Jak jsme se sešli v Brně (sraz Databáze knih, 13. října 2012)

blog

14.10.2012 v 21:18 / pistalka (1694 views)
Jak jsme se sešli v Brně (sraz Databáze knih, 13. října 2012)
Abych se přiznal, nerad cokoliv organizuju. Nejsem typ,
který by promýšlel, kterou ulicí a kam půjdeme, kde si sedneme a co budeme
probírat, vlastně jsem si nepřipravil vůbec nic. Věděl jsem totiž, že mám
v rukávu dvě natolik atraktivní esa, která sama o sobě postačí nejen k plnohodnotné zábavě, ale i plodné diskuzi. Pánové Nokid a WEIL. Následujících několik řádků se
nebude snažit o co nejobjektivnější shrnutí událostí sobotního dne, páč máloco je absolutně objektivní, tím méně, když to vidím já. Můžete si však přečíst vylíčení průběhu srazu mýma očima. Máte-li zájem, tady je.


Vstávám v půl dvanáctý dopoledne. Tou dobou už většina
účastníků z větších či menších vzdáleností míří k hlavnímu vlakovému
nádraží. Já se však potřebuju prospat, zvlášť když jsem si za měsíc, co
v Brně bydlím, totálně rozházel denní režim. Vzhledem ke skutečnosti, že
má bdělost a provozuschopnost po probuzení roste spíše lineárně nežli exponenciálně,
dělám vše pomalu a potřebuju čas, který nemám, přesto stíhám v jednu
odpoledne, na minutu přesně podle předchozí domluvy, vyzvednout na nádraží Ostraváky
Minase a Black.Susi. Okolo již poskakuje Ruw s cihličkou Tanec
s draky
v rukou, kterou asi není možné odložit (ono je to vážně docela čtivé), přidává se tak k nám. Paulhunter, který měl dorazit ze všech nejdříve, se omlouvá,
ale připojí se s hodinovým zpožděním, protože se musel vrátit domů pro věci,
které zapomněl. S Minasem, Black.Susi a Ruwem jdu ke mně do bytu, po odložení spacáků a nočních potřeb se na nádraží objevujeme znova, opět na minutu přesně, tedy ve
dvě hodiny, kdy byl ustanoven oficiální sraz účastníků.

Tam už se vítáme
s Paulhunterem a zanedlouho se k nám přidávají další: WEIL, Kulajda a
R´ Hell. Držíme akademickou čtvrthodinku v kroužku, kdyby náhodou dorazil
někdo další, je nás však dost, nějaké ztráty oproti předpokladům jsou
přijatelné, hurá na Petrov.

Počasí přeje, je slunečný a teplý říjnový den.
Výkladu a průvodcování se automaticky ujímá WEIL (padá mi kámen ze srdce), který má přehled a ví, kdo ve kterém domě umřel, co symbolizuje ta a ta malůvka na zdi, socha v parku, kam se dostaneme těmito dveřmi a tamtou bránou.
Seznámil nás s informačním minimem míst, kterými jsme procházeli, což bylo
přínosné, velmi se mi líbila jeho poznámka: „Hospody jsou všude, ale města jsou nezaměnitelná.

Když jsme se
z petrovského vršku koukali na Brno, začíná mi zvonit telefon. Nokidův
hlas jsem neslyšel přes čtyři měsíce, ale člověk málo zapomíná na výjimečné
hlasy výjimečných lidí. Už by se docela rád sešel a ptá se, jestli budeme v Severce za půl
hodiny. Říkám, že chodíme po Petrově a do půlhoďky to nestihneme, ale za
takovou hodinku, kolem půl čtvrtý řekněme, to by šlo. Přestože jsem si cestu
příliš nepamatoval, dorazili jsme na místo srazu (restaurace Severka) s mírným
předstihem, stejně tak Nokid. Holt, nemohli jsme se na sebe dočkat. A nebyl by
to Nokid, aby se ihned neprojevil jako pravý organizátor a neporozdával
zúčastněným štítky se jmény. Ty podle slov autora sloužily k jeho lepšímu
přehledu a zapamatování. Jediným dlouhodobě přihlášeným účastníkem, na kterého se se štítkem nedostalo, byl
Paulhunter, kterýžto nedostatek byl odůvodněn tvrzením: tebe už přece znám! Menší
záhadou pak může být, proč si udělal štítek sám pro sebe, o tom ale třeba
na dalším srazu (možná to souvisí s několika různými životy, které žije).
Diskuze na sebe nenechala dlouho čekat a bylo se rozhodně o čem
bavit. O žánrech, bibliofilii, oblíbených filmech, konspiračních teoriích, městech, probrali se takřka všichni
výrazní uživatelé Databáze. Zajímavá byla debata mezi WEILEM a Nokidem (seděli naproti sobě), kterou
stálo za to poslouchat. Oba pánové se sice občas neshodli na tom, kdo komu
skáče do řeči, myslím však, že jsme se všichni solidně bavili.



Nokid: „Ty seš docela flegmatik, se mi tak zdá, ne?


WEIL: „Já nevím, mně to je jedno.



 
Nokidův lístečkový rozpoznávací systém; Minas s Black.Susi

Velmi výrazným bodem programu bylo rýsování křivek štěstí a
depresí pomocí data narození. Touto technikou, kterou uživatel Nokid ovládá asi šestnáct
let, lze s pravděpodobností okolo 80% procent (po srazu jsme se možná
dostali k pětaosmdesáti) odhadnout, kdy budeme v životě zažívat
pocity absolutního blaha (stupeň 9) a kdy budeme úplně na dně (stupeň 0).
Jelikož jsem odvážný kluk, nechal jsem si svou životní pouť analyzovat: jakožto
narozený 20.10. (dvě nuly) je u mě sebevražda po deseti letech nejtěžších depresí na úrovni nula
(roky 2039-2049) logická a nezadržitelná, s pravděpodobností okolo
80%. Takhle nekompromisně to bylo chudákovi Píšťalkovi oznámeno. Má křivka měla značně neobvyklý průběh (usoudil znalec na slovo vzatý), podobně jako ta Paulhunterova: ten zažije značně nevyrovnaný život, ovšem umře velmi šťastný, někde kolem osmičky.




Můj život.

Pilo se takřka vše, společně jsme se pak rozhodli pro láhev
vína. Vybranou značku Nokid nejdříve jako správný fajnšmekr velmi důkladně degustoval,
mírně rozpačitý číšník trpělivě čekal, a poté, co bylo uznáno, že se jedná o
skutečně výtečnou odrůdu, mohl zájemcům rozlít. Je třeba přiznat, že víno bylo
skutečně výborné.


Dostali jsme se rovněž k WEILovým četným komentářům.
Dle jeho slov si „dělal prču“, to ovšem nic nemění na tom, že hmoždinky se skutečně
hodí k zavěšení obrazů a dobře
najíst se pochopitelně potřebuje nejen gurmán ze Smíchova, ale i my. Ostatně, jídlo bylo výtečné a všem po celý večer moc chutnalo.

Příjemným překvapením bylo zjištění, že Kulajda vydala již
dvě knížky, z nichž jednu, (soubor dvou novel Prohrané výhry / Podruhé neznamená
opakova
t) jsem dostal do zápůjčky k přečtení a následnému zhodnocení. Bude to asi
má první čistě žensky romanticky založená knížka, na jejíž četbu se těším. Osobně mě to nakoplo k větší snaze udělat něco i se svými
literárními pokusy.





Nokid, R´Hell a Ruw

Další knihou, která všem kolovala v rukou, byl vzácný exemplář bibliofilie, provedené v nákladu jeden kus. Jedná se o dílo, které napsal Nokidův důvěrný přítel, obrovský introvert, a je o sexu (panenství, chcete-li). Mimochodem, introvert je to tak velký, že téměř nevychází z domu a náročnou výrobu knihy vložil plně do Nokidových rukou. Je možná až s podivem, kde takový člověk sbírá zkušenosti k psaní podobných věcí, některým však mohou stačit rozsáhlé teoretické znalosti, popřípadě důvěrný přítel. Mimochodem, kniha je provedena v kozinkové kůži (na její výrobu byly vykoupeny zásoby z celého Brna) a na kouřovém papíře. Výrobní cena tohoto jednoho kusu sahá ke skoro třem tisícům korun.

Zajímavá byla rovněž debata o tom, jak jsme se dostali ke čtení: Paulhunter začal pravidelně číst až během maturitního týdne (Kingovo To), kdežto Black.Susi čte již od mala a její přezdívka je kombinací oblíbené barvy a zdrobněliny křestního jména, nikoli poctou japonské gastronomii, jak se patrně domníval Nokid (přeci jen, kdo kdy viděl černé suši...).

zleva: black.susi, Kulajda, pistalka, WEIL, nokid se svou cedulkou, paulhunter, R´hell, Ruw a Minas.

Čas bohužel neúprosně běžel a byl proti nám. Každé setkání
musí jednou skončit, to sobotní mělo poměrně vtipnou tečku: po zaplacení nás v salónku
Severky zbylo jen pět: já, Paulhunter, Black.Susi, Minas a Nokid. Ten
pořád povídal (mimojiné o tom, jak se dostal k sepsání nejúplnějšího známého
pojednání o díle de Sade), až mu vyschla slina. Po letmém nahlédnutí do
jídelního lístku se tak rozhodl požádat číšnika o jedno deci točené limonády cimo za
čtyři koruny. Ten byl podivnou objednávkou pořádně zaskočen a nic nepřinesl. I
což, podnik přišel o čtyři koruny plus kačku, která byla plánovaná jako
tringelt.

Po skončení celé akce v Severce tedy bylo co, he? To sem byl já, tedy Píšťala, a tři moji frendíci, to jako Pól, Majky a Černá Suši, která je opravdu černá, a seděli sme u mě doma a decidovali se, co budem ten večer dělat, když je všude zima jak v prdeli, i když aspoň, že nesněží. Drinkali sme plus-mlíko, to jest moloko, jahodový sirup k tomu, a hráli na redaktory. Když se hodinová ručička přiblížila ku dvojce (žádný hodiny sme neměli, aby bylo jasný, prostě si to jen představte), rozbalili si ti tři frendíci spacáky, udělali tmu a ulehli v mém pokoji. Bylo tam fakt chladno jak v prdeli, topit se začne až od zejtřka, takže se klepali jak osiky v zimě, a já mezitím ve vedlejším pokoji nočně serfoval, drinkal kokosovej džus a přemýšlel, jak ty tři (teď už to byly moje děcka a já se o ně musel postarat), jak ty tři děcka v mém pokoji ráno šetrně pobudit a poslat v osm ráno na vlak. Napadlo mě pustit jim Sladké mámení od Jéleny, dobrá volba na ráno, člověk se třeba úplně nepobudí, ale aspoň rozevře oči aby zjistil, co se to proboha děje, a s dobrou myšlenkou sem svůj kokosový nektar spokojeně dodrinkoval a došel lehnout k nim.
Sedm ráno je skoro hned, sedám si v posteli a koukám na ně, nosy zmrzlé a líca rudá jak hvězdy od východu, rozdrkotaní a zalezlí ve spacích pytlích jako klíšťata v člověku. Sem z toho dostal takový výtlem, až sem zapomněl na veškeré to mámení, nechal sem Póla dopít zbytky moloka, co ještě nezmrzly, no a honem na nádraží. Pól mě pak cestou povídal, jak mu přespání u mě doma, kde byla fakt zima jak v prdeli, jak mu to přespání pomohlo s nachlazením, že se i skoro vyléčil, a u toho povídání špatně maskoval rýmu. Ná nádru rozlučka nejdřív s ním, pak i s ostravskými bardy, a honem domů.
To je tak asi všecko, bratři mojí, tak kdo příde příště, he?


                                                                                                                                        the end.

Komentáře (12)

Barilac
26.09.2013

Nádherně napsané a úplně z toho cítím tu atmosféru! :-)
Jsem rád, že jsem si mohl něco takového přečíst.

tyzik.cejka
02.08.2013

jéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééjda mane vše vám moc moc mooooooooooooc závídím

kulajda
01.11.2012

Na sraz jsem šla vlastně tak trošku náhodou. Všimla jsem si srazu na poslední chvíli a řekla jsem si proč ne, mám to přece u baráku. Nejsem Čtenář(ka) s velkým Č a tak jsem měla trošku obavy, o čem si "s nimi" budu povídat. Ale Píšťalka napsal, že se nemám čeho bát. Tak jsem se nebála a ve dvě byla součástí toho kroužku na brněnském nádraží. A jak to dopadlo? Další sraz už si budu hlídat !!

Woro
18.10.2012

Podle fotek a textu clockwork pistalky to vypadá na vytříbenou společnost a prostředí. Snad se budu v období příštího brněnského srazu potulovat někde po okolí.

Metal Messiah
18.10.2012

Škoda že na Brüno nemám čas abych se zůčastnil. Poslední fotka je totálně nejvíc luxusní!!! Doufám že na příštím sraze v Praze poznám konečně všechny které poznat chci, paulhuntera, pistalku a kdyby to dobře dopadlo tak nightlybirda, p.mihoce a nebo dokonce třeba velkého danielsona?

WEIL
17.10.2012

Jsem překvapený, jak jsi Píšťalko všímavý a vnímavý, a vybral jsi skutečně ze všeho se srazem spojeného to nejzajímavější.

Nečekal bych to od kluka, co na mě zde působil hodně vážně, zatímco v reálu byl spíše správný smíšek, co má rád lidi a snaží se s každým dobře vycházet.

pistalka
16.10.2012

Děkuji, sraz byl perfektní, tak doufám, že další na sebe nenechá dlouho čekat a opět se sejde skvělá parta lidí :)

Pól: Neříkej dvakrát, třeba příště! :D

paulhunter
16.10.2012

Hírování Jéleny po ránu by nejspíš přimělo mýho gullivera vybičovat se ke starýmu dobrýmu supernásilí.
Ale ne, jsem pro každou srandu :-) Ke srazu se vyjádřím více později, mám teď málo času. Jinak jsem se při čtení opět pořádně pobavil. Díky.

1