Hostitel

blog

18.02.2015 v 20:52 / KS-Jerryn (323 views)
Hostitel
Melanie Stryderová se odmítá vzdát.
Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.

Obálka?

V jednoduchosti bývá krása, to ano, ale někdy jedno oko nestačí. Uznávám, že obrázek se hodí k ději, ale vždy mě zamrazí, když si zíráme z oka do oka.

Názor?

Autorku určitě všichni znají díky sérii Stmívání. Ať už máte rádi Stmívání nebo ne, tak Hostitel za zkoušku stojí.

Svět ovládají mimozemšťani tzv. duše a lidstvo vymírá. Přesto existují vzpurní jedinci, kteří se jen tak nedají, vhodným příkladem je Melanie Stryderová. Poutnice, kterou do Melanie naimplantují, musí zjistit co nejvíce informací pro dobro duší. Zvrtne se to tehdy, kdy Poutnice začne poznávat Melanie a její vzpomínky. Zamiluje se. Láskou hnaný mimozemšťan se musí vypořádat hned s několika lapáliemi.

Hned na úvod se musím svěřit, že tato kniha pro mě představuje emocionální drtičku. Jednou se musím smát, brečet a pak naštvaně koulet očima. Otázka, kterou se Hostitel zabývá, je: Co znamená lidství? Je člověk ten, kdo vypadá lidsky, a nebo ten, kdo se chová lidsky? Toť otázka.

Je to originální nápad, ale celkem troufalý. Umím si představit, že téma mimozemšťanů dokáže leckterého čtenáře odradit.

Co se týče jazykových prostředků, tak jsem spokojená. Paní překladatelka se vyznamenala parádní prací.

Ale abych Hostitele tolik nevychvalovala, tak prvních sto stránek bylo pro mě utrpení. Prostě nuda. Teprve od té sté stránky nabývá příběh grády. Trochu pomalejší rozjezd, ale konec stojí za to.

Postavy?

Jsem naprosto uchvácená Ianem. Jeho vztah k Poutnici, nebo-li k Wandě, se hezky pomaloučku vyvíjel a rozhodně nebyl tak zatvrzelý jako Jared. Toho jsem měla často chuť mlátit. Jak může být někdo tak tvrdohlavý a zpočátku i bezcitný? Další postava, kterou jsem nechápala, byla Wanda. Stephanie ji vykreslila jako čistou, hodnou, nesobeckou postavu. Žádná špatná vlastnost. Je to tím, že je mimozemšťan? Nebo tím, že autorka má tendenci jednu z postav idealizovat? Nevadí, Ian a Jeb mi zlepšovali náladu.

Shrnutí a hodnocení?

Říkejte si, co chcete, já na tu knížku nedám dopustit. Mám ji několikrát přečtenou a slzy, které jsem uronila, raději počítat nebudu. Doporučuju si ji přečíst i přes některé své nedostatky. Takže suma sumárum... Moje hodnocení je 85 %

Komentáře (1)

Siraelxy
25.02.2015

S článkem se naprosto ztotožňuji. Kniha pro mně byla velkým, příjemným překvapením. Nejsem prvoplánová milovnice sci-fi a vlastně ani nevím jak jsem se ke knize dostala....doporučil mi ji někdo? Nebo náhoda? V každém případě- láska na první přečtení:-)