Vladimír Vavřínek

česká, 1930

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih
Dějiny Byzance
Dějiny Byzance
Dějiny Řecka
Dějiny Řecka
CM 863: Svatí Cyril a Metoděj – dějiny, tradice, úcta
CM 863: Svatí Cyril a Metoděj – dějiny, tradice, úcta
Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem
Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem

Nové komentáře u autorových knih

Dějiny Řecka Dějiny Řecka

„Zatím jsem četla jen část věnující se Řecku od vzniku jeho státnosti (1828) do současnosti (resp. roku vydání: 1998), což je ale suverénní většina tohoto tlustospisu. Antika a Byzanc, k nimž i v češtině existuje řada monografií, totiž dostaly nepoměrně méně prostoru než moderna. A jelikož si starší dějiny hodlám nechat na jindy, dovolím si napsat komentář k přečtené části dřív, než svoje dojmy zapomenu. Nejprve objektivně. Na to, jak třaskavé moderní dějiny jsou, se Pavlu Hradečnému podařil celkem vyvážený výklad. I tak sice mezi řádky prosvítají jeho preference, například hodnocení "demokracie dobře, monarchie špatně". Nicméně nevynechává ani informace problematické, málo líbivé a kontroverzní. Třeba o teroru demokraticko-humanistických venizelistů proti royalistům, který se rozpoutal za první světové války po emigraci krále, nebo naopak o poměrně prosperujícím hospodářství za junty plukovníků. Mně osobně přišlo škoda, že čím starší dějiny, tím zběžněji jsou podány. O válce za nezávislost či o bavorokracii se čtenáři dostane jen základních informací, kdežto každé volby z 90. let jsou rozebrány do takových detailů, jako je procentuální úspěch nejokrajovějších straniček. Po dočtení posledních kapitol mám intenzívní pocit, že osobně znám Karamanlise, Papandrea a Mitzotakise. Ale já bych radši znala prvního prezidenta Kapodistriase, smutného a asketického osvícence, jehož vláda nad Řeckem byla absolutní sebeobětí. Novodobá politika - likvidace národní suverenity, skandály a věčné volební tahanice mezi Nea Dimokratia a PASOKem - jaksi postrádá romantičnost. A teď subjektivně. V Řecku si připadám doma a považuji Řeky za svůj adoptivní národ; proto mi každá kapitola něco připomněla... nebo dovysvětlila. Pochopila jsem, proč rodný dům Kemala Atatürka v Soluni hlídá děsivá vysokánská zeď s ostnatým drátem a kamerami (Turci si v něm v 70. letech zinscenovali výbuch jako záminku k pogromu na Řeky v Cařihradě). Došlo mi, že nadživotní portrét Kolokotronise není na budově muzea v Korinthu jenom proto, že tento rek patří k hrdinům osvobozovací války; kousek odtud se totiž odehrála slavná bitva v soutěsce Dervenakia, kde na hlavu porazil Turky. O něco lépe teď rozumím i tomu, proč řečtí studenti tak rádi mávají vlajkami se srpem a kladivem a čmárají rudé hvězdy (doteď se mi to různí lidé pokoušeli vyložit, ale odpověď ve stylu komunisté prohráli v občanské válce je trochu matoucí). A konečně jsem si prostudovala peripetie boje o verginské slunce mezi Řeckem a, ehm, tím státem, kterému se v Řecku neříká Makedonie. Coby někdejšího obyvatele Soluně, který první den zíral na obří nápis μακεδονια ειναι ελληνικη (Makedonie je řecká) jako tele, mě totiž tahle věc strašně zajímá. Nu, a také jsem měla strašnou radost z každé zmínky o Soluni, neřku-li z fotky této špinavé škaredé metropole, v níž proběhla většina atentátů, protože jééé, to je u nás!. Značnou část toho, co jsem věděla o řeckých dějinách, mi vyprávěli samotní Řekové. Kniha tomu dodala rámec a souvislosti. Od jistého Kerkýřana jsem slyšela o pogromu proti cařihradským Řekům, při němž byl zaživa upálen otec jeho přítele; konečně znám kontext. Také už chápu třeba to, proč měl můj kamarád v očích slzy, když mluvil o maloasijské katastrofě. Tehdy jsem myslela, že vím, oč jde (prohra Řecka ve válce s Tureckem, ztráta odvěkého území a povinná výměna obyvatelstva), ale můj dřívější turecký zdroj elegantně pomlčel o masakru ve Smyrně, takže mi tak prudké emoce zůstaly záhadou. Ale hlavně mi všechny kapitoly o moderní historii připomněly jeden soumrak v Athénách. Šli jsme s mým dobrým přítelem, sefardským Židem z Rhodu, z hory Lykabéttu, odkud jsme pozorovali západ slunce, na náměstí Omonia. Za tu cestu mi stihl vyložit novější řecké dějiny, počínaje historkou, jak Kapodistrias lstí naučil Řeky jíst brambory, a konče tragickou a bizarní smrtí krále Alexandra. A znovu se musím obdivovat jeho znalostem. Stýská se mi po Řecku (existuje pro to slovo νόστος, odtud nostagie) a Dějinám jsem vděčná, že mě alespoň nutí vzpomínat.“... celý text
— JulianaH.

Církevní misie v dějinách Velké Moravy Církevní misie v dějinách Velké Moravy

„Naozaj zaujímavá kniha, dobre sa číta. Napriek tomu, že vyšla kedy vyšla, nesrší z knihy nenávisť voči viere (kresťanskej či predkresťanskej), a na základe archeologických a písomných prameňov je čitateľom priblížený zánik starého sveta a zrod sveta kresťanského, plného úkladov a mocenských zápasov. Veľmi zaujímavý pohľad na zánik Avarského kaganátu, podložený, a pritom som sa s ním v novšej spisbe nestretol (alebo mi to aspoň neutkvelo v pamäti). O obrátení Bořivoja, o zločinoch Franskej ríše voči nekresťanským Germánom a Slovanom...“... celý text
— Ivan53

Dějiny Řecka Dějiny Řecka

„Autoři v této knize s láskou přistoupili k řeckým dějinám a velice detailně je nám v této knize podali.“
— Kuža007

Dějiny Byzance Dějiny Byzance

„Skvělá kniha, která vznikla díky skvělé týmové práci našich byzantologů, či spíše odborníků na Římskou říši na východě. Je to skvělá monografie o historii a kultuře Byzantské říše od jejích počátků do jejího smutného konce.“... celý text
— Kuža007

Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem

„Sympatický modernější výklad k cyrilometodějské misii. Samozřejmě je to čistě pohled historika a kniha by mohla být klidně třikrát delší. Ale stojí za přečtení.“... celý text
— PMR

Přejít na knížky autora