Baví mě mít vždy nějaký plán

blog

15.07.2014 v 09:11 / Janasem (411 views)
Baví mě mít vždy nějaký plán
Píší autoři i v létě, moří unavené šedé buňky mozkové nebo odpočívají? Věnují se snad jen svému povolání a sbírají inspiraci pro podzimní a zimní tvorbu? Odpověděla nám Monika Petrlová…

Moniko, jaké je tvoje letošní léto – pracovní, spisovatelské nebo odpočinkové?

Od všeho trošku. I v létě samozřejmě chodím do práce, na jaře se mi podařilo vydat druhou knížku a dovolená nechybí ...

Znám tě jako velmi aktivního člověka, jak nejraději relaxuješ? Vlastně, umíš vůbec odpočívat?

Tahle otázka je na místě. Baví mě totiž mít pořád nějaký plán, něco vymýšlet, někam jezdit. V předchozím zaměstnání jsem o tento „luxus“, mít víkend, se kterým bych si mohla naložit, jak chci, byla ochuzena, takže si hrozně užívám už jen to, že mám po každých pěti dnech v práci dva dny volna. To je boží.

Před třeni roky jsi touto dobou podepsala smlouvu na svou první knížku. Ta vyšla začátkem listopadu 2011. Co se od té doby u tebe změnilo?

Každou věc, kterou člověk napíše po své první knížce, si může dovolit psát s větší suverenitou a hlavně s vědomím, že by nemusela skončit jen v některé ze složek na ploše počítače. Je to fajn, autorovi to uvolní ruce.

Prozradíš nám ohlasy na tvou prvotinu? Z kterých reakcí jsi měla největší radost?

Myslím, že to ideálně ilustruje přístup mých babiček. Zatímco jedna z nich mou knížku raději nikomu nepůjčuje, protože je prý plná sprosťáren a vulgarismů, druhá babička jich krátce po vydání skoupila tolik, že jsem měla strach, aby jí z důchodu vůbec zůstaly peníze na jídlo. Stejně postupuje i při té druhé. Samozřejmě trošku přeháním.

K létu patří kniha (tedy jsem o tom bytostně přesvědčena) – tištěná nebo elektronická – vozíš si na dovolenou něco ke čtení?

Samozřejmě že ano, a ne jednu. Největší dilema nastává v okamžiku, když vím, že jsem překročila limit pro váhu kufru (při cestě letadlem) a musím si vybrat, jestli si s sebou vezmu méně knížek, nebo zda se raději zbavím některých kusů oblečení...

Na jaře jsi vydala nové povídky (Mrkev pro vězně) – jak se ti psalo, když víš, že už nepíšeš do šuplíku?

Mé nové povídky vznikaly v době, kdy postupně přicházely reakce na ty staré – těžko říct, jestli bych měla tak rychle hotovou druhou knížku v případě, že by komentáře k mé prvotině byly negativní. Příšerně jsem se bála, že kdyby převládl názor, že nestály za nic, vzalo by mi to chuť k dalšímu psaní… Jsem tedy ráda, že tomu tak nebylo.

Komentáře (0)