Den nepřečtených knih

Den nepřečtených knih
Tak včera byl Den nepřečtených knih.
Jako public relations akci to vyhlásilo nakladatelství Martinus, v Čechách prý letos už posedmé. V příslušné zprávě mne zaujala informace, že autor článku je překvapen skutečností, že v českých knihovnách – myšleno domácích - je až čtvrtina knih, které si nikdo neotevřel nebo nedočetl.
Dle provedeného průzkumu jsou mezi těmito knihami vedle Babičky a F. L. Věka také i světové bestsellery jako Harry Potter, Padesát odstínů šedi nebo Brownův Počátek.
Článek také hned podává vysvětlení: „hodně jsou totiž tyto tituly pořizovány jako dárek, který neodpovídá vkusu obdarovaného čtenáře”. Zdá se, že na smutné prvenství aspiruje „Padesát odstínů šedi“.
Mezi důvody, vlivem kterých například muži do 35 let odkládají knihy, patří nedostatek času. U současných šedesátníků je nejvíce převažujícím důvodem únava, přesto však až čtvrtina z nich dočte každou knihu, která se jim dostane do rukou. Na vině v nedočítání knih je i špatný výběr titulů. Další koníčky nebo několik rozečtených knih, však Čechům nečiní problémy.


Tolik několik výtažků z komerčního sdělení zprávy, které si Martinus zaplatil na serveru Lidovky.cz.
Ač jde o marketingovou akci, chválím toto nakladatelství za to, že investuje peníze do něčeho, co jde proti jeho zájmům – přesvědčuje lidi, aby si nekupovali další a další knihy a zkusili přečíst to, co mají doma. Respekt.

A jek je tomu s mojí maličkostí? Zdá se, zapadám do průměru. Nepřečtených knih mám požehnaně, což irituje moji manželku. Vzhledem k tomu, že se blížím k té druhé věkové skupině, mohu prohlásit, že knihy nedočtené neodkládám. Dokonce mohu prohlásit, že knihy, které jsem nedočetl a odložil za celý život, bych spočítal na prstech jedné ruky. Snažím se uvážlivě si vybírat, to co hodlám číst.
Přesto mám doma kromě knih, které jsem nakoupil a chci si je číst - ale zatím jsem se k tomu nedostal -, i ty, které asi číst nebudu. Některé z nich jsem v souladu s poznatky autora článku dostal darem (mezi nimi třeba i toho Browna, kterého raději poslouchám jako audionahrávky). Většina z nich mi zbyla jako pozůstalost. U těch, které mám v pořadí, se stále dokola ujišťuji, že průměrný věk dožití se stále navyšuje, a já mám stále čas to dohnat. Pokud ne, budou za nějaký podobné úvahy sdílet moje děti.
Beletrii dnes kupuji jen velmi zřídka – několik titulů do roka. Kde jsem zatím nezbavil své úchylky, je populárně naučná literatura. Ale i tam podrobuji svoji vůli ohromným výzvám (následuje smajlík).
Jsa ve své podstatě knihomol, připadalo mi donedávna svatokrádežné se nějakých knih zbavovat. Postupem času, jak se zbavuji iluzí, zbavuji se i svých předsudků a začínám se zbavovat i knih, kterým není souzeno, abych je otevřel. Snad se dostanou ke čtenářům, které je budou schopni lépe ocenit.

No, ode Dne nepřečtených knih jsem se dostal dost daleko. Ve své podstatě jsem vás chtěl na něj jen upozornit a přivést k zamyšlení, zda doma nemáte nějaké ty „ležáky“, které v tom jsou nezaslouženě jako v mém případě.

Jako bonus za to, že jste to protrpěli až sem, připojuji odkaz na příjemný esej E. Eca na téma jak hovořit o nepřečtených knihách:
https://www.theparisreview.org/blog/2017/11/02/on-unread-books/

autor: Lector · 01. září v 11:29 · přečteno 2615x

Komentáře (24)

crazyslunicko
02. října

Také mám ten problém, že si koupím knížky, které mě něčím zaujaly a pak čekám až nastane ten pravý čas na čtení. Nemám ráda, když čtu nějakou knížku třeba měsíc ne-li víc. Hezky za den, dva, max. týden. Jinak to nemá smysl. A také mě mnoho známých a příbuzných obdarovává a já opravdu nemám to srdce vyřazovat knihy. Ikdyž nedávno jsem si dělala větší úklid a dívčí románky ze svých mladých let jsem darovala do místní knihovny. Bohužel bylo mi sděleno, že je nemohou příjmout, neboť mají knihy zapůjčené z jiné knihovny a neseděl by jim počet. Nakonec jsme se rozumně domluvili, tak že mi udělala speciální poličku a tam mi knížky odloží pro místní a buď je budou číst nebo je paní dá na charitu. Tak jsem ráda aspoň za tento malý dobrý skutek. Už jsem již přemýšlela o knihobudce, ale na té naší vesnici s 200 obyvateli to nemá pravděpodobně význam. Paní z knihovny mi hlavně prozradila, že do knihovny chodí tak 5 místních. Což je velká bída a z toho všichni nad 70 let.

siena
01. října

Bohužel, prostory veřejných knihoven nejsou nafukovací, stejně jako kapacity našich, soukromých.

Taťka Hraboš
01. října

R.E.M.: Jojo, to znám a taky mě to štve. Některé knihy vyřazují jen proto, že si je už dlouho nikdo nepůjčil :-/. O to větší radost mám, když se mi takovou knihu podaří zachytit v koutku s vyřazenými knihami a za pětikačku odkoupit. V jedné malé knihovně mi je dokonce dávají i zadarmo. Vůbec mi pak nevadí, že ta knížka nějakou dobu čeká v mé vlastní knihovničce, než se dostanu k jejímu přečtení.

R.E.M.
30. září

Stalo se, o čem jsem níže psala. Pár vyhlédnutých knih z knihovny právě vyřadili z knižního fondu.

Polinka92
20. září

Nepřečtených knih jsem měla v knihovně velké množství. Ale po jistém konfliktu v práci jsem je postupně během pracovní doby přečetla (obsluha ve vinotéce, takže když nikdo nechodil, mohla jsem si číst). Díky tomu jsem se od romantických příběhů, od sexistického fantsasy dostala k detektivkám. Takže rozšiřuji knihovnu o nové a nové krimi a detektivní příběhy. Je fakt, že jsem sáhla vedle u dvou titulů - Mrtvá a Sebelhářka (Sebelhářka je teda rádoby román). Sebelhářku jsem přečetla - poměrně s těží, kdežto Mrtvou jsem odložila.
Jelikož sama se věnuji psaní, mám doma psa a skoro roční dcerku, manžel se vrací z práce později a chodíme brzy spát, ke čtení se už moc nedostávám. Takže se snažím ve volných chvílích přelouskat to, co mám - poslední dva roky se přikláním k tvorbě Jefferyho Deavera, jehož příběhy si plním knihovnu :)

Takže ano, mám ještě dvě rozečtené - nedočtené knihy, které jsem odložila po několika stránkách. A mám ještě tři nové tituly, k nimž se prokousávám. A ještě mi zbývá dočíst pár stránek Ďáblovy slzy od Deavera.

Jinak... pořídila jsem si elektronickou čtečku, do níž jsem si nahrála od Harrise knihy o Hannibalovi :) Takže až budu na cestách, nebo zase vysedávat po doktorech, můžu číst :)

Schamila
18. září

Taťka Hraboš - souhlasím!!!

R.E.M.
13. září

Corso: Pěkné shrnutí knižních trampot.

Taťka Hraboš: To je přímo hřebíčkem na hlavičku. Fakt - na co by nám byla knihovna, kde by nebyly nepřečtené knihy.

emamat
12. září

Já nedám dopustit na e-knihy. Nezabírají místo v knihovně, na dovolenou si jich vezu kolik chci, čtečka se snadno udrží i v jedné ruce. Pokud se mi kniha nelíbí, smažu ji.
Teď se mi ale čtečka plní nepřečtenými knihami, tak snad to v důchodu zvládnu přečíst.

Taťka Hraboš
12. září

Já nevím, ale nemáme v knihovně ty nepřečtené knihy právě proto, že si je chceme přečíst? :-) Knihovna plná přečtených knih je pro mne mnohem méně zajímavá než ta, v níž na mne pořád čekají ty dosud nespatřené stránky a řádky ...

tereza1198
11. září

Já chodím do knihovny. Půjčím, přečtu, vrátím. U nás se půjčují i e-knihy, takže to jde jako po drátkách. Když se mi kniha velmi líbí, tak si ji později koupím. Je ale pravda, že nepřečtených knih máme doma dost. Jde o pozůstalost po dědovi. Zaplňují celé skříně na půdě. Občas něco vytáhnu a přečtu. Dočítám téměř všechno. Je mi líto nechat příběh neukončený.

Lector
10. září

»Corso: Ve skříních mám spoustu nepřečtených knih a v dílně spoustu neslepených modelů. Nesmím je pustit k sobě, ještě by se servaly. :-)

broskev28
09. září

Na tohle téma vyšla nedávno skvělá dětská knížka s názvem Jenseptej. Pojednává o skřítcích, kteří bydlí v knížkách - čím více a častěji se kniha čte, tím více skřítků tam bydlí. A naopak: z nečtených knih skřítci odcházejí. Malý Jenseptej bydlí s mámou Rádavařila, tátou Koupilboty a sestřičkou Sněží; malý čtenář se dozví, jak dostávají skřítci svá jména, co dělají celé dny a noci, jestli chodí taky do školy . . .
Jinak mi z duše mluví tsal - kupuji si jen ty knížky, které jsem už přečetla a vím, že bych je chtěla mít po ruce, až na ně "dostanu chuť". Při dnešní záplavě vydávaných knih je naprosto skvělá instituce knihovna - obecní, městská i vědecká.

Gurus
07. září

A proto chodim do knihovny :) mam ted sice moznost kupovat si knizky pomoci firemnich benefitu, ale proc? Kdyz za 50 na rok mam knizek kolik chci

Hana417
07. září

Skvělý způsob, jak doma nehromadit nepřečtené knihy, je zapsat se do místní knihovny. V současné době, kdy jsou na trhu mraky knih, kdekdo vydá kdeco a když nějaký autor nenajde pro svůj počin nakladatele, vydá si knihu vlastním nákladem, je to, myslím, dobrá volba. Sama jsem takto ušetřila spoustu peněz. Každé knize dám šanci prvních cca 100 stran. Když mě ani pak nebaví, odkládám ji. Další věc, která se mi osvědčila, je, přečíst vše od autora, který mě zaujal. Knihy ale zásadně nevyhazuji.

Allia
06. září

Kateřin-a : pokud chcete knihy darovat a ne prodat, zkuste se poptat v místních domovech důchodců, dětských domovech, či podobných organizacích, někdy jsou rádi, za jakoukoli knihu. Popřípadě někdy i knihovny vykupovaly různé tituly, ale nevím jak je tomu v dnešní době. Nebo zkusit najít nějaký projekt, jako je knihobudka, možná se nějaká nachází i ve vašem okolí :-)

Kateřin-a
06. září

Poté, co jsem absolvovala stěhování z bytu a každá položka mé knihovny mi tak prošla pod rukama, jsem si uvědomila, že toho mám zbytečně moc. Od té doby se přikláním k současnému a obecnému trendu věci nehromadit, včetně knih. A i když se blížím "teprve" ke třicítce, myslím taky na to, co po mě jednou zbyde a nechci, aby to byly haldy věcí jako u babičky na půdě :-) Co můžu, půjčím si v knihovně, a pokud se ke knize vracím víc jak jednou, koupím si ji. U nás - nevím jak u vás? - mi chybí možnost knihy odložit např. do sběrného kontejneru, jako oblečení, nebo někam, kde by o ně měli zájem.

Corso
06. září

Neprecitane knihy su dolezita zlozka citatelovho dusevneho zivota. Poskytuju nam tetelive blaho a radost pri rozmyslani nad dalsim citanim. A obcas nam poskytnu skoro jedinu potechu vobec v ziti. Byvaju aj take casy. Nie je to nic vynimocne ani opovrhnutiahodne! Modelari maju plne skrine novych krabic modelov, maliar ma v hlave desiatky novych naplanovanych obrazov, ktore sa raz chysta namalovat.
Samozrejme, neprecitane knihy u mna doma ticho nadavaju, ked ma vidia dojst domov z antikvariatu, knihkupectva, kniznice. To pocujete “ty VOLE!”, "No fajn, zase sme v prdeli na dalsie tyzdne”, “Falosny poplach, zase na nas sere!” Alebo ked zoberiem do ruk radsej staru, tri krat precitanu knihu (pretoze ju milujem, a ony to samozrejme nechapu). Hmm, neprecitane knihy su pekne vulgarna chaska.

Allia
04. září

No když já se podívám do své knihovny, tak určitě víc jak polovina knih je nečtená :-D a to počítám jen svoje knihy ;-) U mě je spíše problém v tom, že čtu celkem pomalu a vydavatelé vydávají co chvíli nějakou pro mne zajímavou knihu na přečtení :-D Je fakt, že někdy není čas nebo chuť, ale snažím se aspoň hodinku denně číst (je to prima relax). Co se týče knih jako dárků, tak ty já nedostávám a nebo si je vybírám sama a daná osoba platí, jelikož jejich nejmilejší hláška je: " Když já nevím, co by se ti líbilo, a co když ti koupím něco, co už máš, nebo nečteš. Raději si vyber knížku sama a já ti ji zaplatím." Sice mě tím ukrátí o překvapení, ale zase je zcela chápu. V dnešní době už knihy moc nekupuju, pokud se nejedná o novinku mého oblíbeného spisovatele, nebo mě opravdu hodně nezaujme, hold ani barák není nafukovací a místa už není moc. Sem tam to řeším e-knihou, i když papír je papír, ale na cestování s knihou mám raději knihu ve čtečce, hold je skladnější a hlavně lehčí :-D

Lector
04. září

»Makropulos: Proto také moc často nechodím do knihovny, ač je v ní spousta krásných a poučných knih. Bylo by mi líto těch, co mám doma.

Makropulos
03. září

Den nepřečtených knih mě taky oslovil. Trošku jsem probrala knihovnu i přesto, že mám nepřečtené knihy ve zvláštní polici, ale nejsou tam samy. Znovu jsem si připomněla, že je vlastně trochu schizofrenní chodit si do knihovny půjčovat knihy, které vlastně musím přečíst dříve, protože je musím vrátit a koupené knihy, které jsem tam moc chtěla mít, odložit do knihovny. Navíc si uvědomuji, že vytvářím svým dětem problém, co budou dělat s mojí knihovnou. Sama jsem už jednou likvidovala knihovnu po svých rodičích a raději bych na to nevzpomínala. Takže bych je chtěla alespoň mít všechny přečtené. Odkládám tedy seznam „Do knihovny“ a ponořím se do čtení těch nepřečtených, co mám doma.

tsal
03. září

Já po letech experimentování s vlastní knihovnou došla k závěru, že v ní potřebuji mít tak 1/5 až 1/4 knih nepřečtených. Nad 1/4 začnu podléhat dojmu, že mám moc ležáků a začnu pracovat na snížení počtu. Pod 1/5 mi zase chybí výběr. Byť každý měsíc kupuji tak jednu knihu a využívám i městské knihovny, chci kdykoliv přijít ke své sbírce a z jakéhokoliv oblíbeného žánru mít vícero dosud neznámých knih k výběru.

Přede dvěma lety jsem pak začala protřiďovat a likvidovat. Knihy, které se ke mně dostaly náhodou, musí zaujmout rychle, jinak letí. Trpělivost s nimi nemám. Také vytřiďuji knihy, které jsem koupila ještě před zavedením sytému "Kupuji jen to, co bych si jednou chtěla přečíst znovu". Třeba se líbily, ale co s nimi, když už o ně nejevím zájem? A pak jsou tu dlouhodobé ležáky - obvykle z polic japonské a britské nežánrové literatury, kterou jsem pořizovala napůl ze sběratelských, napůl ze studijních důvodů. Časem jsem došla k závěru, že ne všechno, co se u nás vydalo (menšinová japonská lit.), a ne všechno, o čem se píše ve skriptech (britská lit.), je poklad. Vlastní knihy tedy považuji za ošéfované.

Pokud jde o pozůstalosti, na tom zlehka pracuji už teď - ještě za života rodičů. Pozvolna si půjčuji a načítám, abych měla vše zmapované a rovnou mohla efektivně třídit. Podvědomě mě totiž děsí vzpomínka na jednoho z mých vyučujících, který vlastními silami a několika pozůstalostmi nashromáždil několik tisíc knih a pak si jednoho dne uvědomil, že drtivou většinu z nich nikdy nečetl a už ani nepřečte. Pro mě čirá bezúčelnost.

Lector
02. září

»R.E.M.: Děkuji za příjemnou reakci.
Musím se i přiznat, že i já vlastním pár knih, bez kterých jsem v daném okamžiku "nemohl" být, a dodnes jsem je nepřečetl. Ostuda. Ale doufám, že k tomu jednou dojde.
Ale přiznám se, že po mamce nebo po sestře mám pár knih - nijak výjimečných - které mám na památku, protože je měly rády ony. Já si je asi nepřečtu, ale je to taková pieta.
Nemám asi knihy, které by byly úspěšné transgeneračně. Jde to maximálně přes dvě generace - buď já a moje mamka, nebo já se synem, ale už není kniha, která by se líbila všem třem.

»nokid: No to je hezká kalkulace, ale to si nesmíte už nic kupovat. Vím, o čem píšu. Jen ARGO má v edičním plánu na září a říjen 3 tituly, které mne zaujaly.

nokid
02. září

Věru zajímavá idea! Takový den nepřečtených knih... Jsem na tom velmi podobně jako autor článku. Mám dosud nedotčených asi 300 svazků (z celkových asi 1.000) a spočítal jsem, že bych s jejich četbou mohl být hotov do svých 63 let. Toho se snad dožiju...

R.E.M.
02. září

Včera byl Den nepřečtených knih...
A já si říkala, co za podivné zvuky se linou z polic uzavřených skříní i samostatných poliček a regálů. Veselení knih, otázkou je, zda přečtených nebo těch, které čekají na svou velkou chvíli, juchání i sem tam skřípění nitek vazby.
Rozdělení knih není jednoduché, nedají si roztřídit jen do dvou skupin. Ano, jsou knihy jednou přečtené, ale jiné to zvládly dvakrát, třikrát, existují přečtené jedním čtenářem nebo, knižní šťastlivci, jejichž stránkami se probíralo několik členů rodiny, i více generací. Je na tom lépe titul, který přijde na řadu za půl roku než výtisk sice přečtený, ale naposledy před 80 lety? :)

Zpět k věci. Máme nepřečtené knihy, které jsme koupili před lety a není jich málo. Mám trochu výčitky, více u knih, které jsem chtěla a koupila pro sebe. A ony tam smutně stojí, když často otvírám přednostně knihu od kamarádky nebo z veřejné knihovny v obavě, že mi znovu nepřijde do ruky, odnese se do knihobudky, vyřadí z knižního fondu, zatímco u té domácí mám jistotu, že věrně počká a já si jen prodloužím radostné očekávání. Pak mám výčitky u knih, které bydlí v naší knihovně více než 20 let, výborné knihy z nejrůznějších oblastí a oborů a já jsem si na ně ještě neudělala čas, přestože za to stojí. Ale dost už, budu optimistická, určitě si spoustu z nich přečtu, jednu po druhé, jak naše, tak poklady z rodičovské, popř. prarodičovské sbírky.

Přemýšlela jsem, která rodinná kniha vyhrává v počtu svých čtenářů. Jsou to Pohádky Boženy Němcové, minimálně 6 čtenářů/posluchačů čtyř generací.