ČV15 - Potterovská vlna

blog

19.02.2015 v 17:28 / sluppka (908 views)
ČV15 - Potterovská vlna
Dobrý den. Doufám, že neruším, ale přišla jsem vám povyprávět o jistém Harrym Potterovi, který kromě toho, že zachránil celý jeden fiktivní svět před nadvládou zla, zachránil i jednu celou generaci od nudného zírání do prázdna, a mě konkrétně od psychického zhroucení ze státnic, protože po celou dobu učení jsem si říkala, že i když tu zkoušku neudělám, alespoň se zas budu moct vrátit do kouzelnického světa. S potterovkama je velká potíž v tom, že jejich napínavost vás nenechá dělat cokoliv jiného, je doslova knihou, o které se v druhém díle zmiňuje Ron - jak ji jednou začnete číst, už nemůžete přestat a veškeré činnosti musíte zvládat jednou rukou a s periferním viděním. Takže jsem musela učinit srdcervoucí rozhodnutí a v bodě, kdy napínavost nebyla na maximu, jsem veškeré čtení odložila na celé dva týdny a jedinou četbou po tu dobu byly takové nesmysly, jako stavební materiály, barokní andělíčci a šířky chodeb v nemocnicích (úplně vážně jsem zvažovala, že si za to odškrtnu bod s děsivou literaturou). Pak v osudný čtvrtek mi předseda komise, kterému na nose - nekecám - seděly kulaté potterovské brýle, řekl gratuluji k úspěšnému složení zkoušky, čímž jakoby mi konečně vložil do ruky lístek na rudý bradavický expres, abych se mohla vrátit zpět do kouzelnického světa, kde jsem nadšeně přebývala až do tohoto pondělka. Ale už je čtvrtek a článek se pořád sám nenapsal, kouzlům asi vypadl proud, takže to holt budu muset zvládnout sama.

Body, které jsem si pro poslední čtyři díly této série vyhradila, jsou: kniha z vašeho dětství; kniha tlustší než 500 stran; kniha, která se odehrává na střední škole a kniha, která vás rozbrečela. Jen mám trochu problém přidělit konkrétní díl, ke konkrétnímu bodu, trochu mi všechny sedí na všechno.

Už když jsem Výzvu pročítala poprvé, tak jsem věděla, že Harry Potter bude nejlepší představitel knihy mého dětství. Jsou sice i další tituly, které mě tou dobou provázely, ale Harry, to byla osudová láska. Trochu jsem se bála, že když ho budu číst teď ve svém vysokoškolském věku, už bude postrádat něco ze svého kouzla, ale s radostí vám oznamuji, že neutekla ani molekula. Spíše naopak, viděla jsem před sebou celé své dětství, kdy jsem byla kouzelnickým světem úplně posedlá a na skříň jsem si nalepila cokoliv, co mělo něco společného s Potterem, dokonce i článek o tom, jak kdosi žaloval Rowlingovou za plagiátorství. A jsem hrozně vděčná, že mi tehdy mamka koupila tu Tajemnou komnatu, i když to byl druhý díl a musela jsem si domýšlet co se dělo v prvním, a že jsem měla svou dětskou a pubertální obsesi, ve které jsem zdá se dodnes, a že tou obsesí nejsou jen nějaké počítačové hry, které si už člověk ani nemůže zahrát, protože dnešní operační systémy jsou na ně příliš sofistikované.

Vzhledem k tomu, že všechny tyto čtyři díly mají více než 500 stran, tento bod se vyloženě hlásil o pozornost, jako Hermiona v hodině lektvarů. Ale je pravda, že pátý díl se hlásí se svými 796 stranami trochu výrazněji. Stephen Fry o tloušťce Fénixova řádu dokonce s Rowlingovou vtipkoval, když říkal, že ten kdo vysloví autorčino jméno špatně by měl dostat touto knihou po hlavě, ale pak to vzal zpět, že by to bylo příliš kruté, že by postačilo něco menšího, například lednička.

Trochu předpokládám, že ne každý mě podpoří v tvrzení, že Bradavice jsou střední škola, ale jsem si skoro jistá, že autoři výzvy byli Američani, který tento bod pojili s vidinou barevné filmové komedie, ukazující skvělá pubertální léta, která by rádi znovu zažili, což není nic pro mě a raději budu číst o škole, kde v záchvatu žárlivosti pošlete na svůj objekt zájmu letku ptáčků, které jste vykouzlili, než o škole kde ve stejném případě hážete onomu objektu do vlasů žvýkačky.

A nakonec děsivé slzavé údolí, o kterém se v legendách komentářů traduje, že pro některé lidi prostě neexistuje, nebo pokud existuje, je velice těžké ho najít cíleně. Pravda je, že tehdy prvního ledna jsem si myslela, že na tento bod padne kniha Hvězdy nám nepřály, která se vyloženě prodává jako zájezd do onoho údolí, ale před chvílí jsem ji dočetla a pláč se nekonal. To ale není žádná věda, Harry Potter mě zvládl i rozbrečet. Taky aby ne, po patnácti letech přátelství je vážně těžké říct sbohem všem těm milovaným postavám, ať už v knihách zemřely a nebo jen za sebou zavřely dveře v okamžiku, kdy vy zavřete knihu. Myslím, že každý má nějakou knížku, kterou bezmezně miluje a po které se mu stýská a vždy, když si ji znova přečte, už nikdy nechce číst nic jiného a chce zastavit čas. Tou je pro mě Harry Potter (a ehm, taky Pán prstenů - proto je nikdy nečtu ve stejném roce, bylo by to pro mě příliš mnoho citového vypětí).

Tak a to bude pro dnešek asi vše. Sice bych vám dokázala psát ještě hodiny a hodiny ódy na Harryho Pottera, ale beru v potaz, že jsou lidé co ho nečetli a číst nebudou (Například moje budoucí švagrová. Když jsem se to o ní dozvěděla, vážně jsem zapochybovala, jestli je pro mého bratra ta pravá), nebo co ho četli a zaujali vůči němu spíše nenávistivý postoj (Například můj bratr. Musím zjistit, jestli není adoptovaný.) a proto tento monolog již ukončím a slibuji, že příští série knih bude každá od jiného autora a snad i žánru, takže se zvýší šance, že si každý zde najde, alespoň jeden odstavec, co by si rád přečetl.

Komentáře (3)

Jana_Z
27.02.2015

Ahoj holky, k vašemu nadšení pro HP se připojuji a myslím, že je zbytečné k němu něco dodávat. Ale chtěla bych vám dát jeden malý tip na další fantastický svět, který je originálním způsobem spojený s knihami - Inkoustový svět. Nebo tu trilogii už znáte?

Azizi
22.02.2015

Tak ja sa k vám musím pridať! Ako je to som mnou a HP som písala už minule :) Dokonca už roky takmer denne navštevujem aj stránky venované tvorbe JK Rowling a Harrymu Potterovi:
http://www.priori-incantatem.sk/
Heh inak k tomu učeniu, ja keď som tie knižky čítala ešte na gymnáziu a mala som sa popritom aj učiť na štrvrťročné písomky povedzme, tak len vďaka Hermione a jej usilovnému učeniu som vždy dostala výčitky, odložila knihu a učila sa radšej :D

Slíva73
20.02.2015

Ha! Spojenec alias velmi obdobně postižený a čímsi divným trefený jedinec, stejně jako já jsem:-) A to podotýkám, že je mi o hezkých pár let víc než sluppce a když jsem prvně dostala do ruky Kámen mudrců byla už jsem úúúplně dospělá. O to udivenější pohledy si dodnes užívám, když někde začnu velmi podobně pět ódy na téma HP a tahat (na první pohled) naprosto nepodstatné detaily z rukávu. Neprošla jsem si tedy pubertálním ani dětským šílením po čemkoli s Bradavicemi spojeným, zato mi Harry pomohl zbavit se ostychu čtení čehokoli v originále, protože jakmile jsem se čtením dohonila autorku, byla od čtvrtého dílu představa půlročního čekání na překlad NAPROSTO nesnesitelná a tudíž nepřijatelná. Celou sérii jsem četla už několikrát (stejně jako Pána prstenů, který mě osobně postihnul ve čtrnácti a zasadil tak smrtící ránu, ze které se už moje čtenářské ego nikdy nevzpamatovalo natolik, aby jakkoli mohlo opovrhovat čímkoli, co smrdí fantastikou) a vím, že určitě ještě párkrát v životě to celé číst budu . se závislostí se nedá nic jiného dělat, než ji ukájet, pokud se jí nechcete zbavit:-)
No a ten brýlatý kluk mimoděk (a jistě zcela neúmyslně) způsobil, že zatím cokoli dalšího napsala jeho literární matka, já nekriticky adoruji a hrozně ráda čtu. Čili už se nemůžu dočkat, až se pustím do Hedvábníka, který právě vyšel. Stejně jako se těším do kina na novou trilogii, ve které sice žádný Harry nebude, ale scénář píše Rowlingová, tak co si víc přát...