Jak jsem se učil psát

blog

22.08.2016 v 19:51 / LordSnape (449 views)
Jak jsem se učil psát
Už jsou to asi dva měsíce, co jsem úspěšně zakončil literární workshop, věnovaný psaní fantastiky pod vedením Míli Lince a záštitou Městské knihovny v Praze. Říkal jsem si, že to bude zajímavá zkušenost. Psaní mě baví, to je bez debat. Přeci jen sedm let hudební publicistiky udělalo svoje. V hlavě se mi občas líhnou příběhy jak na běžícím pásu, ale měl jsem problém se zakončením samotné povídky. Teda narážím na její smysl. Měla by obsahovat nějakou pointu. Rozhodl jsem, že se přihlásím. Tomu samozřejmě předcházelo, abych vůbec nějakou tu svoji práci dokončil. Myšlenka na povídku z totalitního systému, kde jedinec žije jen prací a vše podléhá přísným pravidlům, včetně nařízených přestávek a seznamování se s druhými lidmi, mě napadla jednou ve snu. Hlavní hrdina ke mně přišel sám. Pracoval jsem pár dní s textem a výsledkem byla z mého nynějšího pohledu raw verze, kterou jsem tehdy pyšně odeslal.

První schůzka se nesla v duchu poznávání. Všichni jsme dostali předem práce ostatních účastníků a bylo na nás, abychom je zhodnotili. V prvním kole se jen chválilo. V druhém kritizovalo. A tady nastal čas jen pro otrlé. Kartáčováním se nešetřilo. Najednou bylo skoro vše špatně. Zjistil jsem, že sídlím na úrovni jednobuněčného organismu, který neumí ani pracovat s editorem! Odstavce se nekonaly, v textu byla přímá řeč pohromadě za sebou, ne po řádcích, tudíž občas čtenář nevěděl, kdo mluví. Extrémně dlouhé věty dělaly neplechu, že bylo prý nutno číst některé pasáže i víckrát. Moc popisnosti, nejednoznačnost, použití příslovců… Ale nejvíce mě mrzelo, že tak polovina mých spolubojovníků vlastně ani netušila, o co mi v povídce šlo. Sezení bylo víceméně seznamovací a na nás teď bylo, abychom s tímto textem pracovali dále a udělali z něj řádnou a dobrou povídku. Nemusím asi dlouze vykládat, jak jsme jako správní čeští autoři po tříhodinové schůzce šli ještě do hospůdky vše probrat.

Na každé další setkání byl domácí úkol. Ten se vždy stahoval k tomu, co jsme zrovna probírali. Nejdřív tvoření postavy, světa, pak kombinace obojího na zadané téma a ve finále konečná úprava původní povídky. Pokaždé jsme zadání dostali emailem a každý z nás měl hádat, co měli ostatní. Místy nás to přivedlo do zajímavých polemik. K úkolu každý přistupoval jinak. Někteří si s tím vyhráli a jiní jakoby psali vše ve spěchu. Posílat práci v termínu (rozuměj včas), byl občas nadlidský úkol. Téměř každou schůzku nás potěšil svou návštěvou host z plejády českých autorů a mluvil o daném tématu. Poznámky jsem si dělal, jako kdybych byl zas zpět na vysoké škole. Byly to zajímavé postřehy a všechny mám ve svém inspiračním sešitě doteď. Každý k tomu samozřejmě přistupuje trochu jinak. Poslední schůzka se pak nesla v duchu aplikace všeho naučeného na novou verzi povídky. Byli zde i autoři, kteří si prošli předchozími dílnami a tak se hodnocení netýkalo jen lidí, kteří viděli onen progress a změny. Tady jsem se naučil jednu důležitou věc. Nedělat kreativní psaní ve spěchu, ale nechat ho odležet a používat pak betačtenáře, což je pro zpětnou vazbu k nezaplacení. Beta vám totiž nevidí do hlavy a tak si nemůže v příběhu spojit všechny věci dohromady jako autor. Já měl štěstí, že jsem pár takových lidí našel. Ti, mě neuvěřitelně posunuli a dali poslední cenný feedback. Pak také jsem díky své dobré kamarádce „získal“ i korektora té své řezničiny. Hezky mi rozpojuje dlouhá souvětí a učí o věcech jako „nezlomitelná mezera“. Všimli jste si někdy ve věcech, co jste napsali nadmíru použitých slov? I na to existuje analyzační program. Třeba v této krátké eseji se vyskytuje asi 15x slovíčko „jsem“, což dělá výskyt okolo 2,6%.

Nebudu tady řešit úplně vše, co mi workshop dal a vzal, protože bychom tu byli dlouho. Po osobní stránce mě provedl neuvěřitelnou zkušeností, kdy jsem si začal zas o trochu vážit více sám sebe a zbavil se i strachu vyjít s kůží na trh a prostě být mezi lidmi, které neznáte. Rozhodně mi pak ještě ukázal, jak jsou lidé od psaní kreativní. Srší nápady a jsou prostě zajímaví. Když se bavíte se čtenáři, má to své kouzlo, ale pokud se dostanete do skupiny lidí, co i píší, je to něco neuvěřitelného. Zjištění, jaké je vymýšlení vlastních příběhů řehole, nebylo překvapením. Po poslední schůzce, v hospůdce někdo spočítal, že klasický autor, co publikuje v ČR, má za svou práci přibližný žold 0.6 haléřů za hodinu. Psaním se tedy neuživíte, ale je to neskutečná zábava a potřebujete k tomu minimum věcí. Když teď porovnám původní raw verzi s tou, jež jsem nazval „už už konečná verze“, ten rozdíl je opravdu neskutečný. Ale osvojit si aspoň trochu řemeslo, není jednoduché, a proto jsem rád za takové a navíc bezplatné možnosti jako Mistři písmen, učni slov. Co mi workshop vzal? Asi iluze.

A proč to píšu? Protože knihy nejsou zadarmo a stojí za nimi neskutečná práce. Ať už se nám nějaký text, příběh, kniha, série líbí či ne, jsou za tím hodiny a hodiny dřiny. Mějte to pak na paměti, až si budete knihu stahovat z internetu s argumentem, že jsou „příliš drahé“. Nejsou. A jakákoliv podpora autora, jehož knihy nebo povídky se vám líbí, jej určitě potěší a nakopne k dalšímu tvoření.

P.S. Pokud se i vy chcete přihlásit, nové kolo startuje už v září!

Komentáře (11)

LordSnape
03.09.2016

Třeba teď jsem četl nedávno asijské povídky steampunku a byl mile překvapený, jak jsou dobré. Krocení sopek se to jmenuje. Vydala Gorgona.

LordSnape
03.09.2016

@Angry Jo, to beru, většina lidí když začíná, piluje řemeslo a spíš se snaží kopírovat s malým přídavkem sebe, to znám. Ale koukl jsem k tobě na profil a pídil se po tom, když jsi nebyl konkrétní a máš tam jen 8 knížek z toho sedm od Kinga. On třeba tenhle člověk je už drahno let úplně jinde a nemám rád srovnávání s velikány i když asi je to záležitost osobních preferencí. Teď nenarážím na to, že bys to s ním srovnával. Ale vyhodils Rowlingovou. To je třeba případ totální směsi nápadů světa, ale superhrdinských klišé a totálně podbízivých postav, kde i hlavní záporák je totální nemehlo. :-)

Kvalita tu podle mě člověče je, ale jde asi spíš o to, že já teď hodně a hodně četl věci od lidí, kteří nepublikují anebo přispívají jen občas někam. Tahle nová vlna bude dobrá. Jen nesmí spadnout do toho mlýna a psát pro ty věci, které jsem vyjmenoval. Já bych i za cenu toho, že se nezviditelním nenapsal žádný díl do JFK, protože to jde úplně mimo mě.

V případě hrubek a chyb to je poplatné době, protože všichni šetří kde mohou a tak korektor je jediný, kdo to má na starosti. Ale kdybys uvedl třeba příklad knihy. Já v české knize chyby a překlepy neviděl dlouho. Spíš u těch hypů jako Warcraft - honem, honem, bude film, rychle to vydáme!

Angry
03.09.2016

@LordSnape Nemyslim, ze problem je v tom, ze publikovat dneska muze kazdy, spis naopak, vytvari to konkurenci. A nakonec i Rowlingova vydala Pottera puvodne na vlastni naklady.
Spis... Klidne si tu zanadavam na Kulhanka s Kotletou a Viewegha s Nesvadbovou, ale to nic nezmeni na tom, ze princip problemu v CR je absence opravdu kvalitnich spisovatelu.
Jo, obcas se objevi slusna knizka v alternativnim zanru, ale to nestaci. Letos jsem sahnul po par mladsich ceskych autorech (hlavne na zaklade hodnoceni na tomhle webu, 80%+) - s klidem muzu rict, ze to bylo vsechno zoufale neoriginalni, slohove na urovni prvaku na stredni a plne gramatickych hrubek. Vetsina byla vydana skrz nakladatelstvi, mimochodem.
Staci se podivat, kolik ceskych spisovatelu se za posledni dekadu (nebo vlastne vubec) prosadilo celosvetove a pak to porovnat se Svedskem (~10mil obyvatel)... Neprijde mi, ze je to otazka zdejsi literarni byrokracie, vydelat na produktu chteji koneckoncu i u nas. Jen chybi kvalita.

LordSnape
03.09.2016

@Angry V ČR je to stejné jako třeba v jiných zemích. Jsou tu dobří a méně dobří autoři. Problémem je, že dnes každý dokáže publikovat každou kravinu na svém blogu, na netu, kdekoliv na síti anebo si to sám vydat přes agenturu... Záleží co také preferuješ. To nic nemění na tom, že čeští čtenáři fantastické literatury upřednostňují krvavé braky typu Kulhánek či Kotleta anebo stravitelné série jako JFK nebo Kladivo na čaroděje. Pak jsou tu na opačném konci provazu autoři jako Petr Heteša, co razí jako jeden z mála kyberpunk a sci-fi k zamyšlení se.

Však sám mistr Ray Bradbury říkával, že s přibývající kvantitou roste i kvalita. Pište povídku týdně, za rok se vraťe k té první povídce a už se nepoznáte. Tím však nemyslel, že by se to mělo hned publikovat. Ale spíš jako druh cvičení.

Angry
03.09.2016

Zajimavy tema, dobry cteni (klidne bych dal i delsi verzi).

-"Co mi workshop vzal? Asi iluze."
Okamzite jsem si vzpomnel na Kinga, ktery deset let neuspesne zkousel udat svoje povidky, ale stejne dal psal po vecerech v koupelne. S manzelkou, dvema deckama a hypotekou na krku.

-"autor, co publikuje v ČR, má za svou práci přibližný žold 0.6 haléřů za hodinu"
Vzhledem ke kvalite ceske literarni sceny je to slusna castka.

LordSnape
26.08.2016

@katy238 Myslím si, že každému ten workshop dá něco jiného. Je to třeba i skvělý způsob, jak se seznámit s novými lidmi. Každopádně to bude chtít v případě zájmu trochu vycestovat, protože dle mých sond se takové věci konají ve velikých městech (Praha, Brno, Ostrava...) anebo v okresních knihovnách třeba. My jsme měli dokonce i dvě uchazečky z Moravy, co každý měsíc na tu schůzku dojížděly. Zbytek se ale dá vždy pořešit na dálku emailem.

@nokid Díky. Snad si z toho pár čtenářů něco vzalo.

nokid
25.08.2016

Poučné, avšak pravdivé.

katy238
23.08.2016

Moc pěkný článek. Z mnoha vámi popsaných důvodů zůstávám jen čtenářem a občasným pisálkem pro radost sama sobě. Spisovatelů a knih za 9 korun je již dost. Ale pokud budu mít tady u nás ve vidlákově možnost, za nějakým workshopem se určitě vypravím.

1