A zase to žrá... (tedy papáníčko)

blog

29.07.2014 v 08:17 / Janasem (508 views)
A zase to žrá... (tedy papáníčko)
Zdá se mi, že se teď všude jen jí (a pak se nabízejí prášky na hubnutí, ale to je jiná kapitola) - všude na mne vykukují recepty na bezva jídla, vaří mladí, vaří staří, vaří kdekdo - v novinách, na internetu, v televizi. Protože jsem boubelka, snažím se těmto lákadlům unikat. Jenže... Unikněte, když ono už se baští, mlsá, vyvařuje i v knížkách k tomu neurčených.
Asi jsem předurčena číst knížky o jídle. Takže, když si vyberu román, jsou tam o něm celé pasáže. Pravda od Zmrzlinového sedmého nebe jsem nemohla čekat, že bude o terénním běhu přes tři kopce. A tak jsem se mučila představami, jak musí (sakra) chutnat pořádná domácí zmrzlina (paní autorka podstrčila i pár receptů, naštěstí nemám zmrzlinový stroj) - ale je tam i láska, cesta za vlastním cílem, fakt to není jen o těch zmrzlinách. Ovšem ten příběh se přes ně dere stěží.
Abych si odpočinula od mlsání, uchopila jsem Rendez-vous v Paříži. Když někdo randí ve francouzské metropoli, nebude jíst - omyl - do Paříže se ti dva vůbec nedostali, posílali si meilem skvostné recepty na božská jídla. Stejně se jídlem zabývá i Ryba Chyba. Je to knížka pro děti, a je od rybníka. Myslela jsem si, že u téhle knížky chutě mít nebudu. Opak je pravdou. Tahle ryba totiž nerada plave, chodí a ráda vaří a přitom zachraňuje (přes pamlsky) svůj rodný rybník.
A jak to moje letošní letní čtení zatím skončilo? Otevřela jsem si Malou knihu štíhlosti - je to o jídle, je to o hubnutí a čte se to jak beletrie. A kupodivu, konečně jsem přestala mít chutě!
Je to tak, jídlo je fenomén. Ani člověk nepotřebuje moc velkou fantazii, aby si představil svíčkovou se šesti a vybavil si její chuť. To jsou emoce. Navíc v těch tzv. "žracích" knížkách jsou ještě lákavé příběhy, dobře vyprofilované postavy, které má člověk rád, jsou mu asi blízcí i přes ten kus "žvance".
Jedno je však jisté - držíte-li dietu, tyto knihy nečtěte! Fakt se to pak nedá vydržet. Vyzkoušeno v praxi!

PS: O detektivkách Jedna vražda stačí a Vražedný advent, kde hlavní hrdinka hodně věcí vyřeší nad dobrým papáníčkem, a Stínech minulosti, kde polda v důchodu pořád něco žmoulá v "hubě" a nejvíc času stráví v kuchyni, se rozepisovat nemůžu, protože jsem jim na svět jako redaktorka pomohla sama. Tím mi vlastně dochází, že ty knihy s přidanou hodnotou (naskakují mi při jejich čtení kila) vlastně vyhledávám a ony mi chodí pěkně naproti. Tak dobrou chuť!

Komentáře (2)

Janasem
01.08.2014

Máte pravdu, sex a jídlo vyhrávají - ostatně obojí je celkem příjemné, tak proč ne. Jen se mi zdá toho jídla čím dál tím víc, o sexu nemluvě :-). Nicméně všechny knížky, které jsem pomluvila, neboť jsem při jejich čtení trpěla hlady, jsou dobré a čtou se skvěle!

goldiex
31.07.2014

Jídlu v knížkách se asi neubráníme a je fakt, že občas stačí malá zmínka, aby se mi začaly sbíhat chutě. Vzpomínám si, jak jsem před více než dvaceti lety při čtení jedné detektivky od Agathy Christie kroutila nejdřív hlavou nad tím, že se v Anglii běžně jí topinky s marmeládou, ale pak mě to inspirovalo k vyzkoušení, takže jsem zjistila, že je to opravdu pochoutka. S přibývající roky a kily už nic podobného raději nezkouším :-) Každopádně jsem někde četla, že se nejvíc prodávají knížky o sexu a kuchařky - ale to by určitě líp věděla autorka tohoto článku.