Bibliofilie a soukromé tisky

blog

14.03.2014 v 15:14 / nokid (1460 views)
Bibliofilie a soukromé tisky
V Y S V Ě T L E N Í P O J M Ů:

Zde se musím přiznat, že jednotný názor na většinu zde použitých pojmů prostě neexistuje a k jejich výkladu jsem byl nucen použít vedle slovníkových hesel taktéž běžný úzus - tedy praxi, která je již zavedena.

BIBLIOFILIE - ve zjednodušené představě se jedná o krásnou knihu. Jenže co to znamená? Co se líbí jednomu, nelíbí se jinému. Měla by to být obecně kniha, na níž si dal její redaktor a hlavně výrobce záležet a díky tomu přesahuje platné standardy...
Ve zpřísněné formě by měla určitě splňovat tyto 3 základní předpoklady:

-vazba v pevných deskách
-tisk na lepším papíře nežli klasický bílý 80 g
-náklad nejvýše 99 výtisků

O deskách nemusíme ani hovořit; vedle klasického plátna s možno-li, ozdobnou ražbou, existují i ty ze speciálních materiálů, jako celokožené, dřevotřískové či pergamenové. Ořízka, lacetka, kapitálek žádoucí - ačkoli ne všechny jsou přímo povinnými doplňky.
Jako tiskové médium se použije obvykle přinejmenším karton či polokarton, dle vhodnosti hlazený, ruční nebo křídový. Nemusí být vždy bílý nebo chamoix, je třeba vždy volit tak aby korespondoval s obsahem.
To platí i o přebalu, ruční losinský papír je ozdobný ale nehodí se vždy ke všemu.
Počet exemplářů je asi nejvíce rozpornou položkou. Bibliofilie byly šířeny během 20.století v počtech mezi 14 - 550 ks, alespoň co mám doloženo vlastními záznamy. To je poměrně velký rozpal a v době kdy běžné náklady zřídka překročí 1.000 výtisků, nelze brát druhý krajní údaj i nadále závazně. Jeden ze zkušených nakladatelů nepovažuje již sto kusů a více od jedné knihy za bibliofilii, přidržel bych se tohoto názoru! Neboť čeho je méně, má i objektivně vyšší hodnotu.
Extrémem je pak ale i autorská bibliofilie - což představuje pouze jeden jediný kus, obvykle pro vlastní potřebu autora. Bývá dosažitelný až po jeho smrti, což dále zvyšuje jeho hodnotu.
Dále by měla být správná bibliofilie graficky vyzdobena: Vhodné typy a formáty písma, nadpisů, typizované názvy kapitol, individuální zalamování odstavců, ilustrace, případně i ozdobné rámečky rámující třeba i celou stranu.
Zde je velký a ne vždy zcela využívaný prostor realizace vlastní invence...

ČÍSLOVANÉ VÝTISKY - v zadní tiráži (obvykle) je kolonka na vyražení nebo vypsání pořadového čísla výtisku. Nula či jednička jsou pak obvykle vyhrazeny pro autora samého či jeho vydavatele (nebo jiného subjektu, majícího na starosti rozmnožení díla). Kolonka je obvykle ve formě několika vodorovných linek.
A smysl?
Dle mého představuje ochranu nabyvatele, který má jistotu že se nesmí sejít nikdy dvě knihy stejného čísla - neboť by to byl na něj podvod. Znamenalo by to totiž, že kniha byla rozmnožena ve více kusech nežli bylo uváděno! Má to však i význam pro toho, kdo hlídá právní stránku věci u těch knih, které nebyly vydány nýbrž šířeny jako soukromý tisk. Pokud by se s takovým titulem setkal ve veřejné knihovně či jej viděl nabízený v antikvariátě nebo jakémkoliv veřejném místě za účelem prodeje, měl by mít zaznamenány nacionále čtenáře kterému byl konkrétní exemplář prodán, a tedy si je najít a použít ve smyslu zákona ke stíhání dotyčné osoby. Takže dvojí smysl.

SOUKROMÝ TISK - jsou to veškeré autorskoprávní rozmnoženiny díla, které nebylo vydáno a na něž se proto nevztahuje zákon o neperiodických publikacích. Typicky to bývají různé ročenky a interní literatura jednak firem, jednak různých spolků a klubů; oficiálních ale i neoficiálních (neregistrovaných státními institucemi). Nejhlavnějším kritérie pro posouzení je fakt, že okruh budoucích příjemců je předem znám (!), jednak jmenovitě a jednak co se týče jeho počtu. Není proto dovoleno:

-šířit knihu jakkoliv mimo tento okruh
-zařazovat ji do veřejných knihoven
-nabízet k prodeji či půjčení.

Kdo by přestoupil toto zákonné ustanovení, vystavuje se riziku právních důsledků ve smyslu aktuálního znění zákona. Viz výše.
Převod do vlastnictví jiného je tedy sice možný - ale pouze dědictvím nebo darem.

A kolik jich bylo vlastně vydáno v češtině?
To lze jen těžko odhadnout. Sběratel Petr L. ze severních Čech uvádí, že vlastnil 150 ks bibliofilií a soukromých tisků; dalších asi 200 jich mu pak mělo projít rukama. A tyhle všechny vznikly jen za I.republiky!
Měl bych ale nápad pro ostatní uživatele DK - vytvořme si vlastní bibliofilii! Chce to jen trochu práce a iniciativy, vhodný tip by tu byl: Justina&Julietta od de Sade. Jde o dílo volné (ve smyslu autorského práva) a to včetně více než 50 dobových rytin, které jsou nyní jen těžko dostupné. Nikdo bysme na tom nevydělávali - jen by se platily náklady za tisk, papír a knihaře. A do tiráže by se uvedlo, že jsme knihu udělali jen pro potřebu klubu DK, s výše uvedenými omezeními pro soukromý tisk. Celé by to mohlo být hotovo do 2.12.2014, kdy si připomeneme 200.výročí úmrtí autora - slušelo by se k tomu datu uspořádat sympozium (anebo alespoň náš další sraz...).
Zájemci o tento projekt nechť mi napíší soukromou zprávu.

Komentáře (1)

nokid
17.03.2014

Na základě dotazů připomínám, že bydlím v Brně, takže hotovou bibliofilii je zde možno předat osobně, i mimo termín zamýšleného srazu.