Bloguji, tedy jsem

blog

17.05.2016 v 21:31 / katy238 (250 views)
Bloguji, tedy jsem
Není to tak dávno, kdy jsem ve své lásce ke knihám nacházela i osamělost. Nebylo mnoho lidí kolem, jež by cítili lásku k psanému textu a nutkavou potřebu nakupování dalších a dalších literárních děl.
Našli se mnozí, ale bylo jich málo, byli zaměřeni jinam. S knihou mezi ostatními mi bylo jako Frodovi s prstenem. Měla jsem svého miláška (stovky), ale málokdo mi rozuměl a natož aby to měl podobné, neřku-li stejné.
A pak jsem skrze modrého přítele zapadla do nejmenované knižní skupiny. A nestačím se divit.
Jistě Vám došlo, že se jedná o milovaný i zatracovaný Facebook, nikoliv Avatar, i když si mnohdy připadám jako na jiné planetě. A opět mi tam není vždy dobře.
Skupina sdružuje knižní blogery ze všech koutů a směrů, všeho věku a žánrů. U některých smekám nad vkusností jejich webů, kvalitou článků i úchvatným výběrem knih. Za mnohými blogy je vidět kus práce i láska k psanému textu.
U některých přemýšlím, co je k tomu vede.
Když se vrátím do dob svého studia na střední škole, zažívaly tenkrát blogy skutečný boom. Kamarádka založila blog o takových hovězinách, že ani po letech se nemůžu přestat smát, když si na to vzpomenu, a s láskou jej spravovala několik let, než jí povinnosti a vyšší studium sebraly čas. Tenkrát psal každý o všem a blogů s koňmi, kočkami, jednorožci a hvězdičkami na týden rostly jako houby po dešti. Dnes už nemám přehled, o čem kdo píše, ale nepochybuji, že stránky na tato a jiná témata bují jako rakovina v plicích chronického kuřáka.
Když se tedy vrátím zpět k psaní o knihách, nemohu se ubránit u mnohých stránek stejnému úsměvu, jako na střední škole. Jenže on mi na tváři často mrzne.
Není to tak dlouho, co jsem získala odvahu jeden knižní článek rozkliknout. Byl o knize, kterou jsem si zamilovala. Tak proč se nepodívat na názor druhého. Po pár větách jsem to vzdala. Přes pravopisné chyby jsem nedokázala vnímat text a překlepy bránily pochopit smysl i toho zbytku.
Také mě pobavil Svět knihy. Jistě úžasná akce. Najednou 20 článků pod sebou s nadpisem Moje dojmy ze Světa knihy. Každý, kdo by to všechno chtěl přečíst, by musel zákonitě dostat mozkovou obrnu. Škoda, že se holky nedomluvily, nešly spolu a pak nenapsaly společně. Mohl by to být pěkný projekt.
Tak bych mohla psát dál a bylo by to k ničemu. V záplavě stránek o knihách je těžké najít kvalitního pisatele, konkurence je veliká a možností sítě dost. Psát může každý a psát o knihách je zjevně asi v módě, vzhledem k množství textů. Většina autorů jsou dívky, studentky, mají tedy na designy svých blogů čas a i cit, to obdivuji, já bych na to neměla nervy a proto si ráda vyleju srdce sem tam do těchto míst, ale i tak bych ráda apelovala na soudnost a sebereflexi některých pisatelů.
Milovníci knih čelí již dlouho často posměchu i osamění, a já se tomu při procházení některých myšlenkových výlevů ani nedivím. Zkuste nad svým výtvorem strávit více času a nepsat tam každou kravinu, použít vtip i ironii a nebrat se tak vážně. Třeba nakonec tak i získáte ten vytoužený počet čtenářů, po kterém mnozí tak pasou.
I když upřímně, o tom vlastně není.

Komentáře (0)