Čtenářská výzva 2015 - 44/52

blog

01.12.2015 v 07:35 / Ajrad1981 (260 views)
Čtenářská výzva 2015 - 44/52
Na začátku měsíce mě napadlo nanosit si knihy, co mi zbývají přečíst, na jednu hromadu. Většinu z nich vlastním, a ty, které nemám svoje, už jsem měla půjčené, takže jsem usoudila, že bude lepší mít je na jednom místě. Tak jsem si je vyskládala do komínku a zděsila se, protože mi sahal ke kolenům. Jasně, mám tam 4 knihy, které aspirují na bod 1 Kniha tlustší než 500 stran, ono to pak nabude. Naštěstí jsem si jistá, že dvě z těch čtyř tlustých knih se budou číst dobře (u těch dalších se nechám překvapit). A v tom zbytku je taky několik knih, které by mi neměly zabrat moc času. Když jsem si to takhle krásně zdůvodnila a zahnala prvotní zděšení do hodně temného kouta, mohla jsem začít zdolávat další mety.


40. Kniha, která vyšla v roce mého narození – bod 30

Super položka z hlediska vyhledávání. Katalog naší městské knihovny nemá filtr podle roku vydání, takže nezbývalo než brát do ruky knihu po knize a kontrolovat. Začala jsem ovšem domácí knihovnou mojí mamky (v té mojí stoprocentně nic takového není), je to přece jen podstatně méně práce. Po prvních patnácti minutách jsem začínala mít pocit, že knihtisk byl vynalezen až v druhé polovině 80. let minulého stolení, ale pak jsem konečně něco našla. Celkem šest knih a rozhodnutí, která dostane zelenou, jsem ponechala náhodě. Dost se totiž měnila moje chuť ohledně toho, co bych si chtěla přečíst, takže přišla na řadu obyčejná hrací kostka. Knihy byly očíslovány podle pořadí, v jakém jsem je našla, a když jsem se chystala ke splnění tohoto bodu, prostě jsem si hodila kostkou.

Stěpan Petrovič Ščipačov, Sloky lásky. Mám-li být upřímná, tak nad touhle knihou jsem vůbec neuvažovala, že bych si ji přečetla. Básničky a ještě k tomu o lásce?! Nic pro mě. Ale jednou mi to osud určil, tak bránit se nemělo cenu :-D Ono je to vlastně i výhodné. Sice to má 150 stran, ale ty stránky nejsou celé popsané, takže textu je tam relativně málo, navíc sem tam obrázek, takže jsem se aspoň nezdržovala. Každá jiná kniha z těch pěti zbývajících by mi zabrala času víc. Podle mého názoru se sice poezie musí číst pomalu, aby člověk mohl vstřebat „pocit“, ale tady jsem se tomu vyhnula obloukem. Vstřebávat pocity konkrétně z tohoto typu básniček by mohlo být nebezpečné, ještě by se mi pak zdály romantické sny. A to snad radši ne :-D :-D I když je pravda, že ke konci knihy to spíš bylo velebení práce, rodné země a komunismu, z toho by růžové sny asi nebyly, ale kdo to mohl na začátku tušit, že. Ale na to rozjímání stejně nebyl čas ;-)


41. Kniha od autora, kterého jste ještě nečetli – bod 41

Ne že by nebylo z čeho vybírat. Sice čtu hodně, ale autorů je tak moc, že snad ani nikdo nemůže říct, že by dokázal přečíst od všech něco. Takže mi stačilo zalovit v krabicích (ano, v krabicích, knihovničku mám malou a je beznadějně přeplněná), kde mám nasyslené knížky, a něco vybrat. No, pečlivě uschovaných knih mám sice spoustu, ale jen asi tři jsou od autora, kterého jsem ještě nečetla (teda, na začátku roku jich bylo víc, ale dost těch dosud nečtených autorů jsem už díky Čtenářské výzvě přečetla). Měla jsem kliku, že dvě z těch tří jsou thrillery :-D

Dean Koontz, Rychlost. Tak tahle volba se mi povedla, musím se pochválit (aneb Pochvalme se sami, nikdo jiný to za nás neudělá :-D). Přečteno s rychlostí, která je názvem knihy. Ještě mám od Koontze doma jednu dosud nepřečtenou knížku, nejspíš si ji přečtu hned, jak dokončím Výzvu. Jinak k té Rychlosti – přijde mi to jako zvrácená verze Sophiiny volby. Někoho zabiju, ale ty rozhodneš, kdo to bude. Psychopati jsou svým způsobem geniální, knížky s nimi nebývají nuda :-D


42. Zakázaná kniha – bod 48

Pojem zakázaná kniha mám spojený s „diktaturou“, ať už s tou církevní - vzpomeňme na F. L. Věka a na libri prohibiti v klášterní knihovně či negativní postoj Vatikánu vůči Danu Brownovi – nebo politickou, kterou dříve narození obyvatelé Československa znají z vlastní zkušenosti – a že jsme si těch diktatur užili. Samozřejmě se netýká jenom nás, ale jakéhokoli státu s totalitním režimem kdykoli v průběhu doby.
Nicméně, při podrobnějším studiu, tedy respektive hledání, kterou zakázanou knihu že si přečtu, jsem narazila hodně překvapivé informace. Například, že v Americe, v těch všemi opěvovaných Spojených státech, které jsou mnohými považovány za vzor demokracie, dokázali na sklonku 20. století zakazovat Harryho Pottera, protože podporuje okultismus, čarodějnictví a satanismus. Mě švihne. U nich by tedy nejspíš neprošla ani naše pohádka S čerty nejsou žerty, s tímhle přístupem.
No nic, nechme Ameriku Amerikou, knihy zakázané u nich mě tak nějak vůbec nezajímají. Už od prvopočátku jsem měla jasno v tom, že si hodlám přečíst knihu zakázanou U NÁS. Konkrétně v nedávné minulosti, tedy knihu zakázanou komunistickým režimem. Taky jich nebylo pomálu. Nakonec jsem vybírala mezi dvěma zakázanými autory, Josefem Škvoreckým a Milanem Kunderou (i proto, že jsem ostuda a nic jsem od nich zatím nečetla). Ale trochu jsem váhala, nedařilo se mi najít informace o zakázanosti nebo naopak povolenosti jednotlivých knih. Třeba Zbabělci u nás totiž nejdřív vyšli zcela legálně; byli zakázaní nebo ne? Nakonec jsem usoudila, že ve chvíli, kdy se Škvorecký rozhodl zůstat za oceánem, stala se z něj persona non grata a nejspíš ho zakázali kompletně. Za trest.
Stejně jsem ale stejně Škvoreckého odsunula na jinou příležitost a zvolila knihu, kterou v češtině poprvé vydalo Škvoreckého ´68 Publishers a o jejíž zakázanosti nemám tedy důvod pochybovat.

Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí. Fakt mě nenapadlo, že si při plnění této položky zopakuji knihu, která mě rozbrečela. Naštěstí jsem zrovna ten závěr nečetla v autobuse, to by se spolucestující dost divili. Řvala jsem jak želva! Smrt psa bych obrečela tak jako tak, natož když smrt Karenina byla tak moc podobná smrti našeho psa! A jak mě tato kniha obohatila (když už mě ochudila asi o hektolitr slz)? Obohatila mě o dvě věty, v němčině, takže mi zároveň rozšířila moji velice skrovnou zásobu německých slov. „Es muss sein“, ale tady mám obavy, že to časem zapomenu, a hlavně „Einmal ist keinmal“, tohle mám v paměti vryto asi trvale, aniž bych věděla proč. ;-)


43. Kniha s jednoslovným názvem – bod 11

Tuhle knihu jsem původně plánovala zařadit jako knihu, která vyšla letos, ale tak změna je život. Hodně jsem se na ni těšila, ale i přesto skoro rok trvalo, než přišla na řadu. Už Volání kukačky jsem si ohodnotila dost vysoko, pak jsem zjistila, že pod pseudonymem se skrývá J. K. Rowlingová, a překvapením vytáhla obočí. Ne že bych ji brala jako podprůměrnou spisovatelku, to ne, Harry Potter je úžasný, ale její Prázdné místo mě moc nenadchlo, takže mě prostě nenapadlo, že by tahle strhující story je dílem stejného autora. Teda autorky.
Ale abych se vrátila k původní myšlence. Původně jsem tuhle knihu chtěla zařadit pod bod 4, ale když jsem si pak koupila ještě jednu knihu, která vyšla letos, potřebovala jsem to nějak nakombinovat a vyšlo mi to tak, že jsem Roberta Galbraitha přesunula pod tento bod.

Robert Galbraith, Hedvábník. Nějak mi unikla klíčová myšlenka – JAK proboha Cormoran Strike přišel na to, kdo je pachatel?? Ten klíčový bod, který ho k tomu navedl, jsem vážně nepostřehla, byť všechno ostatní je absolutně srozumitelné. Je fakt, že jsem dost bojovala s postavami, těch spisovatelů, nakladatelů, agentů a kdovíkoho tam bylo moc a dost se mi zkraje pletli, natož když tam o nich byli současně metaforické zmínky, a ve chvíli, kdy jsem se jeden den ke čtení nedostala, jsem mohla v poznávání postav začít od začátku. Možná tady byla poznámka, která dovedla Cormorana k poznání, a já si popletla osoby, kterých se týkala. Snad. Třeba si dám někdy druhé kolo a zkusím to tam najít (ale letos to opravdu nestihnu :-D)


44. Kniha s antonymy v názvu – bod 28

Vhodnou knihu jsem našla vlastně už tehdy, když jsem procházela matčinu knihovnu a hledala knihy podle data vydání. To mi padl do oka Sever a jih, Láska a válka, Nebe a peklo. Jako dítě jsem ten seriál měla ráda, ale s odstupem plus mínus čtvrtstoletí (to už je tak dlouho?!) si nejsem jistá, jestli se mi líbil děj, nebo jenom Patrick Swayze v hlavní roli :-D Kdyby to nebyly vícedílné knihy, možná bych do toho šla, takhle jsem radši hledala dál.
Ve vyhledávači na DK jsem zadávala slova, ke kterým mě napadaly antonyma, a zkoumala výsledek. Například jsem napsala „velký“ a hledala, jestli název některé knihy neobsahuje kromě toho velkého i něco malé. Nějaký seznam jsem si takto vytvořila, ale to správné nadšení, ta jiskra, ta mi chyběla, žádný z těch titulů ji neměl. A tak jsem zkusila napsat sever. Kromě zmíněného Severu a jihu mi vyběhl Jih proti Severu, ale také Sever proti jihu. A už to bylo, ten pocit, že přesně tohle je ta nejlepší volba. Tak jo, proč ne, doma ho mám a dobrodružné romány jsem četla ráda.

Jules Verne, Sever proti jihu. Báječná byla jedna věc – lotr je znám už od začátku. Což ostatně u Vernea je jakýsi zvyk – záporné postavy jsou už vykresleny jako záporné, není třeba zkoumat, kdo je vlk v rouše beránčím, kdo se přetvařuje, hraje si na přítele, aby vzápětí vrazil nůž do zad. Příběh tím ale neztrácí nic ze své napínavosti. S lotry je třeba bojovat, musí být poraženi (dobro přece nad zlem musí zvítězit), ale mezi tím stačí napáchat množství podlých skutků, kolikrát jdou přes mrtvoly, aby dali průchod své zášti. Tenhle příběh se obejde bez fantastických vynálezů zkázy a jiných užitečných přístrojů, jeho zasazení do prostředí války Severu proti Jihu za zrušení otroctví mu dodává na reálnosti. Taky dobrá volba.


Listopad a pět knih. Hm, chtěla jsem dát šest, aby na mě v prosinci čekala jen šťastná sedmička, takhle se můžu těšit na bachratou osmu. Ale aspoň jsem přečetla jednu z těch čtyř tlustých knížek. Uvažovala jsem i nad druhou, ale neměla jsem už moc času na to, abych riskovala neznámého autora, co kdyby se četl špatně, to bych pak nesplnila ani těch pět knih, ale jen čtyři a kousek, a na známého autora se zase naopak těším a chci si ho nechat na klidnější časy, na vánoční volno, abych si to užila.
Ono osm knih za měsíc se dá – vtipný je přepočet na stránky, hrubým odhadem to je cca dva a půl tisíce (proč vlastně dělám takové blbosti, jako počítat stránky??). Budu si muset slíbit, že všechny knihy, které jsem si v poslední obě koupila v rámci psychoterapie (zbavit se stresu tak příjemnou činností jako nakupování knížek) plus všechny knihy, co objevím pod stromečkem, si přečtu až PO splnění Čtenářské výzvy. Ale pokušení bude sakra velké ;-)

Komentáře (1)

notburga
02.12.2015

Jak já vám rozumím. Taky mám na poličce dvě nové knížky, které se mi prostě do výzvy už nikam nehodí. Ale já tu výzvu dám a číst si budu hned po Silvestru týden v kuse :)