Etiketa půjčování knih

Etiketa půjčování knih
Taky kolem sebe máte síť přátel, s nimiž si vzájemně půjčujete knihy? Jednou vy jim, jednou oni vám? Sdílíte novinky, vzájemně si vyměňujete bestsellery a půjčujete si nejčerstvější kousky ze svých domácích knihoven? Pak si určitě potrpíte na to, aby se knihy, které druhým půjčujete, vracely ke zbytku vaší flotily ve stejném stavu, v jakém ji opustily. Ten proces by se dal nazvat etiketou půjčování knih. Znáte ji?

Nedělejte z románu jogína! Neohýbejte mu hřbet.
Rozečtená kniha je něco jako módní doplněk, okamžitě o vás prozradí, kdo jste. Když ji právě nedržíte v ruce, dbáte na to, kde a jak jste ji zanechali. Když od ní odcházíte, necháváte ji zavřenou a místo, kde jste přestali číst, označujete záložkou. Než abyste knihu nechali ležet hřbetem vzhůru, nepřirozeně otevřenou a nenávratně poznamenanou ohnutím vazby, jste schopni si v mžiku vytvořit improvizovanou záložku snad z čehokoliv počínaje právě odstřiženou visačkou z oblečení, nepoužitým volebním lístkem konče. Víte, že kniha není jogín, aby se okolí musela ukazovat v krkolomných a nepřirozených polohách.

Nechovejte se jako vystresovaní studenti!
Pokud jste si někdy půjčili knížku z univerzitní knihovny, víte, že narazit na knihu, která není od začátku do konce popsaná, je podobný zázrak jako pohladit si při výletu do ZOO mládě pandy velké. Zejména ve zkouškovém období jsou studenti a návštěvníci knihovny schopní do knihy psát cokoliv, čímkoliv, kamkoliv. Když narazíte na knihu, která ve zdejších regálech leží už nějaký ten pátek, může se vám stát, že původní text dočista splyne s laickým poznámkovým aparátem. Jak se čte kniha, na jejichž stránkách je použito celé barevné spektrum zvýrazňovačů, několik tužek různé tvrdosti a x druhů barevných propisek, není třeba dlouze popisovat. Je to jednoduše opruz. Nepište do cizích knih! Myšlenky, postřehy a důležité informace si můžete označit i jinak, třeba lepicím papírkem. Nebo si je vyfoťte mobilem.

UV záření knihám nevadí. Krém ano.
Léto bez knih by bylo podobně nedokonalé jako léto bez slunce. Místo v prázdninovém kufru či dovolenkovém ruksaku knihomola má čtení vždycky. Každý si s sebou veze pečlivě vybranou knihu. Takovou, kterou si šetří až na dovolenou, aby si její čtení mohl patřičně užít. V klidu. Bez jiných povinností. Čtení pod slunečníkem k letní idylce prostě patří. Kniha, na rozdíl od vás, nemůže mít úpal ani úžeh, nemůže ani zrudnout na slunci, opalovací krém byste proto měli použít výhradně na svou kůži. Můžete si být totiž jisti, že stránky posledního bestselleru Jojo Moyes krém na opalování absorbují stejně spolehlivě jako vaše kůže. Krém z papíru ovšem nezmizí se západem slunce ani s koncem léta. Bude tam i v zimě. A ti, co ji budou číst po vás, vás budou mít za podivína, který si ke čtení otevírá sardinky v oleji…

Obal sluší mobilu, tabletu a knize jakbysmet.
Viděla jsem to u svého táty a dnes to dělám automaticky sama. Řeč je o balení knih do novin. Sundáte jim originální obal a zabalíte je do staré MF Dnes nebo do Lidovek. Pro jistotu. Abyste knihu – svou, nebo cizí – nezničili. Výroba jednorázového obalu nic nestojí a zabere jen pár minut. Nebojte, není to žádné origami a zvládne to i průměrně zručný jedinec, který nikdy nenavštěvoval kroužek ručních prací. Pokud obalíte knihu, kterou vám někdo půjčil, je to vlastně rytířské gesto. Knihy, byť nejsou ohroženým druhem, by se totiž měly chránit!

Zauzený román není farmářský produkt.
Kouřit u čtení vypůjčené knihy je něco, co by vás nemělo napadnout ani ve snu. Knihomolové vědí, že každá knížka má svou specifickou vůni. Je to jako limitovaná edice voňavek z oblíbené parfumerie. Mix vůně papíru a tiskařské barvy. Jeden by měl strach se jí dotknout, aby po sobě v knize nenechal nežádoucí pachovou stopu. Aby nenarušil tohle přísně střežené knihomolské teritorium. Nikdo netouží po tom stát se prostřednictvím četby pasivním kuřákem. Nikotinový pach odvádí pozornost a otupuje zážitek z četby, obzvlášť jste-li nekuřáci. Řešením může být elektronická kniha. Nebo elektronická cigareta.

Kniha není ubrousek ani stravovací diář…
Jídlo a kniha není zrovna nejideálnější kombinace. Buď se pořádně nesoustředíte na to, co čtete, nebo co jíte. Ani jedno není OK. Navíc vrátíte-li majiteli knihu, ve které začíná každá kapitola jiným typem mastného fleku, a vazbu lemuje plejáda drobků všech možných barev a velikostí, nejen že vás nejspíš nepochválí, s velkou pravděpodobností vám ani žádnou další nepůjčí. Kniha nesmí být svědkem vašeho apetitu. Pokud si čtení při jídle nemůžete odpustit, sáhněte po novinách nebo časopisu. U nich se kratší životnost tak nějak předpokládá.

Čtení ve vaně je náročná disciplína pro fajnšmekry.
Taky patříte k těm, co čtou i ve vaně? Je to zvláštní druh čtenářské závislosti, kdy jde duševní hygiena ruku v ruce s tou tělesnou. Ležet ve vaně plné pěny je podobně jako čtení druh relaxování. Je to tedy relax krát relax, alespoň tedy do okamžiku, než si knihu, kterou právě čtete, osprchujete, nebo -co hůř- nenávratně utopíte. Všichni víme, že ze zvlhlého zvlněného papíru nevykouzlí suchý rovný list ani David Copperfield, dobře si proto rozmyslete, jestli vám půjčená kniha opravdu má dělat společníka při koupání. Pokud ano, pak je potřeba, abyste jí věnovali nadstandardní péči. Nesahejte na ni mokrýma rukama, pokládejte ji jen na suchá místa a moc ji nenapařujte.

Nepůjčujte knihu, která není vaše!
To, že vám někdo půjčí knihu, neznamená, že má taková kniha automaticky statut knihy, která se půjčuje komukoliv. Je nepsaným pravidlem, že co není vaše, se bez svolení majitele nepůjčuje. Platí to nejen pro knihy, ale v podstatě pro cokoliv. Sami sebe totiž vystavujete riziku, že v případě, kdy se s půjčeným předmětem něco stane, za to ponesete odpovědnost.

Dočti ji a automaticky vrať.
Předposledním, neméně důležitým bodem etikety půjčování knih, je fakt, že byste knihu měli mít půjčenou jen po dobu nezbytně nutnou pro její přečtení a při nejbližší příležitosti byste ji měli vrátit. Sami od sebe. Bez toho, aby se musel majitel připomenout. Půjčování knih totiž provází důvěra. Ten, kdo knihu půjčuje, samozřejmě předpokládá, že se mu kniha vrátí. Včas a v pořádku. Nezklamte ho!

Vždy se k půjčené knize chovejte, jako by byla vaše!
Víc netřeba dodávat. Užijte si čtení a buďte vždy těmi, u kterých budou knihy v dobrých rukách!

autor: mone · 18. července v 20:09 · přečteno 320x

Komentáře (15)

bamba
27. července

mne sa jedna kniha po 1. prečítaní rozpadla. A to som s ňou necvičila žiadne asány. A ani som ju nikomu nepožičala. Rupli jej nervy a väzba ešte skôr.

Ulriška
26. července

Tleskám předchozímu příspěvku!
Masielko27 mi mluví z duše.

masielko27
25. července

Budem trochu kacírom.
Milujem knihy, ale aj ľudí. Rada požičiavam svoje knihy, hlavne ak ma nadchli a považujem ich za výnimočné. Teší ma, že môžem druhých obohatiť.
Automaticky počítam aj s tým, že sa knihy poškodia. A nevadí mi to. Je mi milšia používaná modlitebná knižka v "šalátovom" vydaní, než krásna, no nedotknutá vo vitrínke. Že obrázky vybledli na slnku? Veď si kniha užila dovolenku pri mori! Že ma ohnuté rohy strán? Predsa so mnou týždne cestovala do práce!
Samozrejme, že ma poškodenie kníh mrzí a bolí. Veď sa mi chcelo plakať, keď nám vytopilo kníhkupectvo. Kniha však nie je božstvo, je to len nástroj na prenos myšlienok. Prekrásny, obohacujúci, kúzelný nástroj. A tak sa s nimi delím a budem deliť a s tými knižkami, ktoré sa mi už nevrátia, sa v duchu lúčim.
Ľudia sú mi však prednejší než knihy. A knihy nesúdim podľa obalu.

Selket
25. července

Kvůli devátému bodu půjčuji už jen sestře, u které vím, že se kniha neztratí. U všech ostatních jsem zjistila, že termíny půjčit a nechat si, jsou vlatně synonyma. Takže pokud někomu "půjčím" nějakou knihu a ten někdo není má sestra, pak tu knihu nemám ráda a číst už jí nikdy nebudu, s tou knihou si pak může dělat co chce.

jjkohoutek
25. července

Knihy, myslím, už moc nepůjčuji. Snažím se je spíše rozdávat. Kniha, která je v knihovničce, je lapačem prachu (ikdyž mám pár, které se mi v rukou obrací opakovaně a pořád), raději mám, když je užitečná a vydá se do světa. Nemusí se vracet, není-li opravdu (pro mě) vyjimečná.

R.E.M.
24. července

V článku jsou popsané zásady, které by se měly přirozeně dodržovat. I když, jak mnoho z nás zažilo, nedodržují se. A pak se kolikrát nestačíme divit, jak nemocná kniha se nám vrátila i od lidí, které jsme považovali za spolehlivé.

Teda, u toho koupelnového bodu bych nebyla zas tak přísná. Při dodržení knižní opatrnosti je riziko poškození knihy minimální. Ty ostatní by měly platit bez výjimky.

helenkan
24. července

Výborný článek a pravdivý. Já už s půjčováním radši přestala. Půjčím jen hodně dobrým známým, o kterých vím,že s nima skvěle zachází.

niknikita
24. července

Děkuji, mone, mluvíš mi z duše.Nenapadá mne ale způsob, jak tahle slova nacpat všem do hlavy...

fojtikjirik
23. července

Taky by se to dalo nazvat "Čtenářské Desatero".

katy238
23. července

Perfektní článek. Z mnoha výše popsaných důvodů už knihy nepujcuji :-D

nokid
20. července

Vidím to stejně jako VladiKlaisner. Jen musím dodat, že jsem měl v rukách jednu brožovanou která byla celá - stránku po stránce - "napuštěná" jakýmsi ředidlem.
Se značným sebezapřením jsem ji dočetl a šel se detoxikovat, neboť mě její četba silně zfetovala...

VladiKlaisner
19. července

Já knihy půjčuji jen výjimečně a lidem o kterých vím, že se ke knize budou chovat tak jako já. Chodím do knihovny a snažím se chovat k půjčeným knihám jako by byly mé vlastní. Myslím, že tohle desatero by měl člověk podepsat vlastní krví když si knihu půjčuje. Kdyby to šlo, dávám pět hvězdiček, dobře napsané a hodně že života.

niki-chan
19. července

Kéž by se tak tato pravidla více rozšířila. Osobně už knihy až na pár vyvolených jedinců nepůjčuji. Ne že by se mi kniha vrátila z lekce jógy, prostě se mi jen nevrátila vůbec, což mě opravdu rozčiluje, ale budiž mi to velkým ponaučením. Navíc když jsem měla možnost vidět, jak se vrátila jednomu kamarádovi hra o trůny se hřbetem na tři a více částí, jen mě to utvrdilo v tom, že půjčovat ne.

bamba
19. července

mám kamarátku s "jogínskym" postojom ku knihám a tam teda nepožičiavam. A inak neosvedčilo sa mi zachraňovať knihy pred požiarom - boli zničené vodou.

Angel12
18. července

Knihy už moc nepůjčuji. Když už, tak jen "prověřeným" lidem, u kterých vím, že si jich váží stejně jako já. Dřív jsem měla slepou důvěru prakticky ke všem a byla nadšená z každého, kdo si ode mě chtěl něco půjčit, protože to znamenalo, že chce číst, a to je přece úžasné...no a teď už jsem dostatečně poučená =) Asi to neplatí jen o knihách, ale lidé se k cizím věcem často chovají hrozně, protože to přece není jejich, tak je to jedno. Je to krásně vidět na zmíněných knihovnách, dostat se mi někteří čtenáři do rukou, tak se neznám...