Darren O'Shaughnessey aneb Nový král dětského hororu?

blog

18.05.2015 v 17:07 / tomas2002 (883 views)
Darren O
Jak jistě mnozí víte, pohádky a horory k sobě mají velice blízko. Vlastně jsou ve své podstatě naprosto totožné, rozdíl mezi nimi však činí způsob vyprávění, jimiž jsou předkládány čtenáři. Vzpomeňme si na Červenou Karkulku, Perníkovou chaloupku, Sněhurku, pohádky Bratří Grimmů a další. Jinými slovy, pohádky samy o sobě jsou plné násilí, nadpřirozena, ale jsou nám již natolik známy, že to tak nevnímáme. Dnes bych chtěl vyprávět o takové specialitě zvané „dětský horor“ a o autorovi, jež je v tomhle poli dle mého názoru jeden z nejlepších autorů.

Jak již název může napovědět, budu se bavit o Darrenu O´Shaughnessey. Ve svém shrnutí se Vám pokusím přiblížit jeho tvorbu, povyprávím něco málo ze svého příběhu, který mne přivedl ke čtení, a zapolemizuji společně s vámi na téma „pojmenujme si dětský horor“.

Darren O´Shaughnessey už není žádným nováčkem na scéně moderní hororové literatury v Česku, získal si pozornost především svými počiny, jako jsou „Sága Darrena Shana“ (příběh o mladém upírském tovaryši), ságou „Demonata“ (příběh plný krve, záhad a démonů) a trilogií pro dospělé zvanou „Město“.

Pro ty, co jej neznají a zatoužili by po „wiki-životopisu“, se jedná o irského spisovatele s morbidní zálibou v rakvích, krvi a dalších řekněme extrémistických tématech. Zkusme se ale podívat blíže na práce tohoto autora a poznat svět Darrena Shana a dětského hororu. Článek bude rozdělen opět na několik částí a na hlavní dvě části – jedna věnující se O´Shaughnesseymu a druhá věnující se tématu „dětský horor“. Brána se otevírá, příběh začíná…


Část první: Příběh

Byl pátek podvečer. Zcela obyčejný den, zase moc pálilo sluníčko a já jsem se díval na sluncem posetou Ostravu z mého balkónu. Zazněla typická znělka televize Nova ohlašující konec reklamy a příchod pátečního celovečerního filmu. Jen ze zvědavosti jsem nakoukl – na obrazovce ležel jakýsi mladý chlapík v rakvi a hrál videohry. Rakev. Ta první věc, která mne na tomto celém zaujala, a tak jsem opustil své dobře zvolené strategické místo a přesunul se před televizi do obýváku. Po skončení filmu (mnozí z Vás již vědí – ano, byl to film „Darren Shan: Upírův pomocník“) mne velice zajímalo, jakým směrem se dál budou ubírat osudy tohoto vampýrského tovaryše a jaká dobrodružství ho ještě budou čekat. Možná, že tento horlivý zájem ve mne vyvolala nejen atmosféra filmu, ale samotný otevřený konec filmu. Do té doby jsem moc nečetl – a tak jsem sedl k internetu a hledal pokračování filmu. Následovalo velké zklamání – film nikde. Druhý díl se nekonal a film Upírův pomocník byl označen za propadák. A tak mi nic jiného nezbylo – vrhl jsem se do knihkupectví a koupil si první dva díly „Ságy Darrena Shana“ (Madame Okta a Upírův pomocník). Jak jsem řekl, nevěnoval jsem se nějak aktivně četbě a proto jsem byl sám překvapen, že jsem přečetl dané knížky asi za necelé dvě hodiny a úplně mě pohltily. Nedalo mi to a ještě ten den jsem vzal své úspory a běžel do knihkupectví pro další pokračování – nezapomenu pohled prodavačky, když jsem jí na pult „hodil“ devět knih. Ale co… měl jsem štěstí, u Dobrovského zrovna měli 30% slevy na vybrané zboží). … O pár hodin později …
„Tomáši, nechceš už zhasnout?“ ozvalo se z kuchyně. „Vždyť jsou dvě hodiny ráno!“
„Ano, ano, hned,“ odpovídal jsem s hlavou zabořenou v knihách a kýval, aniž bych pořádně věděl na co. A tak jsem hltal další a další stránky Shanova dobrodružství až jsem s údivem zjistil, že svítá. Sedm hodin ráno – ještěže není škola. (Byla sobota). Asi v osm/devět hodin ráno jsem celé tohle veledílo dočetl a dnes již s jistotou mohu říci, že to byla jedna z nejlepších investic mého života. Ačkoli jsem byl zklamán, že svět Darrena Shana musím opustit a ještě víc zklamán, že film prozradil vlastně hlavní zápletku a režisér jej ani nedokončil a nešikovně ustřihl, přesto jsem v sobě měl takový nezapomenutelný pocit, který při čtení Shana mám dodnes. Ten svět byl tak reálný a ty postavy tak skutečné. Ano, je to tak – díky Darrenu O´Shaughnesseymu jsem začal hltat knihy ve velkém. Každá další investice se potom točila jen a jen kolem knížek.


Část druhá: Co je myšleno pojmem „Dětský horor“

Jak jste si již v předchozím příběhu mohli všimnout, sága Darrena Shana je opravdu velice sugestivní dílo, které vás plně pohltí. Alespoň u mne tomu tak bylo. Čím ale to, že láká děti mého věku? Čím to, že se z člověka, který o knihy nikdy ani nezavadil a byl jen závislý na televizi a hororech v ní, stal čtenář díky Shanovi? Myslím, že odpověď je velice prostá – právě díky tomu, že ona Shanova sága nabízí kus toho „zakázaného ovoce“ – má v sobě něco z hororu. Myslím si, že Shan otevřel novou konvenci pro horor – otevřel nový horizont a zpřístupnil hororový žánr dětem/mládeži v jejich bližší osobnější formě. Jedná se o úsvit nového žánru?


Část třetí: Úsvit nového žánru zvaného dětský horor?

„Všude krev. Pekelné cákance a louže zaschlé krve. Zběsilé šmouhy na podlaze a na stěnách. Až na to, že stěny nejsou stěny. Ze všech stran mne obklopují pavučiny. Odtrhnu oči od stěn. Rychle si v duchu pořizuju snímky dalších podrobností. Jsem otupělý, funguju jako stroj. To odkapávání…hlavou dolů visí uprostřed místnosti od pavučinového stropu jakési tělo bez hlavy. Z krku jako ze zejícího červeného „O“ odkapává krev na podlahu. To tělo poznávám, i když je bezhlavé. TATI! ... Pod tím vším leží nehybně máma. Nebo to, co z ní zbylo… Gret! Moje sestra. Sedí na podlaze, upírá na mě oči, kývá se sem a tam, tvář má bílou, tedy kromě míst pokrytých krví. Zavolám na ni. Napůl se otočí a mně dojde, že jí něco rozpůlilo. Nehýbe se sama, jen za ní, v prohlubni místo zad, cosi je a pohybuje to s ní jako s loutkou.“ (Z knihy Demonata.)

Lidé dnes nechtějí moc škatulkovat. Povětšinou se vše zařazuje do větších „žánrů“, nikoli do žánrových odnoží. V tomhle směru si ale myslím, že další žánrové odnoží je na místě. Nutno říci, že se nejedná o žánr nový, nýbrž o žánr, jež existuje mnoho desetiletí a doposud nebyl pojmenován, o žánr, který šokoval ne jednoho člověka, při jeho čtení. (Nyní nemyslím konkrétně práce D. Shana, ale například zfilmované pohádky bratří Grimmů nebo klasické knižní vydání jejich pohádek.)

Někdo by si mohl říct… „Shan nepíše horory, jen drsnější fantasy pro děti“ a podobně. Osobně si ale myslím, že výše citovaný úsek z knihy Demonata je důkazem, že se o horor jedná. Ale jak nazvat žánr, knihy, které byly určeny dětem a obsahují tak brutální scény, jak jsou popsány v před předchozím odstavci? Dá se tohle vůbec nějak odlišit? Jak pojmenovat to, co je úzce spojeno s hororem, ale je určeno pro mládež? Mnozí si možná řeknou, že je to naprosto zbytečné škatulkování žánrů, neboť každý čte to, co se mu líbí, ale já tvrdím opak. Dle mého názoru je pojmenování žánrů a definice literárního díla velice důležitá pro:
a) v případě dětské literatury rodiče.
b) hlavně pro čtenáře.


Nejde jenom o to, do jaké kolonky knihu zařadíme v knihkupectví nebo pod jakou složkou si ji vložíme do čtečky, dle mého názoru je definice žánru jedním ze základních pilířů literatury.
Měli jsme zde již mnoho spisovatelů, jež lze označit za „spisovatele dětského hororu“. Kupříkladu Neil Gaiman se svou „Koralínou“, z které mi běhal mráz po zádech. (Neil Gaiman je i skvělým ukazatelem toho, že z pohádky lze udělat stejně dobře horor jako naopak – mám na mysli povídku „Sníh, zrcadlo a jablka“ – temná variace na pohádku o Sněhurce.) Dále si také dovoluji zařadit mezi dětské hororové spisovatele příběhy bratří Grimmů, některé pohádky H. CH. Andersena a další. Spisovatelů je mnoho – stačí se jen dívat.

Ačkoli to může působit, že dětský horor je moderní smyšlenina mé choré mysli, není tomu tak. Tenhle žánr je již mnoho let – akorát nikdy nebyl přímo pojmenován a definován. Ve výše jmenovaných pohádkách můžeme vidět, že pod názvem „pohádky“ se s námi nese velice dlouho a je starší než spousta nově vytvořených žánrů, které dnes považujeme za samozřejmost. Mým přáním je, aby nad tímto tématem popřemýšlel každý, kdo článek četl, a napsal k tomu, pokud bude chtít, vlastní názor. Sám chci na téma „dětského hororu v literatuře“ napsat nanečisto práci a podsunout tak myšlenku k vytvoření nového žánru. Má oficiálně pojmenovaný žánr „dětský horor“ u nás v literatuře šanci?

Děkuji za pozornost,
Tomáš Fiurášek

Komentáře (2)

tomas2002
29.01.2016

Rosse: Ano, sága Darrena Shana je natolik oblíbená, že ani já doposud neslyšel žádný záporný názor. Určitě s "Demonatou" neotálejte, stojí za to. :-)

Rosse
01.06.2015

Tuhle ságu jsem přečetla už strašně dávno, ale vzpomínky na ni, se mi uvnitř hlavy pořád drží. Nikdy jsem neměla ráda hororové knížky, jelikož mám pak moc bujnou fantazii a nejsem pak schopná v noci někam dojít. Ale i přes to riziko, že tenhle stav nastane jsem všechny díly taky dočetla jedním dechem a nikdy toho nebudu litovat. Žádné stavy se ani neobjevili a i když mám arachnofobii, tak madame oktu jsem si oblíbila i ve filmu byla krásná :D A to mě jinak pohled na pavouky hned dostane do stavu naprostého řevu :D
Myslím si že tahle knižní série je hodně oblíbená a má opravdu hodně fanoušků, protože jsem na ni neslyšela zatím ani jeden záporný názor.
Nedávno jsem se dala i do čtení prvního dílu další ságy "Demonata", ale dál jsem se bohužel zatím nedostala, tak snad brzo :-)