Čtenářská výzva 2015 - 39/52

blog

09.11.2015 v 08:24 / Ajrad1981 (236 views)
Čtenářská výzva 2015 - 39/52
Jestliže jsem v září neměla ambice stahovat ztrátu, tak to samé se dá říct o říjnu. Teda, ambice by možná byly, ale realita od samého začátku měsíce kapku jiná, takže můj cíl se opět zredukoval na nenavýšení ztráty. Samozřejmě opět záleželo na výběru knih, ale pokud se jedná o autora, se kterým jsem dosud neměla tu čest, tak dopředu nemůžu vědět, jak dobře či špatně se mi to bude číst. Zase na druhou stranu mám v plánu knížky, o kterých vím, že se budou číst hodně dobře, ale musím s nimi šetřit. To kdybych padla na pár těžko čitelných knih za sebou, tak ať to mám čím proložit. Hned první říjnová výzvová kniha bohužel patřila do té horší kategorie, ale pořád jsem měla naději (a možnost) to vykompenzovat.


36. Kniha s milostným trojúhelníkem – bod 34

Problém, který jsem nečekala. Milostný trojúhelník je téma staré jako lidstvo samo, takže jsem původně myslela, že to nebude problém najít si nějaký seznam a z toho vybírat. Tedy, seznam jsem i nějaký našla, ale nevybrala jsem si, nic mě nezaujalo, prostě to není můj šálek kávy. Takže co? Do Anny Kareniny se mi moc nechtělo. Až moc mi to základním rysem připomíná Paní Bovaryovou – byť moje zkušenost s Tolstým, konkrétně s Vojnou a mírem, je podstatně pozitivnější. Nic mě nenapadalo, hledat se mi nechtělo. Tímhle bodem jsem byla otrávená dřív, než jsem se vůbec rozhodla, co číst. Kamarádka si rýpla, ať zkusím harlekýnku, tam že nemůžu šlápnout vedle. Na její radu jsem pochopitelně nedala (kdysi, snad v pravěku, tak dávno mi to připadá, jsem jednu zkusila, a nešlo tam o milostný trojúhelník, ale o to, že se dva strašně milovali, ale společnost jejich lásce bránila… Takže se mi nechtěla naslepo žádnou další zkoušet, byť by se to dalo spláchnout relativně rychle), tudíž jsem pořád neměla vybráno. Nakonec jsem ze zoufalství sáhla po knize, kterou jsem našla mezi klasickou romancí i zakázanou knihou, a jejíž název i anotace dávaly tušit, že tady jsem správně.

David Herbert Lawrence, Milenec lady Chatterleyové. Nebyl to zrovna nejlepší výběr, ale tak co už. Přečteno to mám. A nedivím se, že to patřilo mezi zakázané knihy, na svoji dobu celkem slušné péčko :-D Ale ani tak mě to nebavilo, hlavně politicko-společenské debaty byly fakt nuda. A vlastně musel být šíleně nudný i život té „lepší“ společnosti, vyšších vrstev. Pokud byl fakt takový, jak byl popisován, tak potěš koště.


37. Kniha, která vyšla tento rok – bod 4

Nebylo by nejlepší počkat co nejdéle, aby byl výběr co největší? I když ono je to občas spíš na škodu. Takže jsem si hned zkraje roku jednu horkou novinku koupila. Nakonec jsem ale svoje rozhodnutí přehodnotila. Tady tu „horkou novinku“, o které jsem se zmiňovala, si letos přečtu, o tom žádná, jen ji zařadím pod jiný bod. Já jsem si totiž koupila ještě jednu novinku a tu jinam než sem zařadit nelze. A navíc je to knížka, na kterou se těším, takže do dalšího roku ji odkládat určitě nebudu. A navíc vím, že se bude číst hodně dobře, takže aspoň vykompenzuji předchozí bod.

Robin Cook, Vražedná aplikace. Přečteno v cuku letu, Robin Cook nezklamal. Co se týče samotného předmětu knihy, nejsem si jistá, jestli bych vůbec chtěla nějakou takovou aplikaci v telefonu mít. Aby mi nějaký imaginární doktor pořád kecal do života a třeba mi zakazoval chodit cvičit, když mám rýmu? To bych ho brzo vypnula ;-) Navíc GPS navigace vás kolikrát dovede úplně někam jinam, než jste chtěli, tak kde by měl člověk jistotu, že se tady ten iDoktor taky někdy nesekne? (jasně, splést se může i lidský doktor, ale chybovat je lidské, ne přístrojové). Navíc riziko viru, hackerů… Ne, nechtěla bych to – a to ani kdybych nečetla tuhle knihu :-D


38. Klasická romance – bod 2

Tohle byl oříšek. Ne, ořech. Vyhledat si něco nebyl problém, ale vybrat si z toho! Knížek, co by nemuselo být špatné si je přečíst, jsem našla dost, ale jaksi jsem u žádné neměla ten pocit: „Tohle je ono!“ Sice jsem si seznam nakonec relativně zúžila, zůstaly mi sestry Brontëovy, Jane Austenová, Fantom opery a Milenec lady Chatterleyové, ale do nějakého finálního výběru to ne a ne dojít. Neměla jsem žádný racionální ani iracionální důvod sáhnout po jedné konkrétní knize, takže mi bylo jasné, že ať nakonec zvolím cokoliv, budu celou dobu na pochybách, jestli je zrovna tohle ta správná volba. Milence jsem nakonec přečetla v jiném bodě, a protože jsem si před pár lety pořídila v antikvariátu Větrnou hůrku, dala jsem nakonec přednost jí.

Emily Brontëová, Na větrné hůrce. Podstatně lepší, než jsem čekala. Intriky, manipulace… Kdyby se to odehrávalo v dnešní době, byly by do toho zamontovány i různé technické vymoženosti a to by pak teprve bylo dílo! Takového člověka jako Heathcliff radši nepotkat! Jinak co se týče postav, tak tohle je jedna z mála knih, kdy nesympatizuji absolutně s nikým. Když už bych si jo měla někoho vybrat, tak asi Haretona nebo Katku mladší, jejich mládí a vývoj příběhu dává naději, že z nich budou „normální“ lidé. Ale i přes to, že jsem si zde nenašla postavu, kterou bych si mohla oblíbit, je ta kniha dost dobrá.


39. Kniha, kterou jste měli přečíst ve škole, ale neučinili jste tak – bod 25

Á, povinná četba. Tohle určitě spoustu lidí potěší :-D V dalším momentě jsem si uvědomila, že jaksi z hlavy nedám ani deset titulů, které by sem patřily. My jsme totiž měli osvíceného profesora, který „povinnou“ četbu nevyžadoval. My jsme měli četbu „doporučenou“, přičemž hlavní doporučení spočívalo v tom mít z každé maturitní otázky přečtené aspoň jedno dílo. Jako případnou berličku, samozřejmě. Jako vzorná studentka jsem toto doporučení neignorovala, což znamená, že teď nemám, co bych sem zařadila, a tápu. Zbývala mi jenom jediná možnost – vybrat z nějakého seznamu povinné četby něco, co jsem ještě nečetla. Jenže každá škola, každý učitel si vede vlastní seznam povinné četby, jak jsem zjistila po rozkliknutí několika odkazů, ale aspoň nějaký základní přehled jsem dostala a udělala jsem si množinu s literaturou, která se v těch internetových seznamech opakovala. Jenže dost jsem toho přečetla ve škole, něco i pak, takže se mi to nějak moc zúžilo. Za konečný výběr pak může náš průvodce v Německu, který před návštěvou galerie Zwinger mluvil mimo jiné o řecké mytologii a místy plácal neskutečné nesmysly. Přestože jsem Staré řecké báje a pověsti nečetla, základní přehled mám a občas se mi protáčely panenky. Například při sdělení, že podle Paridova soudu je nejkrásnější bohyní Venuše (no, v podstatě se nesekl, že, jenom smíchal řeckou a římskou mytologii) jsme pěkně nadskočily. I proto jsem se rozhodla si svůj základní přehled zopakovat a rozšířit, takže tvrzení, že jsem řecké báje nečetla, už neplatí. :-)

Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti. Tak nevím, tady asi nemá cenu cokoliv dodávat :-) Petiška je autor knih zejména pro děti a tohle je psáno stejným stylem. Takže takové pohádky. Na čtení pohoda.


Prima. Zbývá mi 13 knih a dva měsíce. Představovala jsem si lepší pozici v cílové rovince. Ale co. Koukám dopředu, tedy do listopadu, a říkám si, že by měl být klidnější než říjen, tudíž bych mohla rozhodně přečíst víc jak čtyři knihy, sedm by se zvládnout dalo. Ne, radši šest, nedávejme si přehnané cíle. Takže hrr na ně! :-D

Komentáře (1)

notburga
09.11.2015

To jste na tom dobře. Mě chybí ještě 18, neb jsem s výzvou začala pozdě a zároveň ještě plním Tolkienovskou. :)
A děkuji za tip na klasickou romanci, s tím bodem také těžce bojuji.
Hodně štěstí i ve zbytku výzvy :)