Yusef Komunyakaa

Nové komentáře u autorových knih

Očarování

„Je mi jasné, že je tu málo čtenářů milujících blues a jazz, jinak by tak skvělého autora už dávno objevili. Jak to často bývá, Yusef K. vlastně má trochu jiné jméno: James William Brown a Yusefem K. se stal na počest svého děda, který se prý jako černý pasažér kdysi přistěhoval z ostrovů Západní Indie do USA. Sám J. W. Brown od malička poslouchal jazz a blues, pak sloužil ve Vietnamu a začal psát. Objevil jsem ho přes jeho projekt Svědectví / Testimony na počest dnes už legendárního bopového saxofonisty Charlieho „Birda“ Parkera (o něm napsal novelu Pronásledovatel Julio Cortázar), básník tu sleduje Parkerovy příhody raných let, „dech chlípných tajných hodin vrchovatě naplněných blues kořenícím v bahně Mississippi...za kterých zahrál poprvé svůj smích a pláč.“ Sledujeme Parkera, jak myje nádobí v Jimmy's Chicken Shack, aby slyšel pianistu Arta Tatuma. Slyšíme, jak Parker cvičí, dokud „nedokáže konečně zahrát všechno, co má v hlavě,“ dokud „nebude umět foukat jazzové narážky, pískání vlaku v dálce, výstřel ze zbraně přes strop, pěnici v Ozarks u jezera Taneycomo , všechny by je sladil ve zvuku svého saxofonu.“ Parker je „jako černý kakadu s lesklou hlavou přilepený na větvi zmítané bouří, kymácející se mezi rájem a peklem, hrající tak, aby zlomil srdce ďábla.“ Celý projekt zadalo australské rádio ABC. A v roce 2002 ho provedla opera v Sydney, pak vyšel i na cd. Hudbu složila saxofonistka Sandy Evans. Významným počinem Y.K. byla sbírka Dien Cai Dau (název ve vietnamštině znamená „šílený“, tak říkali místní americkým vojákům), kde psal o výzvách černobílých vojáků bojujících vedle sebe. Rovněž prozkoumal sexuální chování mezi vietnamskými ženami a americkými vojáky. V roce 1996 získal Pulitzerovu cenu za sbírku Neon Vernacular. Už tušíte, že je oceněným autorem, a jak barevný je jeho jazyk. Očarování skvěle přebásnil Josef Jařab a s autorem ho osobně uvedli roku 2004 v pražské Viole. Rozhovor s ním najdete na iLiteratuře.cz. Vřele doporučuji. Schovávám se v Proustovi, Mallarméovi a Camusovi, ale ta zlobivá dáma blues už mě zase má. Ano, vklouzne si sem jak stará láska s berličkou pomády & šidítka, ale z dobrého kořene. Myslíval jsem si, že osmistupňová převodovka mě ochrání, že v obleku za pět set dolarů mě nepostihne osud Roberta Johnsona. Rýmuji Baudelaira s Apollinairem, snažím se překonávat křižovatky a moc kouzelníků, předběhnout dvanáctitaktový tlukot srdce. Ale zastavím stopařce za Jacksonem. Holínky s třásněmi & přiléhavé džíny. Zbytek si domyslíte. (Ta zlobivá dáma blues)“... celý text
— Pablo70

Přejít na knížky autora