Další povídka

blog

09.12.2011 v 15:31 / pajonek (5845 views)
Další povídka
Tahle povídka už dlouho koluje po webu. Kdysi jsem ji zveřejnil pro šachové přátele na StDobry. Je z dob kdy se houfně jezdilo na nákupy do NDR. Třeba pobaví po dlouhých letech, tak jako tehdy v dobách....
Předvánoční nákupy v Dráždanech

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž
ale její lamentování neskončilo. "Panáček nesmrdí korunou, nemá ani na
zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si,
že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si
klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš
nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla
pravdu když říkala, že s
tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
"Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?

Vraceli
jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní zcelodenního
prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý
štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme.
Zabočil
jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se
zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
Manželka vedle mě
ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela za
čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto
rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.
To
byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je to tady,
určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš co kde
lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
To
by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by
zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat
na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata
na zahradu .....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
Vrhnul
jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na
začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!"
vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po
Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna...
To mě
ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v
očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde
jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou.
Nikde
samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří
ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a
předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik!
Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To
už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a
celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se koukala z
okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro
týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k
přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše
vrátilo téměř do normálu.

Den před štědrým dnem jsem spěchal
domů z práce, vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod
stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco, co by
jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a
tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem
většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s
německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako
nikdy před tím.

Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při
průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát
zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak
už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do
vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní
ježíšek a má milá Kateřina se z toho pos...

Komentáře (7)

Naias
28.07.2014

Dovolím si parafrázovať básnika: bolo to prekrásne a nebolo toho dosť. Máš dar písať pútavo a zábavne. Tak prečo len dve poviedky?! Ešte!

vesirena
06.02.2012

Nevím, mám pocit, že jsem to už někde četla a nebo to někdo vyprávěl...moc se mi příběh líbí a kdybych mohla, dala bych *****
krásně brilantně napsané...

a k autorovi: koukám, že u vás je občas legrace... piš, piš dál...a kdyžtak můžeš i přehánět- fakt dobrý ;o)

mutace
17.01.2012

Silně mi to připomíná jeden příběch z vojny, kde nešťastná matka sekala nebohým vojákům, za svitu měcíce, hlavy kosou.
Taky je to vycucaný z prstu.
Pokud je to přeci jen pravda. pak upřímnou soustrast.

Rocker-Tialk
21.12.2011

Tahle povídka je tak smutná, až je legrační (nebo je to naopak?). Každopádně jsem se musel smát, hlavně při tom rozuzlení. Ač z mladší generace a v tomto směru takřka bez pořádných zkušeností, situace je mi více než blízká. Odkud? Vidím totéž u rodičů! :-)
to Minas: myslím, že NDR bylo použito jen obrazně.

Minas
10.12.2011

Znám obdobný příběh, kdy takhle soused jezdil po kruhovém objezdě a nechával se takto systematicky fotit :D
Jen bych upozornil na takovou malou věcnou. Nemyslím si, že soudruzi z NDR už tehdá platili eurem :)

nightlybird
09.12.2011

Dobře nám tak, ženáčům. Jako bychom nevěděli, že je lepší se dobře oběsit, než špatně oženit. A to nemluvím o tom, že tyhle smíšený manželství jsou prostě horor.

herdekfilek
09.12.2011

Tak jsi Pajónku narazil zase na ženy. A zase z toho vyšel jako vítěz. Život prožitý jako v taškařici, kdy člověk vzteky zavírá oči a pak si z toho na papíře udělá bezuzdnou srandu. Zaplať pánbu za to.

pajonek také napsal

Jdu jen tak kolemJdu jen tak kolem
blog