Čtenářská výzva 2015 - 31/52

blog

07.09.2015 v 08:46 / Ajrad1981 (358 views)
Čtenářská výzva 2015 - 31/52
Být po půl roce v půlce Čtenářské výzvy není důvod k přehnanému optimismu, ale naštěstí i pesimismus je naprosto zbytečný. Potřebný počet 4-5 přečtených „výzvových“ knih měsíčně je splnitelný, přestože mě stále čekají některé body, které mě zrovna v nadšení neuvádějí, a přestože v některých položkách mám vybrány knihy ne zrovna tenké – ale to jsou zas povětšinou knihy, na které se těším a u kterých mám oprávněný důvod se domnívat, že se budou číst dobře, že mě budou bavit.

Jo, tak tohle jsem si říkala začátkem prázdnin. Realita je jiná – a podstatně pesimističtější. Po červenci jsem byla v mínusu tak jednou knihou, to jsem přečetla knihy z Výzvy jen tři, ani se mi pak nechtělo psát blog, srpen dopadl ještě hůř – a to jsem ty knížky narychlo dočítala v poslední dekádě. Dalo by se namítnout, kdy jindy už číst, když ne o dovolené, nicméně jeden týden volna jsem strávila s přáteli a to rozhodně ne tak, že bychom si každý zalezli do jednoho kouta a četli. Naše společné výpravy jsou aktivní a kupříkladu při výšlapu na Sněžku se číst rozhodně nedá. A po dovolené mě čekala úžasná zpráva v podobě dlouhodobé pracovní neschopnosti mého kolegy, kdy mi rázem spadla na hlavu i jeho práce (správní termíny jsou svině, ty se na nemoc neohlížejí) a čtrnáct dní mi trvalo, než pominul největší šok a já začala zase pracovat aspoň trochu systematicky, a ne v chaosu, kdy jsem nevěděla, co dřív. V tomhle období literatura nebyla dobrá terapie, bohužel, a takhle to dopadlo.

Naštěstí jsem tedy přečetla aspoň něco a skluz sice mám, ale neměl by být problém to dohnat. Tedy za normálních podmínek, takhle moc nevím, ale já to do konce roku stihnu, i kdybych poslední větu měla dočíst na silvestra ve 23.59! :-D

27. Kniha napsaná podle TV pořadu nebo ze které TV pořad vznikl – bod 49

Zajímavé kritérium. Ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela, napadaly mě jenom seriály. Notabene seriály, které jsem viděla a které tudíž znám. Nemocnice na kraji města, Desatero pro pátera Knoxe, Hříšní lidé města pražského, Četnické humoresky… Pak tedy ještě tvorba Arnošta Vašíčka. Přiznám se, číst něco, co znám z televize, se mi zrovna dvakrát nechtělo, ale jednou jsem si řekla, že splním Čtenářskou výzvu, tak se překonám. Buď najdu v knihovně něco od Arnošta Vašíčka anebo sáhnu po Josefu Škvoreckém, říkala jsem si, protože se mi v tomto případě vážně nechtělo trávit čas hledáním. A jelikož chvíli před mým příchodem do knihovny někdo vracel Strážce duší, bylo vymalováno.

Arnošt Vašíček, Strážce duší 2. Kniha obsahuje čtyři příběhy. Zatímco u Brány andělů, Pozdního návratu a Hrobky času jsem si celkem přesně vybavovala jednotlivé scény, jak je znám z televize, u Poslední princezny mi nenaskočilo nic. Ten příběh jsem viděla – asi, přišlo mi to povědomé, ale z televizních záběrů si fakt nic nepamatuju. No, ale hledat to na netu, abych se na to podívala, fakt nebudu :-D


28. Kniha, kterou jste si vybrali pouze podle obálky – bod 24

Na rovinu přiznávám, že tady jsem fixlovala. Ale co jsem měla dělat? NIKDY jsem si nevybírala knížku podle obálky, tohle kritérium za důležité tedy opravdu nepovažuji. Většinou bych ani nedokázala říct, jak přebal knihy vlastně vypadal! Podstatný je pro mě autor. A žánr. Občas mě zaujme kniha názvem, ale stejně si ji nepůjčím/nekoupím, dokud si nepřečtu anotaci, ta rozhoduje, pokud se jedná o autora, se kterým nemám čtenářskou zkušenost. Ale podle obálky?! A i kdybych se nakrásně nechala zaujmout obalem, stejně bych zkoumala ještě i obsah před tím, že bych se rozhodla číst či nečíst. Třeba „červené knihovně“ bych se vyhnula obloukem, i kdyby obálka byla sebekrásnější. Kvůli mně se autoři obálek fakt namáhají zbytečně :-D
Jenže co s tímhle bodem? Jak říkám, fixlovala jsem. Postavila jsem se v knihovně k regálu s novinkami, vzala jich pár do ruky a odnesla jsem si tu, jejíž obálka se mi líbila nejvíc. Samozřejmě jsem ale pečlivě vybírala ty, jejichž obal vlastně budu prohlížet, takže byla šance 4:2, že mi zůstane detektivka :-)

Martina Cole, Pomsta. Z popisku jsem se dočetla, že Martina Cole se stala spisovatelkou kvůli – a díky – sázce. Zajímavé. Každopádně podle téhle knihy usuzuji, že to byl dobrý krok. Sice je pěkně tlustá (ta kniha), tlustší než 500 stran (ale do bodu 1 ji zařazovat nemíním, ať zas nemusím prohlížet obaly), ale čte se dobře, takže to nebyla žádná zdržovačka. Pro srovnání, odhaduji, že jsem to četla zhruba stejně dlouho jako Tři rakve, které jsou mnohem tenčí. Hlavní postava, Michael, vládce londýnského podsvětí, mi byl snad i sympatický. To je jeden ze vzácných případů, kdy si ze všech postav v knize oblíbím zrovna vraha :-D


29. Kniha, která má špatné hodnocení – bod 31

Tady jsem použila DK, je zde přímo seznam. Jinak by se to asi hledalo poněkud obtížněji. Celkem mě překvapilo, že mezi těmi padesáti nejhůř hodnocenými knihami se opakuje Barbara Nesvadbová, měla jsem za to, že se jedná o oblíbenou spisovatelku. Nicméně pro mě byla její tvorba velká neznámá. (V seznamu byl i Mein kampf, ten by mě celkem zajímal – když s někým nesouhlasím, potřebuji znát jeho názory, abych je mohla vyvrátit. Sice nepředpokládám, že bych měla ještě možnost s Adolfem o jeho názorech diskutovat, ale ten magor se nesmazatelně zapsal i do našich dějin, nebylo by na škodu si to přečíst. No, ale přece jen jsem zůstala u Nesvadbové.)

Barbara Nesvadbová, Brusinky. Po přečtení prvních několika fejetonů jsem se divila, proč má ta kniha tak špatné hodnocení. Tedy ne že by mě nějak extra zaujala, ale už se mi dostalo do ruky několik podstatně horších knih. Hned druhý den mi to bylo jasné. Ty fejetony celkem ujdou, když se čtou rychlostí tak maximálně jeden denně. Ale když je všechny přečtete během nějakých tří večerů, tak je to strašné. A nezachránilo je ani to, že se povětšinou týkají žen přes třicet, což je moje věková kategorie. Přišlo mi to tak nějak všechno na jedno brdo, ani zasmát se u toho nedalo, zaujaly mě pouze dvě kapitoly – jedna o kočkách, druhá o zbytečnosti svatby. Takže fakt slabota. A proč jsem si vybrala zrovna tohle dílo? Poslední dobou mi zachutnal brusinkový džus. A brusinkové pivo taky nebylo vůbec špatné (na rozdíl od této knihy) :-D


30. Memoár – bod 26

Kdyby se tahle položka jmenovala Biografie, byl by podstatně větší výběr, jelikož dnes se knižně vydává život snad každého, kdo je aspoň chvilku populární, a to i ve chvíli, kdy mu do stáří chybí pěkných pár let, takže biografie tím pádem logicky není úplná a říká si o další díl (pokud ta dotyčná osoba bude stále „in“). U samotných memoárů není ta množina, ze které se dá vybírat, tak velká, ale přišla mi o to zajímavější. Tady mi při hledání stačil text české wikipedie, kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že existují i fiktivní memoáry, ale hlavně tam byl jako jejich příklad uveden – KAT. Podezírám se, že při výběru literatury mám trochu morbidnější sklony, mám radši drsnější příběhy, tudíž mi prostě ten kat ulpěl v hlavě a odmítal se pohnout, takže bych si ho stejně byla donucena přečíst. Absolutně netuším, jak budu stíhat dál, úplně stačí, že položku HRA jsem splnila několikrát, když jsem zdolala celou knihu Čechovových dramat, a že absolutně mimo seznam Čtenářské výzvy nedokážu odolat svému oblíbenému žánru, takže zdvojovat ještě memoáry mi nepřišlo jako dobrý nápad, proto jsem prostě zůstala u legendárního mistra popravčího. :-D

Josef Svátek, Paměti kata Mydláře. Asi jsem si od toho slibovala moc, ale zpracování mě prostě zklamalo. Nevěřila bych, že se dá poprava popsat nudně, ale ejhle, jde to. Nejvíc jsem se těšila, ne, to je blbý obrat, nejvíc mě zajímala poprava českých pánů v červnu 1621, ale zrovna tohle byla podle mého jedna ze slabších kapitol. V Mistru Campanovi je to popsané mnohem barvitěji, a to tak, že jsem psychickou nevolnost cítila ještě hodně dlouho. No nic. Hlavně, že mám splněno.


31. Kniha, která byla napsána před více jak 100 lety – bod 23

Těch je! Ale co z toho si vybrat? Hlavně, vědomí, že jich je hodně, ještě neznamená ucelený seznam k výběru. A samozřejmě mě napadala hlavně díla, která jsem už četla (a kdy se mi do jiných děl od toho autora nechtělo, třeba na Balzaca jaksi nemám vůbec myšlenky). Už jsem i zauvažovala o tom, že někde vyhrabu sešit s poznámkami z literatury, ale pak mi hlavou bleskl jeden název a už tam zůstal. Nač plýtvat energií na jeho vypuzení, když ji radši mohu využít na jeho přečtení?

Walter Scott, Ivanhoe. Prvních několik desítek stran se mi četlo nedobře, ale pak jsem si na ten styl zvykla (a přestala jsem číst vysvětlivky vzadu, takže jsem mohla číst plynuleji) a už se jen nechala unášet dějem, fantazií a vzpomínkami. Čestní zbojníci a nečestná šlechta mě totiž vrátili vzpomínkami do věku mých asi 7 let, kdy byl mým absolutním hrdinou Robin Hood. Ten seriál jsem milovala a v našich hrách se postavy z něj objevovaly celkem často, u babičky jsme si dělali „luky“ (prut a kousek provazu) a tak podobně. Tehdy jsem chtěla být Marion, to si pamatuji, a i teď si říkám, že být ve společnosti někoho jako Michael Praed by vůbec nebylo k zahození :-D Na film s Kevinem Costnerem jsem se v době jeho natočení odmítla podívat, on je osobní strážce přece jen trochu jiný typ a já si vzpomínky na svého hrdinu nechtěla kazit. Musím zjistit, jestli se ten seriál dá někde na netu sehnat (kdyby náhodou někdo věděl a dal mi echo, byla bych mu vděčná), a pokud ano, tak si najít čas na jeho sledování.
Ale to jsem kapku odbočila. Tahle kniha není o Robinu Hoodovi, jen mi na něj zpočátku navodila vzpomínky, a později jsem zjistila, že Robin tam svoji roli hraje také – i když moc velké překvapení to nebylo, nejasné a vědecky nepodložené tušení zde bylo. Řekněte sami, když máte zbojníka a ještě ke všemu skvělého lukostřelce, kdo jiný by to mohl být? :-D


Tak. Za dva měsíce, kdy jsem plánovala tak devět knih, jich mám pět. Takovou sekeru snad nemívají ani České dráhy, když probíhají práce na trati! Bilance docela děsná. Ale já to nevzdám! Rozhodně ne teď, na poraženeckou náladu je ještě moc brzy.

Komentáře (1)

notburga
17.09.2015

Děkuji za zajímavé tipy, a pěkné počtení. myslím, že ty Paměti kata Mydláře zkusím, uvidíme :)
Také se snažím výzvou prokousat a k tomu ještě plním svou osobní, takže je to občas o nervy a každý džibíček ukořistěného časuje dobrý. Ale člověk se alespoň učí plánovat :)

A vycházejí z toho také pěkné motivace typu: "Když sebou u toho žehlicího prkna mrskneš, třeba ještě stihneš přelouskat další kapitolu." ;)