Wojciech Tochman

polská, 1969

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Jako bys jedla kámen
Jako bys jedla kámen
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Pánbůh zaplať
Pánbůh zaplať
Eli, Eli
Eli, Eli

Nové komentáře u autorových knih

Kokrhání kohoutů, pláč psů Kokrhání kohoutů, pláč psů

„Série knih od prokletých reportérů se opět ukázala jako nepřekonatelná. Kokrhání kohoutů, plac psů je mou třetí přečtenou knihou z této série a opět mě nenechala na pochybách o kvalitě a síle vyprávění. O Kambodži už jsem nevěděla před jejím přečtením úplně málo, ale způsob, jakým autorka/z autorů přibližují příběhy obyčejných lidí moje znalosti posunul úplně na jiný level. Vynikající je právě to, že kniha představuje Kambodžu skrz autentické zážitky místních obyvatel. Oceňuji autorovu schopnost zachytit atmosféru a emocionální podtext událostí, což tvoří jádro síly téhle knihy. Je však třeba souhlasit s názorem některých recenzentů, že pokud čtenář očekává podrobný historický diskurz o Kambodži, mohl by být zklamán. Tato kniha se spíše zaměřuje na odhalení hloubky lidských duší kambodžského lidu. Ačkoli nenabízí encyklopedické informace, přináší nesmírně cenný pohled na každodenní život a vnitřní boje lidí v této zemi. Určitě to není poslední autorova kniha, co jsem četla.“... celý text
— luc_hru

Eli, Eli Eli, Eli

„Na túto knihu som bola zvedavá a bolo to síce zaujímavé a poučné, ale nie úplne ono. Krátke príbehy rôznych ľudí sú písané síce úderne, až vulgárne, ale taktiež mi prišlo, že nejak neosobne. Keď som ich čítala, tak som ich čítala so zdesením, že niekde takto ľudia naozaj žijú, ale po dočítaní knihy to vo mne nejak neostalo. Taktiež mi tam chýbali fotografie, na ktoré autor častokrát odkazuje. Pri samotnom čítaní bolo ale veľa vecí, ktoré ma zarazili - že toľko ľudí sa zúčastňuje turistiky za chudobou alebo že mnohí muži zo západných krajín tam chodia kvôli prostitúcii (a to aj tej detskej). O deťoch žijúcich na cintoríne ani nehovorím. Vďaka takýmto knihám som vďačná za to, že žijem, kde žijem a že mi je vlastne dobre.“... celý text
— Deia

Kokrhání kohoutů, pláč psů Kokrhání kohoutů, pláč psů

„Po knihe Pol Potov úsmev, od ktorej som čakala viac, som si chcela prečítať niečo ďalšie o Kambodži. A voľba padla na túto knihu. Čítanie je to rozhodne poučné, ale taktiež to nie je tak úplne to, čo som čakala. Prišlo mi to veľmi jednostranné - v knihe boli hlavne príbehy obyvateľov, ktorí teraz žijú v tej najväčšej chudobe na okraji spoločnosti. Asi som dúfala v aspoň trošku viac histórie a možno väčší záber. Ale napriek tomu sa mi kniha páčila. Aj keď to nie je úplne správny výraz - dobre sa mi čítala a zaujímalo ma to, ale osudy v nej vykreslené sú strašné. Tých ľudí mi bolo veľmi ľúto. Žiť priviazaný na nejakej reťazi kvôli psychickému ochoreniu, ktoré sa dá už liečiť a to preto, že v krajine pôsobí asi päť psychiatrov a ľudia stále veria v akýchsi zlých duchov... Alebo žiť vedľa toxickej hory odpadkov, ktorá sa môže hocikedy zrútiť a tí ľudia to považujú za slušné bývanie... Ani si to neviem predstaviť, že takto tam skutočne žijú. Rozhodne je to poučné čítanie a určite si prečítam aj ďalšie autorove reportáže.“... celý text
— Deia

Jako bys jedla kámen Jako bys jedla kámen

„Velmi silná kniha reportáží z pera polského novináře Tochmana. Vzhledem k tomu, že mě státy bývalé Jugoslávie velice zajímají a fascinují, je třeba si připomínat i zrůdy válek z 90. let, které formovaly hranice dnešních států. Bosna si toho tehdy zažila nejvíce. A (některé) tamní muslimské matky, sestry a dcery, manželky dodnes doufají, že někdy objeví ostatky svých nejbližších. Doporučuji.“... celý text
— Jrsnbl

Jako bys jedla kámen Jako bys jedla kámen

„Velmi silná kniha, ke které jsem se dostala v rámci minulé čtenářské výzvy a jsem za to ráda. Kniha se věnuje vztahům v Bosne a Hercegovine po vojně, životu přeživších, spolunažívání různých etnik. Je to tenčí knížka, četla jsem ji však delší dobu, často to byly velmi smutné a depresivní příběhy. Hledání kostí svých blízkých bylo k neuvěření, stejně přístup mnohých lidí po vojně vůči sobě navzájem. Lidé po vojně zůstali zlomení a jediné, co chtěli, bylo mít zpět svůj život a rodinu. Práce antropoložky byla obdivuhodná a velice těžká. Tahle vojna trvající 3roky měla pro obyvatele následky na několik desetiletí. Je smutné, že jsme jako lidé v tomhle nepoučitelní.“... celý text
— Allys

Přejít na knížky autora