnůstkář
29.04.2015

Narazili jste na diamant?
Těžko říct.
Pojali jste to přátelé jako dualog. Trochu mi to připomíná Uspořenou Libru.
Má to svoji úroveň, jen je třeba se s ní ztotožnit.

yenda1
29.04.2015

Dobře míněný monolog, monolog provokující. Děkuji za námět k přemýšlení, zajímavý příspěvek.

Mám kamaráda, se kterým se pravidelně scházím co čtvrtek v hospodě. Je velmi chytrý, sečtělý opravdu ví mnoho a o mnohém. Bohužel svými příspěvky jaksi nudí. Ne tím, že by byly opravdu nudné, jako spíše svou nevhodností, kterou je pouští do světa v konkrétní čas. Mě se to stává také, několikráte jsem viděl ten kyselý obličej naproti. Byla to pouze moje chyba. Zpětně si teď vybavuji, že to mohlo být chápáno jako určitá intelektuální pýcha toho, který ví něco co druhý ne. Takže pokud jsem psal o člověku, který se rád poslouchá - ano i já jsem si tuto roli střihnul. Možná proto ji dokáži u sebe časem identifikovat a včas zarážet. Pýcha je opravdu mrcha.

Takže bych vinu nedával vypravěči ani publiku. Někdy je třeba vystihnout ten pravý čas, kdy promluvit.
Víte, na to že se lidé málo ptají, s tím se setkáte v lidské historii častokrát. Tím to nechci znevažovat. Máte pravdu, ale bylo vůbec někdy jinak? Bylo o tom opravdu mnoho naspáno, mnoho řečeno. Stále nás to nějak provokuje. Antická literatura je toho plna, oni opravdu zmapovali mnohé z vědění o člověku, až hrozivě mnoho.

A na konci jste se myslím příliš neodchýlil. Naopak jste logicky navázal. Jsme přece zde na DK. Je to svým způsobem agora, veřejný prostor, kde se ty názory mísí až do kakofonických rozměrů, vábnou myšlenku aby pohledal.
Máte zase pravdu. Diskuze zde( i když mne berte z rezervou nejsem ji mnoho znalí), co jsme měl možnost přečíst vypadá tak, jak jste popsal. Spíše než o diskuzi jde o formy polemiky, tedy válku, jde o to druhého jakkoli zadupat do země, když ne aspoň zesměšnit.
To se vyskytuje hlavně v případě, když svou přítomností, svým opačným názorem, narušíte nějakou názorově homogenní skupinu. A i když svůj proti-názor máte argumentačně a logicky třeba vytříbený, nic vám to neprospěje. Žijeme totiž ve světě hojném na nejistoty.
Človíček si udělá názor, cítí že je pevný jak skořápečka. Co udělá? Vyhledá jedince s podobným názorem. Ze skořápečky se stává železná ohrada. Větší počet činí silnější hradby a postupnou nemožnost názor opustit, ztrácí se ponětí o tom jak k němu dotyčný přišel, stává se jeho "přirozeností". Člověk s odlišným pohledem bere ostatním půdu pod nohama, do teď pevnou, nyní měnící se v písky. Narušuje domnělou "jistotu". A nejistý jedinec se brání vším možným, aby narušitele umlčel. Poněvadž co kdyby měl pravdu?

A je to tady vidíte? Kecavka. Už ji musím zarazit. :)

Lector
28.04.2015

Děkuji, byť se zpožděním, za které se omlouvám, za tak rozvitou odpověď.
Jsou to věci, kterými se čas od času zaobírám, když si s přáteli povídám o knihách. Vaši dopověď jsem si přečetl několikrát, než jsem otevřel okno pro psaní komentáře. Cítím mnohé podobně.
Vidím v tom všem ještě jeden rozměr, na který narážím nejen pokud se týká rozpravy o knihách. Týká se to osoby posluchače. Je to jeho schopnost a ochota ptát se. Mnohá povídání mají formu monologu, a nemusí to být jen ten okázalý sebestředný monolog "věrozvěsta". Kolikrát je to je to zoufalý monolog člověka, který chce, aby nenastalo ticho a lidé se neuzavřeli do sebe. Jsou chvíle, kdy si ten, kdo "povídá" přeje, aby se ostatní ptali a vedli dialog, diskusi. A nic. Je to tím, že neumí zaujmout, hovoří o knize (tématu), které je pro ostatní nezajímavé nebo "jen" tím, že se stáváme "hluchými a němými" a nepotřebujeme vědět?
Někdo se pak uzavře do sebe a už dál nevypráví, jiný se snaží mobilizovat, zvýší důraz a stane se "okázalým a pyšným"... Nevím, přemýšlím "nahlas".
Cítím, že lidé se dnes přestávají ptát. Spokojí se s jednoduchými informacemi. Buď se netouží dozvědět více nebo se bojí, že ze sebe udělají osla, když položí nevhodnou otázku.
S růzností pohledů na jednu věc/knihu a její prospěšností se s Vámi ztotožňuji. Bohužel je však tato záležitost i tady na DK mnohdy překrucována. Rozdílný názor není názorem žádaným a hodným diskuse a oponentury, ale názorem nežádoucím a hodným odsouzení. Nediskutuje se, ale napadají se autoři názorů. Nediskutuje se téma či rozdílné názory hodnotí se vkus jejich autorů, napadá se jejich názorová orientace.
Ale už se začínám odchylovat příliš daleko.

yenda1
24.04.2015

Výborné otázky. Moc za ně děkuji. Má erudovanost v otázkách vztahu autorů, čtenářů, knih a obtíží s tím spojených jest mělká, omluvte tedy zjevné myšlenkové kulhání. Nemám v tom stále jasno.

K otázkám. Nutné to zajisté není. Projektivní čtení je zcela legitimní způsob četby, dokonce i žádoucí. Počtete si, zapomenete na chvíli na svět kolem.
Na otázku méněcennosti neumím odpovědět. Autora takové myšlenky možná navštíví, když je dílo z jeho pohledu interpretováno chybně, plytce, jinak než si představoval, což se ovšem děje stále. Autor z velké části nerozhoduje o smyslu jeho díla. To je i odpověď na další otázku. Nemá sloužit a neslouží, když čtenář čte tak trochu subverzivně. Když se čtenář do textu pouze neprojikuje, ale hledá v něm víc, skrytý text, text za textem. Eco o tom popsal mnoho stran.
S hranicemi jsou vždycky potíže. Než ji vytyčíte, už zase skočila o kousek dál, kroutí se a kmitá. Pokud se budu držet příkladu nezištnosti a okázalosti, tak při nedbalém pohledu není možnost příliš rozlišit. Při bližším zkoumání, stále však s dostatečným odstupem jisté kontury vyvstávají. Okázalý člověk, byť třeba mnoho ví, rád mluví a mluví. Má co říci o mnohém. Problém je ten, že nediskutuje, neposlouchá příliš, je zaujat cele sám sebou. Snad se i sám rád poslouchá. Jeho názory jsou nezdravě rigidní. Spontánnost sebou na druhou stranu nese jisté zanícení, není to tak učesané avšak ryze autentické, možná ne tak elegantní, za to výsostně osobité. Potkat takového člověka je vždy osvěžující.

Nerad bych budil dojem, že se zcela identifikuji s panskou nadřazeností v literatuře. Musím se však vyznat, že mne k literatuře pojí jistá láska. A jedním z velkých důkazů lásky je přeci starost. Ano mám o ni starost, čili záleží mi na ní.
A tedy zpět Coleridgovi. Jeho rozdělení je tak trochu hyperbola, i tak trochu redukcionismus, ve své The Second Lecture už se k tomuto dělení nijak více nevyjadřuje. Ale naše diskuze potvrzuje, že vyprovokovala něco jako zamyšlení, což byl i možný účel. Ještě k tomu čtení. Názor vyprávějící o knize způsobem, který bylo možno slyšet z mnoha úst, vyčíst z mnoha stran, jaksi zapadne, stane se čímsi bezbarvým, postrádajícím chuť, výraz a tvar. Takového čtenáře nijak nesnižuji. Je možné že ploše četl pouze tuto knihu, pouze v současnosti, zítra to může být jinak.
Hodna pozornosti se stává situace, kdy se dva lidé po přečtení stejné knihy dozví, že se jejich pohledy různí. Odlišnost pohledu druhého na tu samou věc, to je přeci to zajímavé.

Lector
23.04.2015

To je v pohodě, já to pochopil. Vím, že takový drahokam existuje, ale prvoplánově mi přišel na mysl ten odkaz na Mogulskou říši. Takže to z mé strany bylo trochu nefér; přiznávám, ale snad mi to odpustíte. On ten odkaz na indické Moguly není v mých očích není tak zcela nesmyslný právě proto, že mezi nimi byli tak významně rozdílní vládci (ale kde nebyli, že?).
Ale zajímal by mě Váš názor na jinou věc. Je nutné, aby došlo ze strany čtenáře k "navrácení" něčeho, co čtenář z knihy získal? Je ten čtenář, který neodráží nabyté zpět do svého okolí z hlediska autora méněcenný? Má čtenář spisovateli sloužit jen jako buňka, která podlehne viru, aby se v ní pomnožil a rozprostřel svoji genovou výbavu do jejího okolí? Kde je hranice mezi tím, že se člověk spontánně a nezištně (a mnohdy i nevědomě) dělí o poklady, které četbou (studiem) knih získal, a tím, že okázale prezentuje svoje vědomosti. Tím narážím i na další Vaše příspěvky, protože tu nacházím spojitost.
Líbí se mi myšlenka, kterou odkaz na Coleridge uvádíte, a sice, že to závisí na konkrétní knize. Býti přesýpacími hodinami se čas od času jeví jako veskrze užitečné a umožní čtenáři, aby mu z knihy, která nestojí za to, takříkajíc nehráblo.
Předem díky za Váš pohled na věc.

yenda1
23.04.2015

Lector: Velmi děkuji za reakci. Velkým Mogulem z nadpisu jsem myslel tento: http://en.wikipedia.org/wiki/Great_Mogul_Diamond
Omlouvám se za to zmatení. Považoval jsem významovou souvislost za dostatečnou.

1