Ivan Skála - MALÉ ZÁZRAKY

blog

12.04.2016 v 23:27 / Terošu (458 views)
Ivan Skála - MALÉ ZÁZRAKY
Malinkatý výtisk sbírky Malé zázraky jsem objevila před několika lety zapomenutý doma v šuplíku z dob, kdy takovými romantickými veršíky dělal dojem tatínek na mojí maminku. Od první stránky jsem si ho zamilovala až do konce včetně ilustrací.
Neznala jsem Ivana Skálu, nevěděla o něm do té doby nic, nikdy jeho jméno dokonce ani neslyšela. Poznávala jsem tohoto autora čistě jen z jeho křehkých milostných veršů.

Od té doby jsem knížtičku nepustila téměř z ruky. Prožila jsem s ní převážnou část vysokoškolských let. Cestovala se mnou v každé tašce metrem, tramvají, vlakem.

Mám dojem, že každou alespoň trochu poetickou duši musí zákonitě Ivan Skála pozitivně oslovit. A to i navzdory tomu, že z hlediska svého společenského a politického působení v druhé polovině 20 . století je jeho osobnost (alespoň já to tak chápu) rozporuplná. Neseznámila jsem se dosud s širším spektrem jeho tvorby, moje znalost je omezená čistě na tento "romantický" výřez jeho nitra. Jsem ale přesvědčená o tom, že právě ten si zaslouží pozornost a ocenění.

Žádná milostná poezie mne dosud neoslovila tolik, jako Malé zázraky, což přičítám něžnému, syrovému a přitom líbeznému vyznání. Každý řádek na mě působí zcela uvěřitelně, všechna ta nápaditá přirovnání a zdobné přívlastky - originální a zároveň nenásilné. Vše to vnímám jako projev neuvěřitelného abstraktního myšlení, představivosti a autorově hluboké schopnosti procítění emocí. Prolínání vnitřních prožitků do všedních věcí, okamžiků, situací.

Takových básniček pro romantika není nikdy dost. Něžná sentimentální krása je všude kolem a čeká, aby byla pojmenována!

Jedna z mých nejoblíbenějších (což jsou prakticky všechny) je Jinošská píseň o tajné (možná), neopětované (pravděpodobně) lásce, která se jen dívá, tiše pronásleduje, příliš vyděšená na to, aby předběhla svůj vlastní stín.

Pro mě je ta báseň o dívce, která prožívá radosti i starosti, pozoruje svět jen letmo, zahleděná sama do sebe, chráněna ve všech situacích něčí láskou, kterou přehlíží, možná o ní ani neví, možná si ji ani nezasluhuje.
Přerývavý nepravidelný verš umocňuje naléhavost vyznání, dýchá z něj chlapecké zoufalství smíchané s opojným obdivem, který odpustí vše, i lhostejnost. Chlapeckost, která spěchá, ale zároveň nechce dostihnout cíl.

Ivan Skála
JINOŠSKÁ PÍSEŇ (ze sbírky Malé zázraky)

Jdeš po mostě a usmíváš se,
jdeš po mostě a pláčeš,
jdeš po mostě a probíjíš mne
lehounkými kročeji.

A já za tebou
v chatrném zimníčku své němé lásky.
A já za tebou,
ty purpurová.

Jenom rackové,
moji zvědové,
v hladinách zřítelnic tvých plovou
a drobky pohledů tvých klovou.

A já za tebou
stín tvůj nesu,
vlečku královskou.

Ale ty
jdeš po mostě a usmíváš se,
jdeš po mostě a pláčeš,
za svým usmáním jak za achajským štítem,
za svými slzami jak za achajským štítem,
jdeš po mostě a probíjíš mne
lehounkými kročeji.


Zajímalo by mě, kolik výtisků této sbírky (11 000), leží někde zašantročeno a zapomenuto. Věřím, že každý jen trochu citově založený člověk, který na něj třeba i náhodou narazí, bude potěšen. Stejně jako já :-)

Komentáře (0)