Walter Mosley

americká, 1952

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Proti přesile Proti přesile

Toto byly skvostné povídky.
Ishir


Proti přesile Proti přesile

Skvělá kniha. Každá povídka mě pohltila, u každé byla nějaká emoce. Rozhodně si ji za čas přečtu znovu.
Veríňák


Démon v modrém Démon v modrém

Mám rád tenhle styl vyprávění, i dobu, do které je zasazené. Je to takový ten staromódní přístup k americké drsné škole, který nemění pravidla hry, ale zároveň je dostatečně svůj, abyste jej rozeznali mezi tisíci. Jistým kořením je pouze fakt, že hrdinou je černošský detektiv, což však pro autora není pouze prostředek k zahrání na čtenářovo morálně etnické svědomí. Jinak ale jde vše podle žánrových pravidel, včetně zběsilých dějových zvratů, ve kterých bývá problém orientovat se, o co komu jde. Stylový jazyk, plný nápaditých metafor i drsného humoru je pak samozřejmostí. Snad jen že u Waltera Mosleyho je znát tvůrčí vyzrálost, kdy se nepodbízí komerční jednoduchostí, ani nesklouzává k intelektuálnímu samožerství. Figurky Los Angeleského podsvětí přitom děsí charakterovou mrzkostí, stejně jako baví živelnou přímočarostí - prostě plejáda gangsterů i obchodníků, kde ani tak nezáleží na barvě kůže, jako spíš na stupni chladnokrevné bezohlednosti. A právě takhle mi zní sex, whisky a jazz.... celý text
trudoš



Proti přesile Proti přesile

Walter Mosley prostřednictvím svých povídek zpracovává myšlenky, které se každému z nás často honí hlavou. Dává jim konkrétní tvar a uklidňuje čtenářovu mysl domněnkou, že lidskost má v moderní společnosti stále ještě místo. Už jen proto, že tu společnost tvoříme my sami svým jednáním. Zvláštní je, že nás o tom přesvědčuje postava, jež strávila takřka třicet let ve vězení za znásilnění a vraždu. Ale možná právě ta ztráta svobody, uvědomění si vlastního selhání a následné rozhodnutí být lepším člověkem, je přízračným kouzlem celé sbírky. Oceňuji, že autor nemoralizuje a nevidí svět černobíle, ale s mnoha odstíny barev. Člověk se ze svých chyb má poučit, ne se jich zaleknout, nebo se jimi nechat zničit. A špatné věci zůstávají špatnými, i když si je obhájíme všelijak. Naneštěstí prakticky všem povídkám chybí závěrečné vyvrcholení, které by epizodám nasadilo korunu. Faktem je, že pointou tu bývá často život sám, ale přesto se nemohu zbavit lehkého zklamání nad promarněným potenciálem.... celý text
trudoš