Viktor Knapp
česká, 1913 - 1996
Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u autorových knih
Problém nacistické právní filosofie
„Pre mňa osobne jak študenta práva a záujemca o nacizmus veľmi zaújmavé dielko.
Natrafil som naň v školskej študovni (inde ho ťažko nájdete) a je staré a zapadnuté, ale veľmi dobre zrobené a tie Knappove zdroje a informácie by dnes človek už našiel ťažko inde.
Je iste zaújmavé, že nacisti veľmi zásadne hlásali istú formu prirodzeného práva a neznášali rímske pravo (ostatne to mali aj v programe) ale Knapp to rozoberá blizsie - ako vychadzali z morálky a z duše ľudu a z toho že tá sa prejavuje vo Vodcovi a že sudca má len uhádnúť čo najpresnejšie Vodcovu vôľu (čo sú už fakt smiešne veci).“... celý text
— LordByron
Teorie práva
„Viktor Knapp patří mezi podivuhodné figurky českého práva. Hned po válce vznesl drtivou kritiku nacistické právní filosofie, ačkoliv v průběhu okupace byl takový… polokolaborant. Spíš tak ze čtvrtiny. Následuje socialistická diktatura a Knapp se stává členem kanceláře prezidenta republiky a o procesu s Horákovou mimo jiné píše:
„[P]ředseda senátu vede spor energicky, zachovává procesní řád, rozlišuje politické motivy od vlastních trestných činů a dovede při zachování trestního řádu náležitě zdůraznit politické momenty výslechu. … Rovněž hlavní prokurátor (míněn patrně Urválek) působil dobrým dojmem.“
Následně píše učebnici, ve které mimo jiné kritizuje minulý režim (pravda, poměrně opatrně). Přes to všechno se mnozí odborníci shodnou, že se jedná o možná největšího českého právníka 20. století.
A pravdou zůstává, ať se k jeho osobnosti stavíme jak je nám jen libo, že jeho knihy patří ke klenotům české právnické literatury. Osobně mám vysloveně úchylku na Problém nacistické právní filosofie a musím říct, že i Teorie je skvělá. Pravda, moc jsem si ji po těch třech jiných učebnicích teorky nevychutnal, ale co mohu říci jistě, jedná se o nejlépe napsaný text o teorii práva v naší provenienci (a ano, otevřel jsem si pro to i Gerlochovu, ač mi u toho vstávaly chlupy na zádech), která navíc patrně nejlépe kombinuje celé množství právních disciplín – sociologii, filosofii, teorii, psychologii, trošku těch dějin.
Navíc přináší zcela specifickou problematiku – informační systémy. Ne že by to bylo moc zajímavé, ale hej, jinde to nenajdete. On byl tedy Knapp na ASPI (na jehož tvorbě ostatně spolupracoval a které má dodnes uživatelské rozhraní z dob jeho vzniku…) vůbec tak jako vysazený.
Uvědomme si však, že je publikace poměrně krátká a rozhodně neřeší veškerou právněteoretickou problematiku, kterou člověk musí ovládat (třeba aktivitě normy je věnováno poměrně málo místa, jestli se nemýlím, například retrospektiva nebyla zmíněna vůbec, abych uvedl příklad) a navíc tu obsaženou demonstruje poměrně zastaralým způsobem. Jedná se tedy spíše o brilantní text, který člověku ukazuje, jak o právu uvažovat, méně o učební pomůcku. Což knihu ale jenom činí o to zajímavější.“... celý text
— Set123
Problém nacistické právní filosofie
„Ač můžeme k některému působení profesora Knappa mít osobní výhrady, sotva můžeme, po mém soudu, tvrdit, že to nebyl bezkonkurenční logik s bystou myslí. Tato kniha je upřímně fascinující. Profesor zde, coby osoba, která prošla válkou a jejíž rodiče byli za nacistické totality zabiti, naprosto (no dobře, ne naprosto, ale rozhodně více než by bylo pochopitelné) chladně rozpitvává právní díla nacistických „myslitelů“ a rozebírá jejich reze na šroubečky. Není, myslím, překvapivé, že logického, pochopitelného a dlouhodobě funkčního (v normálním světě, ve světě totalitarismu patrně funguje jen to, co nemá žádný smysl, takže svůj účel pánové jako Freisler, Messerschmidt, či Heydebrand a jejich dílo patrně splnili) našel autor pramálo. A upřímně docela dobře odhalil, že to co se ukázalo relativně funkční, či logické nakonec byla klasická státověda, klasické právo, pouze pojmenované poněkud jinak: „A trochu mrazí při pomyšlení, že nová nomenklatura stála miliony a miliony lidí život.“, říká poněkud nadsazeně.
Každopádně, jakým slovem by se dal shrnout celý obsah toho germánského práva, z čeho všechno nacistické právo pramenilo? Není v tom nic jiného, než Volksgeist – duch národa. A kde sídlí podle německých filosofů tento duch? Ve vůdci. Což je sice koncept odpovídající fašistickým režimům (Které (nebo alespoň jejichž pohledy na právo) přirozeně celá tato kniha demoluje coby imbecilní a hloupé, ač připouští, že korporativní fašismus Itálie byl výrazně méně absurdní než ten nacistický. A ano, připouštím, že by mohla být vedena debata, zda je nacismus ještě vůbec fašismus, ale to sem netahejme.), ale neodpovídající běžné logice, jak ostatně Kanpp demonstruje milionkrát lépe, než bych svedl já zde v jakémsi shrnutí.
Krásné je, nebo mě se alespoň zdálo, to, jakým způsobem dekonstruuje Knapp definici práva od, tuším, Franca, „Právo je to, co je ku prospěchu německého lidu.“, v rámci dynamického pohledu na právo. Činí tak na velice názorném příkladu napadení Polska, což se rovná rozpoutání války. Podle dané definice byla tato akce bezprávím, neboť vedla, přiznejme si to, k utrpění německého národa – jde přeci o důsledek, ne důsledek předpokládaný. Na straně druhé však nacistická právní věda, za právo považuje i neformální vůdcovy pokyny, natož pak ty formální. A tak se nám neodvratitelně dostává závěru, že napadení Polska bylo v rámci systému „bezesporu posledního polyhistora“ Hitlera právem, i bezprávním. Bravurní.
Celá kniha je nad to psána s nádechem až jedovaté ironie:
„V státě nacistickém však je tomu docela jinak. Tam žije právo v duších lidé. Tam stačí ponořiti se do hlubin svého nitra, chvíli tam naslouchat té hudbě sfér a právo je tu. Jak jednoduché, jaksi jako „Stolečku, prostři se!“ a všude od paláců velkoměst až do nejzapadlejší vísky stejné právo!“
Nebo když popisuje poznávání práva, které nezvratně formuluje takto:
„Srovnávám tu tedy se svým ideálem a stanovám vůdci normu (což je důsledek nemálo paradoxní), tedy vyjádřeno psychologicky, chci aby vůdce chtěl (a to ať to sám chce či nechce), tedy chci svrchovaně, aby vůdce svrchovaně chtěl.“ Ano, až sem nás dovedla logika nacistických myslitelů.
Co je také nemálo důležité je to, že se kniha skvěle čte. Profesor Knapp byl opravdu bravurním stylistou už zamlada. Závěrem jedna poznámka, varování, se kterým se připojuji k autorovi: kniha řeší nacistickou právní filosofii – jen a pouze tu. Ne filosofii politickou, ne genesi nacismu, ne jeho psychologii, ani ne aplikované právo – nacistické zákonodárství jako takové. Hlavním předmětem je ta parodie na přirozené „národní“ právo nacistů. Osobu, kterou právo nezajímá nebude patrně mnoho zajímat ani tato kniha. Pokud váš zajímá právě spíše politická filosofie a psychologie nacismu, doporučuji spíše Původ Totalitarismu od Arendtové, nežli tuto knihu.“... celý text
— Set123
Teorie práva
„Učebnice je super, ale forma výkladu je pro nezvyklé čtenáře poněkud zhuštělá a přehlcená fakty. Kdo není zvyklý hodně číst a odbornější věci, může mít s tím problém.
Laikům bych ji asi nedoporučila, i když záleží na každém čtenáři individuálně.“... celý text
— kate9326
Právní propedeutika
„Hodně zajímavá knížka se základy práva“
— kate9326
Viktor Knapp - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Biografie a memoáry Právo
Štítky z knih
nacismus právo studie učební texty právní věda teorie práva propedeutika, všeobecný úvod
Knapp je 0x v oblíbených.