Detektivky dříve a nyní

blog

20.04.2012 v 19:07 / honajz (1259 views)
Detektivky dříve a nyní
Dočetl jsem od van Gulika detektivku Záhada čínského zlata. Příjemných 180 stran, příjemné čtení, dokonalá spolupráce autora se čtenářem navzdory době vzniku i době, v níž se kniha odehrává (rok 680 v Číně). Postavy uvěřitelné, obsahuje to dokonce i jemný vtip.
Pak jsem si uvědomil, že z většiny dnes tak vychvalovaných detektivek jsem dočetl jen Wallandera. Počet stran kolem 400 - 500 mne upřímně děsí. Chápu to u ruských klasiků, než se jejich široká duše vykecá z opojení vodkou, dá to zabrat. Ale z oněch současných trháků na mne čiší ta snaha vydělat si honroář za co nejvíce slov.
Zatímco van Gulik jde rovnou k věci a hned začne poodkrývat zápletku, současné detektivky mají spoustu zbytečných odboček, nudných popisů, vedlejších postav popsaných sice detailně, ale když je pak po 30 stranách podrobného popisu zabijí, jaký to mělo smysl? Není divu, že podobní autoři zaměstnávají rodinu, studenty a námezdné pisálky, aby jim pomohli knihu co nejvíc o podobný balast rozšířit.


A další zajímavosti jsem si všiml. Dnešní detektivky musejí být temné. Není v nich místa pro naději. Prší v nich častěji než v deštném pralese, postavy pronášejí dekadentní, nihilistická a fin-de-siecle moudra, a zločiny musejí být patřičně krvavé a brutální, aby šokovaly - rozčtvrcená tělíčka dětí a vyhřezlé vnitřnosti a různé lidské úchylky nejsou zvláštností. Humor se zcela vytratil.
 
Oč příjemnější k četbě jsou tyhle sice věkem staré, ale stále příjemné detektivky! Kde se člověk i něco poučí, dokonce má sympatie k některým postavám, neodkládá knihu zhnusen, nemusí přeskakovat stránky s vatou, zasměje se případnému humoru, u anglických detektivek dokonce suchému britskému.
 
Protože tohle mi ke štěstí bohatě stačí. K depresi mi pak stačí přečíst si noviny.

Komentáře (1)

cathyblack
24.04.2012

Leč jsem pana Van Gulika niktěživ nečetla, nezbývá mi než souhlasit. Dnešní detektivka = thriller, plný krvavé lázně a nejhrůznějších stránek lidské psýché. Příběh o tom, "jak babce ukradli psíka" - ikdyby byl psán tím nejnapínavějším způsobem, s břitkým humorem navrch, jako bonus, by dneska nikdo nekoupil. Leda by babce s psíkem vzali i srdce. K tomu by bába musela patřit do nějakého starodávného rodu, který skrývá nějaké tajemství...a že vůbec nešlo o toho psíka. Moderní svět nejspíš morbidní ukázky (byť fiktivního) světa potřebuje. Možná je moderní člověk jen (dobou) omezený a nedokáže se bavit jinak. Proto se natáčí veškeré Kostěné kriminálky, kde zkoumají myšlenky zločince a pitvají mrtvá těla, chudáků, obětí. Já už parádní napínavou detektivku, bez výstřelů (či jiným způsobem vytvořeným kalužím lidské krve), neviděla, nečetla - ani nepamatuji. Už ani ten Deaver není, co býval byl...
Moc pěkný článek/příspěvek (či jak jinak to nazvat). :-)
CB.