Thomas C. Foster

americká, 1950

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Jak číst romány jako profesor
Jak číst romány jako profesor
Jak číst literaturu jako profesor
Jak číst literaturu jako profesor
Jak číst film
Jak číst film

Nové komentáře u autorových knih

Jak číst film Jak číst film

„Souhlasím s uživatelem Jack.Bledsoe, že volba českého názvu je nepochopitelná a ač jinak překlad působí kvalitním dojmem, chyby se vloudily. Ve výčtu režisérů, kteří jsou tak známí, že ani nepotřebují křestní jména je (Lina) Wertmüller v mužském rodě, populární kritik Ebert je pouze jednou správně Roger (jinak Robert) a 'auteur' bych si také představovala převedeno jinak než jako 'kultovní' režisér. K obsahu - divák, který se do filmového světa teprve hodlá hlouběji ponořit, si z knihy jistě hodně vezme, pokročilejší nejsou cílová skupina. Osobně se s Fosterem dost rozcházím ve vkusu, je na mě příliš zaujat žánry a tvůrci, co mě neoslovují (westerny, Star Wars, Clint Eastwood a anglicky hovořící mainstream celkově), ale může to být i tím začátečnickým zaměřením. Jeho nadšení pro film je každopádně hmatatelné a teď se toužím podívat na 'The Artist' znovu a důkladněji.“... celý text
— Calypso

Čítaj literatúru ako profesor Čítaj literatúru ako profesor

„Podozvedal som sa zas niečo nové, nad čím som sa doteraz príliš nezamýšľal, čo je na škodu veci, asi, ako dlhoročný vášnivý čitateľ musím priznať. Pán profesor mi ukázal, ako si všímať a nachádzať miesta s výskytom literárnych húb.“... celý text
— Gracian1964

Jak číst romány jako profesor Jak číst romány jako profesor

„Vlastně se divím, že jsem knihu vůbec dočetl. Asi jsem čekal, že něco přijde, ale nepřišlo. Problém je už v samotném názvu knihy. Nenaučíte se číst knihy jako profesor. Jen se dozvíte jak knihy četl profesor. A i když v knize tvrdí, že román na každého čtenáře působí jinak (s tím souhlasím...), nebrání mu to, aby vám nastínil, jak na vás různé romány mají působit (...což je přesně to zlo). Největším nedostatkem knihy ale je, že je téměř výhradně zaměřeno na anglofonní literaturu. Výjimkou může být snad jen častěji zmiňovaný Gabriel García Márquez, jehož dílo však dosáhlo významu až s překladem do angličtiny (podle autora). Pokud nemáte větší přehled o anglofonní literatuře a obzvlášť o viktoriánských, moderních a postmoderních románech, dostane se vám jen zástupu neznámých jmen autorů postav a zápletek. Podle autora se však jedná o nejlepší autory, díly, odstavce a věty literatury obecně. No nevím, tipuji, že polovina z nich ani nebyla přeložena do češtiny - což bych u "nej" děl očekával.“... celý text
— Shashlick

Jak číst literaturu jako profesor Jak číst literaturu jako profesor

„Podobné hodnocení jako "Číst romány jako profesor". Navíc jde trochu do obecnosti. Psaní není soptění okamžitých nápadů. Psaní je řemeslo.“
— Jarek82

Jak číst literaturu jako profesor Jak číst literaturu jako profesor

„Jak už zde bylo řečeno, Foster v této knize pracuje většinou s americkou literaturou (s několika vyjímkami, významné místo přenechává např. antice). V tom nespatřuji větší problém, protože americká literární historie je dostatečně obsáhlá, a autor zde zmiňuje z velké části u nás zavedené autory, a ti, které by čtenář nemusel znát, jsou mu představeni. Vůbec nejčastěji hovoří o modernistech, které známe: Joyce, Eliot, Woolf(ová). Je ovšem i určitý důvod, proč mluví právě o nich. Krom toho, že k nim Foster očividně chová vřelý vztah, také nejlépe vyhovují jeho úmyslům. Foster totiž vykládá literární díla stále jedním způsobem: hledá v nich symboly a další figurace. Když mluví o Joycovy či Eliotovy, vychází mu to, protože právě tito autoři se symboly pracovali. Jenže to je jen jeden z možných způsobů, jak dílo interpretovat. A protože tomuto způsobu se meze nekladou, jelikož pracuje s intertextualitou a má neomezené zdroje, Fosterovy závěry působí někdy prostě směšně, například když na straně 249 mluví o zranění Jakea z Hemingwayovy Fiesty. Na druhou stranu zde autor svým čtenářům velmi efektivně ukazuje, jak pozorovat vývoj postavy uvnitř literárního díla a chápat či si zdůvodňovat, proč se určitý příběh odehrává tak, jak se odehrává. Fosterova kniha na mne udělala dojem velmi čtivého průvodce po čtení, který ocení především laici, kteří se teprve seznamují s literární teorií. Obsah knihy je omezený, rozhodně se nezabývá větším množstvím teorií četby a literatury, nicméně chápu, že to ani nebyl záměr. Psát v ní třeba o strukturalismu by nejspíš moc smyslu nedávalo. Ještě jedna poznámka na závěr: čtenáři, nenechte se odradit autorovou zbytečně dlouhou předmluvou a úvodem, který připomíná spíše upoutávku a nejvíce v něm Foster hovoří o to, že středoškolští učitelé v americe jsou super, protože studentům dávají přečíst jeho knihu. Po tomto úvodu se všechno jen zlepší.“... celý text
— Elevant

Přejít na knížky autora