Zdeněk Pošíval

R. H. Douglas, Richard Henry Douglas · pseudonymy

česká, 1937 - 2013

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 31 knih
Té noci svítil úplněk
Té noci svítil úplněk
Tajemství větrného kaňonu
Tajemství větrného kaňonu
Vražedný týden
Vražedný týden
Děvka z Iowy
Děvka z Iowy

Nové komentáře u autorových knih

Pokušení a pomsta Pokušení a pomsta

„Opět výborná kniha pana Pošívala. Může se zdát víc nepřehledná kvůli více časovým rovinám příběhu. To by mohlo trochu vadit detektivní složce, ale ta v tomto případě nemá úplně tu hlavní úlohu. Tou jsou životní nelehké osudy všech hlavních hrdinů doplněné filosofováním o duši, osudu, Bohu, vině a trestu atd. Atmosféra opět velmi autentická, příběh propracovaný a jazyk precizní. Na rozdíl od uživatele petrxx11 stavím tuto knihu pana Pošívala o kus výš než tvorbu pánů Bauera nebo Niedla. Co jsem od nich zatím četl, tak byly hektické dobrodružné příběhy pro starší žáky. Ale nesmyslu s více dětmi jsem si všiml též :)“... celý text
— eltondo

Kdo skrývá tvář Kdo skrývá tvář

„Po celou dobu četby této nádherné knihy jsem byl hrozně smutný. S každou přečtenou stránkou víc a víc. Uvědomoval jsem si, že to je to poslední, co se o Jožíkovi dovídám, že nebude žádné další pokračování. Už nikdy se do nádherné krajiny Pelhřimovská 17. století nevrátím. Datum vydání je i datem autorovy smrti. Proč nezačal psát tuto sérii dříve ??? Nebo možná začal když v něm vše uzrálo. Nechápu pořád ten skok z westernů do této nádherné literatury.“... celý text
— hanzmb

Kdo skrývá tvář Kdo skrývá tvář

„Vymyslet příběh, a to hodně složitý, uspořádat si ho v hlavě a dát mu psanou podobu, zkompletovat a pak si ho celý přečíst, požádat další lidi o zhodnocení, neboť víc očí víc vidí a víc hlav víc vymyslí, opravit chyby a nelogičnosti - i když nikdy není možné úplně vychytat mouchy a mušky... Udělat zkrátka (jde tuto práci vůbec nazvat "zkrátka"?) všechno pro to, aby literární dílo mělo požadovanou podobu... ... a potom ho vyslat - svoje papírové dítě, do ulic. Takto nějak si představuju pozadí, které zůstává nám čtenářům skryto, a jehož ukončením je otevření knihy, vstup do děje - a pokud je kniha dobrá, tak je to dar z nebes. Neboť dnes, zdá se mi, je taková nadvýroba všeho možného, včetně literárních děl, že hledáme a často nenalézáme to, co by nás opravdu chytilo, pobavilo, poučilo a v závěru nám dopřálo vydechnout a pomyslet si: tak toto bylo něco! Dosti filosofického vykecávání! Bylo to složité, občas jsem se ztrácela v postavách, ale arcipadouch nakonec neušel trestu a Jožík, který už přichází do let a chystá se na výminek, v závěru knihy oženil staršího syna :-). Detektivka je detektivka, mordy, loupeže a bezpráví, to vše se dá dobře využít pro napsání románu. Ale autor pentalogie o Jožíkovi Bukovském měl (bohužel, měl...) nádherný dar: dokonale přiblížil a skvěle popsal prostředí i dobu, kam svoje příběhy zasadil. Pro mě - nemělo to chybu! :-)“... celý text
— alekis

Zakázané doteky Zakázané doteky

„Ani v předposlední knize ze série o Jožíku Bukovském autor nesnižuje vysoko nasazenou laťku. Zase používá své oblíbené schéma 2 paralelních příběhů, které se v závěru spojí v rámci dalšího vyřešeného případu. Vše je vyprávěné tak přirozeně, nevyumělkovaně. Není nutná žádná složitá zápletka, aby čtenář udržel pozornost. Nenápadným způsobem jsou zapracovány i širší dobové reálie. Nezbývá než hořce litovat, že se autor pustil do této série až na sklonku života.“... celý text
— hanzmb

Zakázané doteky Zakázané doteky

„Čtvrtá kniha ze série o Jožíkovi Bukovském mě pobavila stejně jako tři předešlé. Autor si dal práci a měl takový dar vyprávění a psaní, že svému dílu dokonale vdechl punc staré doby. Díky tomu jsem všechno, nejen samotný kriminální příběh, prožívala velmi reálně. Je to detektivka, a to hodně zamotaná. Ale nejde jen o zlosyny a jejich ohavné činy. Je tu postava Jožíka, jehož charakterové vlastnosti stále lépe poznáváme, jeho rodina a ještě pár dobrých lidí, kteří stojí jako protiváha padouchům - ti se vyskytovali a vyskytují vždycky a neblaze tuším, že tak to bude napořád. Konstatuji pár drobných nesrovnalostí, nad kterými jsem mávla rukou... Při takovém rozsahu textu, když vzpomenu celou postupně vskutku dobře navazující sérii, se chybička vloudit může. V minulém díle se nejmladší synek jmenoval Josífek, tady je z něj dospívající Jindřich... Zaujalo mě, že část děje se odehrává na Malenovickém hradě, což je hodně daleko od Pelhřimovska, kde žije náš vyšetřovatel Jožík. Přidám dva kratičké filmy, jen pro představu :-). https://www.youtube.com/watch?v=NJhxXpUHmY0 https://www.youtube.com/watch?v=44FbCQGRG_Q“... celý text
— alekis

Přejít na knížky autora