Zuzana Štromerová

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Možnost volby

„Možnost volby by pro mě byla velmi zajímavá někdy kolem roku 2014, když se řešil soud s I. Königsmarkovou. Dnes už pro mě mnoho zajímavého neobsahovala, snad až na pár náhledů do doby, kdy se u nás po revoluci začaly domácí porody pozvolna vracet. Ne se všemi radami, co mít doma k porodu se úplně ztotožňuji. K porodu doma se mnohem víc hodí nepropustný chránič matrace, než svíčky a využijete ho i v případě, že budete rodit v porodnici, protože dobře poslouží i v šestinedělí. Zase vzhledem ke stavu mnoha českých porodnic, by možná nebylo od věci sbalit si s sebou ty svíčky. Kdyby nešla elektřina nebo bylo některé světlo rozbité a nikdo se neměl k jeho výměně, mohla by vlastní svíčka být tím jediným řešením. Nejzajímavější a zároveň nejhorší na celé knize je, že ukazuje, jak jsme se za 20 let prakticky nikam neposunuli. Přibylo dul, přibylo i PA, ale jistý Antonín P., známý též jako duch českého porodnictví, legenda, která porodila tisíce dětí a apolinářský přízrak, stále sedí na porodnictví jak žába na prameni (hlavně v Praze a okolí, zdá se, že čím dál od Prahy, tím méně si z něj kolegové dělají). Jakákoliv veřejná debata, která se týká třeba hrazení péče porodní asistentky v šestinedělí ze zdravotního pojištění se okamžitě zvrhává v rozhořčené výkřiky o nezodpovědných domácích porodech, které se nesmí nijak podporovat. Jako kdyby šestinedělí prožívalo jen těch pár desítek žen rodících doma a žen po císaři se třeba netýkalo nebo co. Jak máme tu velkou spotřebu piva na osobu, tak někteří mají asi místo mozku z piva kostku. Hlavně, že se na tom pánové napříč politickým spektrem shodnou, aniž by věděli, že jde jen o návrat něčeho, co tu bylo úplně normální (dřív do domácnosti s novorozencem po porodu chodila "sestra", a to by člověk nevěřil, kolik mužů, kteří "sestru" pamatují, neví, že to už se přes 30 let neděje a nechápou, proč najednou chce někdo "asistentku"). Jeden z nejlepších příběhů pro mě byl ten od paní, která měla zkušenosti z Německa, kde je to zaběhané a vše funguje a pak se vrátila sem a tady najednou nic nešlo a PA musela shánět v Rakousku (tedy být takhle blízko hranic, tak asi vymýšlím, jak si zařídit porod v Rakousku, než se tu rozčilovat s nedostupností péče, která by ve vyspělé zemi měla být standardem, ale chápu, že to taky přináší řadu problémů s pojištěním, vydáním RL apd., což taky není zrovna to, co by člověk před porodem a po něm toužil řešit a věřím, že začít zjišťovat detaily, odradilo by mě to od realizace takového nápadu dost rychle). Johanka Kubaňová nakonec pro změnu k lepšímu udělala asi opravdu maximum, co je v silách jedince, protože v současné době nese stejné jméno jedna z nejznámnějších PA u nás, a to asi nebude náhodná shoda jmen. Knihu bych určitě nedoporučovala všeobecně každému, kdo má s porody něco společného. Zatímco paní Štromerová píše střízlivě a věcně, některé osobní příběhy rodiček jsou hodně ezo a pro velkou část lidí (nejen) z branže bude už ta paní inženýrka bláznivá novohippie ekobiomatka, natož pak paní Klára M., která nakonec rodila v Podolí pro nepostupující porod. To není dobrá reklama na domácí porod, protože to podporuje dojem, že doma chtějí rodit jen blázni (tzn. "lidé, jejichž potřebám a vnímání ostatní často nerozumí"). Od roku 2014 jsem o porodu v porodnici pro fyziologické těhotenství zdravé ženy už nikdy neuvažovala jako o první volbě a jsem zcela pro, aby se domácí porody dostaly do systému a byly plnohodnotnou možností pro všechny zúčastněné. Je to potřeba normalizovat a je potřeba, aby se zvýšilo povědomí o tom, že domov je vhodné místo pro porod často, ale ne vždy. A právě překladatelská práce Kláry M. mi umožnila číst v češtině knihy Michela Odenta, čímž se (myslím) významně zasloužila o šíření informací o porodu a vlivu (ne)zasahování do jeho průběhu. Myslím, že ezo řeči o přírodě a její síle lidí se vzděláním v medicíně od myšlanky na bezpečné domácí porody budou spíš odrazovat. Když k tomu přičteme, že řada lidí (i vzdělaných) prostě neumí myslet racionálně, tak knihu nejde doporučit všeobecně. Jen těm, kteří jsou natolik inteligentní, že dokáží odfiltrovat osobní prožívání a formu podání konkrétního člověka od obsahu. Konkrétní paní mi totiž třeba může připadat trochu bláznivá, ale to nesmí nic měnit na mém zhodnocení, že má naprostou pravdu v tom, že separace zdravých dětí od matek je nenormální (a nelegální) a můžeme buď změnit praxe v porodnicích nebo zavádět "alternativní" možnosti, kde rodit, ale rozhodně nemůžeme po ženách (a mužích, pokud v porodnici pobývá celá rodina, muž je v porodnici stále rodič druhé kategorie, kterému je zcela protiprávně zakazováno vykonnávat rodičovskou povinnost a brát dítě na vyšetření, apd.) chtít, aby tolerovaly porušování zákonů jen pro to, že "my jsme tu na to takhle zvyklí". Bohužel, většina lidí, se kterými jsem se v životě setkala, si nedokáže z příběhu někoho, s kým se neumí ztotožnit, vytáhnout to podstatné a najít styčné body na základě, kterých by mohlo vzniknout vzájemné porozumění. Většina lidí dává přednost iracionálním představám o tom, co je bezpečné a co ne. Iracionálních proto, že k nim obvykle nemají vůbec žádné vědecké podklady. Doktoři, kteří lpí na postupech nepodložených objektivními výzkumy jsou hlavní příčinou toho, proč u nás je debata o domácích porodech obvykle zcela emocionální a nijak racionální. Z úplně normální možnosti porodu se kvůli tomu stala poloilegální aktivita, kterou dle představ veřejnosti provozují jen ezo ženy a nikdo rozumný s tím nemůže souhlasit. Ale to prostě není pravda. Doma rodí na západě každý rok stovky až tisíce žen a o porodech doma se vedou statistiky, které ukazují (třeba v Německu), že problémy následují prakticky jen tam, kde se pro porod doma rozhodne žena, které to není z vážných medicínských důvodů doporučeno. A i tyto jednotky žen, které se rozhodnou "špatně", jsou respektovány a není jim (a jejich dětem) upírána zdravotní péče, jak se to běžně děje u nás.“... celý text
— Zelený_Drak

Možnost volby

„První polovina knihy o tom jak se připravit na porod, mě až tak nezaujala, přišlo mi, že sděluje spíše obecné a někdy vágní informace, ale druhá půlka knihy, kde jsou příběhy z jednotlivých porodů, byla chytlavá a paradoxně jsem se z ní poučil mnohem více, než z první části.“... celý text
— Martin_Eli

Možnost volby

„Strašně moc se mi líbí věta, kterou v této knize zmínila jedna z maminek: "Být přirozený při rození toho, co musí vyjít z tvého přirození, aby mohlo dojít ke zrození!" Tato kniha vás prvoplánově o ničem nepřesvědčuje, ale je napsaná tak dobře, že vás o mnohém přesvědčí... Já si myslím, že jít do porodnice po tom, co přečtete tuto knihu a "vyslechnete" si příběhy maminek, ani nelze... Doporučila bych ji všem ženám v očekávání. I těm, co neplánují rodit doma... Aby si alespoň nějaká práva v porodnicích vybojovaly a některým skutečnostem se pokud možno vyhly... Muži by ji měli přečíst, aby pochopili, že schopnost rodit mají ženy od přírody a že samotný porod je proces zcela přirozený, intuitivní, intimní a psycho-sexuální, který by neměl být narušován... A především by to měla být povinná četba pro všechny porodníky a porodní asistentky z nemocnic. Tolerujme rozhodnutí "domorodiček" a šiřme osvětu a PRAVDU o přirozených porodech.“... celý text
— Anna 13

Přejít na knížky autora