Chudách Steinbeck

blog

27.05.2015 v 15:01 / Rup (819 views)
Chudách Steinbeck
Předkládám výňatek z otázek k ústní maturitě z češtiny - John Steinbeck, O myších a lidech:

1. charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literární historického kontextu)
- zasadit výňatek do kontextu díla; tvrzení zdůvodnit
- analyzovat situaci zachycenou ve výňatku
- analyzovat vypravěče a způsob vyprávění
- charakterizovat postavy vystupující ve výňatku a jejich vzájemný vztah
- analyzovat čas a prostor výňatku
- charakterizovat jazykové prostředky a jejich funkci v textu
- zasadit Steinbeckovu tvorbu do kontextu světové literatury
2. charakteristika neuměleckého textu
- postihnout souvislost mezi texty; najít pasáže, které lze vztáhnout k uměleckému textu
- určit funkční styl a dominantní slohový postup; tvrzení zdůvodnit
- charakterizovat stylotvorné jazykové prostředky a jejich funkci v textu
- charakterizovat pravděpodobného adresáta textu

To je prosím jen nepatrná ukázka, nicméně dost názorná, aby bylo zřejmé, jak lze úspěšně znechutit jakoukoli literaturu. Obdobné je to i u jiných obětí (teď mám na mysli autory, nikoli žáky) školského systému.
Musím se přiznat, že trpím velmi silnou "taxonomofóbií", tudíž jakékoli škatulkování je mi proti srsti. Leze-li mi něco po těle a má to víc jak čtyři nohy, je to brouk a basta. Jistou výsadu v rozlišení přiznávám jen pavoukům, brabencům, komárům a mouchám. Podrobné názvosloví nechť si používají vědátoři-entomologové aby věděli o které z těch potvor se baví. Ať už se to však jmenuje jakkoli - ekologové laskavě prominou - jakmile se mi to dostane na kůži, tak to plácnu a basta. To byla jen taková odbočka k taxonomii.
Ovšem pokud mi obdobná pravidla začnou cpát i do mého milovaného čtení, tak to už každá sranda končí. Zvlášť, je-li na tom odvislý můj prospěch (školní), potažmo můj život (budoucí). Ne, že by se mě to týkalo, v tom smyslu, že bych měl maturovat. Už to mám dávno (bohužel) za sebou (bohudík). Ale lhostejné mi to není.
Dle mého by se literatura vyučovat měla, avšak tak, aby studentům přinášela poučení i potěšení. Tedy učit číst. Nikoli písmenka, nýbrž krásu myšlenky, krásu slova. Upozorňovat, vysvětlovat, radit. Avšak nikdy a za žádných okolností neznámkovat. Jestliže někomu výše zmiňovaný Steinbeck nic neříká, je to jeho věc, ale nikdo by se do čtení jeho díla neměl nutit. Škodí to v prvé řadě autorovi, jeho dílu, jeho myšlenkám. Student si něco rychle našprtá, proleze s odřenýma ušima, aby za dva měsíce vůbec nevěděl kdo, nebo co, Steinbeck je. Kdyby takový Mácha tušil, co s jeho Májem provedeme, patrně by jej nikdy nenapsal a raději by se utopil v po něm pojmenovaném rybníku, tedy v Máchovu jezeru.
Škoda, velká škoda, že se nikdy nezačala praktikovat Komenského schola ludus - škola hrou.

Komentáře (9)

SlamLenka
25.12.2017

Já tedy nevím, ale přijde mi naopak užitečné naučit se chápat to, co čtu, umět to zasadit do kontextu doby a podobně - ostatně jak si jinak člověk má knihu užít, než právě tím, že jí porozumí? Kde jinde se to naučit, než ve škole?
Kdo chce, k četbě si vždy cestu najde, kdo nechce, toho k tomu nepřivede škola ani nic jiného, ale ten, kdo literaturu skutečně miluje, nenechá si ji ničím znechutit. Tím méně nějakou maturitní otázkou. =)

Rup
29.05.2015

Tak už naposled.
Jen na okraj; vnuk právě úspěšně složil zkoušku dospělosti, tedy maturitu. Čapka nechce do smrti vidět. Pravděpodobně časem názor změní, leč semínko je zaseté a efekt výrazný.
Pro všechny: Nejsem odpůrce škol a vyučování. Učme se nejen literaturu, učme se chápat jakékoli umění, učme se mluvit (mám pocit, že toto umění - rétorika - se nevyučuje nikde), psát, rozebrat dílo a ideu autora. Toto jsem nikdy a nikde nezpochybnil. Ale vždy a zásadně budu proti tomu aby se z umění dělal bič. Rozkazy jsou dobré pro vojáky. Rozkazem můžete bořit, ale nikdy nic dobrého nestvoříte. A naše školství více, než co jiného, připomíná bezduchý dril. Přeji krásný den.

yenda1
28.05.2015

Literatura, umění či spíše smysl díla jako takového exaktní není, nikdo na něj nemá patent. Ale. Obrovské ale. Smysl, výklad díla sice nepodléhá čiré exaktnosti, avšak nemůže a nesmí být úplně libovolný. Předkládaný rozbor také nemá jednotný výklad. Jeho účel je zjevný. Jak dokáže čtenář textu porozumět.
Ten rozbor krásu myšlenky nijak neničí. Poněvadž myšlenka toho díla není nějaký sumář poznatků, který někdo někde ustanovil a pokud ho nebudeš papouškovat, neprojdeš. Výklad není pouze jeden, ale taky není libovolný. Trocha subverzivního čtení nikdy neškodí.
Zdravím Lectore, no jak jinak. Já si naše školství z hlediska literatury nemůžu vynachválit. Měl sem asi štěstí na učitele.

Lector
28.05.2015

Rupe, nepotřebuji Tě o ničem přesvědčovat. Nějakou dobu už na DK působím. Prošel jsem si desítky profilů různých uživatelů a čtenářů a četl stovky jejich komentářů. Všichni prošli stejným systémem vzdělávání, systémem, který je pozůstatkem C&K mocnářství, zjednodušeně řečeno. A přesto lze velmi dobře rozlišit, kdo si knihy jen rád čte a kdo o nich umí i přemýšlet. Kdo horko těžko zformuluje jednu banální větu, protože najednou neví, co by o té knize napsal a kdo jde do hloubky a snaží se z textu něco vykřesat a je jedno, jestli jej pochopil stejně jako ostatní.
Když se podívám na některé recenze zde na DK, vidím, že mnozí recenzenti neumějí o "svých" knihách podat žádnou uspořádanou výpověď. Chybí jim esejistická schopnost, o které píše siena.
Je dobré umět číst, ale je také dobré to přečtené předávat dále, viď yendo1 (odkaz na jiný blog)?
Souhlasím s tím, že naše školství neumí dobře učit literaturu, ale Tvoje řešení, Rupe, není cestou.

siena
28.05.2015

Souhlasím s již uvedeným...
Rup, nezlobte se, ale i kdyby studentům nebylo vyprávěno ve škole o Jidáši (za mých gymnaziálních let jsme Bibli "probírali"v prvním ročníku), tak by 19-letý člověk měl umět otázku doplnit, ještě v tak explicitně uvedené ukázce.
Myslím si, že to Vámi kritizované zasazení, analyzování, charakterizace díla má vést k velmi důležité dovednosti, a to k porozumění psaného textu. Přesně jak píše Koka. To samé jako "učení" se jejich psaní formou esejí, které pilují v anglosaském světě již od malých školáků. Sama se s nedostatkem těchto umů peru i ve své profesi. I s tím nebazírováním na letopočtech nesouhlasím. Základní povědomí o jednotlivých obdobích bychom měli mít zažité. Pak by se například nestávalo, že se uživatelky DK rozplývají nad krásami viktoriánské Anglie, když si čtou J. Austenovou...
To samozřejmě může být úsměvné, ale špatné pochopení textu, který má vliv na naše životy a dění kolem nás, dokázat si ho zasadit do kontextu jednotlivých historických událostí už úsměvné být nemusí, ba naopak. Vidím to v poslední době kolem sebe čím dál častěji...

Rup
27.05.2015

Kdyby studentům někdo vyprávěl příběh o Jidášovi, místo aby jim dával koule, věděli by o něm mnohem víc.
Měli jsme to štěstí, že náš třídní profesor, jinak excelentní matematik, nebyl posedlý známkováním, ba ani docházkou. A přesto, nebo možná právě proto, nás už na střední škole dokázal zasvětit i do základů počtu pravděpodobnosti. Totéž bych mohl říci i o naší profesorce češtiny, která nás zcela nenásilnou formou provedla světem literatury, aniž by lpěla na doslovných citacích, letopočtech, rozborech. Zato nám ukázala krásu slova Vančury, Nerudy, Čapka. Zasvětila nás do romantismu, realismu, etc., etc. Nevzpomínám si, že by u nás zazněly věty typu: K tabuli půjde... Proveďte rozbor díla... My jsme si o tom díle povídali a ona nás usměrňovala, vysvětlovala, dávala příklady i z jiných děl, a tím jsme se seznámili s celou řadou autorů, které jsme ani v osnovách neměli.
Literatura, a umění vůbec, nejsou exaktní vědy, a žádná věda by se z nich ani dělat neměla. A právě proto jsem přesvědčen, že umění nemá u maturity co dělat. Mělo by být součástí obecného vzdělávání, ne biflování. Podobně jako humor se má dělat a ne o něm kecat.
Známkovaní kulturní úroveň společnosti v žádném případě nezvýší, z nikoho nevychová výtečného matematika, fyzika, chemika, ba ani kominíka nebo kamnáře. I když civilizace kamnářů a kominíků by mohla být zajímavá.
Tuším, že ve Finsku mají systém tabulek, z kterých je na první pohled patrné, kterou látku už student zvládnul a kde musí ještě přidat. Bez známek a s minimálním stresem. Že by Finové byli spolek nevzdělaných idiotů? O tom silně pochybuju.
No a na závěr: Jsem už nějaký pamětník, pár škol jsem vyšel, a musím říct, že mě život o správnosti soudobého školského systému nepřesvědčil. Obávám se, že se to nepodaří ani Vám.

yenda1
27.05.2015

Nejdřív Jidáš, nyní i Steinbeck.
Svobodáááá. Nikoho k ničemu nenutit. Matika? Počítat se mi nechce. Svobodáááá. Jsem pro to, aby se učitelé už u vchodu žáků každé ráno ptali, co jako chtějí dělat, aby je do něčeho nedej bože nenutili. Protože svobodááá.

Koka
27.05.2015

Rup-e, nerozumím, co je na těch otázkách, resp. zadáních tak nepřijetelné, že to potenciálnímu maturantovi může znechutit četbu? Naopak, považuji za skvělé, když k analýze literárního textu i jeho mimoliteárního kontextu je vybráno tak skvělé dílo! Navíc - dílo, jehož interpretace, hodnotové vyznění, čtenářská přitažlivost jsou docela jednoznačné a ani od vzniku této knihy se nijak podstatně nezměnily. Myslím, že kdyby si čtenáři "dali tu práci" podobně nahlédnout i jiné knihy, měli by pak mnohem větší zážitek z jejich četby (a možná i my, uživatelé DK, bychom měli větší zážitek z jejich poučených komentářů, když by si už nepletli literární druhy se žánry, historická období, zeměpisné názvy atd. DDD). Student, který si jenom rychle něco našprtá, přece neškodí Steibeckovi, ale jenom sám sobě.
A jednoznačně se připojuji k názoru eraserheada: Když je pro studenty ta maturita tak hrozná, nenáviděná, denervující, vyžadující zbytečné vědomosti, proč jí podstupují? Kominická a kamnářská učiliště přitom zejí prázdnotou a maturitního vysvědčení se chtějí domoct lidé, kterým i hlubší zamyšlení nad literárním příběhem, velmi blízkým reálnému životu, činí potíže?

1