Geroj naševo vremeňa alias Grey a jeho mutácie

blog

14.06.2015 v 12:01 / Muhibbis (623 views)
Geroj naševo vremeňa alias Grey a jeho mutácie
Odpustite mi ten mizerný prepis z azbuky, ale túto narážku na Lermontova som si predsa nemohla nechať ujsť. Pretože rozdiel medzi reálnym a knižným hrdinom našej doby, zdá sa, nezmazali ani storočia. Zatiaľ čo v dnešnej dobe sa po svete, tak ako vždy, potulujú rovnakí "zbytoční ľudia" ako v dobe Lermontova, po pláňach literárnych krajín jazdia na svojich bielych tátošoch presne takí istí krásni, zlomení majetní mladíci ako v časoch miss Bronteových... Akurát že dnešné varianty Heathcliffa a Darcyho by ich inšpirátorky len nahnevali, nakoľko sú skôr lacnými napodobeninami ich dievčenských snov pretavených do tvrdého realizmu a prepracovanej psychológie, prípadne dôvtipnej sebairónie.

Aby som vám vysvetlila, o čo ide: hrdinom našej doby je Christian Grey. Plochý, nezaujímavý, povrchný a naoko nerealistický perfektný. S Heathcliffom a inými hrdinami romantizmu má celkom jasné spoločné črty: traumu z mladosti, zlomenú dušu a istú nedefinovateľnú démonickú príťažlivosť, ale aj fyzickú atraktivitu, priebojnosť a dominanciu. Tým sa zaraďuje medzi tzv. Byronovských hrdinov, ktorých spájajú práve uvedené charakteristiky. V ruskom romantizme sa občas prelínali so "zbytočným človekom" napríklad v postave Eugena Onegina, no odvtedy sa ich cesty rozišli a kým "zbytočného človeka" vídame viac v realite akov literatúre, smiešnych byronovských napodobenín je v dnešnom svete Crossov a Greyov naozaj dostatok. A tu vyznieva základná otázka: prečo?!

Podľa všetkého je na príčine čitateľská základňa. Navzdory presvečeniu mnohých dnešných ľudí kvalitná literatrúra doteraz nevyhynula, jednoducho ju v popularite zatienil brak. Dobré knihy sa stále predávajú, kto z vás ale počul o vynikajúcom Orhanovi Pamukovi či Isabel Allende? A to pritom patria k najlepším autorom súčasnosti, ktorí sa raz možno dostanú do histórie. Svet je plný prízemných ľudí, vždy bol - len doteraz títo nečítali knihy. Braková literatúra nie je nová, vznikla už v 19.storočí zároveň so zvýšením všeobecnej gramotnosti a umožnením čitateľstva ďalším prízemným osobám. Keď k tomu prirátame fakt, že nekvalitnú literatúru nečítajú len prízemné osoby, ale v rámci oddychu aj mnohí intelektuáli, zatiaľ čo "ťažšie" knihy menej vzdelaní a hĺbaví sotva pochopia, nemôže byť výsledok iný ako záplavá úplných hlúpostí. O to viac by sme si mali vážiť fakt, že intelektuáli ešte nevymreli, stále žijú a píšu, a k tomu ešte často a radi. O svetových problémoch, vlastných dušiach, démonoch i anjeloch v ľuďoch - to všetko tu stále je, len jeho existencia je veľmi svojská. Navyše mnohé poklady ponúka aj žánrova literatúra: fantasy či detektívky možno nie sú zvlášť hĺbavé, no dokážu byť dobre napísané a občas sa autorovi podarí prepašovať tam aj čosi na zamyslenie. Summa sumárum, literatúra nejde do čerta, len jej kvalita sa líši od diela k dielu viac ako v minulosti, A toho nás svet nezbaví...

Predsa mi však nejde z hlavy, ten Christian. Toto že je idol dnešných žien?! Uf, že je tých prízemných osôb v dnešnom svete AŽ TOĽKO, to som teda netušila... Len si ho pekne rozoberme na kúsočky a spýtajme sa, čo ho robí takým výnimočným? Krása? Vy ste ale povrchné mrchy! Bohatstvo? Sexuálna výkonnosť? 'Sim vás, to máte v každej dobrej Pronskej a to nie sú ani také hrubizné knihy... Temné tajomstvo? Najskôr asi toto v kombinácií s výnimočne prehnaným zvyškom. Priznám sa, takí muži mi neimponujú. Obzvlášť keď ten Chris možno má v sebe nejakú tú duchaplnosť, no autorka nám ju vôbec neposkytne. Zato zápory daného pána sú viac než zjavné: je panovačný (čo sa dnes nazýva "dominancia"), tvrdohlavý, nemá rád deti, je príliš bohatý, a aby som nezabudla, má čudné zvyky ohľadom sexuality, ktoré väčšinu dnešných žien v tvrdej forme nepriťahujú. Preto autorka musela nechať nášho chlapca zmäknúť. Preto tam dala tak málo skutočného BDSM. A aby som nezabudla, preto je sex v dvojke taký nudný, že sa ho nechcelo čítať ani mne... Ale čo narobíš? Keď už je to taký hit, tak prečo si to neprečítať, že?

Stručne povedané, kým sa na svete nezníži počet prízemných osôb (ktoré iné, ešte prízemnejšie, nazývajú "ovce") Christianovia nevyhynú. Na naše šťastie ale ani Kemalovia Basmaci. A pokiaľ ide o našich skutočných Pečorinov, u ktorých je prízemnosť ešte najsympatickejšou vlastnosťou... Tak tí už vôbec nie!

Komentáře (13)

goldiex
21.06.2015

Nežijeme v době Lermontova a nečteme jen klasickou literaturu, i když ta braková tu vždy byla a vždy bude. Ale kdo má právo soudit, co je brak? Čím větší množství knih a stylů máme na výběr, tím lépe pro nás. Dnes už není čtení jen výsadou vzdělanců, dnes může číst opravdu každý. A když už mluvíte o Padesáti odstínech, kde není poptávka, není nabídka. Kdyby davy doslova nešílely po Christianovi a nestály na něj fronty, těžko by vycházely další podobné knihy. Nicméně lásku ke klasické literatuře a méně komerčním hrdinům tím nikdo nikomu neupírá. Myslím, že je lepší číst - cokoliv -, než nečíst vůbec.

Muhibbis
16.06.2015

Uznávam, že nebolo celkom kóšer/halal písať o prízemných ľuďoch, keď si sama nie som celkom istá, či medzi nich patrím, nech sa o to akokoľvek snažím. Ale pochopte to, nad Greyom stále nedokážem prestať rozmýšľať. Kritici sa väčšinou sťažujú, že je psychicky narušený, že zneužíva mladé dievča (dvadsaťjedenročné...), že je násilník a tyran... Ale nie, ten chlap je jednoducho panovačný debil. Hoci by tu bol istý potenciál (jeho životopis a niektoré schopnosti dokazujú, že to nemá v hlave celkom vymetené) autorka sa nám neobťažovala ukázať, aký je duchaplný a že nie je len "temná minulosť" (týranie do piatich rokov a potom krátky pobyt v decáku, nasledovaný adopciou skvelou rodinou...), tehličky na bruchu a tučné konto. Dočerta, z neho by mohla byť taká úžasná postava, keby nebol len splneným snom unavenej ženy stredného veku, keby sa táto aspoň SNAŽILA... Na druhej strane, čo by som chcela? Je to len červená knižnica inšpirovaná Twilightom, tak na čo sa sťažujem?! Fakticky, keby sa nenašlo toľko ľudí, ktorí knihu zbožňujú (Prečo dofrasa?! Ako som povedala, je to len Twilight, v ktorom je fantasy nahradené erotikou. A verte mi, ja som si už svoju časť červenej knižnice odčítala.

Lector
16.06.2015

Zdravím, yendo. Ano, relativismus je velmi ošemetná věc a jsem si vědom, že jsem se dostal na jeho okraj. Ale podobně ošemetné je stavět na absolutnu vycházejícím z mého vkusu. A už několikráte jsem se tu řečnicky optal, kde je ta míra objektivity, co je tím měřítkem kvalitní literatury. Vždy se tak nějak zkroutím, když zaznamenám úvahy o špatném vkusu těch druhých. Obvykle se to v podobných úvahách, jako je ta výše, hemží velkými jmény literatury s povzdychem na to, jakéže to byly doby. Málokdo si ale uvědomuje, kolik autorů a knihy vydaných před nějakými sto lety šlo do stoupy a jsou pro naší a budoucí generace nedohledatelné. Nestaly se klasikou. Z objemných (rodinných) knihoven našeho věku přežije také jenom zlomek. Něco z toho nebude stát za to, aby přežilo a přece přežije, a mnohé z toho, co by si to zasloužilo, se budoucnosti nedočká. (Taková Bílá velryba čekala na své "zrození" možná několik desítek let.) Protože tu není žádná komise pro "objektivní" výběr našeho kulturního dědictví. A to je dobře.

yenda1
16.06.2015

Jedinec mířící svým reflektorem kritiky na skutečnosti před-sebou se ze skutečnosti vždy již vyděluje. Oni jsou kolečka v soukolí, oni jsou přízemní, oni jsou konformisté, oni stojí fronty, oni se baví a nikdy nehloubají. Některé studie mluví o tom, že 93% procent populace se považuje na nadprůměrnou. Iluze nadřazenosti, efekt nadprůměrnosti praví, že většina si myslí, že jsou chytřejší a hezčí než "ti druzí", většina si myslí že jsou nadprůměrnými řidiči. A většina si jistě myslí, že je vybavena nadprůměrným vkusem, co se četby týče. (A sakra! Ohánění se studiemi o Iluzi nadřazenosti, indikuje jistou nadřazenost)
Neškodilo by onen reflektor občas otočit směrem opačným. Osvětlil by možná jiného hrdinu. Hrdinu, který ukazuje prstíkem, coby doktor věd lidských neustále diagnostikuje dobu, jakoby snad nebyl jejím dítkem.
Zdravíčko Lectore, přiznám se že katalyzátorem mého příspěvku byl ten Váš. Pojmy jako brak, hranice, relativní, mi popravdě způsobuje jisté cukání v konečcích prstů, tedy hlavně to poslední, oblíbená to mantra diskuzí. Víte často se mi stává, že jakmile se vkročí na půdu pojmové nerozlišitelnosti, v nichž se jeden z účastníků necítí dobře, vykouzlí slovíčko o tom, že je to relativní a konec, basta, přes to nejede vlak. Tím nemyslím přímo Váš příspěvek. Ale řekněte sám. Určitě znáte nadužívání tohoto slůvka ze své zkušenosti.
A teď k Odstínům. Neviděl bych to tak šedě. Četl jsem nedávno zajímavou knihu, kde rozebírali tyhle masové fenomény. Z pohledu kontra-kulturního rebela jsou konzumenti samozřejmě všichni tupé ovce( jak já toto označení nesnáším). V knize předložili autoři jiný pohled. Socializační. Když přijdete mezi skupinu svých přátel, kamarádů atp., kteří se baví o posledním hitu knižním, televizním či divadelním, lidé nechtějí zůstat mimo. Je to přímo primordiální strach ze samoty, z odstrčení, z vydělení. Podal jsem to zjednodušeně, ale vzpomeňte jak se toto děje běžně v světě dětí.
A teď namířím reflektor do svého povýšeného obličejíku. Je lepší koukat na seriál z růžový zahrady nebo psát nekonečná moudra na DK?

Lector
15.06.2015

Přiznám se, že mi tyto úvahy moc nesedí. Filozofování na povrchním vkusem čtenářů bývá nezřídka samo osobě dost povrchní. "Analyzují" se společenské jevy a trendy, neuvádí se žádná fakta... Nechť. Po čase vstoupím do nějaké diskuse a budu asi zase trochu za rebela.
Podívejme se na problém autorství:
Napsat dnes knihu není žádný problém. Lidé vlivem masmédií a internetu mají mnohem vyšší příděl inspirace, námětů a nezřídka přímo zdrojových textů, které mohou takříkajíc recyklovat. Technicky k tomu stačí podprůměrný počítač a textový editor. Nikdy nebylo tak snadné editovat celé bloky textu. Z jedné knihy náhodnými permutacemi v PC uděláte tři další - záměrně to přeháním. Že každý není Balzac je nasnadě, a tak je trh zavalen tím, čím je. Kolik v té přemíře autorských pokusů je ryzích textů?
Co nakladatelé?
Nikdy nebylo technicky snazší vydat knihu. Ty tam jsou doby, kdy jen sazba knihy, a tím myslím opravdová sazba kovovými literami, byl náročný a dlouhý proces, který dnes trochu výkonnější počítač, SW za nějakých dvacet tisíc a pan "takygrafik" zvládnou za pár dnů. Vybereme si neznámého autora, tomu nemusíme tolik zaplatit a šup s tím na trh.
A co čtenáři?
Gaussovy křivky platí a platit asi budou, pokud nedojde na praktické používání eugeniky, a čím větší je populace, tím více lidí se schová pod plató normálního rozdělení a tím více průměrných a, z pohledu intelektuála hrdě se týčícího na pravém okraji normálního Gaussova rozdělení, čtenářů rezignujících na kvalitní literaturu tento intelektuál nachází kolem sebe.
Dejme to vše tavícího tyglíku, zahřejme na to teplotu všech společenských změn, přidejme trochu koření například ve formě snahy uniknout před stresy každodenní situace a dostaneme knižní trh takový, jaký ho máme.
Ne všechny čtenářky 50 odstínů vzdychají po tom "blbečkovi ve vrtulníku", zrovna tak ne všichni čtenáři detektivek chtějí na vlastní kůži zažít forenzní vyšetřování vraždy, v níž se tělo našlo až tři týdny po smrti. Už sám pojem "brak", zde nesčíslně krát skloňovaný, je velmi relativní. Kde je jeho hranice, kde bude za dvacet let? Je lepší číst brak nebo hledět na Novu? Každý z nás má mezi svými přečtenými knihami tituly, které by nejméně dva ostatní označili za brak, protože to neladí s jejich vkusem.
Považuji tento problém za neřešitelný. Jen vývoj DK v posledních 2 - 3 letech ukazuje na jisté trendy. Vidím v této souvislosti jednu jistotu: počet "přízemních osob" nebude klesat ani z hlediska absolutního počtu ani z pohledu poměrného zastoupení. Pokud bych byl skeptický, naopak bych řekl, že existuje reálné riziko, že jejich poměrné zastoupení bude v některých regionech prudce stoupat.

Když už jsem sem vstoupil a nesouvisle blábolil: dovolím si doporučit poměrně čerstvý článek v New Yorkeru tak trochu se dotýkající tohoto tématu. Je to zajímavé čtení. http://www.newyorker.com/culture/cultural-comment/can-reading-make-you-happier

reader.007
15.06.2015

Thonetka: ne že bych se chtěla hádat, ale troufám si poznamenat že v dobách Dostojevského, Huga a Tolstého byla šedá realita všedního dne mnohem těžší než to mají lidé dnes a pochybuji že by díla zmíněných autorů byla čtena aby té realitě unikli. Spíš by byli v ještě hlubší depresi... A Ulice... to je druh zábavy který odmítám i definovat - jen si přeju nebýt nikdy v budoucnu tak zoufalá, abych ho vůbec musela vzít na vědomí.

Thonetka
15.06.2015

Hezký článek
Avšak co je nebo není kvalitní literatura to prohloubí až čas. Vemte si takového Káju Maříka, když začal vycházet byl to bestseller a dnes? Dnes jen víme, že ho milovali naše babičky a dědové, ale to je vše.
Nebo velikány literatury jako je: Victora Huga, Tolstoje nebo Dostojevskeho ti psali pro generace, které neznali televizi, rozhlas nebo internet a tak kniha byla brána k nekonečným příběhům jako je dnešní Ulice. Ano Ulice si neklade za cíl být vznešenou, ale plní úlohu úniku od šedé a mnohdy těžké všední reality.

gladya
15.06.2015

Hezký článek. Jen si nejsem jistá, jestli opravdu v dřívějších dobách bylo méně braku, co ČERVENÁ KNIHOVNA a RODOKAPSY? Bylo procentní zastoupení kvalitní literatury dřív opravdu vyšší? Nevím. Nehledě na to, že není vždycky úplně jednoduché určit, co je kvalitní literatura. Ano, 50 odstínů kvalitní literatura opravdu není.

Určitě je zajímavé zamyslet se nad knižními hrdiny. Mě třeba mockrát napadlo, jak se liší hrdinové mého dětství od hrdinů dnešních dětských knížek.

1