Vladimír Papoušek

česká, 1957

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Rytmy a gravitace

Rytmy a gravitace - Vladimír Papoušek

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díl... detail knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih
Egon Hostovský: Člověk v uzavřeném prostoru
Egon Hostovský: Člověk v uzavřeném prostoru
Rytmy a gravitace
Rytmy a gravitace
Hledání literárních dějin
Hledání literárních dějin
Chór a disonance: Česká literatura 1947–1963
Chór a disonance: Česká literatura 1947–1963

Nové komentáře u autorových knih

Literatura a kánon Literatura a kánon

„Zajímavý soubor textů vyjadřujících se k tématům kánonu, kanonicity, kontinuity, dějin a tradice. Velmi oceňuji, že prostor dostaly často protikladné názory, a tak je sborník skutečně místem dialogu, nikoliv jednostranného monologu. Co mi ze všech příspěvků vyplývá? Vyplývá mi, že potřeba kánonu je esenciální potřebou, jednotlivé jeho prvky (knihy) jsou však neesenciální, proměnlivé. Esenciální je tedy jeho výskyt a potřeba, to, že lidé kánon vytvářejí, orientují se díky němu, navzájem komunikují. Konstruktem (neesenciálním) je selekce knih, nikoli potřeba této selekce. Kánon není souborem knih, či vzorných autorů (antický koncept), ale myšlenková a dokonce bych řekl i existencionální potřeba lidstva, kultury a ve výsledku i jednotlivce. Každý máme svůj menší kánon, který se více či méně liší od toho aktuálně platného, společensky legitimizovaného kánonu. Potřeba dát řád skutečnosti, je to, co stojí za pojmem kanonicity.“... celý text
— Knišíl

Jazyky reprezentace Jazyky reprezentace

„z celého sborníku stojí za přečtení jen první dvě studie: o metafoře od P. A. Bílka a o mimési a performanci od Svatoně“
— los

Jazyky reprezentace 2 Jazyky reprezentace 2

„studie Yakimové o literárním kánonu k zamyšlení; Šmahelová opět s paradigmatem a diskursem; pro pobavení i diskusi závěrečnou případovku o seriálu Žena za pultem“... celý text
— los

Dějiny „nové“ moderny 3. Věk horizontál Dějiny „nové“ moderny 3. Věk horizontál

„Je vidět, že autoři už přišli na klíč, jak s výkladem literatury naložit. První díl jsem hodnotil nejhůře, protože se zmítal v neujasněnosti koncepce, druhý byl již koncentrovaný a tento třetí stejně dobrý jako druhý. Ten prostřední to měl totiž "nejjednodušší", neboť se nelámaly epochy. V tomto třetím dílu je třeba vyzdvihnout kontextuální kapitolu Jiřího Brabce Spisovatelé ve "věku železa a ohně" a na ni navazující studii téhož autora o próze Horizonty vědění a řeči. Skvělé jsou i dílčí kapitoly Jiřího Wiendla Metamorfózy básnického obrazu, Michala Bauera Básník, spisovatel, umělec nebo Jiřího Vojvodíka Experimenty se skutečností. Protože tento díl zpracovává celé období protektorátu i třetí republiky, měl velmi těžkou úlohu, neboť řada kontinuit byla dvakrát rozpojena. Zvolené řezy jsou však velmi účinné a vypovídající, celek dává velmi komplexní představu nejen o jednotlivých obdobích, ale i o celkových proměnách myšlení, vizí, nadějí i zklamání. Podrobně rozebírá jednotlivé kampaně, kauzy, pohled marxistické literatury a kritiky i katolických kruhů, analyzuje představy surrealistů apod. Jsem šťastný, že se mi tato trilogie dostala do ruky, velmi mě obohatila v mnohých souvislostech české literatury a kultury a ukázala mi i silné a slabé stránky analytických přístupů k literatuře a jejich dějinám.“... celý text
— Apo73

Dějiny nové moderny 2. Lomy vertikál Dějiny nové moderny 2. Lomy vertikál

„Tak pokud jsem se pozastavoval u prvního dílu nad tím, že autoři uvízli v pasti současné literární vědy a nevědí, jestli mají být moderním postmoderní, postpostmoderní, postdějinní či jacíkoliv jiní, tak jakoby se v druhém díle našli. Uklidnili. Rozhostil se klid a najednou je všechno jasné. Kniha jako dobře uzrálé víno. Všechny ty mohutné roviny, jako byly v prvním díle, tu jsou opět, seznamy prvních vydání za ten který rok, a hlubinné studie - tentokrát nenavázané na časovost, ale pouze ohraničené vymezenými roky a řez danou skutečností v určitém úhlu. Dokonce bych řekl, že jsou to jedny z nejlepších studií, jaké jsem kdy četl - zejména Weindlův chytrý text o třech zásadních konceptech Systémy v poločasu rozpadu je snad vůbec nejlepší, ale i Brabcův úvod Spisovatelé v proměnách meziválečného světa je hutný a vskutku širokopásmový, stejně jako další studie od Papouška (Dotek nicoty a rozprava o ohrožené jedinečnosti člověka) nebo od Veberové (Mystika půdy, národa a krve). Zkrátka skvělá práce a už se těším na třetí, časově nejdelší a stránkově taky nejvýživnější díl. Skvěle!“... celý text
— Apo73

Přejít na knížky autora