1. Domů
2. Autoři
3. Tomáš Forró
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze

Nová kniha Tomáše Forró

Zpěv sirén: Putování do srdce ukrajinské války

Zkušený slovenský reportér Tomáš Forró přináší nepřikrášlený, mnohostranný pohled na konflikt probíhající na Ukrajině, který se vymyká běžnému mediálnímu obrazu... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Tomáše Forró

Zlatá horečka

„„Venezuela se stala sociální laboratoří, v níž sledujeme zánik světa, jak jsme ho znali.“ Je to drsný pohled na zemi s dlouhou (nezávislá je od roku 1811) a bohatou (na vrcholu ropného boomu v 70. letech létal Concorde na pravidelné lince Paříž–Caracas) historií, která se v posledním desetiletí propadla do spirály chaosu, násilí a nedostatku. Socialistické vlády dovedly ropný průmysl k zániku, projedly olbřímí bohatství a postupně úplně rezignovaly na blaho obyvatelstva, jejich špičky naopak společně s armádou a zločineckými gangy tyjí z obchodu se zbraněmi či zlatem. A právě na byznysu s těžbou tohoto drahého kovu v odlehlé oblasti stolových hor na hranicích s Brazílií a Guyanou ukazuje Tomáš Forró „hluboký a nezvratný kolaps institucí, struktury společnosti a lidské morálky“, který se v současné Venezuele odehrává. Vydal se tam krátce po střetech domorodých Pemónů s vládními ozbrojenci v roce 2019, nedostal se ale o moc dál než do městečka Santa Elena de Uairén, protože u silnic „postávají každých pár kilometrů nějaké uniformy a kontrolují auta“ a vybírají „mýto“, v horších případech šikanují, unášejí, zabíjejí (autor měl štěstí, že skončil akorát nahý a s rozřezanými podrážkami bot). Pro cizince je zkrátka životu nebezpečné pohybovat se uprostřed hobbesovské „války všech proti všem“, kdy o kontrolu nad zlatými doly soupeří vládní síly, zločinecké bandy, komunistické bojůvky vyhnané z Kolumbie i domorodci, aniž by však kterýkoliv z aktérů mohl doufat, že se mu podaří nad ostatními zvítězit. Výsledkem je naprostá rezignace lidí uvězněných z nedostatku, ze kterého se nemohou dostat slušnou prací; ta je totiž vyplácena v domácí měně, která v důsledku hyperinflace ztratila hodnotu. „A když hladovíte a vidíte, že se zločin vyplácí, stane se návodem k přežití násilí.“ Ke knize jsem se dostal po americké intervenci v lednu 2026, namísto změny k lepšímu však spíše lze očekávat, že se do fronty na venezuelské nerostné bohatství zařadí i Trumpovi lidé…“... celý text
— kristleko

---

Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu

„Musel jsem se vrátit zpět, nejdříve jsem četl Zpěv sirén, kterým mě Forró nadchl. A Donbas je rovněž skvělý. Čte se to samo a to, jak to v tomto polozapomenutém koutě Evropy vypadá popisuje opravdu plasticky. Nemluvě o přechodech hranic. Já bych na to nervy neměl, natož koule. Doufám, že se mu povede situaci mapovat nadále a něčím dalším naváže. Ale budu rozumět tomu, když toho bude chtít nechat, tohle nejde dělat donekonečna.“... celý text
— Wereden

---

Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu

„Výborná kniha, která poskytuje plastický a vyvážený obraz Donbasu, mentality jeho obyvatel a války mezi separatisty a ukrajinskou vládou (autor sbíral materiál na obou stranách fronty). Čtivě napsáno, dobrá rovnováha mezi žurnalistickou faktografickou přesvědčivostí a osobní rovinou vyprávění včetně anekdot a dobrodružství.“... celý text
— jozik_v_tumane

---

---

Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu

„Donbas: Tam, kde pravda umřela jako první! Pokud chovám k někomu největší respekt, pak je to právě k novinářům, kteří jedou dobrovolně do bojových oblastí a nasazují svůj život, aby nám zprostředkovali autentické a aktuální dojmy z těchto míst. Zaslouží si uznání, velký obdiv a respekt. Jsem přesvědčen, že během své práce v terénu musel Tomáš Forró cítit neustálé mrazení v zádech, a přesně to jsem pociťoval i já během čtení. Kniha ve vás zanechá hlubokou emocionální stopu, která hraničí s depresí a naprostou bezmocí. Nejde o suchou politologickou příručku, ale o syrovou sondu do míst, kde „pravda přestala existovat a zbyl jen strach“. Co je vlastně pravda a kde přesně leží, to je otázka, na kterou není lehké odpovědět. Zvláště během vojenského konfliktu se musí brát v potaz plno dalších aspektů. Čtení je jako výchovná facka pro nás, kteří žijeme v relativním klidu a bezpečí střední Evropy; autorovo vyprávění je šokem. Ukazuje totiž, jak neuvěřitelně tenká je hranice mezi normálním životem a naprostým civilizačním kolapsem. Během čtení na vás působí silný pocit deziluze – ztráta jakékoli iluze o rychlém nebo černobílém řešení tohoto konfliktu. Zvláště silně kniha působí optikou dnešních dní; vědomí, že místa, která autor v letech 2016–2019 popisoval jako křehce fungující, jsou dnes v troskách, dodává textu až prorocký a tragický rozměr. Podrobný rozbor děje a struktury Forró v knize uplatňuje metodu tzv. literárního žurnalismu. Nečteme chronologický přehled bitev, ale mozaiku lidských osudů, které jsou rozděleny do několika hlavních linií. Autor se jako jeden z mála novinářů dokázal pohybovat na obou stranách frontové linie – jak na území kontrolovaném ukrajinskou armádou, tak uvnitř neuznaných separatistických republik (DLR a LLR). Kniha je pevně ukotvena v příbězích konkrétních lidí, skrze které autor vysvětluje makropolitiku a mechanismy hybridní války: Mamuka: Gruzínský dobrovolník, který v podstatě nezná nic jiného než válku. Přes konflikt v Gruzii se dostal na Donbas, kde bojuje na ukrajinské straně. Skrze něj čtenář prožívá čistý adrenalin, psychologii muže na frontě a motivaci cizinců, kteří do cizí války jedou střílet a umírat. Tato postava mi přirostla nejvíce k srdci. Je opravdu neuvěřitelné – stále se říká, že jeden člověk nemůže nic změnit ani ovlivnit, ale malé krůčky mohou vést k velkým změnám. Tohle je přesně ten příklad, kdy stojí za to zmínit, že předávání těchto brutálních válečných zkušeností je naprosto zásadní; právě díky nim se Ukrajina dokáže bránit a my můžeme dál žít svůj klidný život. Jura: Postava z druhé strany barikády. Bývalý kriminálník a člověk z okraje společnosti, který se stal proruským bojovníkem. Na jeho příkladu Forró brilantně demonstruje, jak separatismus nasál lidi bez budoucnosti, kterým zbraně a loajalita k „novému režimu“ daly pocit moci a smyslu. Tady je nutné říct, že i když Jura stojí na opačné straně barikády, jasně se zde ukazuje ona zmiňovaná roztříštěná pravda. Jura ji vidí úplně jinde, což čtenáře nutí k hlubokému zamyšlení nad tím, jak snadno dokáže mašinerie konfliktu semlít lidskou morálku a jak složité je soudit lidi v zóně bezpráví. Líza: Třetí část knihy, věnovaná dívce jménem Líza z předměstí Luhansku, je emočně vůbec nejsilnější. Ukazuje totální rozklad normálního života. Líza odešla z domova s představou, že se za pár týdnů vrátí, ale mezitím se její svět proměnil v dystopickou zónu ovládanou strachem, chudobou a dezinformacemi. Já to říkám pořád v každé recenzi – nejhorší pro mě je číst o utrpení žen a obzvláště dětí, což se zde opět potvrzuje. Člověku se hned vybaví ty drásavé obrazy uprchlíků a dětí, které musely opustit domov. Když čtete o tom, že separatisté umísťují minomety na střechu obytných panelových domů, a víte, že v těch domech žijí matky s malými dětmi, které sedí na zemi a modlí se, aby je raketa nebo dron minuly, je to naprosto šílené. A Donbas tohle peklo zažívá už od roku 2014. Děj knihy tak postupně graduje od popisu prvotního chaosu a idealistických očekávání z roku 2014 až po totální vystřízlivění, kdy se Donbas proměnil v zónu bezpráví, šedé ekonomiky, pašování a všudypřítomné korupce. Analýza hlavních témat Velice oceňuji, že Forró se nebojí rýpat do vosích hnízd a otevírá témata, která běžná média často zjednodušují: Anatomie hybridní války: Kniha funguje jako dokonalá učebnice moderního konfliktu. Autor ukazuje, že tanky a děla jsou až poslední fází. Tou první je totální destrukce informačního prostoru. Skvěle je tu vyobrazena ruská propaganda; tato pasáž je na jedné straně fascinující, ale na druhé strašně děsivá. Ukazuje, jak propaganda dokázala rozvrátit sousedské a rodinné vztahy na Donbasu, kde lidé pod vlivem televizních obrazovek uvěřili, že je jedou zmasakrovat „fašisté z Kyjeva“, i přesto, že sami na Donbasu žijí. Špína na obou stranách: Forró si nebere servítky. Přestože z textu jasně vyplývá, kdo je agresor a kde leží autorovo srdce, kniha nezamlčuje selhání ukrajinské strany. Opět oceňuji odvahu popsat korupci v ukrajinské armádě, chaos v administrativě, pochybné praktiky některých dobrovolnických praporů i fakt, že Kyjev v prvních letech konfliktu k obyvatelům Donbasu často přistupoval s přezíravostí. Tím je nevědomky vehnal do náruče Moskvy, protože lidé dostali pocit, že se na ně zapomnělo nebo že byli opomenuti. Tohle je ale těžké přímo určit, hraje tam roli plno faktorů. Psychologie přežití: Donbas je hodně specifické místo. Během Sovětského svazu region vzkvétal a prosperoval, po jeho rozpadu začal naopak upadat a rozkrádat se. Lidé tedy samozřejmě měli blíže k Sovětskému svazu, kdy se jim dařilo lépe, a opět tu nastupuje ruská prozíravost – vrazit kůl mezi ně, šířit propagandu a měnit zavedené pořádky. S tím samozřejmě souvisí i fakt, že nastal totální chaos, a toho chtěli využít ve svůj prospěch lidé, kteří měli peníze, moc a jméno. Právě proto se tu střetává několik názorových skupin a každá má své zájmy. Celou recenzi najdete na Instagramu: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

---

Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu

„Vyslechnuto v audioverzi výborně načtené hercem Baťkem. Tomáš Farró, zjevně velmi schopný novinář, se vyhýbá klišé, dojení citů, informace si prověřuje a koriguje je. Je až neuvěřitelné, kam se mu všude podařilo dostat, s kým se setkal, jaké informace získal. Pro mne zatím nejlepší kniha o pozadí konfliktu na Ukrajině, motivacích lidí, vlivu zahraničí, situace v zemi, bez příkras nebo výrazného stranění, o to intenzivnější, že je založena na skutečných, prožitých událostech. Ani si nedokážeme v naší zaprděné nudné klidné střední Evropě představit komplexnost problému, a po vyslechnutí příběhů bohužel ztrácí člověk víru v nějaké rozumné řešení, ta situace je komplikovaná a korupce je na Ukrajině prostě všudypřítomná. Zvláště když kniha končí rokem 2019 a od té doby postoupila válka do horké fáze, některá místa, o kterých píše jako o ukrajinských, jsou buď zničená nebo pod ruskou kontrolou ... v dnešní době povinná literatura.“... celý text
— muf-rodrigo