ČV15 - polovina za mnou

blog

25.08.2015 v 20:43 / sluppka (562 views)
ČV15 - polovina za mnou
Prázdniny jsou hrozně zrádná věc, zvláště, když je má někdo jako já protaženy na čtyři měsíce. Člověk by řekl, že když má tolik volného času, že bude mít čas stihnout věci, co stihnout chtěl, ale to se samozřejmě neděje a tak aspoň stihne věci, co vůbec stihnout nechtěl a to je taky fajn, protože když se ho babička zeptá, co dělal celé prázdniny, aspoň nemusí se zahanbením říkat, že nedělal vůbec nic. Toť mé vyjádření k tomu jak to, že nic nepíši tak dlouhou dobu.

Kniha 16 - Jako zabít ptáčka - kniha, která vyhrála Pulitzerovu cenu
Vždy se velice snažím, abych o knize, kterou se teprve chystám číst, nevěděla vůbec nic. O této jsem měla jen jakousi představu, že má co do činění s černochy a americkým rasistickým jihem, jak jsem i ráčila osvětlit mé tetě, která přistoupila za mnou do šaliny po první přečtené stránce. Velice mě proto překvapilo, že příběh je vyprávěn skrze postavu malé holky a tím pádem je styl psaní autorky pro čtenáře dost snadný. To mě upřímně potěšilo, sahala jsem po knize s tím, že se jedná o velkou americkou klasiku a že ji nejspíš budu louskat se značným přemáháním, ale opak byl pravdou a byla jsem ráda, že se mohu nechat unášet dějem a nemusím opětovně zažívat situaci, kdy se po půl stránce přistihnu, že mi přečtené věty nedávají žádný smysl. K ději nemám moc co bych dodala, bez toho, abych zbytečně prozrazovala děj, takže jediná věc, co mi ohledně této knihy vadila, že vydání, které jsem měla v ruce já, smrdělo jako toaletní papír a hrozně jsem se zdráhala je číst právě po cestě v šalině a musela jsem četbu nechat na doma.

Kniha 17 - Farma zvířat - zakázaná kniha
Kniha, která je tolik diskutovaná, že vážně nemám chuť k ní říkat nějaký už tisíckrát omílaný názor, takže si vystačím jen s tím, že jsem ráda, že jsem si konečně doplnila mezery ve čtenářském vzdělání a že jsem konečně zjistila, že existoval někdo jako Trockij (S hanbou přiznávám, že jsem o něm neměla nejmenší ponětí. Na druhou stranu je toto ale důvod proč čtu - abych zjistila věci co nevím a ani nevím, že je nevím)

Kniha 18 - Svíce dohořívají - kniha, kterou jste si vybrali pouze podle obálky
V životě mi asi žádná kniha nesedla méně než tato. Každá další věta, kterou jsem se prokousávala, byla pro mě další smrtelná křeč. Hodně se mi zde asi nevyplatila má touha po neznalosti děje, před tím, než knihu začnu číst, protože jsem celou dobu čekala, kdy se něco začne dít. Někdy v polovině jsem zjistila, že to je smyslem tohoto příběhu, že se nic dít nemá. Že celá tato kniha je jen dialog mezi dvěma přáteli, který byl ve skutečnosti jen monolog jednoho z nich. Tak jsem se alespoň upnula k tomu, že svému protějšku položí otázku O, kterou vyvrcholí celé dílo. A on mu ji dokonce položil. Jenže pak ho další dvě strany nepustil ke slovu, kecal si dále svoje a zakončil to tím, že odpověď, na kterou čeká třicet let, vědět nechce. Protože ji už ví, protože si ji za těch třicet let sám vydedukoval. Pro mě smrtelná rána, tolik květnatých keců pro nic? Tolik úděsného povlávání frází o přátelství a zradě? A já ani nedostanu odpověď od onoho přítele, který mluvil značně lakoničtěji a tím mi byl mnohem sympatičtější. Možná si říkáte to má z toho, že se pouští do takových blbostí, jako vybírání knížek podle obálky, ale chtěla bych se ohradit, že u této knížky by to neměla být pravda. Schválně jsem ukazovala kamarádce můj výběr a ona mi ho velice chválila, že je to skvělá knížka a pak jsem zjistila, že i zde na Databázi ji lidé hodnotí povšechně kladně, takže problém je ve mě. Cha!

Kniha 19 - Daleko od hlučícího davu - klasická romance
Pamatuji si, jak jsem na střední do jakési slohovky napsala, že protože jsem žena, tak mám ráda romantické příběhy. S tímto tvrzením by mě myslím mnoho žen hnalo, dokonce i tu na Databázi. Nějak se stalo, že je ostuda mít rád romantiku. My, ženy dneška, musíme být evidentně tvrdí chlapíci. Jenže pravda je, že na tento bod z čtenářské výzvy jsem se těšila skoro nejvíc a řádně jsem si ho užila. Ne že bych tuto knihu pasovala mezi nejskvělejší dílo všech dob, na to byla hlavní ženská protagonistka příliš otravná, ale prostě mám ráda ty peripetie, s kterými se postavy potýkají, aby nakonec mohly skončit spolu a byla to pro mě veliká úleva po onom užvaněném dědkovi z Dohořívajících svící.

Kniha 20 - Bílá jako sníh, rudá jako krev - kniha, která má v názvu barvu
Kniha určená především pro teenagery. Kniha, které jsem si všimla proto, že ji četli všichni v mém okolí. Nikdo z nich není teenager, líbila se ale všem. Takže když jsem už neměla ani výmluvu, že už jsem náctiletost překonala, s chutí jsem se do ní pustila. Líbila se i mě. Když tedy vyhodnotím tuto rovnici, dostanu se k výsledku, že příběh má hodně co říct všem a že je dobře a inteligentně napsaný, takže vám ho s klidem doporučím, zvláště pokud máte chuť na něco trochu méně náročného.

Kniha 21 - Stopařův průvodce galaxií - první kniha populárního autora
Kniha 22 - Restaurace na konci vesmíru -kniha, kterou napsal autor do svých 30 let
Kniha 23 - Život, vesmír a vůbec - kniha, která se odehrává na místě, kam jste se vždy chtěli podívat
Kniha 24 - Sbohem a dík za ryby - kniha, která se odehrává v budoucnosti
Kniha 25 - Převážně neškodná - kniha, která vyšla v roce vašeho narození
Přečtením celé série jsem si konečně splnila rest z mé minulosti, čímž se mi sice ulevilo, ale neuchystala jsem si tím zrovna nejpříjemnější červenec. Knížky mě sice bavily, především dobrý humor musím ocenit a poučku, že prezident je figurka, která není držitelem žádné moci , ale musí se vyznačovat schopností pobuřovat, aby odvedl pozornost od vykonávané moci, se chystám použít při dalším skandálu, kdy zase budou lítat bundy sem, bundy tam. Hrozně mi ale chyběla jasně daná dějová linie, kvůli které by se mi kniha nechtěla odkládat a ne aby jsem se netěšila pokaždé, když po ní sáhnu, že se zase nebude nic dít a že mi zbývá ještě několik dílů. Chápu, že v parodii nemohu čekat, že se autor bude soustředit právě na příběh, ale upřímně mě udivuje, že Adamsovi za těch pět dílů nedošly nápady na bizarní pohony, kterými poháněl kosmické lodě.

Celou dobu, co jsem se trápila nad bakalářkou jsem se těšila, až budu mít volno a budu moct louskat jednu knihu za druhou a že jich stihnu hrozně moc přečíst. Ukázalo se, že během prázdnin jsem četla nejpomaleji za celý rok a vzhledem k tomu, že jsem se právě pustila do neskutečně tlustých Bratrů Karamazových, nehrozí mi, že bych v blízké budoucnosti s Výzvou nějak výrazně pohnula. Ale aspoň se mohu radovat nad tím, že polovinu bodů už mám za sebou a tak si tady střílím šampáňo, až mi z toho opadává omítka ze stropu. Dobře, nestřílím nic, ale ta omítka mi padá, protože sousedi mají prasklé trubky a ignorují moje upozorňování na tento fakt.
PS: Pokud nějakou čirou náhodou jste moji sousedé, mohli byste prosím přestat surfovat na netu a jít něco udělat s těmi trubkami?

Komentáře (1)

lenkaknel
25.08.2015

Taky čtu o prázdninách méně než v průběhu roku, jsem proto ráda, že nejsem jediná =D Od Výzvy mě dost výrazně zdržela maturita, ale už jsem to dohnala, takže mě čeká už jen kniha, která vyšla v roce mého narození, a tou je Šimon a duby od Marianne Fredriksson :-) Přeji ti šťastnou ruku při výběru druhé poloviny :-)