Populární knihy
Nové komentáře u knih Tomáše Holuba
„Plzni závidím jen dvě věci. Že je trvalým bydlištěm mé nejlepší kamarádky... a jakého tam mají biskupa. Na knihu jsem se proto velmi těšila, má očekávání však byla zklamána.
Asi nejvíc mému čtenářskému zážitku uškodilo to, že jsem ji nečetla hned jak vyšla. Za těch osm let docela zestárla, tazatel i tázaný už jsou dneska poněkud jinde a kniha tím pro dnešek trošku ztratila smysl. Leda na porovnání.
Dále mi připadá trestuhodné, jak je krátká. Přečetla jsem ji tak strašně rychle, že z ní ve mně nic nezůstalo. Veselovský je pro mě záruka kvality, ale tohle mi na jeho poměry přišlo povrchní. Na vině je nejspíš skutečnost, že se s Holubem za účelem rozhovoru sešel pouze čtyřikrát, což se mi na tak zajímavého člověka, jakým Holub je, zdá opravdu málo. Fotografie přes celou (kolikrát i dvoj)stránku potenciální prostor ještě zmenšují (a kromě toho se k nim černobílý tisk ani ve většině případů nehodí).
Když to shrnu, pro seznámení s osobností současného plzeňského biskupa spíš než číst toto doporučuju sledovat jeho vlastní sociální sítě a rozhovory s ním v médiích audiovizuálních.“... celý text
— Candide
„Kniha mě zaujala názvem. Po pravdě o Tomáši Holubovi jsem do té doby neslyšela. Když jsem navíc zjistila, že rozhovor vede můj oblíbený Martin Veselovský, neváhala jsem a pustila se do čtení.
Zajímavého je tam toho spoustu. Od dětství, přes cestu do semináře až po současnost a práci s mladými. Hodně mě zaujala kapitola, když byl kaplanem na zahraničních misích. Co mě naopak trochu nudilo, byl popis církve coby instituce. Celkově to hodnotím kladně, postřehy a myšlenky člověka, který nás může obohatit.“... celý text
— Maki229
„Krátká kniha rozhovorů s plzeňským biskupem. Příjemné a povzbuzující čtení.“
— Emik87
„Tomáš Holub je mi lidsky ne zcela sympatický typ muže.
Bez urážky - je to víc pocitové než rozumové, ale je to tak.
Martin Veselovský pro mě symbolizuje přesný opak a byl to on, kvůli kterému jsem po knize sáhla.
Rozhovor odkrývá skutečně zdravě zakotvený svět víry, která pramení ze vzdělání, modlitby a neustálého dialogu uvnitř Církve i se světem 'nevěřícím', který dobře reprezentuje tazatel.
V zásadě s myšlenkovým světem Tomáše Holuba a jeho prezentací víry a církevního prostředí víc než souzním. Třeba 'mužskou spiritualitu', kterou zmiňuje mirektrubak bych velice ocenila. Asi mám taky kousek 'kluka' v sobě ;o)
Zároveň jsem pochopila, co nejmladšího biskupa formovalo a proč na mě působí lidsky lehce kontroverzně. Ovšem dlužno podotknout, že se vším statečně bojuje a je schopen zakomponovat překážky do zrání osobního vztahu k Bohu a katolické víře. To jsou v rozhovoru asi nejsilnější momenty.
Výborný rozhovor. Cena Ferdinanda Peroutky je ve správných rukou!
5/4“... celý text
— Chesterton
„„Jestliže je víra skutečně ve své podstatě vztah k Bohu, tak nejde na prvním místě o nějakou moji pravdu, ale především o pevný vztah, který může získat nový rozměr v okamžiku, kdy se dostane do nového prostředí, do nových souvislostí. (...) Pokud chápu víru jen jako svou pravdu, o které jsem přesvědčený a kterou hájím, pak má charakter ideologie. Pokud jde o vztah živého člověka k živému Bohu, tak ten dostává neustále nové rozměry jako každý jiný vztah, který není zabetonovaný.“
Měl jsem z tohoto knižního setkání s Tomášem Holubem velkou radost. Nejen, že potvrdil pocit, který jsem si o plzeňském biskupovi udělal na základě jeho mediálního působení, ale ještě dokázal prohloubit vědomí názorového souladu mezi mým a jeho světem. Jeho víra je moderní a tolerantní, v dobrém slova smyslu neideologická. A taky odvážná, otec biskup nepatří k lidem kteří „spoustu výzev okolního světa vnímají jako ohrožení ze strany zla, ne jako výzvu k dialogu“, neuchyluje se ke zjednodušenému vidění světa, ve kterém se katolíci obelhávají tvrzením, že „jen my to děláme dobře a okolní svět je zkažený“. Ocenil jsem i jeho odstup od politického katolického konzervatismu a jeho schopnost vidět (a nahlas pojmenovat!) riziko, že „ve skutečnosti to lpění na minulosti bude chránit jen nějaké patvary skutečného křesťanství, ne jádro jeho zvěsti“.
Výběr tazatele se mi jevil jako vyloženě šťastný. Martin Veselovský dokázal, že je výborný novinář, nachystal si chytré otázky a dokázal i pohotově reagovat v průběhu rozhovoru. Navíc ze své pozice přemýšlivého nevěřícího vytvářel komunikační napětí, které však stále zůstávalo konstruktivní – myslím si, že přesně takhle by měl dialog vypadat, aby byl oboustranně prospěšný.
Bylo mi líto, že nevelký rozsah knihy neumožňoval hlubší rozbor jednotlivých témat, i tak zde ale bylo dost podnětů k dalšímu promýšlení. Z probíraných témat mě asi nejvíc zaujaly myšlenky týkající se mužské spirituality, což je téma, které mi není intuitivně blízké (vlastností, které jsou tradičně považovány za ženské, se nejen nebojím, ale dokonce si je v sobě záměrně pěstuju :-), tak jsem byl rád za možnost nahlédnout trochu pod povrch takto pojímaného vztahu k víře.
A ještě jedna myšlenka, která podle mě dobře ilustruje názorový svět otce biskupa: „Jsem přesvědčený, že každý, kdo objeví základní roviny svobody, pravdy a lásky, se něčeho božského dotkne. Dokážu si i představit, že bych nevěřil v personálního Boha, nakonec mám kolem sebe hodně skvělých lidí, kteří v personálního Boha nevěří. Ale věřím, že v těch základních hodnotách má i u nich stejně Hospodin prsty.““... celý text
— mirektrubak
Knihy Tomáše Holuba
Štítky z knih
rozhovory armáda katolická církev vojenství pastorace, pastorační péče biskupové, arcibiskupové duchovní služba pastorální teologie obrana státu, obrana země ozbrojené síly
Holub je 1x v oblíbených.