Arizona podle Zane Greye

blog

04.09.2013 v 20:01 / Francoa (1431 views)
Arizona podle Zane Greye
Arizona podle Zane Greye

Napsal 97 knih,jichž se v celém světě prodalo
přes 240 milionů výtisků.Jezdci z purpurových stepí
jsou znalci dodnes považováni za nejlepší romantický
western.Podle jeho prací bylo natočeno 112 filmů,
což je fenomenální úspěch.


U nás mu vyšlo 76 knih,mnohé v reedicích a tak patří i zde mezi nejvydávanější autory – populární
americký spisovatel Zane Grey,vlastím jménem Pearl Zane Gray (31. 1. 1872 – 23. 10. 1939).

Nadšen „Buffalo“ Jonesem

Každý čtenář a nejen kovbojek dobře ví,že Arizona,i když název k tomu svádí (Pustá zóna) , je mnohem různorodější než jen samá poušť.Grey jí procestoval,dokonale poznal
a napsal mnohé zde se odehrávající romány – např. Zálesák, Do posledního muže,Černý štít ,Děvče z lesů,
Děvče z Arizony , Nevada ,Arizonský klan ,Volání kaňonu a
Zákoník Západu.Tuto oblast přiblížil čtenářům tak nádherným a sugestivním popisem zdejších přírodních
krás jako žádný jiný autor.První Greyova cesta do
Arizony byla svatební.V lednu 1906 se svou
novomanželkou Linou Elisou, mezi přáteli zvanou Dolly ,
cestovali z Lackawaxenu přes Ohio ,Kansas ,Nové Mexiko do Arizony, kde se 15. ledna ubytovali v hotelu El Tovar na okraji Grand Canyonu ,odkud podnikali koňmo výlety
do okolí.Grey byl nadšen divokostí kraje a nejvíce
mu učarovala poušť.Pevně věřil ,že se sem jednou vrátí ,aníž by tušil , jak brzo to bude.Svatební cesta pokračovala
přes Kalifornii na ostrov Catalina poblíž Los Angeles.Zde ho nadchlo rybaření, ale to je už jiná kapitola.Druhou
cestu podnikl hned následující rok.Ale nejdříve co jí předcházelo.Známý zápaďan Charles Jesse „Buffalo“ Jones
pořádal začátkem roku 1907 ve východních městech
přednášky o svých zkušenostech z lovu živých bizonů,
medvědů v Yellowstoneu a horských lvů ve Velkém kaňonu.Vyprávění v Campfire klubu v New Yorku
navštívil mladý Grey se svým mladším přítelem Alwahem
Jamesem ,známým výzkumníkem Jižní Ameriky a redaktorem časopisu Field and Stream . Někteří posluchači vyrušovali a snažili se zesměšnit neuvěřitelná vyprávění
starého lovce.Mladý Grey byl ale nadšen a proto ho
James představil zápaďanovi,který se snažil získat finance
na své pokusy s křížením bizonů a domácího skotu,
tzv. Cattalo.Grey svolil, že se zúčastní lovu v Arizoně,pořídí
fotografickou dokumentaci, napíše o zážitcích knihu a ze získaných prostředků pomůže financovat lovcovy pokusy.
Jones nevěřil v Greyovo nadání.Grey mu přinesl knihu Betty Zane.Lovec jí přečetl a prohlásil: „Kde jste se naučil
tak dobře psát?“



Nasával atmosféru Západu

Koncem března 1907 se Grey vypravil na Západ do Flagstaffu , kde se setkal s členy Jonesovy výpravy,
z nichž většina byli Mormoni. Výprava se vydala na sever přes bohaté jehličnaté lesy na San Francisco
Peaks.První tábor ležel 25 mil na sever od Flagstaffu. Pro Greye byla tak dlouhá jízda na koni utrpením a
nějaký čas trvalo, než si zvykl.Poté se vydali k Little
Colorádo River.Cestou museli projet přes Painted Desert.Grey byl pouští unešen ,což dokládá zachovaný dopis.Výprava postupovala dále na sever
k velkému Coloradu, přes Grand Canyon,potom přes
hluboké Kaibabské lesy na ranč House Rock Buffalo
Jonese.Grey při tomto putování snad poprvé v životě
nasával plnými doušky atmosféru Západu, folklor a
zvyky lidí žijících zde celý život ;pozoroval muže v
extrémních podmínkách a to vše později zúročil ve svých románech.Prvním učitelem mu byl Old Muddy
Misser ,ale ještě větší vliv na něho měly zážitky s Buffalo Jonesem i lovcovo vyprávění o starých časech
Západu. Třetím, kdo se mu nesmazatelně zapsal do
mysli, byl Mormon Jim Emmet, který se stal
prototypem pro postavu Augusta Naaba v prvním románu přijatém největším nakladatelstvím
v New Yorku (Heritege of the Desert ,1910, č.Odkaz pustiny).Toto nakladatelství odmítlo všechny
předchozí knihy včetně té o zážitcích s Buffalo JonesemThe Last of the Plainsmen,1908 (č.Poslední
prérijník,Poslední z prérie,Poslední lovec prérie).
Kniha vyšla o několik měsíců později v malém nakladatelství, které se specializovalo na tituly
se sportovní tematikou, s podmínkou,že autor nedostane ani cent,dokud nevyjde druhé
vydání.

Na arizonském ranči

Třetí cestu podnikl Grey v létě roku 1912 na arizonsko – mexiskou hranici,kde sbíral
materiál pro svou třetí úspěšnou knihu Desert Gold,1913 (č.Zlato pouště).Zaujala ho nejen
poušť,ale i život indiánů kmene Yagui,což ukázal nejen v tomto románu,ale i v krásné,skoro
hororové povídce Hrdý Yagui.
Další cestu roku 1915 uskutečnil s mladším bratrem R.C. Greyem a několika přáteli do
Greeru v Arizoně poblíž Springerwille na ranč Southfork Johna Butlera. V okolí byly nádherné
hluboké lesy plné zvěře a říčky plné ryb.Na vedlejším ranči žil Butlerův bratranec John Hall,
jehož syn Roy byl vynikajícím krotitelem divokých koní.Když Grey viděl jeho jezdecké
umění, byl nadšen a najal ho jako průvodce své družiny za deset dolarů denně,což v té době
byly pěkné peníze.Roy Hall napsal o zážitcích se známým autorem dvě krátké povídky -
první z roku 1916 se jmenuje Lovecká výprava se Zanem Greyem a jeho bratrem.
Toto nádherné místo později objevil jiný westernový spisovatel James W. Schultz (1859-
1947),který stejně jako Grey pocházel z Východu,ale velkou část života prožil na Západě,
nejprve v Montaně mezi indiány kmene Černonožců.Jeho indiánská žena Natahki mu dala syna
Harta M. Schultze (jeho indiánské jméno bylo Osamělý vlk a patřil mezi první indiánské
umělce).Později se svou druhou ženou přesídlili do Greeru.Tam mu přátelé postavili srub,kde
je dnes muzeum J.W. Schultze.Přestože psal nádherné romány o lidech a přírodě na Západě,
nestal se světově proslulým jako Grey.
Další výpravy do Arizony Grey podnikl s All Doylem z Flagstaffu v době, kdy pátral po
nepřátelství mezi rodinami Johna Tewkesburyho a Thomase Grahama v Pleasant Valley
(Příjemné údolí) žijících tam v letech 1886 až 1892.Výpravy z let 1918,1919 a 1920 zúročil
v knize To the Last Man,1922 (č.Do posledního muže).Kniha byla zfilmována hned následující
rok s Richardem Dixem a Lois Wilsonovou.Další již zvuková verze s Randolphem Scottem
a Shirley Templeovou byla natočena v roce 1933.V tomto roce bylo podle prací Zane Greye
natočeno 13 filmů,což pravděpodobně nemá v historii kinematografie obdoby.

V lovecké chatě

Při toulkách krajem Rim Rocku a lesy Tonto Basinu se spisovatel spřátelil s rodinou
Haughtů,kteří mu postavili loveckou chatu poblíž Paysonu.Zde Grey trávil vždy několik
měsíců v roce nejen na lovu medvědů,kuguárů a divokých krocanů ,ale i psaním nových
příběhů.Na lovecké výpravy s sebou většinou bral společnost přátel: staršího syna Romera,

bratra R.C. Greye,některou ze sekretářek (Elmu Schwartzovou ,Dorothy Ackermanovou,
nejčastěji Mildred K. Smithovou), které přepisovaly rukopisy a posílaly jeho manželce Dolly k
redigování.Často se zúčastňovala také sestřenice Dolly – Lilliam Wilhem Smithová,která
ilustrovala několik Greyových knih, malovala obrazy kovbojů, indiánů, pouštní krajiny a
vymalovala autorovu pracovnu v Lackawaxenu.Její sestra Claire Wilhemová zase foto-
grafovala.Vařil japonský kuchař George Takahashi. V době nepřítomnosti Greye se o vše
staral rančer Babe Haught.
Lovecká chata se později stala soukromým muzeem Zane Greye,ale v roce 1990 při
lesním požáru,kdy bylo zničeno 28 000 akrů lesa vyhořela.Dnes je muzeum na hlavní třídě
v Paysonu a jeho kurátorka Sandra Quallsová má české kořeny; její babička se narodila
roku 1896 v Praze.Několik mil od Paysonu je Kohlův ranč,kde se lze ubytovat,zdokonalit
se v jízdě na koni a vydávat se s průvodcem po stopách Z.G..Na ranči pořádají přednášky
regionálních historiků na téma Zane Grey a Arizona.Tento stát USA nezapomíná ani na
nejmenší.V Prescottu je Friendly Pines Children's Camp,kde se děti celého světa učí
kovbojskému způsobu života.

Takový, jaký byl

Dr. Candance Kantová,autorka publikace z roku 1984 Arizona Zane Greye,žijící ve
Flagstaffu,měla přístup k regionálnímu tisku jako Coconia Sun.Mnohé články byly již dávno
zapomenuty a pro čtenáře jsou úplnou novinkou.Autorka objevila mnoho věcí o něm
doposud neznámých.Knihu doplnila fotografiemi,které prozatím nebyly nikde uveřejněny.
Rozdělila jí do čtyř oblastí – poušť ,kaňon ,rezervace a les.Ukázala,jak sbíral materiál pro
jednotlivé knihy a důležitost každé knihy pro čtenáře.Kniha je věrnou studií mnoha obrazů
Zane Greye.
Někteří kritici viděli pouze superhrdiny,ctnostné hrdinky – a jak jeden napsal, růžové krávy.
Neviděli,že psal o zemi,která měnila muže v muže a zábavnou formou útočil na nemoce své
doby.Nechtěli vidět,že tím,jak popisoval nádheru Západu,propagoval Ameriku dávno předtím,
než to bylo v modě.Snažil se ukázat Ameriku takovou,jaká byla a zachovat hodnoty,které jí
udělaly velkým národem.Nebál se říci,co si myslí a to možná mnohým kritikům vadilo.
Například po vydání knihy The Day of the Beast,1922 (č.Hořký návrat),která se mimo-
chodem v roce vydání dostala mezi deset nejprodávanějších knih roku,přestože kniha byla
Eastern.Tolik měl již věrných čtenářů.Časopis World Herald v dubnu 1923 napsal:Podle
našeho mínění by pan Grey udělal lépe,kdyby se vrátil ke svým pohádkám o „čisté přírodě“
a začazenou stránku života ponechal k pojednání někomu jinému.Dr. Candance Kantová
udělala nádhernou práci,ukázala Greye takového jaký byl a co se snažil sdělit čtenářům.
Její kniha je špička pro každého výzkumníka Divokého západu,obdivovatele Arizony a Zane Greye.


Podle zahraničních pramenů zpracoval Francoa

Článek vyšel v měsíčníku WESTERN WORLD v č. 11 roku 2002 ,mezititulky redakce
časopisu.Nevim proč redakce vložila do článku dvě barevné obálky knih,které se vůbec
neodehrávají v Arizoně. Černobílé fotografie byly z mého archivu.

Komentáře (15)

Shui-Xian
02.09.2016

Poutavé čtení... Bez upozornění bych se k němu nedostala, ale rozhodně času nelituji - Grey byl nepochybně zajímavá osobnost. Odkázat na něj, seznámit čtenáře se zázemím a inspirací k jeho knihám, je dobrý počin.
(Zaujala mě mj. i zmínka o svérázném Jamesovi W. Schultzovi. Zjistím si víc.)
Jen drobná výtka: čtení článků (tohoto i dalších) poněkud komplikuje chybná interpunkce. Je to škoda - jinak jde o podnětný, zajímavý text... ;-)

Palele
16.06.2016

Je to pěkný článek, dozvěděla jsem se z něj spoustu nového o Zane Greyovi

qwill
28.01.2016

dík za upozornění, hezký článek. Knihy o Kenu Wardovi patřily k mým nejoblíbenějším v mládí a Zálesák nemá chybu.

eva-lupen
06.12.2015

Já to mám stejné jako Arocrynn. Ten první odstavec bych mohla dopísmenka opsat, protože jsem na tom byla a jsem úplně stejně. A ten druhý... ten vlastně taky :-).

kalache
01.12.2015

...uznání a poklona autorovi...

MartinkaSku
21.10.2015

četla jsem jen jednu knihu a byla skvělá a myslím, že zkusím i další

alnahu
01.09.2015

Blogy nečtu, ale po upozornění Francoa ,jsem si tento článek o Zanu Greovy přeci jen přečetla a nelituji, dozvěděla jsem se o tomto milovníku divokého západu mnoho zajímavého a ráda si přečtu další jeho dobrodružstvím nabyté knihy.

Arocrynn
13.05.2015

Období "Zane Gray" mám již nějakých 20 - 25 let za sebou, ale jeho knihy stále mají čestné místo v mojí knihovničce. Velice ráda vzpomínám, jak jsem nejdříve přelouskala všechny dostupné knihy v naší "vesnické" knihovně (a nemyslím jen ty od ZG) a potom netrpělivě čekala, až mi pošťák přinese nový kousek - bylo to totiž zrovna na počátku devadesátých let, kdy během cca jednoho roku vycházely jeho knihy znovu, některé u nás snad poprvé. Ježíši! Jak já se na ně těšila! Časem přišly jiné knihy, spousty knih, ale i dnes, když jen tak "brouzdám" kolem polic, jednu či dvě vytáhnu a přečtu si své oblíbené pasáže. Avšak jenom ty, jen abych si v mysli udržela, snad i posílila, ten dobrý pocit, který ve mne ZG knihy zanechaly. Člověk se mění a mění se i jeho pohled na svět, a tak mám vnitřní pocit, že přečtení celé knihy by mohlo to vnitřní uspokojení a okouzlení překrýt novým, již nikoli tak nadšeným pohledem. A to by bylo velice škoda!
Článek od Francoa jsem si se zájmem přečetla, ale musím se přiznat, že přes všechny zajímavé a rozhodně nové informace o spisovateli, mne soukromý život a motivace ZG (také však jiných spisovatelů, umělců, herců apod.) ve skutečnosti nezajímá. Nechci, aby to někdo pochopil špatně. Zbožňuji knihy (z domu mne kvůli knihám chtěli již vystěhovat, už se nevlezou ani pod postel) a mám i oblíbené autory, ale v podstatě žiji "knihou", jejími postavami, příběhem, atmosférou - nikoli autorem. "Oblíbený autor" pro mne znamená, že jeho další kniha by se mi mohla líbit, ale také nemusela. Možná následující přirovnání vyzní hloupě a je značně zjednodušené, ale když si kupuji nějakou značku oblečení, bot či oblíbených potravin, také je to proto, že oblíbená "značka" mu předem dává naději na satisfakci (která se však nemusí dostavit), nezajímá mne však jak vypadá továrna a jestli jim již přivezli ten nový stroj. Tuto až nechuť dovědět se o umělci něco více však považuji za svůj nedostatek, který mám od dětství, takže jej nemohu přičíst současné uspěchané době. Proto musím obdivovat každého, kdo o "svého spisovatele" a oblíbence projeví takový zájem, že ze všech možných zdrojů doslova vydoluje střípky informací a podělí se o ně s ostatními - a taky si je pamatuje! :-)

1