Čtenářská výzva 2015 - 35/52

blog

12.10.2015 v 12:14 / Ajrad1981 (365 views)
Čtenářská výzva 2015 - 35/52
V září se mi podařilo nenabrat další zpoždění, byť za tuhle pozitivní informaci může ze značné části i výběr „správných“ knih. Zas na druhou stranu kolega je pořád na neschopence, ještě minimálně měsíc bude a mně z toho začíná hrabat. Abych se nezbláznila taky, kompenzuji to spíš fyzickou aktivitou, pořádně unavit tělo a pak spát jak špalek je lepší než antidepresiva, ovšem krade mi to čas na čtení, takže kdo ví, jak ustojím říjen, ale momentálně je podstatné to, že se ztráta dál nenavýšila.

32. Kniha, kterou jste začali, ale nikdy nedočetli – bod 50

Problematická položka. Co vím, tak jsem vždy vše dorazila do konce, vadilo by mi nechat knihu nedočtenou (pokud jsem tak někdy učinila, tak si to nepamatuji). Prokousala jsem se i Paní Bovaryovou a Zločinem a trestem.
Jenže co teď? Přece nezačnu jeden měsíc číst knížku, abych ji mohla nedočíst a začít s ní pak znovu?! Ale vymyslela jsem to. Na univerzitě jsem k jedné zkoušce čerpala informace nejen ze skript, ale taky z literatury faktu. Nebylo tehdy potřeba číst celou knihu, prostudovala jsem jen ty části, co jsem aktuálně potřebovala, takže de facto se jedná o knihu, kterou jsem nedočetla. Prima.

Josef Reichholf, Pevninské vody a mokřady. Původně jsem myslela, že se tohle dostane na řadu až úplně nakonec, ale znáte to, člověk míní, život mění. Resp. za posun tohoto bodu o pár měsíců dopředu může právě nemoc mého kolegy. Obsah knihy se totiž trochu překrývá s mojí pracovní náplní a nechtěla jsem riskovat, že bych po několika měsících v podstatě dvojnásobného pracovního úvazku měla vody nad hlavu a že bych se k téhle knížce nedokázala ani přiblížit.
Ale nebavilo mě to. Hlavně začátek, o významu vody, koloběhu a tak. Neseděla mi ani struktura, autor dle mého mínění skákal jak zajíc od tématu k tématu, dokázal smotat fyziologii, anatomii, biologii, ekologii do jedné části (možná úplnému laikovi to nepřijde, ale mě to štvalo). A co mě taky vytáčelo, byla snaha psát literaturu faktu jako napínavý román, vykřičníky zdůrazňovat „fascinující a šokující“ informace – k smíchu, fakt. Když jsem se z některých kapitol učila, mělo to pozitivní výstup aspoň v podobě úspěšně složené zkoušky, teď to byl zbytečně vyplýtvaný čas, dnes už mi ta kniha nedala vůbec nic.


33. Kniha, podle které byl natočen film – bod 3

Těch není málo. A protože chci přečíst co nejvíc z toho, co mám doma, a věděla jsem, že to doma mám, nehledala jsem. Když jsem viděla Šifru Mistra Leonarda, nic mi z toho v hlavě nezůstalo, což je dost divné, že si nevybavuji kromě mrtvoly v obrazárně a obrazu Mony Lisy vůbec nic z děje. Naproti tomu Andělé a démoni byli skvělí i napoprvé (napodruhé pak ještě lepší, a hlavně den na to jsme procházeli Římem a viděli spoustu z těch míst na vlastní oči). Anděly tedy doma nemám, takže si přečtu Leonarda a uvidím, třeba se pak ještě jednou mrknu na film.

Dan Brown, Da Vinciho kód. Tak se na ten film asi přece jen mrknu. Knížka byla skvělá! Těch víc jak 400 stran jsem zdolala celkem rychle, tak dobře se to četlo a tak moc vás děj pohltí. Fakt se divím, že mi po filmu zůstalo v hlavě pusto a prázdno, ale aspoň jsem si mohla teď postavy představit podle sebe a ne podle filmařů. Dokonce i Robert Langdon měl svoji vlastní tvář, nemusel si ji „půjčovat“ od Toma Hankse.


34. Grafický román – bod 40

Co je tohle za položku? Copak je nějaká výzva „přečíst“ obrázkovou knihu? Od počátku jsem měla obavy, že mě to bude spíš nudit. Už hledání mě dost otrávilo, těch pár grafických románů, jejichž existence se mi podařila zjistit, jsem v katalogu knihovny nenašla. A na další hledání nebyl čas ani nálada. Prostě jsem tuhle položku tenkrát odložila na neurčito, ale teď jsem ji zařadila schválně, dalo se očekávat, že obrázky zvládnu prohlédnout během jednoho víkendového odpoledne, a to jsem potřebovala, pro ten pocit, mít odškrtnutou další položku co nejdříve. Tak jsem nakráčela do knihovny a oznámila paní knihovnici, že potřebuji grafický román, jedno jaký. Sice se tvářila dost nechápavě, ale hned sáhla do regálu a podala mi jednu z novinek. To se mi dost ulevilo, bála jsem se, abych tam nestrávila celý den, než se na něco padne.

Marjane Satrapi, Kuře na švestkách. Jako, nevím co na to říct. K téhle položce mi od samého začátku chyběl pozitivní přístup a tohle se po přečtení (dá se to vůbec nazvat čtením?!) věru nezlepšilo. Pointa – pokud jsem ji z těch obrázků pochopila správně – je celkem zajímavá, ale to je asi tak všechno. Jsem si stoprocentně jistá, že číst to v nějakém „normálním“ provedení, užila bych si to víc. A byť se řídím heslem NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY, v tomhle případě na rovinu říkám NEVER MORE.


35. První kniha populárního autora - bod 15

Pojem „populární autor“ je dost relativní. Záleží na době, věku a pohlaví a preferencích čtenáře a kdo ví na čem ještě. A ještě by se to dalo rozdělit na aktuálně populární autory, hvězdičky, které zazáří a zhasnou, a na dlouhodobě populární autory (jako například v hudbě vítězové Superstar na jedné straně a božský Kája na té druhé). V podstatě populárních autorů je spousta, stačí se vždy zeptat té správné skupiny lidí, a pak zjistíte, že populárním autorem je i člověk, o kterém jste nikdy dřív neslyšeli.
Ale nač provádět takové harakiri? Prostě si najdu autora, který je populární a který patří mezi moje oblíbené. A je to. No, to je. Napsala jsem si seznam svých oblíbených a populárních autorů a hledala jejich první knihy. Ve všech případech jsem zjistila, že tu „první“ už jsem četla. Aha. Na to, abych četla něco podruhé, na tu knížku prostě musím mít chuť. Navíc se to neslučuje s důvodem, proč jsem se rozhodla plnit Čtenářskou výzvu.
Tak jsem si musela najít jiného populárního autora a tentokrát jsem na to šla opačně. Co dělá autora populárním? No přece populární kniha. Typickým příkladem je Padesát odstínů šedi, díky kterým se autorka stala populární takříkajíc přes noc. Tak jsem začala uvažovat nad dalšími populárními knihami. Zaznamenala jsem celkem poptávku po Analfabetce, která uměla počítat, takže Jonas Jonasson podle výše popsané úvahy populárním autorem JE. A výhodou je to, že toho zatím moc napsat nestihl, takže najít tu první knížku byla hračka. :-D

Jonas Jonasson, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Tohle považuji za dobrou volbu. Jednak kvůli rychlosti, jakou jsem to přečetla – přesněji řečeno, že jsem se tím nemusela složitě prokousávat, četlo se to dobře, byť se nejednalo o žádné strhující tempo. A za druhé to bylo takové fajn odlehčení. Pochichtávala jsem se co chvíli, a přestože jsem se pořádně zasmála jen jednou (u hlášky: „Ten tvůj kamarád… To asi nebude žádný Einstein“), na vylepšení nálady je to jako dělané.


Tenhle měsíc jsem si fakt nedělala ambice, že by se mi podařilo ztrátu aspoň trochu zmenšit, mým cílem bylo ji nenavýšit. To se mi povedlo, takže mohu být v rámci možností spokojená (i když teda spokojený člověk vypadá jinak ;-))

Komentáře (0)