Čtenářovy úvahy IV.

Čtenářovy úvahy IV.
Včera se mi spojily dvě „čtenářské linky“, a to když jsem psal komentář k Asimovově Nadaci a vzápětí narazil na blog začínající spisovatelky s úvahami nad tím, cože to to vlastně čtenáři sci-fi žánru chtějí číst.
Reagoval jsem bezprostředně, ale nějak mi to nedá a chci se u tohoto tématu pozastavit samostatným zamyšlením.
Onen blog není první svého druhu a s velkou pravděpodobností ani poslední. Je „zhmotněním“ utrpení mnohých začínajících spisovatelů, kteří by chtěli udělat díru do světa, ale zatím skrze pergamen oddělující je od grandiózního úspěchu udělali jen drobnou dírku zvící špičky jehly. Z obav před zatracením hledají kámen mudrců umožňující jim transmutaci poměrně všedních příběhů na velkolepé ságy přinášející vysněné místo na piedestalu sci-fi literatury, který mohou pomyslně prohodit tou zlořečenou blánou a užívat si slávy. (Začínající autoři nechť přechozí větu neberou jako urážku. Objem vydávané literatury svědčí o tom, že díla s mimořádným čtenářským úspěchem nejsou tak běžnou záležitostí.)
Ve snaze najít ten správný kamen k protržení pergamenu tuctovosti se někteří autoři ubírají k různým taktikám, o nichž mnoho netuším, nemaje literární ambice. V podstatě identifikuji dvě. První z nich metoda, kterou teorie managementu označila jako benchmarking – tedy porovnávání s těmi úspěšnějšími autory. Druhou z nich je - opět sáhnu do „byznys literatury“ - marketingová analýza spotřebitelských preferencí. Někteří autoři se obracejí na čtenáře. Skrytě i otevřeně s nimi vedou dialog v touze dobrat se poznání, cože je tím kamenem mudrců. Co čtenáři vlastně chtějí? Čtenáři jsou však obvykle k takovým výzvám hluší (až na jednoho, který zde na DK volá po tom, aby se ho autoři ptali, co che číst, ale zdá se, že o testerův názor mnoho autorů nestojí) a nereagují. Proč?
Copak my nevíme, co chceme číst? My nechceme, aby někdo napsal knihu podle našich představ?
Nebudu mluvit za vás ostatní, ale za sebe říkám, že ne. Nechci, aby někdo napsal knihu podle mých představ. I kdybych takové představy měl, jakože nemám, takovou knihu bych si nekoupil. Proč? Protože bych jí důvěrně znal.
Literatura, ano i sci-fi literatura, je umění. Umění vyjádřené slovy, ale stojící stejně jako jiné abstraktní výtvory lidského ducha na naší fantazii a kreativitě, které jsou tou podstatnou, nikoliv však postačující ingrediencí. Jsou ideou obrazu, ale stejně jako malíř potřebuje zručnost, barvy a plátno, potřebuje spisovatel slova a schopnost klást je na své „plátno“ se stejnou zručností jako uznávaný malíř.
Ne každý malíř skončí v galerii a ne každý spisovatel dostane Pulitzerovu cenu. Jak se praví v Matoušovu evangeliu, je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.
Lze rozvažovat nad tím, co odděluje ty vynikající od průměrných a průměrné od neúspěšných. Spokojím se s banálním konstatováním, že v celku je to talent a v jednotlivostech pak nápad a schopnost přetavit jej do vynikajícího díla.
Asi nezjistíme, zda se Leonardo, Manet, Toulouse-Lautrec či Mánes (ať neběhám jen po světě) dotazovali ostatních, co mají malovat, ale upřímně o tom pochybuji. Také pochybuji o tom, že by přemýšleli o tom, co by ti, kteří v budoucnosti budou pohlížet na jejich obrazy, chtěli vidět. Rovněž pochybuji o tom, že by Melville, Balzac, Puškin či Čapek přemýšleli o tom, jaký příběh chtějí jejich čtenáři naservírovat. A abych nezapomněl na toho Asimova, Clarka, Herberta, bratry Strugacké, Heinleina, Wyndhama, Součka….
Asimovova Nadace je dnes velmi archaická, technická či technologická stránka dnes vzbuzuje spíše úsměv, není v ní žádná krvavá scéna, nehýří akcemi a nehemží se to v ní přátelsky a tím spíše nepřátelsky naladěnými biologickými entitami mimozemského původu. Předpokládá zamoření Galaxie člověkem a neláme si hlavu s popřením fyzikálních zákonů, aniž by cokoliv naznačil, a přesto je to klasika, ne milník žánru. Proč?
Hnacím motorem Asimova, stejně jako jeho stejně slavných „konkurentů“, nebyla analýza čtenářské poptávky. Byl to nápad, schopnost jej rozvinout a srozumitelně je převyprávět svým čtenářům. Byla to důvěra v sebe sama, důvěra v ten nápad a pravděpodobně spousta popsaného a vyhozeného papíru jako důsledek kritického pohledu na svoji vlastní práci a touhy po dokonalosti.
Dobrou sci-fi nedělá jen krev a apokalyptická témata, byť je dnes mnozí autoři sekají jako Baťa cvičky v domnění, že jen ingredience stačí k navaření chutného jídla.
Sci-fi vnímám jako žánr, který uměl (a směl) otevírat nová témata, z nich mnohá byla ve své době tabu. Sci-fi literatura dokázala poukázat na nejeden etický problém a budoucí konflikt (o technických aspektech ani nemluvě). Velcí autoři sci-fi byli a jsou vizionáři, kteří tvoří předvoj vědy a připravují své čtenáře na realitu, která se vymyká jejich dosavadnímu chápání. Ze záblesků světla vycházejících z potemnělých laboratoří dokážou mnohdy lépe než sami vědci zkonstruovat obraz dnů příštích a tento obraz předat čtenářům ne jako statický snímek, ale jako velkoformátový film s propracovaným scénářem.
Dobří autoři sci-fi se čtenářů neptají, z podstaty věci to totiž ani nejde, o čem chtějí číst, dobří autoři sci-fi svým čtenářům říkají, jak budou „zítra“ žít, popřípadě, jak by mohli žít, pokud se nepřestanou chovat jako idioti.
Kdo chce psát dobrou sci-fi a nemá přitom tyto ambice, nemá šanci.
To je to, co si o tom myslím, a předem děkuji za vaše případné projevy souhlasu i nesouhlasu.

autor: Lector · 04. prosince v 13:24 · přečteno 494x

Komentáře (4)

gladya
07. prosince

Ještě jedna věc k řemeslu mě napadla, Většina spisovatelů jsou, jak správně píše Lector, řemeslníci. Na tom není nic špatného. Nikým to tady není myšleno pejorativně, naopak. Zvládnout řemeslo, umět pracovat se zápletkou, charaktery postav, práce s jazykem, popisy, to vše by pro spisovatele měla být samozřejmost. A vyvolení, kterým byl nadělen mimořádný talent, si možná mohou dovolit pravidla porušit. Do dějin literatury se vlastně mohou spisovatelé zapsat originalitou, často spolu s dokonalým zvládnutím nebo možná i velmi zdařilým porušením pravidel řemesla.

Lector
06. prosince

»gladya, smazenaryba: Děkuji za Vaše příspěvky. Protože s nimi souzním, není toto polemika, ale spíše doplnění pro ostatní. Svůj článek jsem nenapsal proto, abych začínající autory haněl či zesměšňoval. Mám k jejich snaze respekt a díky začínajícím autorům máme možnost číst dobré knihy. (Smajlík.) Bohužel však jen díky některým začínajícím autorům - těm, o nichž je řeč - kteří mají talent, nápad a vládnou jazykem natolik dobře, aby obojí zúročili v dobré knize.
Toto je literární web a čas od času mám potřebu o literatuře debatovat. Radši to dělám někde v ústraní blogů než v diskusních vláknech, kde je snaha po diskusi smetena přívalem "příběhů na tři slova".
Článek uživatelky Jackie Decker mě přiměl k tomu, abych se nad daným tématem zamyslel nahlas a udělal jsem to bokem, protože jsem se chtěl posunout do obecnější roviny.
Souhlasím s tím, že jsou knihy, které autorovi "spadly z nebe jako mana nebeská" - jsou zhmotněním jeho talentu -, a knihy, které mají řemeslnou povahu a jsou vykovány v potu tváře autory, kterým byl ryzí talent upřen, ale oni přesto chtějí uspět. Možná většina takových knih vznikla jako reflexe knižního trhu - "hurá na upíry, hurá na YA fantasy". (Ze slohu jsem měl vždycky jedničky, napíšu knihu.)
Nárok na život mají obě kategorie knih, těch druhých se dokonce asi prodá více a možná i autorům přinesou více peněz. Je-li spisovatel navíc motivován psaním knih vydělávat na chléb svůj vezdejší, je všechno v pořádku.
Problém nastane, když autor - řemeslník - chce být citován a veleben jako klasik žánru. Obávám se, že v tom případě platí heslo ze španělské občanské války "No pasarán!".
Spisovatel - řemeslník - musí s sebou nést mnohem více pokory a ve svém PC potřebuje mnohem více diskového prostoru.
Ani těm prvním ani těm druhým však průzkumy čtenářských preferencí život příliš neulehčí. Ti první se bez nich obejdou. Těm druhým hrozí, že než "vykovají" něco, co si "laskavý čtenář" přál, ten už o své bývalé zálibě v upírech nebude ani vědět a bude hltat knihu za knihou popisující romantické příběhy fiktivní delfínní civilizace.

smazenaryba
06. prosince

Žiaľ, je to tak, už aj knihy sú hlavne byznis. Literatúra samozrejme stále existuje aj ako umelecká forma, či prostriedok na vyjadrenie názoru, no pokiaľ by sme sa na knihy pozerali ako zárobkovú činnosť, je to s ňou rovnako ako s filmami, videhrami, či inýmy odvetviami " zábavného priemyslu". Týmto priemyslom hýbu grafy a tabuľky. Preto sa po komerčných úspechoch roja ako huby po daždi ďalšie diela podobného rázu. Zrazu v sebe hromada škandinávcov objaví Nesba. Zo všetkych kútov sveta prúdia YA fantasy braky. Xtá varianta distopickej budúcnosti, kde výnimočné decká zachraňujú svet. Školy, v ktorých každý druhý spolužiak skrýva zasúvacie špicáky. Dajte svojej knihe nálepku YA a máte zarucenú publicitu a okruh čitateľov. Tak tu je ten návod, čo konzumenti chcú kupovať. Tu je spôsob, ako čo najrýchlejsie preraziť.

Po takej knihe však po rokoch neštekne ani pes, aj keby to bol pri vydaní hit. Trendy nahradia iné trendy. Dobrá nadčasová kniha, ako krásne a obšírnejšie napísal Lector, vzniká ako nápad, ktorý autor výnimočným spôsobom predá čitateľovi. Čitateľovi, ktorý hľadá predovšetkým kvalitný zážitok, ktorý nemusí byť obmedzený stenami žánrovej škatuľky. Dobrá kniha zostáva dobrou knihou.

gladya
05. prosince

Naprosto přesně napsané. A nejen o mém oblíbeném žánru sci-fi. Dodám k tomu, že marketing a průzkum trhu je věc nakladatelů a knihkupců, spisovatel má tvořit. Podmínkou úspěchu je nápad, v ideálním případě originální, něco o čem my čtenáři ani nevíme, že to chceme číst. A to i když jde o pouhý komerční úspěch. Ať si o Harry Potterovi myslíme co chceme úspěch to byl. A psala ho Rowlingová na objednávku čtenářů? Měla prostě nápad. A o opravdových velikánech literatury to platí dvojnásob, neptají se, co mají psát. Ať jde o jakýkoli žánr.

Od dobré sci-fi očekávám zajímavý nápad, přesah, myšlenku. V deseti letech jsem jako hlavní kritérium kvality sci-fi měla počet ufonů (hltala jsem Trosku), z toho už jsem dávno vyrostla. Není důležitá technika, vůbec nepotřebuju akční scény, opakuji se, hlavní je nápad.
Mimochodem na klasiky Asimova, Clarka, Herberta, bratry Strugacké, Heinleina, Wyndhama, Součka a třeba Lema nebo Bradburyho nedám dopustit a z modernější sci-fi mě nic tak neoslovilo. To NĚCO, co tito mistři čtenáři nabídnou víc než vynahradí technickou zastaralost a možná někdy i naivitu.

A co se začínajících autorů týče, neměli by zapomenout na "řemeslo".