Tomáš Holub

česká, 1967

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Biskup na snowboardu Biskup na snowboardu

Krátká kniha rozhovorů s plzeňským biskupem. Příjemné a povzbuzující čtení.
Emik87


Biskup na snowboardu Biskup na snowboardu

Tomáš Holub je mi lidsky ne zcela sympatický typ muže. Bez urážky - je to víc pocitové než rozumové, ale je to tak. Martin Veselovský pro mě symbolizuje přesný opak a byl to on, kvůli kterému jsem po knize sáhla. Rozhovor odkrývá skutečně zdravě zakotvený svět víry, která pramení ze vzdělání, modlitby a neustálého dialogu uvnitř Církve i se světem 'nevěřícím', který dobře reprezentuje tazatel. V zásadě s myšlenkovým světem Tomáše Holuba a jeho prezentací víry a církevního prostředí víc než souzním. Třeba 'mužskou spiritualitu', kterou zmiňuje mirektrubak bych velice ocenila. Asi mám taky kousek 'kluka' v sobě ;o) Zároveň jsem pochopila, co nejmladšího biskupa formovalo a proč na mě působí lidsky lehce kontroverzně. Ovšem dlužno podotknout, že se vším statečně bojuje a je schopen zakomponovat překážky do zrání osobního vztahu k Bohu a katolické víře. To jsou v rozhovoru asi nejsilnější momenty. Výborný rozhovor. Cena Ferdinanda Peroutky je ve správných rukou! 5/4... celý text
Chesterton


Biskup na snowboardu Biskup na snowboardu

„Jestliže je víra skutečně ve své podstatě vztah k Bohu, tak nejde na prvním místě o nějakou moji pravdu, ale především o pevný vztah, který může získat nový rozměr v okamžiku, kdy se dostane do nového prostředí, do nových souvislostí. (...) Pokud chápu víru jen jako svou pravdu, o které jsem přesvědčený a kterou hájím, pak má charakter ideologie. Pokud jde o vztah živého člověka k živému Bohu, tak ten dostává neustále nové rozměry jako každý jiný vztah, který není zabetonovaný.“ Měl jsem z tohoto knižního setkání s Tomášem Holubem velkou radost. Nejen, že potvrdil pocit, který jsem si o plzeňském biskupovi udělal na základě jeho mediálního působení, ale ještě dokázal prohloubit vědomí názorového souladu mezi mým a jeho světem. Jeho víra je moderní a tolerantní, v dobrém slova smyslu neideologická. A taky odvážná, otec biskup nepatří k lidem kteří „spoustu výzev okolního světa vnímají jako ohrožení ze strany zla, ne jako výzvu k dialogu“, neuchyluje se ke zjednodušenému vidění světa, ve kterém se katolíci obelhávají tvrzením, že „jen my to děláme dobře a okolní svět je zkažený“. Ocenil jsem i jeho odstup od politického katolického konzervatismu a jeho schopnost vidět (a nahlas pojmenovat!) riziko, že „ve skutečnosti to lpění na minulosti bude chránit jen nějaké patvary skutečného křesťanství, ne jádro jeho zvěsti“. Výběr tazatele se mi jevil jako vyloženě šťastný. Martin Veselovský dokázal, že je výborný novinář, nachystal si chytré otázky a dokázal i pohotově reagovat v průběhu rozhovoru. Navíc ze své pozice přemýšlivého nevěřícího vytvářel komunikační napětí, které však stále zůstávalo konstruktivní – myslím si, že přesně takhle by měl dialog vypadat, aby byl oboustranně prospěšný. Bylo mi líto, že nevelký rozsah knihy neumožňoval hlubší rozbor jednotlivých témat, i tak zde ale bylo dost podnětů k dalšímu promýšlení. Z probíraných témat mě asi nejvíc zaujaly myšlenky týkající se mužské spirituality, což je téma, které mi není intuitivně blízké (vlastností, které jsou tradičně považovány za ženské, se nejen nebojím, ale dokonce si je v sobě záměrně pěstuju :-), tak jsem byl rád za možnost nahlédnout trochu pod povrch takto pojímaného vztahu k víře. A ještě jedna myšlenka, která podle mě dobře ilustruje názorový svět otce biskupa: „Jsem přesvědčený, že každý, kdo objeví základní roviny svobody, pravdy a lásky, se něčeho božského dotkne. Dokážu si i představit, že bych nevěřil v personálního Boha, nakonec mám kolem sebe hodně skvělých lidí, kteří v personálního Boha nevěří. Ale věřím, že v těch základních hodnotách má i u nich stejně Hospodin prsty.“... celý text
mirektrubak



Biskup na snowboardu Biskup na snowboardu

Otec Tomáš Holub neměl (a nemá) v životě jednoduché role (vojenský kaplan v Bosně, vyjednávač církevních restitucí, biskup plzeňské diecéze), ale je vidět, že vše - s Boží pomocí - zvládá skvěle a dělá skutečně nejlépe, jak může. Kniha mohla být delší a obsažnější. :-)... celý text
huhuhu


Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce

Disertační práce, kterou napsal budoucí biskup Tomáš Holub a která knižně vyšla jen s drobnými stylistickými úpravami, si klade za cíl „posoudit…slučitelnost použití vojenské síly ve smyslu preemtivní a preventivní obrany s principy křesťanského učení o tzv. spravedlivé válce a upřesnit a jasné formulovat kritéria pro její použití.“(str.8) Autor se jako vojenský kaplan zúčastnil zahraničních mírových misí a svou zkušenost z působení v armádě přetavil i v dalších knihách z prostředí pastorační služby v AČR. Výběr tématu práce, se kterou obhájil doktorát morální teologie na KTF UK je tak logickým završením propojování dvou světů armády a katolické církve a koncem korunující toto dílo po kterém následovaly vyšší posty v rámci ŘKC vedoucí až k jeho jmenování plzeňským biskupem v roce 2016. Po krátkém úvodním nástinu východisek fundamentální etiky po II. Vatikánském koncilu a zdůrazněním nezbytnosti dávat nauku učení o spravedlivé válce do „kontextu etiky inspirované evangeliem a směřující k míru.“(str.25) je první polovina knihy věnována vývoji učená o spravedlivé válce od starověkého Řecka po dnešní diskuzi. Najdeme zde ale jen tu část světové historie uvažování o spravedlivé válce, ze které čerpala křesťanská západní tradice. Nejdetailněji se T. Holub věnuje diskuzím o vojenské reakci USA a jejich spojenců po teroristickém útoku 11.záři 2001 se zvláštním zřetelem na reakce představitelů (i lokálních) a teologů ŘKC, které tak doplňují stanoviska a argumenty politických reprezentantů spojenců ve válkách v Afghánistánu a Iráku a nadnárodních organizací. Velmi vhodně zvolené oddělení dvou výše zmíněných konfliktů ilustruje rozdíly v etické argumentaci pro použití vojenské síly v těchto rozdílných případech a jejich recepci na mezinárodní i národní (USA, Velká Británie) scéně. Již v názvu knihy zmíněné návrhy kritérií, kterými by bylo možné posuzovat etickou relevanci i budoucích vojenských úderů v rámci bojů proti terorismu zde není účelné vypisovat všechny. Větší pozornost je v knize věnována hledání legitimní autority, která by mohla rozhodnout o oprávněnosti použití vojenské síly, což je ve světě mezinárodních institucí mimořádně důležité téma. Většina kritérií jsou součástí nauky o spravedlivé válce, zde jsou aktualizovány na do nedávné doby neznámé a tudíž nepromýšlené situace mezinárodního terorismu a s ním spojených etických problémů. Kritéria poté autor aplikuje na dva v díle rozebírané vojenské konflikty s rozdílnými výsledky – zatímco u války v Afghánistánu lze najít silné argumenty pro legitimní vojenskou akci (aniž by tím byly schvalovány všechny prostředky a naplnění ostatních kritérií jako např. vojenský úder až jako poslední možnost), u tzv. druhé Irácké války je obhajoba konfliktu jako odstranění potencionální hrozby vyhodnocena jako nedostatečná k odpovědi tak závažné, jako je válka. V této nejdůležitejší části mi jako katolíku v zahraničně-politických otázkách vyrostlém na názorech politologa Romana Jocha chybí zdůraznění morální povinnosti státníků chránit své občany. Kritérium proporcionality (str. 166) je závažné, pro mě ale nad ním stojí právě ochrana vlastních obyvatel, což pro mě váhy toho, co státu hrozí a co způsobí preventivním i preemtivním útokem, dost vychyluje pro i preemtivní obranu. Hledání odpovědí na velmi složité otázky je ale u Tomáše Holuba příkladné a důsledné a nemůžu než potvrdit, že je „…díky racionálnímu fundamentu ve své kritické funkci obhajitelné i mimo křesťanský rámec“ (str. 171)... celý text
alweryon