Co je, sakra, oddechová literatura?

blog

12.08.2014 v 15:52 / Lenka.Vílka (1440 views)
Co je, sakra, oddechová literatura?
Co je, sakra, oddechová literatura?
Napadlo mě, že v poslední době tenhle výraz používám až moc. Jako kdybych se styděla za některé tituly, které skončí v mojí knihovně nebo které si půjčím. Což je blbost, protože co je do toho komukoliv, co čtu, ne? Přesto se nikdo z nás nevyhne tomuto termínu.

Takže znovu: Co je, sakra, oddechová literatura?
Něco, co je tak jednoduché, že se o té knize nebudu moct bavit se svými intelektuálními přáteli? Nikdy nezapomenu na debatu podobné party, která rozebírala knihu Dan Browna, protože to musí přece číst každý. Je to in, každý jí četl a ten kdo ne, ten chce, a všechny ty bláboly kolem. Já knihu četla, ale najednou mi přišlo hloupý to rozebírat právě s nimi. Těmi, kteří četli knihu jenom proto, že je in. Tehdy jsem řekla, že jsem jí nečetla a jmenovala kousek, který se hodí do té hloupé kategorie „oddechová literatura“ a napadlo mě, ať mi vlezou na hrb. Sice žijeme v pošahaný době, ale nikdo nám nebude neříkat, co je nejlepší číst, dělat nebo poslouchat (nemyslím tu druhou úroveň, kterou si neuvědomujeme, ale tu podle které si myslíme, že jsme „svobodný lid“). Já uznávám výraz „guilty pleasure“, ten je přesnější. Protože, kdo stanový mantinely toho, co stále je oddechovka a co už ne? Pro někoho to může být detektivka s jedním mrtvým a bez krve, protože je zvyklí na mord s haldou krve. Pro někoho sladouškovka, o které se bojí přiznat, že byla dobrá, aby ostatní neměli trapný řeči. A kde potom začíná kniha, kterou je tedy potom nutno brát vážně? Pokud má přes třista stran? Pětset? Nebo snad přes tisíc a důkaz toho, kolik času, energie a úsilí stálo dostat se na poslední stránku? Takže nám zbývá málo kategorií. Historické romány (koho to až tak moc nebere, přeskočí kecy o historii a věnuje se částem, jak se potkali, protože bez toho kniha nefunguje, nebudeme si lhát, a potom přátelům odříká to, co je na obálce). Fantazy+sci-fi romány (už někdo viděl, že by byla nějaká mezi galaktická nebo mezi druhová válka bez toho „jak se potkali“?). Detektivní romány (podle množství krve, hrdinové mají nulový milostný život, protože si to kvůli práci zazdili, takže nic jiného nezbývá - když jo, je to většinou cross-over a ten nepočítám). Erotické romány (pardon, to jsem trochu přehnala, to je oddechové čtivo pro každého, protože tohle se nahlas většinou neříká -v dnešní době věc, kterou nechápu- hele a tamta stránka, jak dělat tohle a tamto, nad jahodou zmrzkou v cukrárně se prostě nenosí). Což mi připomnělo vtipnou scénku z knihovny, kdy se postarší paní ptala u pultu na knihu (chudák, asi neměla internet, takže rezervaci musela udělat v knihovně…). Ale ten hovor probíhal takhle:
-prosím, vás, máte tamtu knihu…no, víte přece jakou…-
-pokud mi neřekne jakou, nebudu…-
-no tamtu (pohled na mě, půl metru od ní a rychlý zoufalý zpět na slečnu za přepážkou, už trochu zrudlá)…víte, tamtu…ty odstíny…-
-já ale nevím…počkejte (rozhlédnutí kolem pultíku a na frontu čítajícího jednoho člověka -mě- a nepochopitelné zrudnutí)…vy myslíte tamtu…ty odstíny…první…?-
-já jsem to jenom chtěla zkusit…holky (takhle se oslovují ženy nad padesát) říkaly…-
-jistě…rezervuji…-
-já tohle nečtu, ale…holky říkaly…-
(doma jsem se musela podívat, na tři kousky měla kniha přes čtyřicet rezervací jako ta četba pro intelektuály v největším boomu)

Takže: Co je, sakra, oddechová literatura?
Omlouvám se, ale většinu času mi to nemyslí, takže pokud se rozhodnu zapnout, je to brutální masakr (a tohle je internet, tady myšlenky jednoho druhého nezajímají). Snažím se usilovně odpovědět si na otázku a napadá mě jediná odpověď: atomovku na tenhle slovní obrat. Ať už je používaný vážně nebo jako hloupá výmluva, začíná mi vadit. Ne protože ho používají jiní, ale vadí mi, že ho používám i já sama. Stejně ve výsledku jde hlavně o to, že čteme alespoň něco (mě čtení začalo bavit až v patnácti a je pro mě záhadou, jak jsem do té doby přežila!), jinak by to byl hodně smutný život. Protože bolí přiznat si, že třeba žijeme průměrně (pro někoho třeba nudně), ale někomu stačí žít tyhle všechny životy na papíře (třeba jsem pos*ra, ale já si raději přečtu o životě v Mongolsku, než abych se tam jela podívat - příklad, ale je to dost jasné, ne?-).
Tady a teď svatosvatě přísahám, že toto už nikdy nevyslovím ani nikdy nenapíšu. Tohle jsem už totiž pochopila: není špatná kniha, žádná taková kniha (kromě propagandistických blábolů, do toho bodu tolerance jsem nedospěla) neexistuje. Každá je dobrá, pokud si najde čtenáře. Jasně, síla je v číslech, ale kolikrát stačí jenom jeden člověk…

Komentáře (8)

Lector
20.08.2014

Čtu knihy ze dvou důvodů - abych se pobavil nebo abych se poučil.
Pokud se chci pobavit, nepřemýšlím už o tom, jestli je to literatura tzv. oddychová nebo vážná. Kde hledat objektivní měřítka? V počtu filozofických myšlenek na stránku? Existují knihy, které se tváří zábavně, ale obsahují hluboké životní moudro, a jsou knihy, které mají ambice zařadit se do zlatého fondu literatury, ale jsou plytké a bezobsažné. A co je ještě horší, jsou lidé, kteří to nepoznají a vzájemně to zaměňují. Každý jsme jiný, máme jiné životní zkušenosti, jiné hodnoty a každého z nás rodiče vychovávali trochu jinak.
Ano, existuje jistý společný vkus, který můžeme pozorovat i na stránkách DK. Je spíše ale taková statistická záležitost - vždycky je prvořadý vkus každého čtenáře. Když si nemá člověk s kým povídat o knížkách, protože mu diskuse přijde vyumělkovaná nebo se bojí reakce na svůj názor, může pořád ještě přijít sem na DK a pod rouškou anonymity "testovat" svůj vkus a reakci okolí na něj.
Souhlasím tedy s Vámi a mám pocit, že všechny ty debaty o tom, co je oddychová literatura, co je brak apod., považuji za umělé. Určitou literaturu nečtu, ale to ještě neznamená, že potřebuji ostatní zostouzet za to, že ji čtou oni.
Jinak blahopřeji k tomu, že jste našla odvahu s těmi myšlenkami vystoupit. Ten text by korektury potřeboval, ale to se dá ještě napravit. :-)

binysek
17.08.2014

v jistém slova smyslu je oddychová každá literatura, kterou čteme (ne ta, kterou píšeme), protože poskytuje oddych od vlastního života a jeho strastí i slastí.
možná se ten pojem v obecné představě kryje s tzv. lehkým čtením . humor., detektivky, ale skutečnost je taková, že právě tyto knihy možná vypovídají o své současnosti více než jiné, nebo jsou to tzv. knihy pro ženy, smůla je, že tento balík obsahuje jak naprosto nudou červenou knihovnu o ničem, tak skvělé humoristické romány - pokud je napíše žena, i knihy zcela vážné ba filosofické musí je ale napsat žena a být o ženách, pak je to lehké čtení. Když je napíše muž a jsou o mužích, pak je to vážná věc nebo neobvykle uchopení mimořádného tématu - to pokud je tam dávka humoru, pak tam patří rozličné kovbojky - opravdu se dá jen těžko říci, co do tohoto označní patří, ale vím, co tam nepatří - mnohomluvné knihy o ničem nejména na čtyřech stech stranách, ty bych tam neřadila,.

Jo a hrubek je v tom článku skutečně přespříliš

Tajnůstkář
15.08.2014

Oddechová literatůra, to je tedy pojem. Oddechová literatůra je pro mě každá, kterou čtu před spaním, protože druhý den si nejsem schopen vzpomenout o čem to bylo.
No dobře, tak vážněji , oddech je pro mě pohoda a tak oddechová je pohodová, která se mi líbí, zaujme mě, kterou neodložím, protože to nejde číst.
No a teď z pohledu autora. Knížka je napsána a teď jaké čtenáře si přát?
Tedy mezi námi, jsem jak smrt, beru všechny. Tedy civilizovaně, potěší mě když ji někdo vezme do ruky a neodloží, protože to nejde číst. A neřeším, jestli ji čte oddychově, nebo se od ní nemůže odtrhnout.
Od té mé se pochopitelně odtrhnout nemůže. No jak bych to měl napsat jinak?
Psát knihy, to je úděl jak když si pořídíte kancelář Armády spásy. A snad proto máte dobrý pocit, když si vaši knihu alespoň někdo vezme, protože si u ní chce oddychnout.

RADOST
15.08.2014

Pro mně je oddechová literatura ta, u které si oddychnu. Jsou to knihy, ke kterým se utíkám ve chvílích starostí, stresu, vnitřního napětí, nespokojenosti. Knihy, u kterých nemusím moc přemýšlet, které nabízejí jednoduchý děj, které mi poskytnou pohled do jiného, nepříliš komplikovaného světa a mnohdy pobaví i humorem a nadhledem. Knihy, které mohu rozečíst , kdykoliv odložit a v poklidu se k nim vrátit . Poskytují relaxaci, někdy i dodají sílu či odvahu poprat se s vlastními problémy - vždyť ti knižní hrdinové na tom přece byli hůř, nebo byli hloupější a bezradnější než já, byli nadmíru sebevědomí. Určitě zvládnu více, než oni. Stěžejní v těchto knihách je především děj, příběh, dialogy. Neposkytují to kouzlo čtení mezi řádky ani odhalování nuancí jazyka, neoslňují hlubokými myšlenkami. Jsou zapomenutelné. Mají určitou literární úroveň, není to brak. Myslím, že jsou potřebné. Stejně jako zábavný film, pěkná melodie, setkání s přáteli. Představují cca 25 % mé četby.
(Příklady oddychové literatury, kterou jsem četla: Poslední aristokratka; Deník Bridget Jonesové; knihy Magdy Váňové, Táni Keleové-Vasilkové,Ivanky Deváté; Otrokyně od Nilu; Platýz v drogerii; Z druhé strany postele; Chlápek od vedlejšího hrobu; Madame dnes přijde později; Atlas mužů;Úterní ženy. )

Lenka.Vílka
15.08.2014

Mutace: dekuji, ze ti stalo za to dvakrat kliknout, abys zjistil, co ta koza, co neovlada pravopis cetla :) do priste si do prectenych naklikam neco poradnyho, abych mela jistotu, ze te to oslni. Snad mi bude stacit tyden...ale bude to fuska. Jinak hezky leto a uzij si ho se svoji vaznou literaturou. Protoze kdyz budeme porad tak vazny, bude to nuda (zrovna jsem se vratila domu z knihovny-uz se tesim na ty hruzy, ktere jsem si pritahla ;) )
PS: hned se citim chytrejsi, kdyz vim, ze zrovna ctes knihu, kterou jsem uz davno cetla. Fakt mi jde iq hned nahoru...ctes to dobrovolne nebo z donuceni (jenom trapny dotaz, na ktery me odpoved nezajima...)

mutace
15.08.2014

Pokud je tento článek produktem hlubšího zamyšlení, je to celkem smutné. Kromě kostrbatých vět a neobratných obratů obsahuje i pravopisné chyby.

Co je to oddechová literatura?
To bys měla vědět, pokud jsem si všiml, jinou nečteš :)

Lenka.Vílka
14.08.2014

Bondula: dekuju...snazila jsem se, aby se to dalo cist...aby se to libilo i me, kdybych si to chtela precist sama...nad timhle jsem strasne dlouho premyslela, protoze clovek nema na vyber...pokud si chce neco precist v tramvaji, sahne po necem hubenem, vetsinou lehcim cteni (bez toho si nedovedu cestu predstavit-40 minut nudy za sklem)...ja sama se nestydim za to, co ctu (to jeste tak aby!)...jenze pod tim terminem jde schovat i to, co bychom si treba jinak neprecetli, kdybychom nebyli donuceni treba tramvajou situaci...jinak...nejvaznejsi a nejtezsi kniha, kterou jsem ve svem zivote cetla, ma pres sto stran, rozmeny 10x5 cm a ze mi to dalo zabrat...jinak fakt diky, ze se libilo...

bondula
14.08.2014

Podľa mňa je "oddychová literatúra" úplne legálny termín. Označujem ňou literatúru, ktorá neposkytuje žiadnu pridanú hodnotu, okrem čistej zábavy. Áno, je to ľahšia literatúra, ale prečo by som sa mal hanbiť, že čítam aj takéto čosi?
Môj exaktný lakmusový papierik na delenie "oddychovej" (ľahkej) literatúry od tej druhej (tažkej? vážnej?) je nasledovný:
čo dokážem čítať v električke (pri obede, pri manželkinom pustenom rádiu, proste niekde, kde nie je úplný kľud) považujem za ľahkú, teda "oddychovú" literatúru.
Inak vďaka sa pekný článok.