Dítě boží literatury koží

blog

02.12.2011 v 17:21 / herdekfilek (1077 views)
Dítě boží literatury koží
Pravilo se tu, že se sem mohou dávat recenze. A protože sem tam nějakou napíšu a zdejší blog až nemile zeje prázdnotou, tak budu vyplňovat. Prázdná místa, to je něco pro mě. Šup tam se mnou.

Ono prznit se dá v běhu i v sedě. A psát o prznění je lacinou hrou na
spisovatelství. Jak jednoduché vtělit do stránek něco absurdních tužeb.
Snad i praktik. Peklo je tu, protože tady je všechna svobodná vůle. Se
svobodnou vůlí usednout ke stolu a sedět. Koukat do blba. Rojit se to
začne - vyplejt zahrádku, nakrmit psa, vyznít na zítřejší poradě moudře a
nebylo by od věci cestou z práce někoho znásilnit.
McCarthy sepsal už zase depresivní knihu. Bez lásky, bez použití
emocí, jen za pomoci popisných metod, které jeho mistrovské (dá-li se
k hnusu přivázat násilím slovo mistrovský) z žaludku krkem včerejší
potravy vyndávání jen umocňuje a zvýrazňuje.

Hlavním hrdinou je nekrofil. Nekrofil je člověk, který nepochopil.
Anebo pochopil až přes míru. Záleží na úhlu pohledu. Hlavním hrdinou je
člověk, který touží nesnesitelně po lásce a nedostává se mu jí až
takovou měrou, že si ji začne bez ptaní brát. Láska tu není vyjádřena
prostým stykem, ale péčí o druhého. Hniješ drahoušku? Ale to je
maličkost. Leukoplastí přidržet čelistní kloub, vyhnilý oční důlek
zakrýt slušivými brýlemi. Láska je péče o druhého. Jeho opečovávání.
Laskání. Na něho s něhou popatřování. Obhajovat nekrofilii, tu
vynalézavější onanii nemíním. Nemíním obhajovat ani McCarthyho. Jeho
pojetí lásky by se mělo tesat do mramoru a poté spustit opatrně do
pekla. Hlavně ať se nerozruší nějak významně tamější osazenstvo, vždyť
by se nám tu na Zemi o tolik zvýšila duchovní uvědomělost, kdyby si
čerti přišli pro výslužku.

Dítě boží
je další z knih této doby. Bez emocí vyjádřená bezmoc. Opovržení
lidskou jedinečností. Výsměch emocionalitě. Vždyť masový vrah nemá,
nemůže mít city. To by byl kopanec do řití všech lidí dobré vůle, kdyby
si masový vrah psal deníček okrášlený srdíčky vlastní výroby a polepený
sbírkou vstupenek na humanitární akce a sbírky.

Hlavní hrdina, Lester Ballard má sbírku mrtvol ne vstupenek. Skladuje
je s citem sobě vlastním ve skrumáži podzemních jeskyní. Je vyhublý.
Společnost ho odvrhla a tak si ji, mrtvolně neprotestující a ve formě
ženského pohlaví, tahá sám do doupěte.

Jak ohavně cynické být bohem stvořen pro potěšení něčího zvráceného sexuálního pojetí života. Jak hluboce nepromyšlené.

Až nastane soudný den nebude sedět na soudcovské stolici bůh, ale
jeho rozmilé děti, kterým ob den šťoural v žilách vlastní nenávistí
k nim. Otčím na nebesích. Otčím s rukou stále na poklopci a s chlípným
výrazem, který se ptá – kam ho dneska narveme - aniž by čekal na
odpověď. Nezajímá ho. Nestojí o ni. Soudí on. To vtělení lásky se ujme
soudu nad bezmocnými. Sedm dní trvalo stvoření světa, ale apokalypsou se
zabaví na dobu nesčetněkrát delší. Apokalypsa nejsou čtyři jezdci,
plameny pomsty a nanebevzetí spravedlivých. Apokalypsa je vložena do
Lesterů Ballardů, je vložena do Hitlerů, je vložena do veškerého hnusu,
který je lidstvo schopno na sobě samém páchat. To je ten oheň zkázy.
Lidstvo samo sobě páchne smrtí, tím posledním výsměšným osouložením (bylo tu trefnější slovo, ale zákony Databáze jsou přísné, tak jsem se ukrotil) života.



jhvlizev



fve

Komentáře (8)

vsemerad
08.12.2011

Kdysi jsem se chlubil, že jsem přečetl všechny sci-fi, které vyšly v Čechách, a některé zahraniční navíc - šlo to, když vycházela jedna týdně... A dočetl jsem i takové hnusy jako italská sci-fi Titanus od del Antonia (ale nedoporučuji - může to potěšit jen fanatické marxisty, kteří by si asi vychutnali totální zničení planety zlých kapitalistů dobrými intergalaktickými komunisty)... jenže dneska je to jiné, je dobré naučit se vybírat. Člověk tak jako tak nestihne všechno. No a pak je dobré naučit se vynechávat vyložená lejna... a co to je, to může být jasné už z náhledu. Takže citát:
Svět je zlý sám o sobě, nač si ho ještě více znechucovat!

paulhunter
07.12.2011

To je zajímavé, ačkoliv znám pár lidí, kteří hodnotí knihy stejným způsobem. Asi bych se neodvažoval posuzovat knihu podle krátkého nahlédnutí. Ale tak každého věc, jasné.

Marně hledám citát, který bych ztotožnil se svým názorem teď.

vsemerad
07.12.2011

"...A psát o prznění je lacinou hrou na spisovatelství..." - knihu jsem měl v ruce jen krátce, ale po nahlédnutí jsem ji odložil a šel si umýt ruce. Fakt mě to nebavilo. Použiji citát z jiné knihy (tuším Stanislav Lem): Ti lidé se hrabali v lejnech světa a předháněli se, kdo najde hnusnější... No, někdo holky, jiný vdolky ... a někdo lejna...

paulhunter
06.12.2011

Tak s tím zase nesouhlasím. Knihu jsem sice nečetl (vy ano předpokládám), ale F-word aplikovat i na článek?

vsemerad
06.12.2011

Na tenhle článek (i knihu) sedí pozměněná reklama na Windows Vistu:
Say WOW, think FUCK! :-)

herdekfilek
04.12.2011

Má, má, nepopírám jako oteplování. Jen nebudou z ranku těch ušlechtilých. Ono sobeckou sebelítost lze také označit za cit.

vladceTyran
04.12.2011

Masoví vrah že nemá city? To by ses asi divil.

paulhunter
02.12.2011

Když vyšel nový operační systém Widows Vista - reklama zněla: Řekněte WOW!, která se však zcela minula účinkem.
Na tenhle článek dokážu říct WOW bez pochyb. To se ti zase něco Herdeku podařilo, výborný článek! Knihu mám už delší dobu v hledáčku.