Číst recenze nemusí být ztráta času...

blog

24.07.2015 v 13:54 / JanH (969 views)
Číst recenze nemusí být ztráta času...
Když jsem před pár dny po hodně dlouhé době navštívil jedno brněnské knihkupectví, procházel jsem jím s dost smíšenými pocity. Tedy, abych to uvedl na pravou míru - ty pocity byly převážně kladné a pokud jde o zápory, tak tyto pramenily spíše z faktu, že do tolika knih (byly jich určitě tisíce) člověk prostě nemá šanci nakouknout a aspoň na chvíli se začíst, jakkoli je k tomu váben. Mezi tím množstvím knih je přitom zcela určitě alespoň několik, které bych si možná i koupil, kromě dost zásadního problému financí je však zde navíc další, a to ještě závažnější - jak ty „správné“ knihy najít?
Samozřejmě, máme tady bestsellery. V jejich případě by mělo jít o literaturu, jejíž kvalita byla prověřena miliony spokojených, mnohdy i nadšených čtenářů. Z vlastní zkušenosti však vím, že některé z těchto „miliónových“ knih mě v minulosti dost zklamaly, takže argument, podle kterého „to čtou všichni“, na mě nezabírá.
Dalším marketingovým tahem, který knihkupectví často používají, je ten, že u nějaké knihy, v tomto případě tedy hlavně novinky, se upozorní na to, že jejím autorem je spisovatel, který už dříve napsal něco, co „bylo úspěšné“. Vypadá to zhruba takto: „Pozor, novinka! Další kniha od autora bestselleru Mrtvola neumí mluvit!“ Ani toto však nemá žádnou relevantní vypovídací hodnotu - jaká je záruka toho, že když někdo napíše jednu dobrou knihu, bude dobrá i ta další? V tomto směru jsem naopak dost skeptický - hodně spisovatelů totiž po výborné prvotině začalo psát bláboly.
„Kniha oceněná červenomodrobílou šerpou za nejlepší román v oblasti psychothrillerického dekadentismu!“ Oceněné knihy jsou kapitola sama pro sebe. Netvrdím, že některé nejsou oceněny právem , ale co říci třeba na letošní Magnesii Literu a vyznamenanou básnickou sbírku a na další a další „oceněniny“, které si mohou koupit snad jen literární analfabeti?
Ještě něco ke knižním obálkám, protože ty jsou také dost zrádné. Říká se, že obal prodává (nebo se to neříká a mě to teď jen tak napadlo?!) a stejně jako zboží v obchodech bývají i knihy všelijak načančané, aby se líbily, zaujaly a byly prodány, resp. zakoupeny. Bohudík jsem se naučil, že ani v případě knihy se nesmí kupovat zajíc v pytli a tak na mě knižní obálky nepůsobí tak zhoubně jako na většinu čtenářské populace.
Dá se tudíž říci, že při výběru knih jsme do značné míry odkázáni na víceméně zprostředkované informace. Možnost, jak se k nim dostat, je prakticky jediná - totiž číst knižní recenze. Právě u recenzí máme určitou naději, že se o knize něco dozvíme bez toho, aby šlo o reklamu či propagandu - recenzent má přes všechny nejrůznější klacky, které mu mohou být házeny pod nohy, přece jen určitou tvůrčí svobodu a někdy dokonce může o knize napsat to, co si skutečně myslí!
Takže dobře, recenze... ale ta mají také svá úskalí. Recenzenti totiž mohou být dobří, výborní, skvělí nebo ještě horší! Ne, to byl pokus o vtip, ale to, že recenzenti mají (řekněme to decentně) různou kvalitu písemného projevu a že najít takového nebo takovou, na jehož (jejíž) rady a doporučení je možné se spolehnout, není jednoduché - to je pravda.
Když provedeme základní roztřídění, zhruba polovina z nich vypadne. Hlavním kritériem tohoto mého základního roztřídění je následující věta: „Děj knihy se rozbíhal pomalu, ale potom nabral obrátky a bylo to super!“ Když v recenzi narazím na tuto či podobnou větu, nemusím už číst dál.
Gramatické, stylistické chyby... To je další velký problém - kdo dělá chyby při mně a mě, jde z kola ven. Nemohu prostě věřit někomu, kdo přečte knížku, kde to vidí stokrát správně a stejně to píše pořád blbě.
Jiné recenzenty (kteří jsou třeba výborní) může zase diskvalifikovat to, že jsou tak nějak podvědomě zaujatí vůči nějakému autorovi, literárnímu směru, náboženství nebo ideologii. Znám např. recenzenta, který nenávidí křesťanství (myslím římské katolictví) do té míry, že i kdyby někdo psal jako Goethe nebo František Neužil, byl však přitom katolík, je pro něj literární nula.
Ale když provedete všechna tato třídění, roztřídění, vytřídění, utřídění a protřídění, zůstanou vám na dně síta čtyři recenzenti. Tedy - recenzenti s velkým R... ne, ještě jinak - tři recenzenti a jedna recenzentka. Není to moc, ale ani málo. Je to tak akorát, abyste jejich recenze stačili číst a byli tak neustále v obraze, co se děje v knihkupectvích.
Má to tu obrovskou výhodu, že tam pak nebudete bloumat a bloudit a loudit na někom radu, co se čte, co frčí, co se prodává, co se kupuje, kde leží novinky, kde stojí bestsellery etc., protože vy víte, že víte své a že si jdete koupit knihu Křesťanství a ateismus úplně jinak, jejímž autorem je Dinesh D´ Souza a vydalo ji nakladatelství Ideál.
Recenze na tuto knihu se vbrzku objeví na blogu jakéhosi Jana Hofírka...

Komentáře (8)

Allia
17.08.2015

Připadáte mi jako velký pesimista :-D Já vám ale nevím, taky si pořád pletu mě a mně, a vůbec mě to neštve, natož to, že dělám chyby (někdy až máků). A to čtu hodně, ale hold to tak ve mně je a už to ani moc neřeším. Ale souhlasím, že někdy jsou recenze strohé, jednoduché, nic neříkající, jenže člověk už nepočítá s tím, že ne vždy člověku vyvstanou ty správná slova ve správný čas, a tak prostě napíše to co v dané chvíli uzná za vhodní, i když pro někoho to je nic neříkající. I mne se to stalo. Já jsem spíše přišla na to, že ani ta nejlepší recenze nemusí znamenat, že se to bude líbit mně ;-) Hold sto lidí, sto chutí, sto názoru na jednu věc ;-)

Koka
01.08.2015

sieno, copak nechápeš? "etc" se psát nesmí, protože to je latinsky, a taková řeč je nám naprosto cizí (kdo už jen tak mluví, že?), ale ok se psát může, protože to zní krásně englicky, a tedy "po našém".

siena
01.08.2015

jirko3179, a co to Vaše ok?!?

JirkoH, zmínil jste zajímavý aspekt recenzování, "světonázor" jejich autorů. Já bych nesoudila tak příkře a ze síta je jen proto nevyhazovala. Jestliže se jedná o konzistentní postoj, tak se dá snadno vystopovat a Vy už potom dopředu víte, do čeho čtením jeho recenzí jdete. Já si naopak myslím, že k nim jisté subjektivní posuzování patří.

jirka3179
01.08.2015

Článek jako ok. Ale je to český článek tak tam proboha nemůžete psát etc. !

Lector
27.07.2015

》LivingLegend: Tohle šaškování moc nepobavilo. Nemáš tam něco lepšího?

LivingLegend
27.07.2015

Ja třeba vím že nikdy nenapíší nic spravně.... protože to tak prostě je. A mžu to slovo vidět třeba milionkrát.

Je velice úsměvné tady krytyzovat lidi co maj z nějakych problemů psát česky a napsat celej blog bez stylistickké úpravy.

Co si třeba nejdřív zamést před svým prahem.


Tohle typycké odsuzování že má dotyčný ve větě chybu (ať už je to blog,příspěvek v diskuzy...) ldyž dotyčného neznáte a tudíž nevíte zda je negramot nebo prostě má problém jinde.

I lidi co maj problém z cz mžou být mnohem výc chytřejší a vzdělanější než vy...

BlackCZ
26.07.2015

Souhlasím s Vaším článkem, když si chci koupit nějakou knížku, nejdřív se snažím najít pár recenzí, co mi řeknou víc, už se párkrát stalo, že koupě se nekonala kvůli špatným recenzím a hodnocením. Jediným spisovatelem, u kterého tohle řešit nemusím, je Terry Pratchett, jelikož na jeho dřívější knihy existuje málo recenze v češtině a většinou jde právě o recenze typu: děj se pomalu rozbíhal :D Takže je pravda, že v dnešním nadbytku knižních titulů je obtížné pro člověka se v něm vyznat.

Tajnůstkář
24.07.2015

Osobně si myslím, že dobrá recenze špatné knize nepomůže a ostrá kritika dobré knize neublíží. Vemte to tak, že na tu samou knihu můžete najít jak pochvalné kritiky, tak ty, po kterých nezůstane niť suchá. Na knihu neznámého autora, až na výjimky, nikdo kritiku sám od sebe nenapíše, pokud si o ni sám autor neřekne. Je pravda, že se sešly recenze obě. I ta pochvalná i ta, kde už ani ty nitě nezbyly. Byla tam i jedna z těch příkřejších, kde recenzent toho povytýkal docela dost. Ve více než polovině bych mu za pravdu dal, několikrát šlápnul s názorem vedle, protože docela dost věcí nepochopil. Několik, ne mnoho, napsaných věcí i neopomněl vyzdvihnout, tak se dá říct, že ego autora nepošlapal.
Jak té knize napsané recenze pomohly k tomu, aby o ni zájem byl?
No, nijak.
Daleko největší, přímo zásadní problém proč o té knize nikdo neví je, že o té knize nikdo neví.
Hezká slovní hříčka, že.
Není-li kniha od známého, populárního autora nebo alespoň od vyhlášeného nakladatelství, tak sice v nabídce prodejců je, ale v obchodě ji neuvidíte.
Tak zpátky k tomu slovnímu kotrmelci.
Nedokáže-li začínající autor, a to sám nedokáže, zajistit svému dílku dostatečnou reklamu, tak se mezi 3% (celosvětově) uznaných, jako úspěšných spisovatelů, nikdy neprokope.
Psaní knih je, tedy může být, činnost blízká k umění.
Vydávání knih je velký byznys, který musí provázet masivní reklama.
Někde tam, okolo toho byznysu, si může hledat své místo ta Popelka, která ráda nosí jméno Recenze.

Ta 3% by měli být ti, kteří prodají více než 500 knih jednoho titulu. Ostatních 97% všech spisovatelů na světě, podkládá vydanými knížkami skříň, aby unesla ty ostatní vydané tituly.
p.s.
S gramatikou má problém skoro každý autor, tak proč bych měl být výjímkou? Než se jde s myšlenkou na trh, tak to prostě někdo zkoukne a nebo skoukne?