I sněhové vločky pojdou 1-2 (Část první)

blog

26.12.2019 v 18:33 / Svamburger (121 views)
I sněhové vločky pojdou 1-2 (Část první)
Vždy jsem si myslela, že takové věci se dějí pouze ve filmech, kde to pokaždé skončí happyendem. Učitelé nás při rodinné výchově na základní škole strašili různými způsoby. Pouštěli nám výchovná videa, která působila směšně. Takovou tragédii prožívají jenom chudáci daleko v Africe, ale nikdy se to přece nemůže stát lidem z civilizovaného světa. Myslíte si, že žijete ve vyspělé společnosti, která vás ochrání od všeho zlého? Všechny ty informace, jež v hlavě máte, peníze co vyděláte a přátelé, které znáte – to vše vám bude záhy k ničemu. Sen o lepší budoucnosti se rozplyne jak pára nad hrncem a zůstane pouze noční můra. My všichni chceme žít jiné životy, ale jednoho dne budeme stejně nuceni říct sbohem a zůstat tam, kde se právě nacházíme a spokojit se s tím, co máme. Že pořád nevíte, co se vám snažím naznačit? Pro mě osobně je nejcennější čas, takže nebudu zdržovat a začnu od začátku.
Narodila jsem se dvacátého prvního května v nemocnici u Svaté Anny. Měla jsem štěstí, neboť táta naléhal na mámu, aby mne zkusila porodit doma bez pomoci doktorů a léků proti bolesti. Nestalo se tak. Máma porodní bolesti nevydržela a dala přednost špitálu. Do naší rodiny jsem se narodila jako druhá. Mám starší sestru Marii, ale o té až později.
Rodiče mi dali jméno Kristýna a hned mne jako dítě dali pokřtít. Kdybych uměla po narození mluvit, jen těžko bych souhlasila.
Táta s mámou jsou silně nábožensky založení a jsou spolu už pěknou řadu let. Řekla bych, že jim to spolu stále klape. Bydlí spolu už přes třicet let v rodinném domku, který táta postavil vlastníma rukama, cihlu po cihle. Naše rodina vlastní několik rozsáhlých polí a dvě pastviny, na nichž se prohánějí koně. Občas mi moje rodina přijde jak z jiné doby - zastaralá a nudná.
Můj otec na první pohled vypadá jako vesnickej buran. Celý den dokáže chodit po domě ve svých montérkách, ve kterých se potil celý dopoledne u koní nebo na poli. Když má tu svou mrzutou náladu, do každého kolem sebe reje a třikrát denně se modlí. Většinu času se stará o své hospodářství nebo si čte pobožný knížky. Dnes už dobře vím, že mého tátu jen tak něco nerozhodí. Po tom, co jsem dospěla do školního věku a něco se dozvěděla o fosiliích, dovolila jsem si mu položit jednu záludnou otázku. Chtěla jsem ho vyzkoušet a možná i trochu naštvat. To jsem ale ještě netušila, na jaký smeč jsem mu nahrála, aby ze mne lehce mohl udělat idiota. Zeptala jsem se ho – zda je pravda, že kosti dinosaurů na zem nastrčil Bůh proto, aby zkoušel naši víru a zda tomu skutečně věří. Odpověděl mi, že tomu nevěří. Pak mi ale začal tvrdit, že dinosauři vymřeli při velké potopě, protože se Noemovi prostě nevešli do archy.
Jestli si teď myslíte, že je můj otec kněz v kostele nebo tak něco - nejste daleko od pravdy. V mládí skutečně usiloval o to, aby se jím stal. Až do okamžiku, kdy potkal mámu a vyspal se s ní. Nechápu, jak si mohla takového chlapa vůbec kdy vzít za muže. Až na víru v Boha jsou oba naprosto odlišní. Dva různé protiklady.
Máma už není tak extrémní případ jako táta. Hezky se obléká a potrpí si na slušivý účes, který často ráda mění. Zakládá si na čisté domácnosti a drahé kosmetice. Díky tomu to v naší koupelně vypadá jako ve zkrášlovacím salónku. Kolem dokola po stěnách visí vyleštěná zrcadla a okraj obrovské vany je přeplněn sprchovými gely, šampony, kondicionéry, hydratačními krémy a masážním příslušenstvím.

***

Sedím u stolu v našem obývacím pokoji a ve tmě v rohu místnosti bliká vánoční stromeček. Jsem stále oblečená v tom, v čem jsem ráno přijela domů. Mám na sobě kabát a zimní boty. Rozdělala jsem si v krbu oheň, abych se trochu zaměstnala a zahřála. Před sebou mám položené papíry, na nichž jsou moje výsledky z nemocnice. Čekám na mámu s tátou, až se vrátí z odpolední procházky. Každý rok se v tento den chodí společně projít na hřbitov. Je půl páté odpoledne a venku už je tma. Dívám se na hezky vyzdobenou jedličku a její příjemná vůně mi alespoň trochu připomíná, že jsou dnes Vánoce.
Jak už jsem se vám zmínila, mám starší sestru Marii. Pěkně to v dětství odnesla, jelikož ji rodiče vychovávali ve víře a drželi zkrátka. Řídit se podle božského desatera bylo na denním pořádku. Musela povinně zpívat ve sboru a každý den s rodiči chodit do kostela, i když bylo příšerné počasí a venku padaly kroupy.
Jako malá holka otevřela dveře jehovistům a nechala si od nich vnutit časopis s hrůzostrašným obsahem. Marie byla připravena zavřít dveře, když vtom se objevil táta a k našemu překvapení je pozval k nám domů na krátkou návštěvu. Tentokrát dvouhodinové kázání od našeho nesnášenlivého otce, jenž absolutně neuznává jiné náboženství než to svoje, dostali oni. Následoval trest, při kterém musela sestra klečet na hrachu v rohu kuchyně a hlasitě se omlouvat obrázku Panny Marie, co hrdě visel na zdi. Po této nepříjemné události byla přihlášena na katolickou školu. Vím, že je za to do dnešního dne nenávidí a ani se jí nedivím. Už nějaký čas jsem sestru neviděla. Za mámou a tátou už domů nejezdí. Myslím si, že se opět sejdeme, až nastane situace, kdy budeme muset společně pohřbívat naše zesnulé rodiče.
Opravdu netuším, kde se stala chyba a kdy se to v ní zlomilo. Když se podívám zpět, jak zoufale už na tom Marie byla, nechce se mi ani věřit, že my dvě jsme ze stejné krve. Její styl života mne odpuzoval. Vzala si za muže úplně toho prvního pitomce, jenž ji před lety sbalil na svoje ojetý auto a týdenní stanování v Sedmihorkách. Udělala to jen proto, aby mohla vypadnout z baráku a nemusela dál snášet ten jejich křesťanskej teror. Ježíš Kristus! Náš spasitel!

Poté, co odešla z domu a začala mámu ignorovat, se mnohé v mém životě změnilo. Nikdy jsem nemusela chodit povinně do kostela. Nemusela jsem navštěvovat sbor - ale to mi nikterak nevadilo. Dobrovolně a hlavně s chutí jsem byla jeho součástí. Kostel mě nijak nefascinoval, ale ráda jsem v něm zpívala a vím, že moje sestra to tak podobně necítila. Dalo mi to hodně zkušeností do budoucna. Jednu dobu jsem mezi dětmi tak vyčnívala, že jsem začala zpívat na pohřbech. Nevím, zda se to dá považovat za nějaký úspěch, ale ze všech dívek si pozůstalí vybírali na obřady právě mě. Máma na mě byla hrdá. Zpěv a hru na klavír jsem poctivě trénovala několik hodin denně. Častokrát jsem slýchávala chválu od sousedů a našich známých. Domnívám se, že mi to dostatečně pomohlo k tomu, aby se ke mně rodiče chovali mírněji než k mé sestře.

Snažím se zrekapitulovat si ty nejlepší okamžiky v mém životě. Moje dětství, základní školu a kamarády. V životě jsem měla pár dobrých kamarádů, ale nikdy jsem nepoznala tu pravou podstatu přátelství. Vždycky jsem si měla s kým hrát a povídat, ale na ty skutečné přátele jsem narazila, až když jsem nastoupila na střední školu daleko od domova.
Měla jsem možnost chodit na normální školu a mohla jsem se oblékat jako ostatní holky v mém věku - a aby taky ne, když jsem bydlela hned od prváku na internátě. Rodiče už mě nemohli dál komandovat. Bydlet na intru je pro ně finančně výhodnější, než abych jezdila domů každý den. Když mi máma po základní škole oznámila, že mohu studovat cokoliv a kdekoliv si jen budu přát, nevěřila jsem vlastním uším. Čekala jsem, že bude chtít, abych se šla učit teologii. Tak, jako musela moje sestra. Samozřejmě, že jsem toužila navštěvovat školu, co nejdál od domova to jen šlo. Jelikož mi šel dobře zpěv, chtěla jsem to zkusit na umělecké škole. Bohužel jsem neměla štěstí a nezvládla talentové zkoušky; naprosto jsem pohořela. Stres mě pokaždé vykolejí a já pak nevím, co se sebou dělat. Po neúspěchu to na mě táta začal zkoušet a přesvědčoval mě, abych zkusila teologii, tak jako naše Marie.
Ani omylem! Druhou šanci už jsem nepromarnila a dostala se na střední pedagogickou školu, na které studuji už třetím rokem.

Sedím ve tmě a v tichosti přemítám nad svým životem a hlavně nad tím, co bude následovat. Nemyslím si, že by celý můj život byl nudný či promarněný. Na to, jaký je můj původ a z jak upjaté, a až despotické rodiny pocházím, byl můj život neuspořádaný a bezpříkladný. Dneškem se to změní a všechno bude úplně jinak.
Na stole před sebou mám položenou lékařskou zprávu. Dívám se na ty papíry a chce se mi plakat. Poslouchám jak v krbu praská dřevo. Oheň už brzy vyhasne – stejně tak i já. Nemám ani sílu se zvednout od stolu a jít přiložit. Tuším, že mě táta okřikne, proč se v domě netopí, až se spolu s mámou vrátí z procházky. Určitě bude děsně milej a starostlivej, že tu sedím sama po tmě a ještě v zimě, ale určitě bude rád, že mě má konečně doma. Prozatím netuší, že už zakrátko přestane věřit v Boha, tak jako se to stalo mně.
Po tom, co jsem se dozvěděla v nemocnici tu zprávu, nemohla jsem jít hned domů. Dlouhé hodiny jsem chodila po venku a brečela. Šla jsem se projít do nedalekého lesa za naším domem. Nechtěla jsem mluvit s mámou – neunesla bych to.

***

Ondru jsem prvně spatřila v uměleckém kroužku, do něhož jsem chodila na hodiny zpěvu. Patricii jsem poznala ve své třídě a byla mou nejlepší kamarádkou. Společně s ní, Ondrou a Radkem jsme tvořili nerozlučnou čtyřku.
Patricie je velmi krásná a inteligentní dívka, jenž má talent na zpěv. Její úsměv dokáže rozzářit každou místnost, do které vstoupí a její zelené oči vás jednoduše okouzlí. Po vyučování jsme dvakrát týdně společně navštěvovali umělecký kroužek, v němž se vyučoval zpěv a hudba. Navštěvoval ho i Ondra - což byl přítel Patricie. Učil se tam už čtvrtým rokem hrát na klavír a šlo mu to moc dobře. Ondřej byl ve své podstatě renesanční mladík se svým osobitým šarmem filmové hvězdy. Pohledná tvářička, pěkně se oblékal a neměl nouzi o peníze. Z naší čtveřice byl největší tahoun a pařan. Aby taky ne, když dokázal vymetat jeden bar za druhým.
Patricii jsem v tomhle nikdy moc nechápala. Milovala Ondru a on miloval ji, ale nikdy na sebe nežárlili. Když byli ti dva spolu, tvořili dokonalý pár. Úspěšní a mladí teenageři, jako vystřižení z amerického seriálu. Třetí rok na škole byl ten nejlepší v mém životě.
Neměla jsem žádné problémy s učením ani kázní. Každý víkend jsem se vracela do mé vesnice, abych viděla mámu, a popravdě jsem si jezdila domů i pro peníze. Rodičům jejich manželství fungovalo, hospodářství mělo svůj řád a zdálo se, že je vše v naprostém pořádku. Pokaždé když jsem přijela domů, začala jsem se hrozně nudit a nemohla jsem se dočkat, až skončí víkend a pojedu vlakem zase na internát za Patricii a Ondrou.
Každý týden byl pro mě vyčerpávající. Ve škole jsem to zvládala, ale nebylo chvíle, abych se zastavila. Navštěvovala jsem poctivě hodiny zpěvu, po večerech jsme se bavili v barech a každý druhý den jsme chodili hrát tenis k bohatému hejtmanovi kraje, jenž se uměl dobře angažovat v politice a zahraničním obchodu. Zásluhu na tom měl Ondrův vlivný tatínek. Díky němu jsme mohli navštěvovat jeho kurt, kde nás instruktor učil jak správně držet raketu. Jako protislužbu za poskytnutí zdravé a privátní zábavy pro svého synka a jeho přátelé, vytvářel Ondřejův tatínek pro pana hejtmana rekreační zájezdy za ty nejvýhodnější ceny.
Občas jsem si připadala, že Ondrovi a Patricii křením. My tři jsme byli spolu neustále. Časem nás doplnil Radek, jehož jsem poprvé potkala na tenise. Byl to Ondrův nejlepší kamarád už od dětství. Patricie byla rozená dohazovačka. Radek se mi ihned zalíbil. Sportovní typ, blonďaté vlasy a k tomu zářivě okouzlující úsměv. Hned jsem si pomyslela, jak dobře vypadá ten jeho zadek v těch bílých šortkách. Rande naslepo dopadlo úžasně. Plán Patricii vyšel dokonale. Nemusela se ani moc snažit, ale rozhodně nám to usnadnila.

Radek byl okouzlující a bylo na něm znát, že už pár holek vystřídal. Než jsem ho potkala, měla jsem za svůj život tři sexuální partnery. Dva kluci byli od nás z vesnice a s jedním jsem příležitostně spávala na internátě v prváku. Ten kluk, co za mnou lezl na internát, se jmenoval Tomáš – byl zadaný a podváděl svou přítelkyni. Náš krátký vztah se zakládal převážně na sexu, ale to mně nevadilo. Neměla jsem si s ním vlastně ani co říct. Byl to vyhlášený sukničkář, ale něco mě k němu neustále táhlo. Přestože měl dlouhodobý vztah, rád ho okořenil svými zálety. Ach ta jeho nedotknutelnost! Když jsem začala mluvit o tom, jak moc ho chci sama pro sebe, a jak šíleně žárlím, dal přednost své přítelkyni. Bolelo mě to, ale já se něčím poučila.
Radek spadal do úplně odlišné kategorie. Jak už jsem vám vyprávěla, neměla jsem v úmyslu skončit jako moje sestra. Když mě nějaký kluk přitahoval, šla jsem s ním, ale první sex v mém životě bych nejraději vymazala z paměti. Čert to vem! Nějak se začít musí.
Moc dobře si pamatuju, jaké to bylo poprvé s Radkem. Bylo to úžasný a mokrý! Byl to první kluk, co mě v životě udělal.
Jednou jsem málem nezvládla pololetní zkoušky, ale dopadlo to dobře. Patricie měla pokaždé připravený tahák na každou písemku. Před námi v lavici seděly takový dvě blbky, co se na intru dokázaly celý dny šprtat, žrát a spát. Taky podle toho ty dvě krasomily vypadaly. Patricie je dokázala přemluvit, aby si na záda nechaly nalepit lepicí páskou tahák. Když se profesorka přiblížila a procházela mezi lavicemi, děvčata se pohodlně opřela a tahák zmizel pod opěradlem židle a rozpuštěnými vlasy.
Posledních pár měsíců nám nezbývalo nic jiného než opisovat. Na učení nebyl čas. Naše čtveřice dávala přednost opravdovému životu.

Já jsem chodila s Radkem a Patricie s Ondrou. Byli jsme dokonalí! Společně jsme chodili do kina, do restaurací a klubů. Poslední půlrok ve třeťáku jsem už ani nejezdila domů. Celé letní prázdniny jsem bydlela u Patricie doma, nebo jsem byla s Radkem. Většinou jsme byli všichni spolu. Léto bylo horké a noci dlouhé.
To léto na fakultě jsem se cítila jako v pohádce, nebo spíš v pořádně odvázaném filmu. Celé noci tekl alkohol proudem. Každý den jsem se seznamovala s novými a hlavně zajímavými lidmi. Nemusela jsem nic předstírat. Večírky, jež pořádal Ondřej, končily až k ránu a byly vyčerpávající. Ondrovi rodiče byli bohatí a měli velký rodinný dům na kraji města v té nejkrásnější ulici. Každé léto odlétali na měsíční dovolenou k moři. Jelikož vlastnili úspěšnou cestovní kancelář, létali často pryč a Ondra měl panství sám pro sebe.
První patro domu bylo zčásti prosklené vysokými okny, takže jste se z obývacího pokoje mohli koukat na nádhernou zahradu, kde se prostředkem táhla písčitá cestička až k vysokému kamennému plotu, jenž připomínal část anglického hrabství. Kolem pěšiny byly vysázené nízké ovocné stromky, které v noci ozařovalo světlo venkovních lampiček. Často jsem ráda sedávala v obývacím pokoji na obrovském gauči z pravé kůže a sledovala světlušky, jež tančily v korunách stromků. Všichni čtyři jsme se společně na ten gauč vešli – byl tak ohromný. Připadalo mi to jako to nejbezpečnější místo na zeměkouli, nepotopitelná loď uprostřed honosného obývacího pokoje. Na zdech visely obrazy z dob renesance. Dokonce tam nad krbem byl i obraz Noční hlídka od Rembrandta – jistěže ten obraz nebyl pravý, ale i tak to na vás muselo zapůsobit. Ondrovi rodiče měli vytříbený vkus. Na levé straně u vchodu do obýváků stála dřevěná vitrína s loveckými puškami, z nichž (jak jsem doufala) se už nedalo střílet. Dávala jsem přednost těmhle klidným večerům před bouřlivými večírky, které rád uskutečňoval Ondra. Jsem si jistá, že i Patricii bylo příjemnější, když jsme si objednali pizzu, popíjeli víno a celou noc si povídali. Prostě poklidné dvojité rande v teple domova.

Ten dům jsem si hned zamilovala. Měl krásný obývák, velkou kuchyň a spoustu dalších místností, do kterých jsem nikdy nenahlédla. Dokonce jsme měli možnost s Radkem přespávat v pokoji pro hosty. Ve druhém patře domu byla ložnice Ondrových rodičů, do níž nám zakázal chodit. Byla to ložnice s neobyčejně luxusní postelí a vlastní koupelnou. Zdi obkládané drahým dřevem, na plovoucí podlaze u kraje postele ležel koberec z ovčí vlny. V rohu pod střešním oknem se tyčil banánovník a u dveří byla menší rozkládací pohovka. Na stropě nad postelí byla namalovaná kýčovitá freska, kterou už nikdy nevymažu ze své paměti.

***

Moc dobře se pamatuji na první noc strávenou v té zakázané ložnici. Bylo to za jedné horké noci v září. Ondra pořádal ohromnou párty pro svoje kamarády a známé. Každý, kdo byl pozván, měl dovoleno - nebo spíš nakázáno, přivést si na večírek někoho známého. Okolo desáté hodiny večer bylo v domě přes třicet lidí. Ondra si nechal objednat dva padesátilitrové sudy a dokonce o půlnoci zazvonila na zvonek striptérka převlečená za policistku. Když se policistka začala vysvlékat do naha, udělal se kolem ní uzavřený kruh. Opět jsem na Patricii nevypozorovala ani malý náznak žárlivosti. Nedokázala jsem pochopit, že jí to nevadilo, když začala striptérka tančit Ondrovi na klíně. Ten blbec se k tomu ještě sám přihlásil a užíval si to.
Ten večer jsem se od Radka nehnula ani na krok, jelikož se na oslavě pohybovalo pár velmi hezkých kočiček, které jsem nikdy tenkrát neviděla.
Na nástěnných hodinách bylo něco kolem půl čtvrté ráno, když se to stalo. Dům byl plný opilých lidí, kteří si ustlali tam, kam se zrovna zhroutili. Pokoj pro hosty byl obsazený nějakým jiným párem, který nehodlal pokoj opustit a Ondrův pokoj kdosi pozvracel. Naši oblíbenou pohovku v obýváku nám obsadilo pět podnapilých osob.
Ondra a Patricie ulehli do postele v ložnici. Jelikož už nezbylo nikde volného místa na spaní, rozestlal nám Ondra v té samé – dosud pro nás zakázané místnosti. Já a Radek jsme spali hned vedle nich na rozkládacím gauči. Všichni čtyři jsme usnuli – ale jen na chvíli!

V noci mne probudily zvuky sténání. V první chvíli mě napadlo, že se něco zlého děje Patricii, že se snad dáví ze spaní zvratky, nebo že se jí zdá hrozný sen. Podívala jsem se na postel a na ní jsem spatřila Ondřeje, jak souloží s Patricií. Překvapilo mě to, ale hned se mi ulevilo. Po chvíli jsem cítila pohoršení, možná že jsem se jenom styděla. Přesto jsem od nich nemohla odpoutat oči. Patricie ležela na zádech a slastně vzdychala Ondrovi do tváře. Siluety jejich nahých těl se třely ve tmě. Chtěla jsem něco říct, nějak je upozornit, ale nic jsem neudělala. Jen jsem se dál dívala. Všimla jsem si, že Radek má opřenou hlavu o polštář a má otevřené oči. Sledoval je taky.
Začal mě rukou hladit po stehně a po prsou. Prsty mi začal pomalu sjíždět dolů do klína. Chtěla jsem ho zastavit, ale něco mi v tom bránilo. Začal mi to dělat rukou. Líbal mne na krk a já po chvilce též sténala. Svlékl ze mě tričko a kalhotky. Oba jsme byli nazí - stejně tak Patricie s Ondrou. Radek si mě opřel o opěradlo a dělal mi to zezadu. Před sebou jsem měla Patricii, jež se pohupovala na Ondrovi. Obě jsme se na sebe dívaly, jak se milujeme. Připadala jsem si, že se dívám do zrcadla. Patricie si slastně třela svoje prsa a Ondrovy ruce jí přejížděly po celém těle. Byla krásná a divoká. Její postava mě fascinovala. Cítila jsem doposud nepoznaný pocit vzrušení a touhy.

Komentáře (0)