Populární knihy
/ všech 12 knih
Nové komentáře u knih Zuzany Rampichové
„Celkem zajímavý námět. Na autorce je znát, že má velmi ráda kraj, o kterém píše.“
— Ava365
„Jakožto velmi aktivní kačer (čti hráč geocachingu) jsem po knížce věnované mé oblíbené zábavě hrábnul hodně ze zvědavosti jak by to asi mohlo vypadat. Po dočtení jsem zklamán, přičemž při čtení prvních povídek jsem myslel, že knížku zahodím. Nakonec to naštěstí mělo vzestupnou tendenci, ale pořád musím říct, že žádná sláva.
Geocaching je zastoupen primárně asi jen ve třech povídkách, přičemž u všech je zmíněn vesměs okrajově a ani u jedné se mi jeho zakomponování nelíbilo. U prvních povídek píše autorka dost syrově, pointy jsou předvídatelné a mizerné (10 z 16 jsem správně trefil po přečtení méně než poloviny povídky) a opravdu mě to nebavilo. Další povídky jsou psané o něco lépe a některé nemají špatný potenciál. Většina z nich bohužel selhává hlavně na tom, že na sílu se autorka z toho snažila dělat detektivky, přičemž to opravdu neumí. Příběh, se kterým nemá detektivka nic společného, načež na poslední řádky na sílu nacpe mrtvolu. PROČ PROBOHA??? Všem povídkám to pouze uškodilo. Přitom to mohlo být takové milé odpočinkové čtení.
Pokud bych se měl snažit něco vyzvednout, při úrovní knihy jsou nejlepší povídky Mrtvá voda, Priority střední třídy, Stalo se na Korčule, Alibi a Věci. Na druhou stranu povídky Fenomén, Kukačky, Puch stojatých bažin uherských a Taková malá nehoda mi přišly opravdu slabé, přičemž povídka Fenomén byla jednoznačně nejslabší, po jejím dočtení jsem protočil oči, neboť pointu jsem trefil hned po první stránce a znechuceně jsem ten den knihu zahodil do kouta. Zbytek povídek je spíše podprůměrný, převážně díky slabým pointám. Nejvíce zahozený potenciál vidím v povídce O kachničce z Costa Calida, kterou by chtěl každý. Takové milé čtení to bylo a s milou pointou bych napálil i vysoké hodnocení. Ale proč proboha takový nesouvisející tupý konec, který ji srazil o více než třídu níž? Věčná škoda.
Hodně solidární 2/5, 30%“... celý text
— _Andrew_
„Ač nejsem hledač "geokešek" - tak téma bylo pěkné hezky uchopené a čtivé. Nelituji přečtení.“
— daza.dt
„Takové panoptikum postaviček. Psáno moderním jazykem, což potěší. Po všech těch Marplovych a Poirotech příjemný návrat do současnosti.“
— playada
„Tentokrát nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Jedná se o českou autorku, a tak předpokládám, že Databázi sleduje, o to víc mě mrzí, že ji nemůžu potěšit. Překvapilo mě, kolik už má spisovatelka na kontě vydaných knih, svědčí to tedy o bohatých zkušenostech. A to jak s psaním, tak se zpětnou vazbou od čtenářů. Proto absolutně nechápu, jak je možné, že se text tak strašně špatně čte. A to jsem k němu přistupovala s velkým nadšením a nulovým očekáváním. Lákal mě příběh z Šumavy, kde to znám, nadchlo mě téma kešek, které jsem jednu dobu také sbírala, a těšila jsem se na strašidelný příběh, co mě rozparádí. Jenže rozčarování přišlo už u prvního odstavce. Musela jsem se opakovaně vracet na začátky dlouhých, předlouhých vět, vadilo mi opakování slov a příliš květnatý popis přírody na úkor samotného děje. Hlavní postava Leoš neustále pil "plzeň" a zabil to momentem, kdy "se vymočil do dřezu, jako správný horal".
Pro představu přidávám pár citací odstavců:
V Leošovi ranní vycházka v trávě zmáčené rosou vzbuzovala rozkoš až fyzickou, pocit volnosti se prolínal s matnými vzpomínkami na dětství, ale hádal, že Nině, i když by se dala zlákat vidinou romantiky, o které by mohla léta vyprávět přátelům, by se vyhlídka na promočené boty a škrábance na lýtkách, vyplacené jen sladkými bobulemi přezrálých malin, příliš nezamlouvala.
I když těžko říct, jestli by Nina, i kdyby se víkend vyvinul podle původního růžového scénáře, vůbec byla ochotná se s ním ke starému hamru vydat, uvědomoval si s hořkou nově nalezenou upřímností.
Leoš přemítal a rozhlížel se kolem sebe, tentokrát ne s bezvýhradnou vše odpouštějící láskou, ale pečlivě podmalovanýma očima městské slečinky, co ráda vysedává po kavárnách, třikrát týdně cvičí v tělocvičně a po letech studií se chystá rozjet kariéru, nebo si přinejmenším najít pořádné místo.
"To jste vy?" houkl na Leoše ne úplně nevlídně. "Kde máte foťák?"
"Nechal jsem ho doma," hlesl z konceptu vyvedený Leoš nesmyslně.
Leoš se rozloučil s panem Benešem, který doufal, že se spolu s proklínanou nemovitostí zbaví i váhy smutných vzpomínek, ještě pohlédl na jeho chalupu, dokud vypadala tak divoce romanticky, a smířil se s tím, že příště už bude nejspíš opravená a zabydlená a kvůli tomu se mu zas ztratí kousek šumavského kouzla.
Obecně platný Murphyho zákon pro výlety, platný i pro GC výlety: Jdete-li pro cache v sandálech, bude tam takový krpál, že těmi sandály za chvilku projedete skrz. Jdete-li pro cache v kotníkových botách, bude tam kaluž o 2cm hlubší. Nejjistější jsou holínky, ovšem nezapomeňte je vyzout, až se budete škrábat ven z potoka.
Omlouvám se, nejsem cílová skupina, přeji autorce mnoho spokojených čtenářů, já mezi ně bohužel nepatřím.“... celý text
— kackahracka
Knihy Zuzany Rampichové
Štítky z knih
Šumava povídky detektivní a krimi romány ostrovy a souostroví čokoláda česká literatura kriminalistika astrologie nemocnice, špitály hry
Rampichová je 2x v oblíbených.