Curriculum vitae trochu jinak...

blog

01.09.2015 v 14:27 / JanH (587 views)
Curriculum vitae trochu jinak...
Stalo se to před několika lety v jisté firmě. Pracoval jsem tam na pozici (všimli jste si už, že dnes se místo místo říká pozice?) vedoucího malého týmu (to se dnes říká - tým) a jednoho dne během polední přestávky jsem si všiml, že moji kolegové mají jakousi nezvykle radostnou, ba euforickou náladu. Od jejich stolu se ozýval hurónský smích, a pokud občas na chvíli přestal, pak jen proto, aby se vzápětí rozezněl tím hlasitěji. V těch krátkých nebujarých přestávkách jsem slyšel, jak někdo cosi předčítá, přičemž je přerušován oněmi salvami smíchu. Původního, nefalšovaného, zkrátka takového, při němž se smějete až k slzám a k úplnému vysmátí. V první chvíli jsem pomyslel na povídky Šimka a Grossmana, ale hned tuto myšlenku zavrhl. Při vší úctě, kterou k oběma báječným komikům chovám, jsem ještě neslyšel, že by se u jejich povídek někdo smál tolik, jako to právě dělali moji spolupracovníci. No, zkrátím to. Přišel jsem ke stolu - a rozšířil řady smějících se o dalšího smějícího se. Dokonce jsem se po chvíli ujal funkce předčítače, když ten předchozí odpadl (tedy doslova) poté, co při jednom obzvlášť silném záchvatu smíchu spadl ze židle a prohlásil, že už je toho na něho moc.
Malá odbočka.
Vážení čtenáři, píšete strukturované životopisy? Pokud se ucházíte o místo (pardon - o pozici) v nějaké firmě, tak asi ano, protože je to striktně vyžadováno. Nevím, proč se tam dává to adjektivum „strukturovaný“, asi to vypadá vznešeněji, ty firmy, které chtějí působit ještě vznosněji, po vás chtějí dokonce CV! Takže - cévéčka píšeme nebo jsme psali (budeme psát) všichni. Nikdo z nás však neví, co se s nimi bude dít dál, resp. domníváme se, že si je ve firmě, kam je posíláme, někdo přečte a... ano, a co potom? Napadlo vás někdy, co se s těmi životopisy děje dál? A že jich musí být - takové firmě, která nabízí lukrativní (to se tak dnes říká - lukrativní) pozici, jich mohou přijít třeba stovky! Nebudu vás déle napínat a vrátím se k původnímu tématu, v němž hlavní roli hraje několik zaměstnanců jisté firmy (jsem jedním z nich), ovšem ta role ještě hlavnější patří někomu (tedy něčemu) jinému. Totiž stohům papírů, obsahujících... správně, uhodli jste - strukturované životopisy!
Ukázalo se, že pracovníci našeho personálního oddělení jsou veselé kopy a když přemýšleli, jak se zbavit té záplavy životopisů, které se jim v jejich nevelké kanceláří nahromadily poté, co firma vyhlásila výběrové řízení na prodejce svých plastových oken, napadlo je, že by se o zážitky, které při četbě měli, mohli podělit i s námi, svými kolegy z výroby. A tak se jednoho krásného dne na našem oddělení objevily haldy papírů, takto strukturovaných životopisů, čímž se tedy vracím na samý začátek.
Nevěřili byste, co všechno jsou lidé do takového strukturovaného životopisu schopni napsat. A hlavně - jak to napsat! Většina z nich dokonce to svoje již tak přehnaně strukturované povídání přestrukturovala do jednotlivých podstruktur, takže výsledným produktem byl mnohastránkový elaborát, který, protože navíc psaný titěrným písmem, našim kolegům z personálního asi řádně pocuchal nervy. Je ovšem možné, že mnohé z těch slátanin ani nečetli a přímo je expandovali k nám...
"Mám minimální znalosti německého jazyka, které si neustále rozšiřuji."
"Ze svého předchozího zaměstnání jsem nebyl vyhozen, ale má pozice byla prohlášena za postradatelnou."
"Jako výkupce králičích kožek jsem byl v neustálém kontaktu s chovateli drobného domácího zvířectva a někteří měli na oknech plastová okna Vaší firmy."
"Jsem komunikativní a pro prodej Vašich výrobků splňuji i jiné předpoklady včetně toho prioritního, a tím je podle mne práce s lidmi, kteří si ta okna budou kupovat, aby si je koupili."
"Mým koníčkem je moje chata, do které se chystám nainstalovat si plastová okna, protože mne velice zaujala jejich schopnost eliminovat rušivé momenty z okolí mé chaty, která se nachází blízko frekventovaného silničního provozu a ani koleje nejsou daleko."
"Co očekávám? Chci pracovat ve firmě, kde jsou vymezeny a převážně respektovány vnitřní vazby. Auto a mobil. Kromě řady jiných kurzů jsem absolvoval i koučink pro posílení strategické vyváženosti lingvistického projevu ve vztahu k potenciálním zákazníkům, což mne činí adeptem s nepřehlédnutelnou preferencí před ostatními uchazeči, kteří, jak věřím, tyto podmínky nenaplňují."
To je jen několik ukázek. Podobných perel tam byly snad stovky.
Poměrně časté gramatické a stylistické chyby se pak stávaly předmětem zvláštního zájmu našich personalistů, kteří k nim připojovali své postřehy. Tak u muže, narozeného 12.1.11970, se skvěla poznámka "Pozor, mimozemšťan"! Jinému adeptovi zaměstnaneckého poměru u naší firmy, sdělujícímu, že vystudoval "sice jen hnojárnu, ale tady cítím svou šanci", se dostalo titulu "MRVa Petr Cítič".
Skončím trochu vážněji. Je evidentní, že lidé, shánějící práci, jsou schopni o sobě napsat ledacos. Neměli by ale zapomínat na to, že jedna věc je životopis, byť strukturovaný, druhá pak vlastní důstojnost. Především by si ale měli uvědomit, že svojí urputnou snahou o získání pozice by ze sebe neměli dělat blbce.
Protože - kdo ví, kdo bude číst třeba právě ten Váš životopis...

Komentáře (10)

Alix
11.09.2015

Možná, že to pisatel článku nemyslel zle, ale já v tom taky moc humoru nevidím. Vysmívat se lidem, kteří nemají práci a kteří se opravdu snaží ve vlastním životopisu se co nejlíp "prodat", se mi nelíbí. Každému se může dnes stát, že o práci přijde, ale pokud to bude, pro nejmenované personální oddělení, jen důvod ke smíchu, tak přeji všem těm, co se tak dobře bavili, aby zkusili, co to je, jít na pracák, stát tam jako žebrák a doufat, že už tam víckrát nebudou muset jít. Já jsem to zažila jen jednou v životě, ale nikdy na to nezapomenu.
Moje "urputná snaha o získání pozice" nakonec dopadla dobře a mám práci, která mne baví. Vlastní důstojnost jsem neztratila a blbce jsem ze sebe snad neudělala. Jen jsem se snažila získat práci, která mne živí. Tak kdo je vlastně tady blbec, prosím?

goldiex
02.09.2015

Tento článek mi přijde velmi nevhodný a souhlasím s uživatelkami Koka a siena.
Nevypovídá ani tak o úrovni uchazečů o zaměstnání, jako spíš cosi ne příliš pozitivního o úrovni personalistů a dalších zaměstnanců oné zmiňované firmy.
Etika, diskrétnost, úcta k člověku a ochrana osobních údajů jim evidentně nic neříká.
A hovoří-li autor článku o důstojnosti uchazečů o zaměstnání, pak by si měl uvědomit, že ta je znevažována právě takovým chováním personalistů a dalších, které je tu popsáno.

Lector
02.09.2015

»Koka: Děkuji za upřesnění, ale na mé omluvě to nic nemění.

siena
01.09.2015

Lectore, díky, že jste mi vrátil důvěru v to, že personální oddělení fungují, jak popisujete.
Podle mého, článek není ani tak o těch "blbcích" odpovídajících na inzerát, jako spíše o vedení té firmy, o vedoucích, že zmiňované chování připustí, že takovými lidmi obsadí tyto pozice. A nepřeji těm, kteří naklikali popularitu článku, aby se museli s někým podobným dostat do kontaktu. Pochybuji, že by všichni vystřihli požadovaný životopis a motivační dopis na Pulitzerovu cenu...

Koka
01.09.2015

Lectore, ti personalisté, kterým byly adresovány moje slova, jsou ti taškáři z tohoto článku. Autor je charakterizuje takto:
"Ukázalo se, že pracovníci našeho personálního oddělení jsou veselé kopy a když přemýšleli, jak se zbavit té záplavy životopisů, které se jim v jejich nevelké kanceláří nahromadily poté, co firma vyhlásila výběrové řízení na prodejce svých plastových oken, napadlo je, že by se o zážitky, které při četbě měli, mohli podělit i s námi, svými kolegy z výroby."
Já je charakterizuji takto: hajzlíci!!!

Lector
01.09.2015

Jeste povazuji za dulezite omluvit se tem, kdo moji reakci na clanek povazuji za nepatricnou. Jejim smyslem neni dehonestace uchazecu o praci, ale vyjadreni toho, ze je s nimi obcas velmi komplikovana prace.

Lector
01.09.2015

》Koka: Pouzila jste osloveni "personaliste" a to jsem tu jen ja. A musim zduraznit, ze se uchazecum nevysmivam. Nepotrebuji nikde citovat dosla CV, starou dokumentaci skartuji, aby nikde nekolovala. Dokonce jsem kdysi potrestal kolegyni za posmesne poznamky vepsane do CV. Ale na tom, ze je to obcas k placi, trvam. Mnoho CV totiz obsahuje mystifikace, jejichz odhaleni zabere dost prace. Pokud jde o vhodneho uchazece, venuji kazdemu min. den prace. A kdyz ujedete 300 km kvůli kandidatovi a on vam pak rekne, ze si to romyslel, je to fakt k placi. Tolik na vysvetlenou.

Koka
01.09.2015

Ano, milí personalisté, je to fakt legrace k popukání. Těch pitomců, se se chtějí dostat do vaší firmy, je víc než zdrávo, že? Lidé, kteří neumějí pořádně stylizovat, dělají chyby v gramatice a používají směšné obraty jakože metafory?! Ti že by mohli dobře prodávat plastová okna?! A ještě k tomu ve firmě, v níž etika práce a diskrétnost ve vztahu k osobním údajům jsou pílířemi firemní kultury?!
Také patřím k těm, co už léta posílají svůj strukturovaný životopis na přiměřené, nadstandardní i podměrečné pozice, a také marně, marně, marně.
Budu tedy muset přebudovat to své suché a suchařské CV, aby se měli naši pracující čím bavit v pracovní době. To je totiž to jediné, čím mohu jako nepracující socka přispět ke zlepšení konkurenceschopného prostředí na našich pracovištích a přátelského ovzduší stmelených pracovných kolektivů. Zdar!

1